Poté, co jsem uvěřil tomu, že příčiny všech nemocí jsou ukryté v psychice člověka a mistrovská léčba je léčba slovem, které dokáže odemknout uvězněnou duši a vyléčit nemocné tělo a jediný problém je naučit se tu nemoc vidět jedním pohledem, poté jsem si začal shánět knížky s tematikou psychické příčiny nemocí a zkoumal, jak je který autor daleko a co umí. A tak jsem si jednoho dne kromě knížek pana Hrabici a paní Jordánové odnášel z knihkupectví i knihu Valerije Sinelnikova Dohoda s nemocí.
Otevřel jsem ji a četl. A na straně cca 38 zase zavřel a odložil. Pan Sinelnikov na této straně píše o prstové metodě a o siderickém kyvadélku jakožto diagnostických metodách.
S kyvadélkem jsem si hrál před 15ti lety a pak jsem měl pocit, že mne kyvadélko pronásleduje. Vzpomínám si, jak jsem ve Strakonicích odolával tomu, abych si jednu knihu o psychotronice koupil a jak jsem druhou knihu – Psychotronika pro každého pálil v kamnech, abych se toho pronásledování zbavil. Ano, začínalo mi z kyvadélka hrabat. Testoval jsem si jím potraviny, které jsem jedl a zkoumal jsem, jako pro mne mají hodnotu. Vzpomínám, že můj jídelníček byl tehdy velice speciální a sestával převážně z ořechů, semínek a takových věcí. Kyvadélko, kyvadélko, pověz mi, jakou hodnotu pro mne má mrkev … tedy myslím syrová mrkev, tedy myslím kořen, to oranžové … 40procent. Výborně, a jakou hodnotu má to oranžové osmažené na oleji … 80procent. A tak jsem jedl osmaženou mrkev, a když jsem ji smažil, tak jsem tam přihodil slunečnicová semínka. Stačí dolít vodu a je z toho základ na polévku. Jako správný hledač zdravého životního stylu jsem tenkrát bydlel v domku se studenou vodou, kde se topilo v kamnech a na těch kamnech se ohřívala i voda na mytí. A také se na nich vařilo.
Zpět k panu Sinelnikovi a jeho Dohodě s nemocí. Chci říct, že kyvadélko už mám za sebou a tak knížka na straně 38 letěla do knihovny. Kyvadélko je berlička a i když něco ukazuje, dnes mi připadá úchylné stravovat se podle kyvadélka a ne podle hladu a chutě. Proč věci komplikovat? Kyvadélko vždycky něco ukáže a občas ukáže to, co si přejeme, aby ukázalo a je lehce návykové a tak říkajíc nepřirozené. Berlička. Kdo používá berličky, ten kulhá a já kulhat nechci. Po roce či dvou jsem knihu z knihovny vytáhl a začetl se do ní. A hádejte, jak to dopadlo. Kniha leží založená tentokrát na straně 54 a mezitím jsem přečetl několik jiných knih.
A teď se pokusím napsat několik slov o knize (kterou jsem zatím nedočetl), protože zatím jsem psal o sobě a ne o knize. Pokud bych měl knihy známkovat od jedné do pěti, tak Dohoda s nemocí by dostala jedničku. A to proto, že je to kniha o psychických příčinách nemoci. Jedničku by dostala i knížka pana Hrabici a další knížky, které na to jdou psychicky. Věřím tomu, že Dohoda s nemocí dokáže člověka vystřelit tím správným směrem, stejně jako například Miluj svůj život. Zároveň si ale uvědomuji, že Dohoda s nemocí není dokonalá a že dokonalá kniha o léčbě (psychických příčin) nemocí ještě nebyla napsána.
Čeká to na mě, pokud mne někdo nepředběhne a moc se na to těším. Musím ale sebekriticky přiznat, že zatím nemám na to, abych ji napsal. Byla by to podobná kniha, jako píšou ostatní autoři, kteří své zkušenosti získávají metodou pokus omyl z praxe, diagnostikují pomocí berliček anebo opisují myšlenky druhých.
Vzdám se toho, napsat nedokonalou knihu, a počkám si, až uzraju. Pak napíšu knihu, která nebude na jedničku, ale na jedničku s hvězdičkou. Nebo se dvěma hvězdičkami. Bude se jmenovat DeoSumova Mapa Člověka (nebo Mapa Života) a budou tam nakreslené cesty, kterými jde člověk k nemoci a Cesty, kterými z ní vychází. Už zase píšu o sobě a o svých plánech. Nevadí. Nemůžu za to, co mne napadá. Já to pouze zapisuji tak, jak to přichází. Tak asi nemám psát o knize Dohoda s nemocí, ale mám si v hlavě uspořádávat záměr napsat svoji vlastní knihu. To je pro mne důležitější. Nevadí, změním nadpis článku. Původně se to jmenovalo Valerij Sinelnikov – kniha Dohoda s nemocí. Teď už se to jmenuje trošku jinak. Tu knihu pana Sinelnikova si přečtěte. A na tu mojí se můžete těšit 🙂
Doporučené čtení … Miluj svůj život … Tajemství
Také máte ten pocit, že furt píšu o tom samém (a o sobě) dokola? Ještě vás to baví? Nechtělo by to změnu? Třeba pokračovat formou románu …
Vítku.
Je to skvělý nápad s tou knihou ve formě mapy nebo cestiček,suprrrrrrr.Už se těším ,až jí napíšete.Já mám od Sinelnikova i Dohoda s nemocí II,ale ještě jsem se k ní nedostala,objevila jsem teď Abrahamovo učení….Úžasná síla emocí…je psaná trochu z jiného úhlu pohledu….na příkladech autor uvádí,jak měnit své emoce,abychom šli tzv.po proudu /v souladu se svým vnitřním já,se svou vnitřní podstatou/ a jak poznáme ,že jdeme proti proudu.Je zajímavá k zamyšlení.
Mějte se ještě lépe,než včera ,dnes a zítra a v sobotu večer a v neděli ráno,cha cha cha.
Vlaďka
Včera dnes a zítra … určitě myslíte ten film … V sobotu večer a v neděli ráno. Cha cha cha.
Potkal jsem, hádejte koho? Oldřicha. Nového. V hotelu Modrá hvězda, ale nějak mne neoslovil, to spíš ta dívka … a kouřili. Oldřich je galantní, ale svádět dívku k drogám, to mu nevadí.
Vlaďko, řeknu Vám, že já už mám těch knížek dost, že vážně přemýšlím o tom, že se vrátím k osvědčené klasice a hledající autory ponechám být i s jejich hledáním. Proč si mám rozšiřovat obzory o problémy někoho jiného, když své problémy ještě nemám zpracované. Jen upozorňuje na zajímavosti a knihy, i nějakou myšlénku můžete přilepit. Já si trochu oddechnu od honění nových informací.
Nevíte, jestli avennisté pouštějí rachejtle? Pouštíte? Říkám si, že tady na vesnici strašit zvířátka, abych za to nešel do pekla. Ale rachejtle jsou vyloženě optimistické a radost přinášející, pokud jí člověk nemá v trenkách.
Mějte se zatím krásně …
Vítku.
Když jsme měli kluky malé,tak jim manžel vypustil ty rachejtle,co dělají na nebi krásné obrazce,ale jen pro radost,dnes už to neděláme,to raději zajedeme do Lovosic na veliký ohňostroj.Neděláme to hlavně kvůli zvířátkům,které trpí.
S těmi knihami si to také říkám,ale zvědavost nad dalšími informacemi nade mnou vždy zvítězí.Čas od času si ale dávám od knih také pauzu,abych nebyla přehlcená.
a jen tak mě napadlo Vítku, že všechno,co se dělá s pokorou a láskou je vlastně lék.Možná s postupným účinkem,nebo někdy s účinkem hned neviditelným,ale přece jen lék.Tvořivost,slovo,dotek… A když někdy něco nepochopím – a protože jsem jen člověk,těch nepochopení a omylů je nespočet – a zlomím si třeba nohu,klidně použiju nějakou tu berličku či magii,abych mohla vstát a měla sílu hledat správnou cestu ke zdraví.Vždyť berlička je dočasná a magie je ve všem kolem nás.Ve východu Slunce,vůni květin,ve Tvých slovech i mých dotecích.V každém kamínku i úsměvu. Prostě ve všem,co vědomě děláme a vnímáme.Do čeho vkládáme svou energii a z čeho ji čerpáme.K žádnému cíli nevede jen jedna nejlepší cesta.Na každé z nich jsme chvíli nadšení a občas jdeme blátem. Tak použij magie své tvořivosti a napiš knihu svých snů.Teď,nebo za dvacet let… držím Ti palce a děkuju Eva J.
Ahoj Evo, rád Tě tu vidím. Ono je otázka, co si kdo představí pod tím slovem magie. Pokud si ho někdo přeloží jako tajemství nebo kouzlo, tak si to může namontovat pomalu na všechno, třeba na žencký. Nejsou snad některé tajemné a okouzlující?
