Kdy (ne)bude objeven lék na rakovinu

tabletky-ne

Čas od času probleskne médii zpráva, že byl, anebo již brzy bude objeven lék na rakovinu. Stačí zalisovat na idnes.cz

18. září 2007
Nový lék na rakovinu zvyšuje šanci na přežití
„Nemocným s rakovinou svitla nová naděje. Farmaceuti vyvinuli nový lék s označením STA-4783, který je účinný především v pozdních fázích rakoviny kůže. Nový lék zabíjející nádorové buňky má velmi malé vedlejší účinky a významně zvyšuje šanci na přežití nemocných. … Lék STA-4783 by měl být dostupný během tří let.“

4. března 2008
V Česku se začal testovat výjimečný lék proti rakovině
„Na šesti českých klinikách odstartoval projekt, jehož cílem je otestovat nadějnou látku proti rakovině lymfatických uzlin a chronické leukemii.“

„Lékaři neslibují zázraky. Vývoj léku pro lidi je ještě v plenkách. Podle hodně optimistických odhadů by se pomocí GS 9219 mohlo začít léčit možná už za pět let. Skeptici však mluví až o devíti letech.“

8. března 2007
MF DNES: Češi nepoznali, že mají lék na rakovinu
„Do projektu vkládáme velké naděje. Dokonce jsme už našli v USA firmu, která je ochotna azacytidin dovést do podoby prvního léku, který rakovinou napadené buňky nelikviduje, nýbrž léčí,“ tvrdí Havlas. Takový projekt by výsledky mohl přinést v horizontu několika let.“

Lék na rakovinu bude objeven „za několik let“ … zbývá udělat posledních pár klinických testů … ale pak se to nějak zadrhne a po nadějném léku neštěkne ani pes. Ten skvělý lék má vedlejší účinky a to takové, že velké a navíc funguje jenom u někoho. Smůla.

Nejsem lékař, ale pozorovatel života. Nevěřím tomu, že lék na rakovinu bude objeven v takové podobě, v jaké ho většina lidí očekává. V podobě tabletek. Rakovina totiž není nemoc těla, ale nemoc ducha. A nějaké tabletky na ducha neplatí. Nemusíte tomu věřit. Je to můj názor. Moje poznání, ke kterému jsem po 40ti letech života došel. Možná je to moudré poznání a možná je to známka mého psychického rozkladu. Nechám na čtenáři, ať si sám vybere. Tak je to správné, nechat svobodnou možnost volby a nevnucovat druhému svou víru. Věřím tomu, že tabletka na rakovinu objevena nebude.

Proč?

Protože svět kolem nás má duchovní podstatu. Byl stvořen nějakou Vyšší Inteligencí, nebo spíš, je stále tvořen okamžik za okamžikem. Někdo té Vyšší Inteligenci říká Bůh, já jí raději říkám Zdroj, Světlo, Stvořitel, Dokonalost.

Když Stvořitel tvořil tento svět, zamontoval do něj určité zákony, aby to fungovalo. Základní zákon je zákon Spravedlivosti. Něco jako, že každému se stane to, co mu patří. Z toho vyplývají dvě věci. Jednak to, že rakovina nepřichází k lidem náhodně a jednak, že lék na rakovinu v podobě tabletky nebude fungovat, protože by to nebylo spravedlivé. Nestačí si vzít tabletku. V mém pojetí Stvořitele přichází nemoc člověku říci: Člověče, změň se, něco děláš špatně.

Věřím, že mnoho čtenářů, zejména těch, kterým někdo umřel na rakovinu, teď drží v rukách kameny a nejraději by si na mne někde počkali. Přicházím s názorem, který je dnes menšinový a který nemohu doložit nějakým vlastním výzkumem. A přiznám se, že to není můj nápad. To ale neznamená, že tento názor nemůže být pravdivý. Kolik lidí už bylo upáleno za inovativní názor, který byl v jejich době nepřijatelný a kolikrát se ukázalo, že pravdu měli oni. Rád bych tento názor zařadil do soutěže názorů, které mají vědci, lékaři, světově uznávané kapacity, které o svých názorech hovoří na světových fórech.

Vím, je to jako bych přišel na to jejich fórum v teplákách a se slámou v botách a na ušmudlaném lístečku měl napsaných několik slov. Nikdo mne nebude brát vážně a vyženou mne. Jsem na to připravený. Vlastně je mi jedno, co si o tom myslíte. Je to přeci váš život. Věřím tomu, že až bude objeven lék na rakovinu, bude objevený v podobě sebelásky, lásky, radosti ze života, vděčnosti, pokory, odpuštění … bude objevený tam, kde by ho málokdo hledal, mezi neviditelnými lidskými pocity.

Stane se postupně, nenápadně a nikdo za to nedostane Nobelovu cenu. Nebude potřeba prozkoumat tisíce látek a vzorků a udělat desetitisíce testů na buňkách, na lidech a na zvířatech. Jediné, co bude třeba prozkoumat je lidská duše. Položit si několik jednoduchých otázek:

Kdo jsem já …?
Odkud a kam jdu …?
Proč jsem tady na Zemi …?

Lék na rakovinu už byl objeven.

Doporučené čtení … Někdo má rakovinu, co mám dělat?

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

32 komentářů u „Kdy (ne)bude objeven lék na rakovinu

  1. Vlaďka

    Ano souhlasím s tímto názorem.

    Tím ,že je rakovina onemocnění duše už nám napovídá procento velikého množství nemocných v dnešním jako by stresujícím a chaotickém světě.

    Svět ale není chaotický,my si ho takový pouze děláme,jedeme a jedeme a před ničím se nezastavíme,stěžujeme si jací jsme chudáci a to jenom proto,že nemáme správně nastavený žebříček životních hodnot,nevážíme si,nejsme vděční,užíráme se pocitem viny nebo ukřivděností.A najednou přijde nemoc…jako je rakovina,která nám pouze přišla říct,abychom se zastavili a přehodnotili.Proč se někteří lidé ve 4.stadiu rakoviny zázračně vyléčili,když je pustili z nemocnice domů zemřít?????Protože přehodnotili a změnili své myšlení,ovšem média by napsala ZÁZRAKY se dějí,ano zázraky se dějí,ale pouze naší zásluhou,i rakovinu máme ve svých rukou jako každou jinou nemoc,netřeba pilulek,je to dnes veliká komerce,jsem zdravotník a vím ,jak to chodí.

    Přeji všem čtenářům i Vám Vítku krásný život bez pilulek.

    1. VíTeK

      Souhlasím s Vaším souhlasným komentářem, Vlaďko. Je úžasné, že to, čemu jsme věřili na začátku života až do dospělosti (že rakovina je nevyléčitelná nemoc) nám teď připadá jako směšné tvrzení. A přesto se lidstvo třese strachem.

      Ona ta rakovina a strach z ní je i docela dobrý byznys, už je o tom další článek.

    2. Radka

      Jsem klasický příklad toho, že je to možné. Jde o to přehodnotit zcela od základů své jednání a myšlenky. Pravdou je, že se mi dostalo berličky v podobě homeopatie. Byl to ale jen začátek. Začátek dlouhé a krásné cesty. K úžasu lékařského týmu, nebyla ve finále ani operace ani chemoterapie. Rychlé a zcela přirozené.

      Našla jsem sebe sama, dokázala jsem na stejnou cestu navést i obě děti.

        1. Radka

          Osobní – neosobní, nemám s tím problém. Šlo o rakovinu dělohy. Máme to v rodině jako údajnou genetickou zátěž. Moje maminka byla první ženskou (4. generace), která přežila. Ale jen díky včasné, totální operaci.

          Já se obešla bez zásahu klasické medicíny a díky této zkušenosti vím, že mě již nikdy nic podobného nepotká. Naučila jsem se poslouchat a respektovat své tělo. Od roku 2004 jsem ušla obrovský kus cesty a ještě větší mě čeká.

          1. VíTeK

            Dobrý den, mě šlo o to, jestli jste objevila nějakou konkrétní myšlenku (pocit), která to mohla způsobovat. Některé teorie tvrdí, že orgány souvisejí s různými myšlenkami a pocity. Například někoho bolí záda v křížové oblasti a je to tím, že má neoprávněný strach, že nebude mít dost peněz. Ale je možné, že jste se v tom takhle nešťourala a něco změnila a ono to pomohlo.

            1. Radka

              Samozřejmě, že je příčinu znám. Našla jí velmi rychle moje homeopatka. Pak mě jen stačilo nasměrovat abych přijala fakt, že jsem si to způsobila sama – svým špatným myšlením. Bylo to statečně to nejtěžší v mém životě. Já do té doby věřila jen zázrakům zdravotnictví a duchovní cesta byla zcela mimo moje chápání.

              Jednalo se ubíjející vztah s bývalým manželem. Já ho vrátila (doslova a do písmene) jeho matce a raději zvolila cestu "rozvedená s miminkem". Strašlivě jsem ho tím urazila, ponížila a po zbytek jeho života, jsem se stala úhlavním nepřítelem. Mstil se mně, mé rodině, mým dalším partnerům, přátelům a co jsem brala jako nejhorší – mstil se na naší dceři. Vypěstovala jsem si vůči němu úžasnou nenávist a trvalý pocit zuřivé obrany. Trvalo to 14 let a pak jsem onemocněla.

              Paradoxně v momentě, kdy já se zcela uzdravila(a již neměla jakoukoliv potřebu s ním řešit cokoli, nereagovala jsem na jeho výpady, žaloby u soudu, udáním na sociálce a policii) a naše dcera dospěla do fáze, kdy se začala mohutně bránit proti otci, dostal rakovinu slinivky on. Ve svém pocitu absolutní neomylnosti a nadřazenosti pokračoval tak dlouho, dokud nezemřel. Babička mi vždy říkávala "boží mlýny melou pomalu ale jistě". Tady mlely zatraceně rychle.

              1. VíTeK

                To už může dávat smysl, děkuji za vysvětlení, už vás nebudu trápit otázkami, jaký „lék“ homeopatka vymyslela a jakým dílem se na uzdravení podílel právě „lék“.

                Každopádně blahopřeju k uzdravení 🙂

  2. petra

    Vaše názory jsou pro někoho směšné pro někoho užasné..je jen na člověku jestli se nechá strhnout nebo bude věřit a všchny své věci, život přehodnotí a jeho životní žebříček se nejenom změní navenek, ale i vnitřně.

    Můj tata již rok trpí rakovinou plic a má již jen několik měsíců, ale je stále ve tmě a já stále pevně věřím , že to světlo najde!

    Petra

    1. VíTeK

      Petro, děkuji za komentář, který jsem si přeložil jako pochvalný. Upřímné pochvaly způsobují duševní radost a tak je rád čtu.

      Zároveň na mne z Vašeho komentáře skočil obrovský smutek. Napadlo mne, že jste se na tyto stránky dostala, když jste hledala lék na rakovinu pro někoho jiného. Neměl by ho hledat on? Kolikrát chceme někoho zachránit … Mějte se fajn.

      1. petra

        Ano,máte pravdu..nevím přesně co jsem hledala, možná léky, možná lidi, kteří mají problémy s tuto nemocí..mám nemocného tátu, který má již pár měsíců, týdnů. A tak doufám, že i on najde klid a pomoc od svořitele, ke kterému volám.

        Děkuji, že jsem mohla najít i já vaše stránky.

        Petra

        1. Vlaďka

          Dobrý den Petro.

          Někdy máme v životě smutnější období jako je v současnosti to Vaše.

          Vím ,jak Vám je.Před 3 roky mi umírala maminka manžela na rakovinu dělohy.Měla jsem ji ráda,v té době jsem léčila rukama,tak jsem jí za každou cenu chtěla pomoci,myslela jsem ,že bojuje,ale to bylo pouze navenek.Uvnitř to vzdala velmi rychle,přišly metastázy do jater a zemřela za 8 měsíců od prohlášení diagnozy lékařem.Ten povrchní boj byl pouze kvůli mě ,protože viděla jak se snažím jí pomoci.V té době jsem neznala,že nemnoc si spouštíme svým myšlením.Časem mi také došlo,proč tak rychle všechno vzdala,ona už nežila delší čas ,ona pouze přežívala,např.chodily jsme na procházky s pejskama a jednou z ní vypadlo,že je to povinnost,ona to nebrala jako radost z pohybu,radost z pobytu v přírodě,pak už jsem to nechala na ní,zda půjde a nebo ne,uvědomila jsem si,že si to neužívá a to v té době byla zdravá.Stejné to bylo se všemi svátky…radost jenom naoko,povrchní.Dnes to vnímám tak,že to bylo její rozhodnutí odejít tak rychle,hodně jsem u ní postrádala vděčnost za jakoukoliv maličkost.

          Za rok na to mi zemřel otec,v té době už jsem znala více informací a jeho odchod jsem respektovala a vnímala jako jeho přání.Bylo to smutné a bolestné,ale trochu i odlehčující,když se na vše díváte jinak,více do hloubky,měla jsem před tím veliký respekt a říkala si,že nemám právo zasahovat do zákonitostí vesmíru,proto jsem tentokrát ani nezasahovala rukama s úplně čistým svědomím,přijímala jsem to tak,jak to bylo.

          Přeji Vám hodně síly v těchto smutných okamžicích,třeba to dopadne dobře,Váš tatínek může změnit myšlení a to ho může zachránit.

          Vlaďka

          1. VíTeK

            (Váš tatínek může změnit myšlení a to ho může zachránit.)

            Pěkný závěr, vy jste zlatíčko. Taky si myslím, že to záleží jen a jen na tom člověku, co chce.

            1. Vlaďka

              Vítku to zlatíčko mě zahřálo ,děkuji…..ono to tak je,člověk má svou nemoc ve svých rukou,záleží na tom,zda začne být vděčný za každou maličkost a nebo zda se začne litovat,tudy pak cesta nevede.

              Jednou jsem viděla v televizi rozhovor paní Pilarové,vyprávěla ,jak jezdila se svojí rakovinou do zahraničí za léčitelkou,jak moc jí pomohla.Mimo jiné vyprávěla ,jak byla vděčná za každý den,který prožila,za káždé počínající ráno,za sluníčko,za každou kytičku.Ona možná netuší,že se vyléčila sama díky vděčnosti,léčitelka jí ten proces uzdravení pouze podpořila a možná trochu urychlila.

  3. Petra

    Dobrý den,chtěla jsem Vám napsat jak je to s mým taťkou, který nám odešel 5.11.do poslední chvíle, pevně věřil, že se uzdraví a pak..usnul.Prožívám teď chíle prázdnoty a někdy daleko ale vidím, že se rozhodl a to světlo o kterém jsem vám psala našel.

    Petra

    1. VíTeK

      Snad … je od Vás hezké, že jste napsala. Můj otec odešel taky letos, ale nechtěl jsem to psát neznámému člověku a zatěžovat ho svými pocity a návody, když jeho situaci přesně neznám. Pocit, který u mne převážil, respektive který mne vysvobodil ze smutku, bezmocnosti a výčitek, bylo respektování. Že se stalo to, co on chtěl. I když třeba navenek říkal něco jiného. Nevnímám smrt jako křivdu, ale jako okamžik účtování. Mějte se dobře … děkuji za důvěru.

      1. Radka

        Okamžik účtování – to je naprosto přesné. Člověk si to nejvíc uvědomí v momentu, kdy se to stane v jeho rodině či v jeho těsném okolí.

  4. Vlaďka Komlová

    No to si zase někdo pěkně naplní kapsu,až vymyslí další léky na rakovinu,chemoterapie a aktinoterapie nestačí.

    Při čtení tohoto odkazu mě napadla myšlenka,když se narodím,mám jistý genetický základ…stavební materiál,ze kterého mohu čerpat.Je možné,abych svým myšlením změnila strukturu genetického řetězce?Já si myslím ,že ano,přijde mi to logické,když svým myšlením mohu změnit dělení buněk v organismu,tak proč bych nemohla svým myšlením změnit i genetický základ?

  5. Ruda.

    Moje mamka je po celý můj život jak ji znám, nejhodnější člověk na světě, stejně jako babička, která umřela na rakovinu ve strašných bolestech. Teď to má i moje maminka. Takové bolesti, že by raději nebyla. A vy D……é jí radíte aby změnila svoje myšlení , že ji to uzdraví. Vždyť ona pro bolest už ani myslet nemůže. Chraň nás Pán Bůh před takovými chytrolíny jako jste vy.

    1. VíTeK

      Rudo, děkuji za upřímnost. Chápu, že nám nadáváte do debilů. Dříve bych dělal totéž. Ale kdybyste hledal (v psychice), tak byste našel. Například to, že je někdo nejhodnější, nemusí být to pravé. Ten člověk se obětuje a zapomene sám na sebe. To je jen první nápad … kdo hledá, najde …

      Je od vás hezké, že hledáte.

      Hezký den …

    2. Tomas

      Hmmm…neměl by nás Pán Bůh v prvé řadě chránit před nemocemi?

      Ale když na ně nestačí, bude "aspoň na ty chytrolíny dobrej"?

      To že vyléčení rakoviny je do jisté míry ovlivněno myšlením a názory pacienta, o tom dnes nezřídka mluví i doktoři, na rozdíl od doby před 10-20 lety. Jak to už tak s vědou bývá, vyskytují se vědecké studie které tento vliv potvrzují, a jiné které ho vyvracejí. Toliko oficiální věda.

      1. Ruda.

        Jasně to chápu. Ale psychika může pomoci pouze v případě nerozvinuté choroby. V případě mojí matky, kterou to zasáhlo v podstatě ze dne na den je to holý nesmysl. Během několika dnů má takové bolesti, že už nemůže svoje myšlení změnit ani kdyby chtěla. Dnes nám doktoři řekli, že už nezbývá nic jiného než léky tišící bolest, aby aspoň umřela v klidu. Tzv. paliativní léčba.Ať se ostatní aspoň zamyslí nad takovým případem …..

        1. Radka

          Naprostá změna chování a myšlení vůbec, může zastavit i rozvinutou rakovinu. Mluvím z vlastní zkušenosti.

          Chápu, že je to pro vás něco nového a naprosto nepochopitelného a proto se této myšlence zuřivě bráníte. Já v podstatě z počátku dělala to samé. Jenže díky tomu, že po 4 generace v naší rodině umíraly ženy na rakovinu, nehodlala jsem s tím smířit. K lékařům již 5 let docházím jen na preventivní kontroly, to samé moje děti. Pominulo období, kdy mi lékaři do dětí i do mého těla rvali metráky antibiotik a svinstev všeho druhu. Když pochopíte princip vzniku nemoci (zapomeňte na viry, bakterie a dědičnost) a řídíte se dle něj, farmaceutický průmysl nepotřebujete. Je to ale zatraceně dlouhá cesta.

          Prvním krůčkem je, nezadupávat do země jakékoliv náznaky jiného, než oficiálně diktovaného dogmatu. Zkuste se podívat za Matrix, hledejte a najdete. Vaší maminku to již nezachrání (čím je člověk starší, tím hůř se mění pohled na svět a jeho chápání) ale vám to může třeba někdy pomoci.

  6. azetec

    Spojitost mezi psychikou a fyzickým tělem je dostatečně zřejmá. Vidíme to 1000 krát deně.. Příjde mi až hloupé o tom psát. Dnes to vidím jednoduše, ale trvalo mi dlouho tyto souvislost odhalit a pochopit. 😉

    Naše myšlenky vytvářejí emoce. Emoce jsou chemické sloučeniny, které okamžitě působi na naše tělo. Poznáte na druhém že je smutný? Nebo veselý? Nemusí ani nic říkat.. Emoce utvářejí gesta, držení těla. Jistě jste slyšeli o neverbální komunikaci. Je to přes 50% předávané informace.

    Existuje mnoho různých emocí. Můžeme je rozdělit na pozitivní a negativní.

    Pro přehled pozitivní jsou: láska, vděčnost, nadšení, důvěra, …

    A negativní: nenávíst, hněv, pomsta, chtivost, strach, …

    Jsou velice mocnou silou, neboť nám dávají energii pro naše činy.

    Pozitivní nás uvolňují a vytváří v těle podmínky pro správnou funkci celého organismu. Zato negativní v nás vyvolávají vypětí a stres, které májí zase opačné, devastační účinky. Závěr je myslím jasný. Dlouhodobé prožívání neg emocí vede k disharmonii organismu a tím k nemocem. Celé téma je samozřejmě obsáhlejší. Sám mám mnoho zkušeností.

    Psychika je jeden ze způsobů jak se léčit nebo onemocnět. Např. mechanické poškození těla musíme řešit na fyzické úrovni.

    Doporučuji vám emoce studovat. Sledovat na sobě a okolí a čerpat odborné informace z různých zdrojů. Je to obrovský oprostor, který ukazuje jak porozumět spoutě "nelogických" dějů v nás. A nejen to…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *