A máme tu další várku „keců“ o nepořádku. Ne, ještě mne to nepřešlo …
Pod pojmem pořádek a čistota si každý představí něco jiného. Pro despotického manžela Julie Roberts z filmu Noci s nepřítelem to znamenalo mít všechny ručníky pověšené tak, aby jejich konce byly v jedné rovině. Jack Nicholson ve filmu Lepší už to nebude po umytí vyhodil mýdlo do odpadkového koše. To byly extrémy. To nebyl pořádek, ale přecitlivělost, puntičkářství a psychóza.
Na druhé straně jsem měl možnost být v bytě jedné alkoholičky, která měla v bytě rozházené kusy rozbitého nábytku, v koberci zašlapaná psí hovna a moc to neprožívala. V jiném příbytku bylo plné umyvadlo víček od piva, tak nechápu, jak si tam mohli mít ruce anebo se napít.
Je pořádek vůbec k něčemu dobrý, a kde je ta správná střední cesta? Jde vůbec dosáhnout pořádku? Kdybych to věděl, tak bych to neřešil a nepsal bych o tom. Myslím si, že pořádkumilovnost je ctnost, stejně jako poctivost, pravdomluvnost a jiné. Že je to věc, o kterou by měl každý člověk usilovat. Kdo o ni usiluje, je vznešený, a kdo o ni neusiluje, je primitiv. Kdo má pořádek zvládnutý, je v této oblasti dokonalý.
Dlouhou dobu jsem nějaký pořádek vůbec neřešil. Občas jsem dostal vynadáno za to, jak jsem nepořádný a nečistotný. Když jsem třeba někde (u své milenky/mýlenky) našlapal. Jindy mne nenapadlo použít záchodovou štětku, jednoduše jsem spláchnul a odešel. Jednou jsem přišel, nebo spíš přiběhl do jedné firmy s balíčkem (místo kurýra) a příjemkyně toho balíčku místo aby ocenila, že jsem jí to přinesl osobně, mi řekla, že jsem zpocený a páchnu a měl bych používat antiperspirant (nebo jak se to jmenuje). Jedna přítelkyně se mne ptala, proč, když s ní někam jdu, vezmu si to nejhorší oblečení a jiná přítelkyně/přítulkyně říkala, že se stydí za moje špinavé hadry. Bývávalo.
Chci tím pouze říci, že polaritu špíny a nepořádku jsem si zažil. Tenkrát jsem ty lidi ani moc neposlouchal. No co, tak jsem chodil ve špinavých hadrech a co má být. Byl jsem drsný jako struhadlo a nepotřeboval jsem si zvedat sebevědomí tím, že bych byl jako ze škatulky.
Až jednou, když jsem žil sám ve starém domě a věnoval se meditování, topení v kamnech, vaření na kamnech a jiným (tehdejšímu) Bohu libým činnostem, zjistil jsem, že mám tendenci mít kolem sebe pořádek. Jako by věci samy od sebe chtěly být na správných místech, a já jsem je tam jenom dával, podle toho, jak si řekly. To byl takový první záblesk pořádkumilovnosti. Uvědomil jsem si, že to souvisí s duší a naladěním.
To, že pořádek souvisí s duší a naladěním, se mi potvrdilo o mnoho let později na konzultaci u paní K., která mi řekla, že jestli se chci dostat dál (rozuměj ve svém vývoji), musím si kolem sebe dělat fyzický pořádek.
„Chcete snad říct, že jsem nepořádnej?“
„Křivdila bych vám, kdybych řekla, že jste nepořádnej, ale některé věci ještě nemáte zvládnuté.“
Od té doby vím, že pořádek souvisí se smyslem vnímat řád a je to jedna z cestiček k Dokonalosti.
Chtěl jsem psát o pravidlech pořádku a píšu o sobě. Nevadí, můžou z toho být dva články, nebo to proškrtám.
Zajímavé pravidlo pořádku, které jsem někde slyšel nebo četl, bylo, vyhodit věci, na které jsme rok nesáhli. To by mohlo fungovat u oblečení, ale třeba u starožitností nebo knih, tam se mi to nezdá.
Postupem času jsem vypozoroval a zformuloval několik pravidel pořádku, která s větším či menším úspěchem dodržuji anebo si na ně ke své škodě někdy ani nevzpomenu.
- Pořádek nevzniká uklízením, ale udržováním pořádku. Nejde o to, pravidelně uklízet a mezi tím dělat nepořádek, ale víceméně mít neustále uklizeno. Dávat věci tam, kam patří.
- Každá věc má své místo. Nějaké své bydliště nebo parkoviště, kde je doma, kde je jí dobře a kde jí vždycky najdu a kam jí také dávám, abych ji tam příště našel. Někdy se stane, že člověk to místo nemůže najít, přendává tu věc z místa na místo, může to být znamením, že ta věc má být u někoho jiného anebo vyhozená.
- Nemít zbytečně moc věcí. Proto se štítím a nemám radost z dárků, které se mi nelíbí. Darovaný pytlík zeleného čaje, který nepiju je pro mne potenciální semínko nepořádku a starost, co s ním. Vyhodit čaj do popelnice by byl opět nepořádek, protože čaj do popelnice nepatří. Není tam jeho místo.
- Když odněkud odejdu, měl by tam být větší pořádek, než když jsem tam přišel. Třeba jdu po ulici a seberu odhozený papír. Nevysbírám celou ulici, to bych se obětoval. Seberu jeden jediný papír. Kdyby to udělal každý …
- Každý den uklidit něco malého. Vybrat si nějaké místečko a to uklidit. Třeba vyčistit sporák. Věnovat několik minut pořádku.
To jsou moje pravidla pořádku. Neříkám, že se mi daří je precizně dodržovat. Když na ně zapomenu, nepořádek mne dohoní a přinutí mne něco s ním udělat. Nejdůležitější jsou první a druhé pravidlo.
Ještě zajímavost o prachu a o roztočích. Prach je prý na Zemi pro to, aby člověk nezapomněl udržovat pořádek. Věci, které zapadají prachem, nám říkají, že nadešel čas, abychom se jim věnovali a oprášili je. Roztočové nejsou špinavci, kteří roznášejí nemoci a kterých se máme štítit, ale jsou to pomocníčci, kteří zpracovávají a uklízejí kousky naší kůže.
Doporučené čtení … Pandořin šuplík …, Dokonalý úklid ložnice, Jsem (z tebe) otrávený, Jak vypadá (ne)pořádek?
Dobrý večer,
všimla jsem si že Dokonalost je ve vašich článcích poměrně často zmiňována. Jaká je vaše definice Dokonalosti? Proč zrovna dokonalost stavíte na piedestal?
Radka
Nejprve dokonalost jako vlastnost, dalo by se říci dokonalost s malým dé. Dokonalost je do-konaná. Dokonalost už nejde vylepšit, když jí chceš vylepšit, tak jí pokazíš. Je to střední cesta ani moc ani málo. Jako když jdeš na kopec dokonalosti a přejdeš vrchol, tak už se jí vzdaluješ. Prakticky: Kalhoty vyperu na program EKO 40 a nebudu je prát pětkrát a vyvářet. Polívku osolím tak, aby mi chutnala, a nebudu jí přesolovat ani nedosolovat.
Pak je tu význam Dokonalost jako Bytí, Bůh, Stvořitel. Toto označení jsem převzal od Avenny a používám ho spolu s ostatními uvedenými slovy. Též Světlo.
A teď otevřu moudrou knihu (Klíč k Tajemství Dokonalosti) a podívám se, co o Dokonalosti praví naše oblíbené poselství Avenna:
„Být Dokonalý znamená dosáhnout Nejvyššího vrcholu, Pravého Cíle. Dokonalost je stav, kde také vládne Absolutní Spravedlivost, Absolutní Láska, Absolutní Pravda a Absolutní Čistota, Absolutní Moudrost a mnoho Absolutních Vznešeností …“
„Dokonalost je … Absolutně Nejdokonalejší forma Nekonečného a Všudypřítomného Bytí.“
Tak pravilo poselství.
Sejdeme se na vrcholu, zatím se měj krásně … 🙂
Mazec. Právě jsem se nachytala, že mám blok vůči slovu dokonalost. A vím odkud – ze svého dětství. Nenáviděla jsem "dokonale umyté nádobí, dokonale uklizeno, dokonale vyžehleno, dokonale natřený plot". A proč? Protože dosažení "dokonalosti" určovali moji rodiče, ne já sama.
Stejnou optikou se dívám i na poselství Avenny. Musím si sama ověřit, okusit, zhodnotit. Vlastní, přirozenou cestou. Tohle mi zavání fanatismem. Chci být "dokonalá" podle svých měřítek nikoliv podle diktátu kohosi, byť je to stvořeno s těmi nejčistšími úmysly.
Všimla jsem si toho, že to, jaký mám zrovna pořádek v pokoji/v bytě je odrazem stavu mé duše. když mám v bytě nepořádek, mám chaos i v duši. Nevím, jestli funguje i opačná kauzalita, tj., že uklizením věcí, které mě bezprostředně obklopují si udělám pořádek a čistotu i v duši. Možná ano.
Vím, že je nejlepší mít uklizeno pořád. Někdy k tomu bohužel chybí energie a čas. To se mi pak oblečení povaluje po zemi, dřez je plný neumytého nádobí, postel je neustlaná, všude je prach, zatuchlý vzduch… Jednou za týden to poklidím, ale pak se to kolem mě jakoby samo začne kupit znovu… Tohle období zažívám právě teď 🙁
Dobrý den,
V tomto komentáři je odkaz na článek, kde zkoumají, jestli to funguje i obráceně
https://deosum.com/Articles/166.aspx#1279
Vypadá to, že ano.
No, to je zvláštní – hojně používané slovo "dokonalost" mě taky praštilo do očí… díky za obšírné vysvětlení 🙂 (pardon, jsem těmi emotikony z Facebooku úplně zasažena)
No, otázka pořádku je pro mě tak nějak přirozená právě z hlediska určitého řádu a pohodičky – řekněme. Zajímalo mě, jak se k tomuto tak citlivému tématu vztahů manželských i jiných staví muž (neznámého věku a stavu).
Pro mou náladu a především start do nového dne je (jak jsem naprosto empiricky zjistila) v rámci možností uklizený byt, tedy na prvním místě kuchyň a jídelna. Hračky se dají uklidit celkem rychle a nevyžadují (vzhledem k věku našich dvou dcer) zvláštní systém. I tak je naprosto nutné udržovat průchodnost jednotlivých místností – v opačném případě se na nich dá doslova projet, přeletět či probruslit část bytu – to ovšem zavání úrazem…
Pak tu máme nádobí – hrozba pro nás především v letních měsících a pochoutka pro hmyz všeho druhu ve stejném období. Pro člověka, který je spíš nočním živlem, je nezbytné vstávat a uvádět se do provozu s co možná nejmenšími energetickými ztrátami (které nastávají třeba hledáním a mytím čistých kojeneckých lahví a hrnečků). Tedy, díky za inspiraci autorovi i Radce – není nad to, když si člověk utříbí své myšlenky i hodnoty a zjistí, že na tom není zas tak špatně 🙂 Mám se za ten pořádek, který můj život zkvalitňuje nikoli ukrajuje, ráda, vážně!
Kořen slova pořádek je "řád" a ten já docela ráda (a vynechme další předpony a přípony, prosím, to je na jiný článek)
Dobrý den Evo, ono je to vlastně jednoduché. Buď člověk ten pořádek (potažmo řád) cítí, nebo ho necítí. A když se sejdou dva a jeden ho cítí a druhý ho necítí, tak je z toho problém.
Ano, za pořádek se má člověk mít rád a chválit se … 🙂
Dovedu si představit vztyčený ukazovák mnoha lidí, kteří spíše než volajíc po pravdě a svobodě o ní jen hulákají: "Vše je relativní a zpochybnitelné! … Vše jest INDIVIDUÁLNÍ!". (co je pro mě pořádek, pro tebe je chaos…) No, řekla bych, že je to nejen o cítění, ale taky – a to především – o komunikaci…
A teď trochu obecně – ohledně řádu a vůbec jiných bohulibých hodnot – říkám jediné: Jsou hodnoty, které svou podstatou neztrácí na stabilitě. Mění se jen přístup k nim (a tady se křiklounů zastanu 🙂 – ten už individuální je!)
Díky za milou reakci, nečekala jsem vůbec žádnou 🙂
Ano, je to i o komunikaci … než člověk zjistí, že hází hrách na zeď … pořádku zdar! 🙂
🙂 no,je-li hrachu dostatečně dost a zeď je jím léty zcela zasypána, může se pohnout i ona, ovšem Bůh ví, kam – nebo se hrách odkutálí jinam, kde jej přijmou jako plnohodnotnou poživatinu 🙁
Je-li hrachu dosti, lze házet celý zbytek života …
🙂
nechápu – na kontrolní otázku "Co dýcháme?" jsem odpověděla zcela pravdivě "Smrad" – odpověď zamítnuta jako nesprávná. (V blízkosti našeho obydlí se nachází drůbežárna…)
Je vidět, že jste opravdu nepochopila, není tam "co dýcháte", ale "co dýcháme" 😉
Jen malé zamyšlení nad tématem dýchatelnosti "vzduchu" u nás, tedy na zeměkouli 🙁 podané možná zbytečně s jistou dávkou vztahovačnosti nebo sebestřednosti :-).
Je vidět, že jste to nakonec zvládla 🙂
Někdo zkouší "kyslík".
Velice pěkný článek.Pořádek je moc důležitý,ač si to spoustu lidí neuvědomí,stojí většinou za úspěchem jedince(teď nemám namysli peníze).Pokud se ho člověk naučí dodržovat např. doma,tak během krátké doby začne požadovat pořádek úplně všude.
Jako příklad uvedu i pořádek na duši,nebo poctivě odvedená práce.