Neříkám, že teď jdu úplně správně ve všech směrech, pouze se snažím si život nekomplikovat (třeba nějaké léčivé přípravky). Třeba časem změním názor a něco z toho přijmu anebo budu víc chápat, proč to jiní používají. Vyvíjím se … 🙂
Dobrý večer,
přemýšlím o těch berličkách.Já jsem také prošla obdobím berliček.Hltala jsem všechny knihy o pozitivním myšlení,meditaci a dalších,které měly čtenářům ukázat,jak si zařídit šťastný a spokojený život.Pane Vítku,dokonce i kyvadélko jsem zkoušela,ale tam jsem uspokojení nenašla ani na chvíli (asi neumím kývat).Tak jsem se vrhla na vykládání karet.
Asi každý si tímhle obdobím projde,když hledá.Teď už jsem v období,kdy se mi ty berličky nechce používat a některé bych dnes už ani nepoužila (zrovna ty karty).Asi proto,že nevěřím tomu,že by mi něco takového mohlo trvale pomoct a připadá mi to jako zdržování.Možná hraje roli i moje netrpělivost.
Samozřejmě záleží i na tom,co člověk jako berličku používá.Pravda je,že v případě nouze jsem zrovna nedávno také použila berličku-léky proti chřipce,když jsem cítila příznaky a nemohla jsem s tím hnout.
Nápad s knihou pane Vítku také chválím a co se týká rachejtlí,tak já osobně z nich mám respekt,ale ráda se dívám,baví mě ten moment překvapení,co se na obloze objeví:)
Příjemný večer Klára
Klárko, ne všechny karty je potřeba vykládat, nabízím Vám odkaz na jednu www stránku, ale záleží jenom na Vás, jestli si odkaz rozkliknete nebo ne…
http://ruda.atriumstyl.cz/tarot.php?tarotkarty=vsechnykarty
Jsem kliknul :-),
hezké čtení …
k zamyšlení …
Ono na některých těch berličkám může něco být anebo jsou neškodné, když třeba člověk kouká do křišťálové koule a něco ho při tom napadá, tak může stejně tak koukat do záchodové mísy nebo na hladinu rybníku a napadne ho to samé, což by ho třeba napadlo i bez té koule. Problém vidím v tom, když začne „ujíždět“ anebo není ochotný se těch berlí vzdát. Také jsou ty berle efektní a dají se zpeněžit. Mějte se krásně …
Vypadá to, že na cizí rachejtle se všichni rádi podívají, ale aby sami plašili zvířátka, to ne …
Plašit zvířátka,to opravdu neéééééééééé,hlavně když je máte doma a vidíte,co to s nimi dělá,tak za to nám to opravdu nestojí.Mikešek už je teď někde zalezlý,protože u nás v ulici děti bouchají od rána a Terinka je nadopovaná léky na zklidnění,aby to lépe zvládla.Besinka nemá žádnou viditelnou reakci na bouchání,tak jsem ráda.Tak ať to dneska všechna zvířátka přežijí bez újmy na zdraví a na duši.
Vlaďko, řeknu Vám, že jsem vůbec nemyslel na domácí mazlíčky. Počítal jsem s tím, že je něco takového nerozhází, anebo je člověk strčí pod peřinu nebo zavře do špajzu.
Myslel jsem na vrabčáka, který potká ve vzduchu petardu nebo na veverku, která se lekne a spadne ze stromu. Na druhé straně hromy a blesky jsou tu odjakživa, tak ohňostroj je pro zvířátka jenom taková větší bouřka, doufám.
Zvířátka mějte se hezky, ať je vám teplo v pelíškách a ať máte dost zásob … jdu nasypat ptáčkům …
Paní Jano, ty karty už pro mě nejsou.Nevidím na tom nic špatného,když to někomu pomáhá,problém pak je, když to přeroste, jak napsal Vítek, v závislost.Zatím žádná metoda,ani rodinné konstelace mi nepomohla k tomu,abych se dozvěděla, jak se zachovat,abych se problému zbavila,konkrétní návody.Takže Avenna je pro mě bezkonkurenční,ale nebráním se zkusit i něco nového,ale spíš pro zajímavost,jinak jsem našla to,co jsem hledala v Avenně.
Klára
Klárko, to Vám ze srdce přeju, každý máme tu svoji cestu poznání…a každá ta cesta je jedinečná. Pro někoho to je avenna, pro jiného rodinné konstelace a pro dalšího třeba karty…
Na všech metodách k uzdravení je jeden důležitý předpoklad. Musíte spolupracovat. Jednou už je to dávno, jsem se vydala ke kartářce. Prý dobré. Ale svůj problém jsem nemínila řešit s cizím člověkem. Nechala jsem na ní co mi bude vykládat o mém životě. A skončilo to tak, že mi začala vyprávět, že jednou k ní přišla klientka, která neřekla nic a ona se rozhodovala, jestli bude dělat že se jí udělalo špatně nebo přímo omdlí. Tak jsem se zeptala alespoň na svého syna, tam jsem řekla náš problém a to jí trochu zachránilo reputaci, protože jsem nějaké informace upustila.
U paní Kačenky jsem měla hned pocit, že si mě dokáže přečíst a umí také poradit. Ale nakonec musí člověk stejně všechno udělat sám, sám se rozhodnout. Nepomůžou Vám karty, psycholog ani žádné čáry, když nebudete chtít. Pokud se ale dostane dobrý návod na řešení problému, je to k nezaplacení.
Co se týče bolestí hlavy a migrény mám od Avenny zapsaný návod, který je nazvaný jako 5P.
1. Patří mi to – děje se mi přesně to, co si zasloužím
2. Přijímám to
3. Pokora – ochota podřídit se dobrovolně pravdě /ne co jiného mi
zbývá, ani jako oběť ani jako viník/
4. Pochopení, poznání
5. Poučení, přehodnocení
A co způsobuje bolest hlavy? Podrážděnost, přecitlivělost, vztahovačnost, sebelítost, ukřivděnost, opuštěnost. Samozřejmě, že stačí pouze jedno z toho.
Vlaďka napsala moc hezký komentář o svém dětství, krásně je to popsáno i v knize Luisy L. Hay Síla je ve vás.
Taky si někdy říkáte – to co jsem teď řekla jsem tak nenáviděla u vlastní matky? A to se každý snažíme být lepší než naši rodiče. Aby tomu tak bylo všem přeji spolu s hezkým dnem Jarka
Milá Jarko, přeji Vám dobrý večer a děkuji za 5P,
Bod 3 vidím jako kritický. Člověk (já) by rád věděl pravdu, ale zatím pouze nezávazně a ze zvědavosti a bez ochoty se podle té pravdy zachovat.
Čili se přiznáváte k tomu, že jste s paní kartářkou nespolupracovala. To by se jí líbilo, tahat z Vás rozumy a pak z toho uvařit nějakou vtipnou kaši a tu Vám prodat.
Napadá mne několik otázek v souvislosti s diagnózou:
1.Je nutný jakýsi tichý (nebo výslovný) souhlas, něco jako „Pane léčiteli, zjistěte (přečtěte) si o mě, co potřebujete“? Co když se člověk vnitřně nastaví, že mu nic neprozradí?
2.Pokud člověk neřekne, co chce řešit, je správné, aby dostal nějaké informace? „Dělejte si se mnou, co chcete, poslala mě sem máma.“
3.Když přijde člověk s bolavou nohou a léčitel zjistí, že má mimo jiné také rakovinu, je správné, aby mu o tom řekl?
Jarko, to není domácí úkol pro Vás, to mě „jenom tak“ napadlo. Myslím si, že jednak člověk sám si určuje, co si od léčitele odnese a také to, že léčitel má povoleno člověku říci pouze něco. Myslím tím dobrého léčitele.
To se stane asi každému, že se přistihne, že kopíruje rodiče. Myslím si, že rodiče mimo jiné hrají také roli odstrašujícího případu a ukazují nám, jak něco nedělat. A v něčem zase jak to dělat. Dobrou noc …
Vítku, zase hřebík na hlavičku. U té kartářky jsem byla už dávno a hlavně jsem nějakým léčitelským metodám nevěřila. Dneska jsem už jinde a hlavně věřím tomu, že se člověk musí uzdravit sám. Když jsem byla u paní Kačenky radila mi s problémem, se kterým jsem přišla a potom jenom řekla – ještě vám mám říci … Tedy měla to dovoleno. A ještě maličkost. Když jsem ležela u ní na lehátku, řekla, že mám problém na lýtku. A já odpověděla to nic to jsem ze žebříku trhala jablka a na tom žebříku jsem měla opřenou nohu o šprsli. Tak jsem si ji otlačila a teď mě bolí. Modřinu jsem neměla a stejně jsem měla džíny. Ale už jsme to dál neřešily. Asi jsem na tom žebříku neměla být já, ale někdo z dvou následujících generací, tedy čtyřicátníci a dvacátníci. Ta napsaná šprsle je moc divná, jak je to česky? Kdo to ví, odpoví? Děkuji Jarka
Dobrý den Jarko,
Rozumím slovu špršle, stupínek žebříku. Vy jste ležela? V tom bude nějaká finta. Proč někdo leží a někdo sedí? To na sebe člověk prozradí víc věcí, když si lehne? Nebo dokonce zavře oči? To je na mne moc důvěrné.
I když … jsem byl na masáži a tam jsem také ležel. Ale jenom tak si povídat v leže …
Vítku, jednou jsem u paní Kačenky ležela a ona nade mnou jezdila rukama a co se přesně dělo to by mohla vysvětlit paní Vlaďka. Zkrátka šlo o přenos energie. A tam poznala, že mám problém s tím lýtkem. Po druhé jsem ale chtěla sedět, abych ji dobře viděla a pamatovala si její rady.
Pokud jde o tělo, je lepší na konzultaci ležet, pokud jde o bolavou duši, lepší je zůstat sedět a neškodí mít po ruce kapesník. Kačenka s tím ale počítá. A nejlepší je mít zdravé tělo a zdravou duši J 🙂
Jarko, děkuji za vysvětlení, když v tom byla energie, tak to chápu. A cítila jste něco při tom? Cítila jste, že si nějakou energii odnášíte? Co se předávání energie týká, tak jsem se stal papežštější než paní K. a také energii považuji za nepotřebný prostředek a když si manželka nechávala posílat energii od léčitele a platila mu za to, tak jsem si říkal ach, jo.
Tohle budu ještě muset uvážit, s tou energií. Lidé mají rádi kouzla a předávání energie k nim patří. Každopádně je to zajímavé téma …
Vy umíte krásné Smolíky (Word opravuje smajlíky na Smolíky) 🙂 🙂 🙂
Už to chápu, napadlo mne to právě v té malé místnůstce … energie je dárek pro člověka, který se rozhodl se polepšit (a už pro to něco udělal, udělal první krůček). Jdu rozdávat energii. Každý, kdo se podívá na tohoto smajlíka, 🙂 (kterého právě teď nabíjím), obdrží malý kousíček energie jako odměnu za to, že objevil tyto stránky a prokousal se až sem. Jestli někoho brní nohy nebo ruce nebo hlava, tak to funguje. Ještě bonus:
🙂 🙂 🙂
🙂 🙂 🙂
🙂 🙂 🙂
Otázka se však nabízí, odkud má člověk tu energii žádat a v koho jménu ji dává.
Jinak Jarko, ten postřeh a „Ještě pro vás mám vzkaz“ je skvělá záležitost, také jsem jeden (nebo víc) takový dostal, ale nějak jsem ho nedokázal zpracovat. Klidně to vyzradím. Paní K. mi řekla, že bych se měl víc věnovat grafice na počítači. Nějak jsem to nepochopil. Já chci být spisovatel, léčitel, cestovatel a … , občas upravit nějakou fotku na počítači, ale věnovat se grafice na počítači mi nějak do mé cesty nezapadá. Ale třeba to bylo myšleno tak, že bych měl víc zaměstnávat pravou půlku mozku, víc barev a pocitů a méně myšlenek a vzorečků. Mějte se krásně. Samá zajímavá témata … 🙂 děkuji za inspirující myšlenky.
K té energii.Já to vnímám takto.Pokud předávám někomu energii,tak pouze upravuji kmitočet určité části těla.Je to dobré hlavně u lidí,kteří nevěří,protože se najednou dotknou něčeho tajuplného,neviditelného a mají možnost přehodnotit.Cítí teplo,brnění,chlad pulzace,píchání,tlak,příjemný pocit,apod.Ale jsou i tací,kteří neuvěří i přesto ,že cítí určité pocity a úlevu.Pokud člověk během terapie přehodnotí,pak může dojít k tomu,že upravenou frekvenci,si ten človíček už udrží v normě,pokud ne,tak je mu dobře pár dní nebo jenom hodin a může se začít nanovo,frekvence se vrátí zpět,tam ,kde byla před terapií.
Ovšem touto energií může disponovat každý člověk,ale musí k tomu dojít nějakou cestičkou a musí to být zřejmě dovoleno vyšší spravedlností/možná,nevím to jistě,třeba to jde udělat i jinak,časem se to jistě dozvím/.Když jsem léčila rukama,představovala jsem si,že ta energie proudí skrze mě jako kanálkem a že ke mně proudí z vesmíru,já jí pouze předávám.
Slyšela jsem i varianty,že ta enerie je ze Země,já jsem měla v hlavě ale vždy jen vesmír,nevím proč,ale mám to tak nastavené.
Třeba se někdo další podělí o své vlastní zkušenosti s energií?
Vladěnko, děkuji že jste reagovala, věděla jsem, že vy jste ten kdo k tomu může něco napsat. To srovnání frekvencí se mi moc líbí. Pro Vítka – u Kačenky jsem měla pocit nádherného tepla a klidu. A ona cítila, že tu energii přes ni odebírám, protože řekla – vy krásně berete. Když jsem odcházela, měla jsem pocit, že v tu chvíli rozumím všemu co se okolo mne dělo, děje a mám na to, abych každou situaci v budoucnu dokázala řešit spravedlivě. Ale jenom pomalolinku se lepším v tom řešení.
Vítku, s tou grafikou na počítači jako radou od Kačenky. Odhadla jsem, že z Vás bude spisovatel bestselerů, ale kdo namaloval toho zuřivého spisovatele v pravém rohu mé obrazovky a váhy s andělem a čertem v levém rohu? Proč si myslím, že je to Vaše dílo? A články jsou také doprovázeny obrázky i když některé z nutnosti fotografiemi. Takže té grafice se věnujete dost. Já si docela myslela, že ten obrázek na stránkách Avenny máte na svědomí také Vy.
A kdybyste se někdy rozhodl napsat článek o fóbiích, tak bych si velmi neskromě přála, aby hned v úvodu na mě koukal velmi přátelský šťavnatý sklípkan. Prší, ale všem posílám 🙂 🙂 🙂 Jarka
Jo a tu energii nemám na prvním místě, důležitější je mít srovnanou pravou a levou stranu rozum a cit.
Ahoj Jarko a Vlaďko a dobrý den :-),
Děkuji oběma za energetické postřehy. Tak nějak cítím, že je to jedno z témat, kterým bych se měl věnovat. Nikoliv psaním, ale spíš udělat si v tom jasno. Pochopit, jak to funguje.
Nejprve si dovolím citovat ze špičkového článku paní K.
http://www.skola-zdravi.cz/?clanek=prubehkonzultaci
Druhá návštěva: „Nemocnému, pokud o to stojí, urychluji ozdravný proces pomocí frekvence z mých rukou.“
A pak připojím, co mi napsal pan léčitel Honza Vaš (autor knížky Emoce, které nám způsobují nemoci), doufám, že bude rád, že ho cituji:
„Jsem pouze zprostředkovatel, co se týká energie i uzdravení. To Kristus, ne já. On musí růst a já, menšit se … Pokud "léčím", vždy prosím jenom o tolik co je v souladu s Boží vůlí. Prosím-li o léčivou energii nebo lásku Kristovu pro tuto bytost?, Otče, jenom kolik je v souladu s tvojí vůlí, prosím. Protože jinak je to zasahování do Vyšší spravedlnosti.“
Samoléčitelé mohou vyběhnout do přírody, obejmout strom a poprosit ho, aby jim zprostředkoval energii.
Zdravím Tě Vítku.
Děkuji Ti za připomenutí článku od paní Katky,ráda jsem si ho zase po delší době přečetla.Ona to tam popisuje moc hezky a jednoduše.
Jarko, děkuji za pochvaly, jistě ze mne bude spisovatel best-selerů a zároveň i pěstitel best-celerů. Ale dávejte pozor, abyste nepřechválila. Toho vášnivého pisálka, ani andílka a ani aveňňáckou čekárnu jsem nekreslil.
Pavouky mám nad postelí dva. A ani nemám motivaci je někam vyhánět.
Zdravím Vás Jarko.
Když jsem léčila rukama,tak to byly zajímavé pocity,které jsem prožívala,většinou jsem to cítila stejně jako nemocný člověk,někdy se mi stalo,že jsem měla pocit,že nic neproudí a většinou to tak bylo,třeba po hodině mi nemocný řekl….kdyby mě sem k Vám nedotáhla švagrová,tak bych sem ani nešel a už jsem věděla která bije,ten člověk neměl zájem,nechtěl se změnit,vyhovovalo mu,že on nemusí nic,že se mu někdo věnuje,že upoutal něčí pozornost.Hodně se mi stávalo,že někteří si ke mně chodili jako na masáže,jen tak,protože jim to dělalo dobře,to jsem většinou hned ukončovala,protože se mi to zdálo jako zneužívání něčeho posvátného.
Nejlepší výsledky jsem měla u lidí,kteří přišli sami,protože chtěli…chtěli se sebou něco udělat,hodně jsem si s lidmi během terapie povídala.Dnes vím,že to povídání už by bylo daleko zajímavější,ale ještě není ten čas,ale těším se ,až to zase přijde,až zase budu pomáhat tam,kde to bude dovoleno.
Paní Jarko,děkuji za tu Vladěnku,jako dítě jsem takto byla málo oslovována a to ještě jenom od tety a od strejdy.Dělá mi to dobře od Vás i od Vítka,užívám si to.
Hezký večerníček. Vlaďka
Hezký večerníček, Vladěnko … 🙂
Děkujiiiiii 🙂 🙂 🙂
Dobrý den,předávání energie,vůbec manipulace s energií lidskou je leckdy diskutabilní,předat,uzdravit někoho pomocí energie druhého?.Jak poznáte ,že osoba,která se pyšní léčitelskými schopnostmi je opravdu ta pravá, z mých zkušeností vím ,že za pojmem předávání energie a léčitelství se skrývá většina podvodníků.Já sama jsem takový energetický náboj,a troufám si tvrdit,že takové lidi bezpečně poznám,bohužel nemám natolik přesvědčovacích schopností ,abych dokázala platící odradit od jejich úmyslu vydat se těmto podvodníkům napospas.Dokážu odrušit léčitele,senzibily aniž bych chtěla,proto také pokud mám osobní problém,musím být hodně na dně,aby mi mohl někdo s vyšším potenciálem energie pomoci,což se mi zatím v životě stalo jen jednou,když diagnoza lékařů zněla: nádor na mozku,urychlená operace,pomohl mi kamarád,věnoval mi celý víkend a operace se nekonala k nepochopení lékařů.Ovšem ani on ani já se našim tzv.schopnostem nevěnujeme,neb k tomu máme oba své osobní důvody.Vloni mne dokonce studovala jedna moje kamarádka ,kterou jsem odrušila v jejím počínání s uzdravováním pomocí reiki.
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který přímo sršel energií,měl nemocnou manželku,ale nedokázal jí pomoci ač chtěl,přitom stačilo jen dodat něco málo jeho energie jejímu nemocnému orgánu.poradila jsem jak na to ,ale jak to dopadlo nevím,neb jsem ho od té doby nepotkala.Myslím si ,že každý má v sobě určitý potenciál energie,jen s ní neumí hospodařit.Osobně pomáhám,nebo pomáhala jsem, lidem o kterých jsem si myslela,že pomoc potřebují,většinou se jednalo o lidičky psychicky tzv. na dně,navíc tito jedinci se i sami ke mně hlásili a dodnes mne vyhledávají.No a jak známo psychický problém = fyzický problém.Takže podle mých zkušeností je potřeba nejprve vyléčit dušičku,já tomu říkám utřídit danému jedinci myšlenky,aby si uvědomil co je důležité ,co není ,co je pro něj v danou chvíli prioritní a co je v jeho životě absolutně nepodstatné, a pak už nepotřebujete ani tolik energie na vyléčení fyzického problému,neb dotyčný postižený už pracuje sám na sobě,druhá věc je ale ,že musí chtít.Setkala jsem se i s případem kdy dotyčná trpěla neuvěřitelnými migrénami,na „oko“ chtěla ode mne pomoci ,v okamžiku ,kdy zjistila,že bych jí mohla opravdu pomoci to vzdala ,neb jí dělalo velmi dobře,když jí okolí obletovalo a litovalo.
Vždy jsem pomáhala jen okruhu svých blízkých(i když občas i neblízkých) kolikrát ani netušili,že jsou mnou ovládáni ku jejich prospěchu,většinou to pochopili až když byli z nejhoršího venku.Manželovi aniž by tušil takto dodávám svoji energii snad pořád,dokonce se o něm nedávno vyslovil kamarád senzibil,že můj manžel funguje jako energetický upír a má dost štěstí ,že já oplývám energií navíc,přesto manžel v moje tzv.čarodějnictví nevěří ,je pravdou ,že mne většina mých kamarádů nazývá tak trošičku „čarodějnicí“…..tento ,pro mne čestný, název jsem získala poté co jsem pomohla kamarádovi,který byl po operaci páteře a spadla na něj loď(dost velká loď) a on zůstal ležet bez hnutí pod onou lodí ,navíc v cizí zemi ,daleko od domova.Nejprve když jsem svým „čarodějným“ pocitem zjistila ,že to nebude jen tak ,jsem k němu odmítala přistoupit ,vědoma si ,že pokud udělám něco špatně,bude ještě hůř,prosebné pohledy ostatních kamarádů mne ovšem přesvědčily o opaku,popisovat jak jsem ho postavila na nohy by bylo na moc písmenek.
No a jak už jsem zde psala v jiném příspěvku,na který paní Vlaďka reagovala pro mne velmi dobře,nejvíc jsem vyčerpala svoji energii na svoji babičku,kterou jsem milovala natolik,že jsem jí skoro nedovolila umřít(nedovolit někomu umřít?těžko se to vysvětluje někomu ,kdo nezažil,zrovna tak když vidíte že někdo umře)).Někdy si člověk ve snaze zachránit ,neuvědomí,že čeho je moc toho je příliš ,a já ještě jednou děkuji ,že jste mi to na těchto stránkách připomněli.“Radit druhým ,to by mi šlo,ale……..
Často jsem přemýšlela o tom ,kdeže se ve mně tato „síla“ vzala.Vysvětluji si to pouze známým heslem:“Co tě nezabije to tě posílí“,neb mé dětství od narození nebylo zrovna procházka růžovým sadem,nestrádala jsem materiálně,ale bohužel jsem byla vystavena psychickému teroru v kombinaci s fyzickými tresty,což bylo snad horší ,než kdybych chodila v mrazech bosa.Myslím ,že než jsem dospěla k vědění o mém energetickém potenciálu a uvědomění si,kudy že vede cesta,prošla jsem si,-dejme tomu“ bouřlivým hledáním“,spojeným s alkoholem,naštěstí v té době nebyly ještě natolik rozšířené drogy, abych si prošla i tímto neduhem,ale cesta hledání byla dost trnitá a se vším všudy co k nezřízenému životu patří,včetně sebepoškozování a pokusem o sebevraždu.Naštěstí vše se včas v dobré obrátilo..Poslední dobou navíc zjišťuji ,že mám i značně posunutý pud sebezáchovy, tam kde v extrémních situacích ostatní propadají panice ,já zůstávám absolutně v klidu,mám panickou hrůzu z výšek,přesto vylejzám na různé rozhledny,kopce,hory apod..Trpím klaustrofobií,přesto se vystavuji uzavřeným prostorům
Momentálně trpím prý téměř nevyléčitelnou nemocí a lékaři varují ….“když nebudeš poslouchat,umřeš“.Nevím proč nepropadám panice,jééminkote já umřu!.Nevím proč,ale vůbec se toho okamžiku neobávám,buď mě ještě nebylo tak špatně ,abych si to začala uvědomovat,nebo jsem už prostě takovej „druh“.Nejvíc energie teď ovšem nenápadně dodávám svým blízkým,manželovi ,dětem,aby se s danou situací ,až nastane,dokázali
vyrovnat.Nebo si nepřipouštím,že by to mohla být pravda?,i když můj zdravotní stav nasvědčuje tomu ,že asi ti doktoři maj pravdu.Proč to neřeším?Na vyšetření srdce mi dokonce doktor vytkl ,že vzhledem k mé nemoci se tvářím ,jako by šlo o banální věc.
Pokud máte nějaký názor na moje písmenkování ráda si ho přečtu.Pokud ne,děkuji za Váš čas strávený dočtením se až sem.
Teď koukám ,že jsem to napsala strašně dlouhý ,ale zas je mi líto to vymazat,takový práce mi to dalo,tak snad se nebude nikdo zlobit…..
Přeji hezký den Hanka
Dobrý den paní Hanko.
Napsala jste to hezky.Člověk ,který předává energii podle mě tím,že upraví frekvenci do normálu,urychlí vyléčení,pokud ale nemocný sám chce a pokud je dovoleno vyšší spravedlností.Člověk se vždy vyléčí sám,nikdo to za něj neudělá,je to jenom na něm a všechny nemoci jsou léčitelné,i když medicína tvrdí něco jiného.Psychika vybočená z normálu (tedy myšlenky přehnané a nebo zlehčující)je ten spouštěč,který nám mění frekvenci našeho těla a tím se objevuje fyzická nemoc.A ta nemoc nás přichází pouze na něco upozornit…Změň myšlení,změň konání,změň sebe…..nemoc nám nechce ublížit.Když jsme nemocní,začneme přehodnocovat,máme dost času na přemýšlení a dokonce si člověk srovná i priority v životě.
Nejlepší je držet se zlaté střední cesty,ale někdy není jednoduché to odhadnout,kudy že ta zlatá střední cesta vede?
Já sama si myslím,že energie je vlastně frekvence a člověk je též frekvence(viz,články http://www.avenna.cz) a to mi zapadá do té věty ve Vítkově komentáři od paní Katky,kde se zmiňuje,že ona pouze svou frekvencí z jejích rukou upraví frekvenci nemocného.Je to jednoduché a úžasné,pochopila jsem to a vnímala to takto již v první hodině v Avenně,jen jsem si to potřebovala uspořádat a upřesnit.
Vlaďka
Hanko (ale i Vlaďko, Jarko …), děkuji za energetické postřehy. Ještě před dvěma lety jsem předávání energie považoval za zbytečné nebo spíš za škodlivé.
Manželku v té době bolelo pravé koleno, měla ho oteklé, a nechávala si posílat energii „na dálku“ od paní léčitelky. Zavolali si, zavěsili a pak deset minut přijímala za 200Kč. Celkem cca 8 dávek. Já jsem si říkal, že to jsou vyhozené peníze, že si může za ně koupit něco užitečného a problém to stejně neřeší. Poprvé prý cítila mravenčení, pak už ne. Nějak se to vyléčilo.
Protože mě to zajímalo, ptal jsem se, z čeho paní léčitelka čerpá, nebo kdo je pro ni vzor, napsal jsem jí e-mail a ona mi napsala, že Abd-ru-shin, kniha Ve Světle Pravdy.
Následně jsem se ptal na příčinu bolavého kolene paní K., která je pro mne kalibr léčitelského umění a ona řekla, že manželka je se vším nespokojená, s domácností, financemi … NEOPRÁVNĚNĚ NESPOKOJENÁ a proto jí to koleno bolí.
Dnes jsem vůči energetickým zásahům vlídnější, beru to tak, že to může někomu ušetřit čas a dodat sil, nakopnout ho to. Pokud už ví, kterým směrem pak poletí.
Názor na Vaše písmenkování. Vnímám z něj lhostejnost vůči tomu, co se mnou bude. Možnost smrti by měla člověka vyburcovat a ne se k ní stavět lhostejně. Zejména, když víme, že všechny nemoci jsou léčitelné. A nějak mi nesedí, proč dáváte energii, když byste ji sama potřebovala. Berte to jako první dojem.
Mějte se všichni hezky 🙂
Paní Hanko.
Přidávám se k Vítkovi,také cítím z Vašeho komentáře,že více upřednostňujete ostatní než sama sebe,třeba to tak není,ale jsou to jen mé pocity ze čtení Vašich řádek.Pochopila jsem ,že máte nemocné srdíčko a co když právě nemoc toho srdíčka Vám říká….nemáš se ráda a to neoprávněně,změň to.Jen tak popřemýšlejte.Někdy nám nemoc naznačuje,že se nechováme spravedlivě i sami k sobě ne jenom k ostatním.Myslete na sebe a mějte se ráda.
Hezký srdíčkový večer.
Vlaďka
Dobrý den přeji převelice,
Děkuji za Váš čas strávený čtením mého příspěvku a názor.Dnes se budu snažit to nějak zkrátit.Váš dojem ,že sama sebe nemám ráda je pravda a moc dobře to vím.Každý si sebou nesem životem určité vrozené dispozice a zážitky z děství .Do určitého věku svoje místo na zemi neovlivníte,bohužel to místo ovlivní vás,pak je na vás jak s tím naložíte .Mně se „poštěstilo“,že jsem byla od narození tvrdě přesvědčována o tom ,že jsem naprosto k ničemu a jen pro zlost,dokonce jsem byla svou matkou jako kojenec překrmována, aby mi mohla v odrostlejším věku vsugerovávat myšlenku tlusté hnusné holčičky,což se jí nepovedlo.Dodnes pokud někdo vysloví slovo matka představím si řvoucí hysterickou,kolem sebe mlátící osobu,stojící vedle sbalených kufrů s úmyslem odejít(nikdy nikam neodešla),oplývající peprnými nadávkami.Pod pojmem otce si představím bojácného, ustrašeného mlčícího človíčka.No a takto vybavena jsem vstoupila do života.Můj pokus o sebevraždu jsem zrealizovala ve svých 12ti letech,něco mi ale říkalo ,že tudy cesta nevede,v dospívajícím věku jsem ovšem spadla na dno a trávila čas „sebepoškozováním“,bylo mi absolutně jedno jak dopadnu.
Naštěstí vedle mne trávili čas lidičky vybaveni do života zcela jinými hodnotami a snažili se mě přesvědčit o tom ,že všechno je jinak,díky nim jsem začala zjišťovat ,že zas takovej „debílek“ nejsem a pomalu jsem se začala seznamovat se svým sebevědomím,se svým JÁ. Ve svých 20ti letech jsem se učila normálně komunikovat s lidma,vyslovit svůj názor atd….dnes se opravdu snažím sama sebe mít ráda a věřit ,že někdo může mít rád i mně,ale mám to někde zakodovaný asi jinak……
Svoje tzv.energetické schopnosti,frekvence, prostě mám,nepřikládám jim žádný nadpřirozený vznik,podle mne je má každý jen o tom neví ,nebo nechce vědět,nebo je v sobě neumí najít.Podle mého jsme my ,jako lidská rasa, ztratili spousty pozitivních vlastností důležitých pro život na zemi ,díky civilizačním vymoženostem .V mém pohledu na bytí jako takové mně osobně dost oslovil Ohiyesa a jeho Duše indiána.
Proč nedodám energii sama sobě?Dodávám ,jinak bych dnes nebyla součástí pracovního procesu ,nelítala po kopcích,skalách a vandrech,nespala po lesích,ale ležela připoutána na lože s kyslíkovou bombou hledíc do stropu(na stejnou diagnozu zemřel minulý týden Dědek z Katapultu)-Plicní nedostatečnost za hranicí středně těžkého poškození(to teda tvrdí na plicním,ale já to vidím mnohem pozitivněji),v mém případě způsobenou částečně dědičnými dispozicemi a částečně mým zhýralým životem a částečně pracovním prostředím.Nesouhlasím s vaším názorem ,že všechny nemoci jsou léčitelné,např.taková rakovina,její průběh můžeme jen zpomalit,v některých případech i zastavit.Ona rakovina je důvod ,proč se s výše jmenovaným kamarádem našim schopnostem nevěnujem naplno,on nedokázal zachránit svoji manželku a já svoji kamarádku,po které zde zbyly 3 malé děti.
Můžeme samozřejmě oněm postiženým podat pomocnou ruku,snažit se jim pomoci,ale je také třeba zvážit ,zda jim pomůžeme k plnohodnotnému životu,nebo pouze k přežívání.Osobně bych nechtěla jen ležet a čekat zírajíc do stropu na smrt.Myslím si ,že smrt je součást lidského bytí,zrovna tak jako zrod a každý živý tvoreček by se měl umět s onou skutečností vyrovnat.
Jinak pro pomoc v nouzi bližnímu svému používám poměrně stejné metody jako p.Katka K.,=utřídím lidičkám myšlenky ,a hlavně snažím se jim vetknout motivaci.
Takže děkuji za vaše názory a přeji hezký den Hanka
Dobrý den Hanko, moje první nápady jsou:
Při prvním čtení mne napadlo:
Problém, který nepojmenujeme, nevyřešíme.
Při druhém čtení o pár hodin později mne napadlo:
Zhluboka dýchejte, už vás nikdo neškrtí.
Už se těším, až potkám v knihkupectví Duši indiána, děkuji za tip a posílám smajla :-).
Paní Hanko.
Každý človíček si jistě nese určité hezké či nehezké vzpomínky z dětství.Myslím si,že je na nás,jak to pochopíme a zda si z toho vezmeme pozitiva či negativa,není to jednoduchá a rychlá cestička,ale máme to ve svých rukou,tak jako nemoci.Je to jen můj názor.Na genetiku jako takovou mám dnes také jiný pohled ,než jsem měla dřív jako zdravotník,ale o tom se rozepisovat nechci.
Také si myslím,že léčitelé tady nejsou proto ,aby zachraňovali,ale aby umožnili člověku připomenout,že existuje něco jako duchovno a věci nehmotné,protože tím,že jsme obklopeni materiálnem,tak se odpoutáváme od přírody a od toho co je nám přirozené,od své vlastní podstaty a to je škoda.
Máte plicní onemocnění a já pracuji na plicním,to je ale Náhoda?Vím ,že nevěříte,že se lze ze všeho vyléčit,v tomto máme odlišné názory.
Paní Hanko přeji Vám ,ať k sobě najdete cestičku.
Hezký podvečer. Vlaďka
Dobrý den přeji,
Co človíček to názor,svoje názory nepokládám za vždy :“Tak a je to tak!
basta a fidli!!“Ráda vyslechnu názory druhých a pak zvažuji.“To by tak hrálo,
kdyby všichni byli jednoho názoru,to by pak třeba byli všichni dokonalí,nééébo naopak.“
Jsem ráda ,že jste reagovali na moje psaní a děkuji .
CHOPN=nemoc způsobená kouřením,toť charakteristika zdravotního personálu,jinou alternativu prostě nepřipouští.
CHOPN=opovrhovaný pacient stran zdravotnického personálu,toť moje zkušenost,tvrdí nevyléčitelný smrtelný problém,což si já osobně nemyslím.
Navíc veškerá další vyšetření:RTG snímek naprosto OK,srdce=jako zvon,
Gastro vyšetření OK,jen ta spirometrie je KO.To jen taková zkratková informace pro Vás,když jste Náhodou od fochu.
Přesvědčit, mně ošetřující personál,že nekouřím(kouřila jsem naposledy krátce někdy před 25-30lety) bylo jak bojovat s větrnými mlýny.
Dýchací problémy mně sužují již od ranného dětství,ale nikdo to neřešil.
Mějte se krásně Hanka
Paní Hanko.
V dětství Vás oprávněně dusila atmosféra doma,MOŽNÁ než jste se narodila na tento svět,tak jste si vzala přetěžký úkol změnit a vylepšit své rodiče podle Vašeho psaní zřejmě hlavně maminku .Jste dobrá,když jste si toto vybrala,MOŽNÁ jste chtěla zažít pocity jaké to je ,vyrůstat v takové rodině,v dalším životě už tuto zkušenost potřebovat nebudete.Třeba si říkáte,co mi ta Vlaďka píše za nesmysly? Berte to s rezervou ,jsou to jen moje úvahy a myšlenky.
CHOPN není smrtelná nemoc,dá se s ní žít do pozdního věku,pokud si člověk nepřihoršuje cigaretou.Zbytečně Vás vystrašili.U člověka s CHOPN záleží na stupni nemoci.U toho nejhoršího tedy III.stupně je pro člověka ohrožení jaká koliv viróza,zápal plic,tam pak to nebezpečí ohrožení na životě je.
A teď Vám napíšu,jaký názor má na nemoci plic Valerij Sinelnikov v knize Dohoda s nemocí(kniha druhá):
Plíce ztvárňují schopnost brát a dávat.Problémy s plícemi vznikají kvůli našemu nechtění žít naplněným životem,,dýchat naplno".Něco Vám brání v tom,abyste brali od života všechno,co potřebujete a odevzdávali do okolního světa to ,co je potřeba.Nějaké Vaše myšlenky Vás doslova tlačí v hrudi a neumožňují dýchat svobodně.Různé nemoci plic jsou jen různé projevy skrytého podvědomého nechtění žít v tomto světě.Zánět plic…….zoufalství a unavenost ze života,ve Vaší duši se zvětšují emocionální rány,kterým není umožněno ,aby se zacelily.Zánět průdušek…..je v podstatě odrazem nevyjádřeného hněvu a nespokojenosti.V rodině vládne nervozní atmosféra,chybí mír a harmonie.Záchvatová dušnost…..velký strach ze života,nedůvěra k životu vedou ke křečím dýchacích cest.Astma……to je potlačený vzlykot,často je jeho průvodcem nějaký konflikt z dětství,většinou spojený s matkou.Potlačujete v sobě určité emoce.Postrádáte emocionální sebeovládání..U dětí…je to strach ze života…silný podvědomí strach,tyto děti si za všechno dávají vinu.
Paní Hanko,teď jenom ještě pár informací ode mě…..v dětství se většinou vyskytuje astma,které v dospělém věku může přejít časem do CHOPN.Ale některé děti se astmatu zbaví v okamžiku,kdy se dostanou mimo dosah svých rodičů,tedy i té dusivé atmosféry,bývá to v pubertě,když jde dítě na internát a nebo když si dospívající založí vlastní rodinu a nic ho nedusí.Proto medicína tvrdí,že v pubertě může astma zmizet.Třeba Vám ty plíce říkají,že se už nemusíte ničeho bát a že můžete dýchat naplno a důvěřovat životu?????
Snad Vám moje řádky v něčem budou užitečné.
Hezký den Vlaďka
Paní Vlaďko,napsala jste mi to krásně.Asi jsem nechtěla původně zajít tak daleko do mého problému,ale děkuji za Vaše cenné náhledy.Někdy mám pocit,že mi tu tajně čtete myšlenky ,které já se jen bojím vyslovit.Bohužel vliv mé matky na moji psychiku dál přetrvává,i když dnes žije v osamnění se svými ,snad všemi nemocemi ,které lze pojmenovat.Občas za ní zajdu,zdali cosi nepotřebuje a tááák,ale už vím ,že k ní nesmím chodit sama,skoro vždycky sebou beru jedno ze svých dětí,neb před nimi ona si ke mně nedovolí,i když …..když má svůj den je jí to jedno.
CHOPN mně moc nestraší,cis mně trošičku omezuje v aktivitách ,ale že na to zemru v brzké době,toho se neobávám.Ono se těm doktorům ,taky nedá všechno věřit.Dokud vylezu na Boubín ,nebude ještě tak zle.
knihy Dohoda s nemocí-určitě zajistím a nastuduji,třeba se z nich dozvím ,kdeže se v mé matce bere tolik nenávisti ke mně.
Děkuji Hanka
Paní Hanko.
Jsem ráda,že Vás můj komentář neurazil.Mám jednu kamarádku,která měla v dětství podobný problém se svým otcem.Měla podobné sklony k sebetrestání a dostala se také na cestu duchovna,nemohla se dopídit k informaci,která by jí pomohla.Seznámily jsme se na jednom kurzu a ona tvrdila ,že si tam pro TO přijela.A dostala to,po kurzu jsem jí zakoupila a darovala CD z Avenny…Proč někdy nemusíme a ani nemáme být vděční svým rodičům.Ona si tam tu informaci našla a moc se jí ulevilo a se svým otcem to vyřešila tím spravedlivým způsobem.Doporučovala bych Vám to CD také.Je možno ho zakoupit na http://www.avenna.cz v sekci Obchůdek,cena 300,-kč a je to dvojcd.Jen malá informace…v současné době Avenna pozastavila přednášky a všechny své činnosti na přechodnou dobu,takže neznám,zda obchůdek teď funguje,pokud Vás to osloví,tak to zkuste.
Ahoj Vlaďko, já jsem taky plicní případ nebo spíš naše rodina. Než jsem šel do první třídy, tak jsem měl něco jako zápal plic. (Varování pro rodiče, vy toho kluka dusíte.) Když jsem byl větší, tak otec měl pneumotorax. (Vyzkoušej si, jakpak se ti dýchá.). Než otec umřel, měl nádor na hrtanu, těžko mluvil a slova, která mi řekl naposledy, raději neměla být vyslovena. (Člověče, jestli takhle chceš mluvit, tak raději už nemluv.)
Celý ten příběh, jeho i můj život chápu velice jednoduše. Myslel to dobře, dusil nás, aby z nás něco bylo. Stejně jako jeho dusil jeho otec. Dělal to nejlepší, co uměl.
Mně se narodil stejně neposlušný syn, jako jsem byl já. A já na něj nemám být přísný a dusit ho, ale mám si ho získat vlídností. Že by to bylo až tak jednoduché, ten život? A proč by měl být složitý?
Měj se fajn …
Zdravím Tě Vítku.
Tu diagnozu tvého otce vnímám takto…….sžíralo ho něco a on o tom nechtěl mluvit a zřejmě vůbec nechtěl mluvit o svých citech.
Můj otec měl také diagnozu CHOPN jako paní Hanka,jeho komunikace byl vždy útok,myslel si ,že musí za každou cenu bojovat.Ke konci života měl opakované zápaly plic….v podvědomí si myslel ,že už nemá sílu bojovat,přitom ty plíce mu říkaly,bojovat se nemá.
Oba naši otcové dělali co uměli,nebo spíše co chtěli umět.Věděli a cítili,že něco dělají špatně,ale nechtěli to dělat jinak,nechtělo se jim to měnit,kopírovali své rodiče.Možná ,že člověk,který není vlídný a laskavý a najednou by měl takový být,to nedělá už jenom z toho důvodu,že by se za své city styděl,nevím ,zda to tak je,ale myslím si to.Oba otcové měli možnost to dělat jinak ,ale nevyužili té možnosti.My dva máme také možnost se nějak chovat,ale já jsem si vzala chování mého táty jako odstrašující příklad a vždy si budu hlídat,abych ho nekopírovala.Ty máš výhodu velikou,znáš hodně informací sahajících do hloubky duše a víš,že svým chováním můžeš způsobit nemoci svým dětem a tak se podle toho můžeš zařídit a výchovu svého synka zlobílka jistě zvládneš.Ten synek se Ti narodil možná proto,aby jsi pocítil na sobě,jaké pocity jsi svým chováním vzbuzoval ve svých rodičích jako dítě(rozhodně jsi tím chtěl hlavně na sebe upoutat pozornost a to oprávněně).
Život je rozhodně zajímavý a když jdeme ještě víc do hloubky je ještě zajímavější.
Měj se moc moc hezky. Vlaďka
Vlaďko, souhlasím … vůbec nechtěl mluvit o svých (po)citech a také souhlasím s tím, že … synek se mi narodil proto, abych si pocítil na sobě, jaké pocity jsem svým chováním vzbuzoval ve svých rodičích jako dítě. Tak pozor abych neudělal stejnou chybu, musím o svých (a jeho) pocitech se synkem mluvit. A ať se stane cokoliv, neudělat si předsudek a poslouchat, co říká.
My si, Vlaďko, nějak rozumíme, oba jsme stejně „mimo“ (hlavní proud). Aby se nakonec (ne)ukázalo, že v sobě každý neseme polovinu poselství 🙂 🙂 🙂
Ahoj Vítku.
Necháme se překvapit,kdo ví,proč jsme se my dva potkali?Náhody přeci neexistují.Tak uvidíme.
Měj hezký večer. Vlaďka
Hezký večer paní Vlaďko,
ať byl Váš otec takový, jaký jej popisujete, byl pro Vás tím jediným správným tátou a kdyby jeho nebylo (a Vaší maminky), tak nežijete. Život je úžazný dar a zázrak. My přeci nemusíme mít rádi své rodiče, ale co je důležité, dát jim svou úctu a respekt. Přijmout od nich svůj život se vším, tedy někdy i za cenu toho, co se nám na nich nelíbilo. Kolik lidí soudí své rodiče? A myslíte si, že máme právo soudit je?
Mějte se hezky, Jana
Ahoj Jano a dobrý den … připojím se jenom ve zkratce svým názorem, aby to bylo pestřejší.
Myslím, si, že rodiče
máme „mít rádi“,
nemusíme je za každou cenu uctívat a vážit si jich,
máme je hodnotit a posuzovat, ale
nemáme je odsuzovat.
Vítku, myslím si, že úkolem člověka není někoho posuzovat, natož odsuzovat, a už vůbec ne ve vztahu dítě – rodič. Naopak, tím, že svému rodiči neprokážeme úctu a respekt, tím, že ho budeme posuzovat, tím se nad něho vlastně povyšujeme. A ať se nám to líbí nebo ne, tak ve vztahu dítě – rodič budeme vždycky dítětem. "Děkuju ti za život, tati, děkuju ti za život, mami." – kouzelná věta, ale kolika lidem přijde obtížné ji vyslovit…
Jano, trošku je to hraní si se slovíčky, hledání jejich přesného významu. Máme hodnotit, za tím si stojím, máme zvažovat, za tím si také stojím, u slova soudit to myslím jako posuzovat, nedokonaný děj, ale již ne soudit ve smyslu odsoudit. Slovo posoudit bych bral jako uvážit, s tím souhlasím. Při tom posuzování a vážení dáváme na obě misky vah, hledáme pravdu. Ale odsouzení už bychom dělat neměli, protože nevíme, jestli na některou misku nepatří ještě něco, o čem nevíme.
Snažím se to vysvětlit, protože částečně náš nesouhlas může být tím, že každý chápe jinak slova, ale nechci s tebou dosáhnout souhlasu (za každou cenu), kromě tohoto vysvětlení, jak to chápu.
„Děkuju ti za život, tati, děkuju ti za život, mami.“ Velmi jednoduše, myslím si to podobně jako Vlaďka. Rodičům patří dík, za to, že mne vychovali, jak nejlépe dokázali. V některých případech jim patří víc pochopení než díku. Ale život jako takový mám od někoho jiného.
Vítku, a jak Tedy vnímáš vznik nového lidského života, když píšeš, že život jako takový máš od někoho jiného?
No, … že si jako vybereš místo a čas narození, pohlaví, tělo … a rodiče, aby ti to umožnilo zažít zajímavé a obohacující lekce a odnést si z toho života dostatečnou zásobu zkušeností a pocitů …
Na druhé straně rodiče svým pohlavním aktem, doprovázeným větší či menší láskou a většími či menšími požadavky, vyplňují jakousi objednávku.
Pokud to spolu souhlasí, tak pan Stvořitel či paní Dokonalost začne zhmotňovat (tělo k mé duši).
Zajímavé téma, píšu své představy …
Zdravím Vás paní Jano.
Zajímá mě ,jak jste přišla na to,že soudím své rodiče?Když popisuji,jak se choval můj otec podle pravdy,tak to není podle mě soud.
Svého otce jsem si možná před narozením vybrala sama,kdo ví?Možná si teď o mě budete myslet,že jsem paranoidní,ale moji rodiče mě pouze splodili,ale život,mou vlastní podstatu,mé JÁ, mi dal někdo jiný,život mi dal pan stvořitel.
Nesouhlasím s Vámi ,že musíme rodiče uctívat.Můj názor je ten,že pokud se rodič nechová jako SPRÁVNÝ rodič,tak ho uctívat nemusíme a ani to nejde.Může mě to jenom mrzet,že se nechoval správně a mohu ho brát v tu chvíli pouze jako toho,kdo mě splodil,vím ,že to zní hodně tvrdě,ale je to tak.Nenapadlo by mě svého otce odsuzovat za to,že nezvládl svoji roli otce na jedničku,pouze konstatuji pravdu a beru to,byla to jeho lekce a jeho úkol a já si z toho beru pouze poznání a ponaučení.
Třeba někdo další má na to ještě jiný názor?
Vlaďka
Paní Vlaďko, děkuji Vám za Váš komentář. Přiznám se, že jsem si ho musela přečíst několikrát a je mi z něho hodně smutno. Nesouhlasím s Vámi, připadá mi, že toto je opovrhování rodiči, životem. Ale každý máme svou volbu a každý jsme na své cestě životem jedineční. Přeji Vám hodně porozumění a soucitu, Jana
Paní Jano,ráda jsem se k Vašemu komentáři vyjádřila a věřte mi,že svými rodiči rozhodně neopovrhuji a životem také ne.Každý má jistě rád své rodiče,ale každý si myslím,že jinak,právě podle toho,jaké měl rodiče.
Docela bych byla ráda,kdyby se k tomu vyjádřila i paní Hanka,která měla špatnou zkušenost v dětství se svojí maminkou,jaké pocity má ona….zda si ctí své maminky a váží si jí.Já si opravdu myslím,že pokud se rodič nechová ke svému dítěti hezky a spravedlivě,že pak úcta a vážení si rodiče se vytratí.Tuto mojí myšlenku pochopí asi ten ,kdo to zažil.Asi mě paní Jano nechápete,ale děkuji za Váš komentář.
Vlaďka
Dobré ráno paní Vlaďko,
rozumím Vám velmi dobře a o to s úžasnou lehkostí jsem se dneska probudila. Pochopila jsem totiž, že já jsem přijala od svých rodičů svůj život se vším, pochopila jsem, že jsem přijala své rodiče jako mé jedině správné a pravé rodiče pro mě a přijala jsem je takové, jací jsou s úctou a respektem. Jsem za toto poznání vděčná. Nesouhlasím s Vámi, ale uznávám Vám Váš názor na Vaše rodiče a na život. A také jsem si uvědomila, jak je důležité umět zacházet s pravdou. Měla jsem potřebu Vám toto sdělit.
Mějte se radostně, Jana
Hezký den přeji,
Takže co já na to.Svojí matky ani otce si nevážím,ani je nectím.Ale ani je nesoudím,spíš ve mne vzbuzují lítost,nad jejich promarněným životem.Vysvětlit pocity s jakými člověk vyrůstá je poměrně složité a bylo by to na román..Ale…Pokud přijmu teorii p. Vlaďky,že jsem si je vybrala,tak pak jsem svoji úlohu předělat je k lepšímu nezvládla já,ale to jen potud pokud přijmu opravdu myšlenku ,že jsem si je vybrala.Pak jsem přesvědčena o tom ,že pokud si někdo sám neprojde něčím špatným, tak jako já,nepochopí.Pokud s nabírajícím rozumem v dětství dojdete k faktu,že vás nikdo nemá rád,pokud vám někdo neustále opakuje fakt ,že jste parchant,který už nenáviděl a trápil svoji matku ještě v těhotenství, a navíc vás navádí i k tomu ,že všichni okolo jsou špatní a že vy sám jste k ničemu a vždycky budete,máte v hlavě pěknej zmatek a vymýšlíte různá řešení,začne fungovat tzv.sebeobrana,no a protože ještě nemáte toho rozumu tolik,řeknete si ,“Asi jsem tu na tom světě omylem a …..pak reagujete jak já….No ale pak se dostanete v určitém stadiu mezi normální lidi a začnete chápat jinak,zjišťujete ,že oni ti lidé zas tak špatní nejsou a že vy taky nejste zrovna !úplní blbci!Pak vám dokonce někdo řekne ,že vás má rád,že jste chytří a šikovní.No a vy začnete přemýšlet ,snažíte se izolovat od rodičů,ale zcela je nezatracujete.Moji rodiče zpřetrhali veškeré příbuzenské vztahy ,neb všichni byli podle nich špatní a zlí.Já jsem znovu ony příbuzenské vztahy začala obnovovat a dnes jsme všichni rádi ,že se vzájemně máme a máme se rádi.Poté co jsem nabyla dojmu ,že tu asi na tom světě nejsem zas tak pro zlost,snažím se né svoje rodiče soudit ,ale pochopit,kdeže se v nich všechno to zlo bralo.Po mém bádání jsem dospěla k tomuto názoru:Moje matka vyrůstala jako jedináček,i přestože jako dítě prožila 2.světovou válku ,nikdy se neměla špatně,i když ona tvrdí ,jakže strašně strádala ,není to pravda ,to jsem si zjistila.Její otec byl poněkud despotický,ale pro svoji jedinou dceru by dýchal,její matka byla jak já říkám „Svatá žena“,tento názor sdílelo i mnoho lidí ,kteří moji babičku znali.Moje matka nenáviděla ,veškeré ženské elementy v její blízkosti,svoji matku,matku mého otce( také vynikající ženu),sestru mého otce,svoje ,pro mne úžasný,setřenice a v neposlední řadě mně…došla jsem v rozboru až k prapředkům mé matky a nenašla zatím souvislost…No a otec mi v mých 19ti letech ,řekl,že ví o tom ,že mne matka terorizuje ,ale bohužel s tím nic nemůže udělat,protože by s ní pak nevydržel….nu co dodat.Rodiče mi byly odstrašujícím příkladem a já si dnes sakra hlídám ,abych nešla v jejich šlépějích,navíc se nechávám hlídat od svého strýce ,který o mých rodičích ví své..Ovšem mám bratra,který si sebou nese životem povahu své matky,léta se nestýkáme,takže nemohu hodnotit.Svoji matku čas od času navštěvuji,zda něco nepotřebuje,snažím se jí i mírumilovně vysvětlit ,jakže by měla nakládat se svým zdravím ,aby omezila četnost svých zdravotních neduhů a s nimi i spojených bolestí,ale je to házení hráchu na zeď. Dnes mám již dospělé ,i když stále studující děti,vycházím s nimi velmi dobře,a údajně jsme s manželem vzorovým typem rodičů,takže občas se stává ,že řešíme problémy i kamarádů našich dětí,takže máme neustále doma nějaký děti navíc.
A co mi zbylo z dětství??špatné vzpomínky.Navíc psychická újma,pokud i dnes na mne někdo neprávem zvýší hlas,rozklepu se a začnu lapat po dechu,snažím se tento můj nešvar ovládat ,ale to podvědomí je stále silnější.
No tak jsem vám toho zase napsala,nějak to nešlo zkrátit.Na druhou stranu ,třeba to někoho inspiruje k zamyšlení k vlastnímu vztahu dítě –rodič a naopak.Pokud budu sdílet názor paní Vlaďky ,že náhody vlastně neexistují ,jsem ráda ,že jsem zrovna já našla vaše stránky a přes písmenka poznala vaše názory.
Děkuji ,že fungujete a mějte se úsměvně Hanka
Dobrý den paní Hanko.
Moc moc děkuji za reakci na můj komentář.
Jen bych trošku nesouhlasila s tím,jak jste napsala,že jste nezvládla svůj úkol vylepšit rodiče,vnímám to tak,že ten úkol nezvládli oni,vy jste jim pouze dala šanci,aby se vylepšili,špatně jsem se před tím vyjádřila.My sami je změnit nemůžeme,ale dáváme jim tu šanci,aby oni se změnili,jestli mi rozumíte?Pokud je to tak,jak píšou knihy,že my si vybíráme vše před narozením sami,tak vy jste si tedy vybrala náročnou lekci,klobouk dolů.A vedete si dobře,když popisujete,že máte krásný vztah s dětmi a manželem a spojila jste rodinu,vzala jste si z celého bolavého dětství ponaučení a nechovala se stejně jako Vaši rodiče,takže si myslím,že jste úkol zvládla za jedna.
Chápu,že ve Vašem případě si nelze vážit svých rodičů ani je ctít,jak napsal hezky Vítek….někdy si rodiče zaslouží spíše více pochopení než úcty a vážení si jich.Je to logické,nelze předstírat,že člověk miluje a váží si rodičů,když to tak není,to bychom pak lhali sobě i okolí a nebylo by to spravedlivé.Krásně zde platí staré moudro…..co si zaseješ,to také sklidíš.Pokud rodiče zasejí zlo a nenávist,nemohou sklízet lásku,pouze snad to pochopení a soucit.
Mějte se hezky a ještě jednou děkuji za komentář.
Vlaďka
Vlaďko, já ty prognózy vyléčitelnosti a stupně nemocí beru tak, že odpovídají poznání klasické (materialistické) medicíny. Je to síla, když se na něčem shodnou lidé v bílých pláštích a je jich hodně, chudák pacient, asi mu to na náladě nepřidá, pokud ta prognóza není příznivá. Ale co když existuje i jiná medicína? Kdo hledá, ten najde …
Měj(te) se krásně …
Máš pravdu Vítku,je to někdy opravdu síla.Hlavně když někdo v bílém plášti prohlásí nad člověkem ortel….máte nevyléčitelnou nemoc a nebo jak to muselo působit na paní Hanku,když jí řekli,že CHOPN je smrtelná.Možná jí to pomohlo v tom,že přestala kouřit?Ale má výhodu,že ona tomuto ortelu nevěří,člověk ,který by uvěřil,tak to většinou brzy zabalí.Síla slova je veliká a může někdy pohladit ,ale i poškodit.
Věřme,že bude lépe a že každý ,kdo hledá ,tak najde,jak píšeš v závěru.Ať je těch ortelů co nejméně.
Dobrý den přeju …
Hanko,
Chápu, že bavit se veřejně o nemocech nemusí být příjemné. Tím spíš, pokud ta nemoc je pro ostatní lidi neviditelná (a podle míry viditelnosti je určena pouze tomu člověku, nebo jeho nejbližšímu okolí, což si myslím by mohl být tento případ).
Nicméně, když už jste „zašla tak daleko“, co kdybyste napsala normálními slovy, co vám je. Co vás bolí, píchá, pálí … anebo jak se to projevuje. Podle mne je to intuitivnější a spíš to člověka navede k pochopení než nějaké lékařské diagnózy. Lékařská diagnóza je jenom nálepka, podle které pacienti putují k tomu správnému odborníkovi se správnou nálepkou na dveřích.
Tedy dobře,sice to trošičku vyplývá z debaty s p.Vlaďkou,ale nejsem proti.Nechtěla jsem sice opravdu zprvu zajít tak daleko,tož se omlouvám.Ono všechno špatný je k vždycky k něčemu dobrý,třeba to pomůže ostatním čitálkům.
CHOPN=chronická obstrukční plicní nedostatečnost.Konkrétně u mně se počala projevovat neustálým podivným kašlem až dušením,zvláště pak v noci to bylo zajímavý.Zpomalil se mi krok a vyprávět někomu cosi zajímavého při chůzi se stalo maximálně vysilující a nemožné,chůze do pár schodů se rovnala výstupu na přinejmenším Sněžku.Ale nejdříve jsem pojala podezření,když jsem neutancovala rockenroll,což by se dalo možná příčítat věku.No a stav se zhoršoval a zhoršoval,až jsem byla rodinou vyštvána k lékaři,a počala leštit kliky ordinací.A tak mi to dali písemně-CHOPN.Ostatní lze vyčíst z konverzace s p.Vlaďkou.
A taky mi nasadili nějaký léky po kterých mi bylo neuvěřitelně špatně a docela slušně jsem se klepala.Momentálně si nosím po kapsách sprej,který se snažím používat jen když je nejhůř a lapu po dechu.Snažím se zdržovat ve vyšších polohách,takže veškerý volný čas trávím na horách ,ve skalách a tak.V nejbližší době hodlám omezit výstupy na nejvyšší kopce v republice a podívat se trošku pod zem ,jakýpak my to skrýváme u nás jeskyně.No tak to tedy je.
mějte se hezky Hanka
Hanko, děkuji za doplnění. Co se mne týká, tak to je v pořádku, kam jste zašla. Je to článek o nemocech, tak se bavíme o nemocech. Pokud by to bylo nepříjemné Vám, tak můžu ty příspěvky smazat, ale myslím, že by to byla škoda.
Ještě na doplnění bych uvážil i druhou možnou polaritu. Nejen (byl) jsem někým dušen, ale i dusím někoho já. Ono se lehce stane, že člověk to, co dostal od svých rodičů, předávává dál. I když to myslí dobře a ani si to neuvědomuje, chová se podobně jako oni.
Mějte se fajn a až objevíte nějakou pěknou obyvatelnou jeskyni, tak nám můžete dát tip na výlet.