Pračkové psycho

pracka-psycho

(O nemocné pračce Electrolux a psychických příčinách toho …)

Tak vy si myslíte, že věci nemají duši? A proč dělají naschvály? Proč se startér rozsypal, zrovna když jsme byli na Slovensku. A proč mi u škodovky dvakrát upadlo pravé zadní kolo?

Z pračky, která právě ždímala, se ozývaly zvuky, jako by byl vevnitř nějaký skřítek a chtěl se dostat ven pomocí kladiva. Přišel jsem k pračce, láskyplně ji objal a povídám: „To bude dobrý, to zvládneme“. Jenže to dobrý nebylo, ten skřítek tam pořád harašil jako raraši, co zalezou do roury a straší černé kocoury. Tak jsem pračku vypnul, otevřel dvířka a řekl manželce, že pračka neždímá, ať si z ní vyndá prádlo. Pomyslil jsem si, že tu pračku pak opravím, protože když je v ní prádlo, nemůžu jí obrátit vzhůru nohama a hrabat se v ní. Za chvíli ale slyším buch, buch, buch. Manželka to špatně pochopila, došlo k nedorozumění. Nepochopila, že chci pračku opravovat a dala do ní další várku.

Řekl jsem jí, že ta pračka je rozbitá, že tam neměla dávat prádlo a ať ho z ní vyndá. Ona na mě zakřičela, že jí buzeruju, řekla něco, z čehož jsem zaslechl „do pi-či“ a dělala prudké pohyby, když to prádlo vyndávala ven z pračky. Raději jsem si došel do dílny pro šroubovák. Závada byla jednoduchá. Na vaně, ve které se otáčí buben, bylo takové závaží, nějaká umělá hmota, slisovaná s olověnými kuličkami a to závaží se rozpadlo, spadlo tam, co se otáčí řemenice a mlátilo do stěny pračky jako skřítek s paličkou. Závaží jsem rozlámal na kousky, vyhodil do koše a pračku vyluxoval, aby ten rozlámaný nepořádek nenapadal do ložisek, pod řemen anebo do komutátoru.

Manželka na mě může být hrdá, že jsem dokázal opravit pračku za půl hodiny, zatímco opravář by ji opravil taky za půl hodiny, akorát by si za to napočítal několik set korun a cestu. Vážně jsem manželku neprovokoval ani nebuzeroval, věříte mi? Když se pračka znovu roztočila, manželka nezačala skákat radostí a nezačala vytahovat tajné zásoby čokolády. Má dneska nějakou špatnou náladu.

Pračka se jmenuje Electrolux EW1066F a mám ji 8 let. Manželka se jmenuje Erika a mám ji 6 let. To závaží z plastu je konstrukční chyba, ať si říká, kdo chce, co chce. To, že na mě manželka křičí, není konstrukční chyba, ale její nevychovanost. Pračka musí vydržet 20 let, si myslím. Manželka alespoň 100. Ale zlobivou je lepší vyhnat. Čím dřív, tím líp.

Pračka pere poctivě, svůj účel plní, ale začala rezivět. Zespoda v rozích. Zatím je ve stádiu, kdy zrezla jedna nožička a tak poskakuje po třech a trošku se naklání. A ze strany k vaně má rezavé puchýře. Výrobce asi nepomyslel na to, že pračka bude někde, kde na ní bude cákat voda, třeba v koupelně. Proč já jsem si ji vlastně koupil? Aha, protože měla 1000 ždímacích otáček za minutu. Mám rád pračky, které mají vysoké ždímací otáčky.

A teď přijde to psycho, půjdeme hledat psychické příčiny toho, proč se pračka rozbila a s čím vším to souvisí.

Sepíšeme si symptomy a podíváme se, co na ně říká Škola zdraví těla i ducha Avenna, která říká, že všechny nemoci mají příčinu v psychice. Podobné věci netvrdí jenom Avenna, ale i jiní léčitelé, například pan Miroslav Hrabica (kniha Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí), pan Kurt Tepperwein (kniha Jsem z tebe nemocný), pan Valerij Sinelnikov (kniha Dohoda s nemocí), Louise L. Hay (kniha Miluj svůj život), Jan Vaš (kniha Emoce, které nám způsobují nemoci). Protože autoři přímo o pračkách nehovoří, budu improvizovat.

Závaží s plastu, které slouží k udržování rovnováhy, to by mohlo být něco jako kyčle u člověka. Ty také slouží k udržování stability.

Ulomená nožička je jednoduše ulomená nožička a to sice levá. Nohy symbolizují budoucnost. A levá strana je vztahová a pocitová.

Puchýře patří mezi onemocnění kůže, vypadají trošku jako beďary.

Vidíme, že pračka se necítí stabilně a bojí se budoucnosti, bodejť by se nebála, když do ní namontovali nekvalitní součástky a hrozí jí, že se rozpadne. Také se cítí ošklivá. Samozřejmě neoprávněně, je to jenom pocit. Ona se cítí doslova méněcenná.

Jelikož jsem pračku kupoval, dokážu, dohledat přesnou příčinu problémů a ta je taková, že když jsem ji kupoval, poprosil jsem pana prodavače, jestli by mi napsal na účtenku místo pračky televizi a tu televizi jsem pak zamontoval do firemního účetnictví. Přiznávám se, udělal jsem takovou věc asi třikrát v životě a už tyhle věci nedělám.

A proto mi teď pračka ztěžuje život a vyžaduje si zvýšenou pozornost. Až odčiním, o kolik jsem okradl stát na daních, bude to v pořádku. Pocity méněcennosti pračky pocházejí z toho, že jsem za ní skutečně zaplatil menší cenu. Půjdu za ní, omluvím se jí, to, co jsem ukradl státu, mu postupně zaplatím na všelijakých pokutách, pračce to vynahradím zvýšenou péčí a bude to v pořádku. Stát už na daních neokrádám a mé přestupky už jsou promlčené, tak tady o tom vesele píšu. Následkům svých činů stejně neuteču. Právě teď mne stát nutí, abych si koupil nové zimní gumy, přestože ty stávající mají vzorek 3,5mm. Nějací páprdové vymysleli, že musím mít 4mm, abych mohl jet jednou za rok na hory a dvakrát za zimu se projel po dálnici trochu dál.

Možná jste při čtení tohoto článku měli pocit, že si z vás dělám legraci. Přiznávám, že takhle násilně namontovat psychické příčiny nemoci člověka na pračku, to dokáže jenom blázen anebo génius. Ale věřím tomu, že nic není náhoda a tak i nemoci věcí mají svůj řád. A také věřím tomu, že věci mají duši. Byl to odvážný krok správným směrem 🙂

Tak co tomu říkáte, bylo to dost psycho? Pozorujte věci kolem sebe, dejte pozor, abyste se nestali paranoidními, a objevíte báječný svět plný souvislostí. Získáte životní jistotu a optimismus a nerozhází vás pračka ani manželka.

Doporučené čtení … Diagnóza: Kutil domácí O nemocném kotli Protherm Psychický život baterií a akumulátorů

9 komentářů u „Pračkové psycho

  1. Eva Kremlíková

    Dobrý večer pane Vítku,

    vůbec nemám pocit, že si ze mně děláte legraci (ostatní to mohou vidět jinak). Já osobně naší pračce poděkuji pokaždé když nám vypere a pokud zapomenu, je mi trapně. Jsem blázen? Předpokládám, že podle měřítek dnešní společnosti ano. Já si tak nepřipadám.

    Přeji příjemný předvánoční čas

    Eva K.

    1. VíTeK

      Dobrý den,

      Původně jsem tou větou o pocitu, že si dělám legraci chtěl zklidnit „nepřipravené čtenáře“, ale spíš jsem je zavedl, takže jsem tu větu vypustil. On málokdo připustí, že by to mohla být pravda anebo že by na tom něco mohlo být.

      Děkuji za upozornění.

  2. Vlaďka

    Vítku.

    Krásně jste to dohledal,úžasný.Chyby nás naučí,že už to nebudeme opakovat.

    Já věřím,že věci mají duši a snažím se k nim chovat s úctou a pokorou,že mi usnadňují život.

    Mám žlutého Seata r.výroby staršího data.Občas jsem ho půjčila staršímu synovi a vždy když mi ho vrátil,mi žluťásek/tak mu říkám/ škubal,bylo to divné.Pak jsem si všimla,že syn mého žluťáska nazýval šuplíkem,samozřejmě jsem synovi k tomu dala patřičný komentář a auto jsem mu přestala půjčovat.Autíčko už neškubalo.Po delší době jsem synovi auto půjčila s podmínkou,že mu nebude nadávat,ale že si ho bude vážit za to,že ho odveze a přiveze,slíbil a autíčko od té doby neškube.Věřím,že se to dělo díky přístupu mého syna k autu a to autíčko si mi škubáním jenom chtělo postěžovat,že s ním není zacházeno s patřičnou úctou a pokud to tak půjde dál,tak to bude horší.Já s ním komunikuji denně,poděkuji,že mě vozí,když vystoupím ,poprosím žluťáska,aby na mě počkal,prostě si s ním povídám.

    Jsem toho názoru,že když si věcí nevážíme,tak nám přestávají sloužit.Rezignují,tak,jako člověk.

    Hezký psycho článek jste napsal.

    A Vaše žena Vám měla koupit velikanááááánskou čokoládu za Vaše zlaté ručičky.

    Vlaďka

    1. VíTeK

      Vlaďko,

      To jsem rád, že se Vám psycho líbilo. Auto jsem půjčil několikrát. Jednou mi ho půjčující vrátil s policejní nálepkou na skle, protože dostal „botičku“, to mohlo být půjčovné. Jindy mi auto vrátili poškrábané, někdo ho „objel klíčem“. Bylo to moje nejlepší auto Favorit na LPG (pokud nepočítám slavné Mitsubishi Pajero, které mi moc radosti nepřineslo), dokonce jsem ho dal do bazaru kvůli penězům, ale pak jsem si ho zase vzal zpátky a byl jsem rád, že se neprodalo. A pak jsem se oženil a najednou nebyl Favorit dost dobrej. A přitom u manželky v rodině měli Škodu 120. Jedno auto jsem si půjčil a bylo mi ukradeno, stálo mne to 60 tisíc. Jiné cizí auto jsem řídil a naboural, to stálo cca 8 tisíc. Vypadá to, jakoby ta půjčená auta byla nějaká začarovaná … dějí se s nimi divné věci.

      Táááááááááááááááákhle dlouhou čokoládu budu mít pod stromečkem.

      1. Vlaďka

        No není to nááááááhodou půlmetrový kinder???????????????

        Hezky si zamlsejte.

        S těmi auty……manžel kdysi začal půjčovat naší bývalou Škodu 120 svému kamarádovi,já jsem silně protestovala,vážila jsem si našeho autíčka,najelo to do samozřejmosti a jednou kamarád poslal svého syna /klučina v 5.třídě/ jestli bychom tátovi půjčili auto,že chtějí jet na koupaliště,řekla jsem NE…manžel nebyl doma.. a od té doby si už auto nikdo nepůjčoval.Měla jsem ze sebe radost.

  3. Mistr Radan

    Přeji příjemné přínosy…

    Věci nemají nic Neomezeného jako je *Duch* – "duše"! Mohou mít vlastní vliv – avšak daný duševním působením příslušné ovlivňující osoby.

    Podotýkám, že podle příslušných Pravidel plnohodnotný meč *musí* mít jedinečné jméno (mám moderní "Dravčí dráp";) – http://www.dmdu.kvalitne.cz/html/lektor_mec_budoucnost_sek.jpg).

    Podle příběhu váženého Vítka bych spravedlivě směl dát do nákladů nákup mého meče (pěkné peníze) jakožto Pracovní pomůcky (?). Neudělal jsem nic takového, takže můj meč nejspíš nikdy nebude nepoužitelný…

    1. kVítek

      Co se týká dušiček věcí, tak o nich mám zatím takovou pracovní představu, která se potvrdí / nepotvrdí, až se dostanu do hlubšího stupně porozumění věcem.

      Pokud jste řezník, ochranka, učitel šermu … proč byste si ho neměl dát do nákladů?

      1. Mistr Radan

        Protože nejsem řezník (brrr), ochranka a ani učitel šermu (ačkoli kvalifikaci mám a občas učím i v té oblasti). "Jsem" duchovní učitel a meč používám spíše symbolicky (což však v příslušném případě má praktické přínosy).

        Vážený Vítku – je jedna "duše", která proniká vše (čili i věci), a to je *Duch Boží*. Co se týče zvláštních a až duševních schopností věcí, tak krom osobního ovlivnění (viz i Vaše pračka) mohou věcem dát "umělou duši" i jisté Vyšší schopnosti (magie-moderně psychotronika až parapsychologie…). Více viz pojem ARTEFAKT jak je míněn "magicky" (paranormální oblast významu toho slova).

        Podotýkám, že díky své Práci (Poslání) duchovního Mistra jednoduše JISTĚ VÍM "jak se věci mají", a mohu dost dokázat i "normálně". Avšak taková Poučení z Nejvyšší úrovně (jako od VŠ profesora) jsou určená (protože přijatelná) přednostně pro vnímavé, otevřené sobnosti, kteří si všimnou už třeba "jen" logiky a sladěnosti se souvislostmi u všeho co jsem v Roli Mistra sdělil (kdekoli a jakkoli).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *