Nemoc jménem Láska

dlouhe-vlasy

… výstřiky nitra, které ušpinily papír … podobnost se skutečnými osobami a situacemi je čistě záměrná, komu se co nelíbí, ať si to vyškrtne …

Jsem sám a nemohu se hnout z místa. Sám vstávám a sám usínám. Sám a nikdo mi ruku nepodá. Hledám inspiraci a nenalézám. Sním o lásce a ona nepřichází. Odsouzen k věčné samotě. Oddělen od lidí i od boha. Odsouzen bloudit odnikud nikam v temnotách mysli, nechopen činu. Bez hladu a žízně. V rozedraných hadrech mezi čtyřmi stěnami. Na nebi visí černé mraky. V zuboženém těle a se zmatenou myslí. Bez pocitů. Kreslím své vlastní oko. Každý den jedno oko. Odevšud se na mě dívají mé vlastní oči. Kam jsi to dotáhnul. Máš odvahu zemřít a co takhle odvaha žít? Tomuhle říkáš život. Pozvolné umírání. Už to trvá moc dlouho. Něco se musí stát. Udělej něco. Přestaň myslet a začni konat. Udělej něco. Teď hned. Odjeď někam pryč. Nakresli konečně už něco pořádného. Zamiluj se. Neser se s životem. Urvi si, co ti po právu patří. Nasedni na vlnu a jeď. Roztáhni křídla a leť. Narodil ses a nic jsi neměl, umřeš a zase nebudeš nic mít. Nemáš co ztratit.

Kapitola první, v níž letmo zahlédnete některé aktéry příběhu
… rozhlédl jsem se po posluchárně a stála tam ONA. ONA, …., přesně taková, jakou jsem si ji vysnil ve chvílích samoty. Štíhlá, jemná, dlouhovlasá, tmavooká … Krásná. Po pravdě řečeno mě ani nenapadlo, že bychom se kdy mohli seznámit. Byl jsem v té době příliš uzavřený na to, abych ji mohl oslovit, pohlcen svými vlastními starostmi, ztracen sám v sobě, zklamaný z lásky k Lence, občas píchající Ditu, oddělený od boha i od lidí, žil ze dne na den, z ruky do huby, v marných pokusech zachytit tužkou světlo a stín, maje vše, prožívajíc okamžiky bláznivého štěstí. Jediné, co scházelo, nebyla láska ale inspirace.

Docházel jsem občas mezi české homeopaty, buddhisty, jogíny, spiritisty a jinou havěť, abych se podíval, jak také oni se potácejí na cestě k absolutnu a jak poslední cíl zaměňují za nauku o čemkoliv. Smál jsem se jim a smál jsem se také sobě, nadrženému asketovi, snícímu mystikovi, který se stejnou oddaností meditoval a masturboval. Všechno to bylo ve mně tak nějak popletené. Svět se řítil kolem kamsi do neznáma a já neschopen s nikým promluvit více jak dvě věty: ahoj, jak se máš / děkuji za optání, vlezte mi všichni na záda …

Byla krásná, přesně taková, jakou jsem si ji vysnil ve chvílích samoty a masturbace. Štíhlá, jemná, dlouhovlasá, tmavooká …

Kapitola druhá, o homeopatii
Je cesta čaje, cesta meče, cesta bojovníka a cesta nevím čeho dalšího, všechno jsou to Cesty k osvobození mysli, jediné cesty na kterých účel světí prostředky. Kdo se na Cestu vydá, bloudí, kdo bloudí, může být veden někým, kdo tudy prošel.

Koneckonců i homeopatie by se mohla stát Cestou k Osvícení, najde-li se jedinec, který touto Cestou projde a dá o tom zprávu ostatním. Dosud však vydalo se tudy jen několik málo jedinců a všichni víceméně instinktivně, učinili několik neobratných kroků a napsali o tom mnoho knih. Jejich žáci ty knihy vzali, nacpali si je do ohromných batohů, vydali se po jejich stopách a pod tíhou nákladu klesli kdesi na začátku cesty.

Základním výkřikem homeopatů je: Simila similibus curantur, neboli podobné se léčí podobným. Většinu svého času proto tráví právě hledáním similima, toho, co je člověku nejvíce podobné. V souladu s homeopatickou teorií, ale dosud na to nikdo nepřišel, se vlastně hledá bůh, to on je tím posledním (a možná i prvním) similimem člověka, protože člověk byl stvořen k jeho obrazu a tedy bůh mu musí být nejpodobnější. Navíc nic jiného stejně nemá smysl hledat, protože jak psáno „Hledejte nejdřív království boží a vše ostatní vám bude přidáno.“ Ne zbožnou stádnost, postávání v kostele, blábolení modliteb a nucené dělání dobrých skutků, … vnímání ducha, který vším prostupuje a vše nese ke svému poslednímu cíli.

A tak jsem chodil na přednášky, smál se tomu, že nic nevím, protože jsem teprve na začátku a nic vědět nemůžu a smál se ostatním, že také nic nevědí. A oni se tomu nesmáli, zírali na přednášejícího a pokoušeli se mu odezírat ze rtů slova poslední homeopatické moudrosti. ONA tam občas byla také a také se nesmála. Také se tak nějak pokoušela nasát tu moudrost věků.

Kapitola třetí, o seznámení
„Tolik krásných žen potkáváš a nemáš v sobě dost slušnosti, abys alespoň jednu z nich poplácal po prdeli.“ Ladislav Klíma, český filosof

Jaro vystřídalo zimu, léto podalo ruku prázdninám a na podzim jsme se sešli v dalším ročníku Školy klasické homeopatie. Já jako druhák a ona jako třeťačka. Pomalu se mi podařilo dopracovat do blahoslaveného stádia „vím, že o homeopatii nic nevím“ a při své samoléčbě jsem postupně a systematicky porušoval všechny zásady „správné léčby.“ Věděl jsem alespoň, že nic nevím a tušil jsem, že ostatní studenti nevědí ani to.

Seděli jsme na přednášce a poslouchali Carbo vegetabilis. ONA v řadě přede mnou, uhlazená, zamyšlená, dělala si poznámky drobným písmem. Čím to je, že nás někdo jednoduše přitahuje a někdo je nám lhostejný. Je to jenom můj pocit anebo to ONA cítí také. Třeba to cítí také. Třeba o tom ani neví. Zeptám se jí, není na tom přece nic špatného, zeptat se druhého, co cítí. Přece na ní jen nebudu civět jako na bohyni a třeba to ani žádná bohyně není. Přednáška skončila a hladovci se hrnuli na oběd. Ona začala loupat pomeranč. Stačilo natáhnout ruku a dotknout se jí. Vlastně proč ne? Dotknu se jí a pak se uvidí. Lehce jsem se dotknul jejího ramene, právě když rozlomila pomeranč na dvě půlky. Otočila se a trochu překvapeně se na mě zadívala hnědozelenýma očima.

Dobrý den a dobrou chuť, spustil jsem.
Usmála se, můžu nabídnout …
Díky, takováhle nabídka se nedá odmítnout.
(Zvnějšku to muselo vypadat, jakobych jí zaklepal na rameno a požádal jí o kus pomeranče.)

Promiňte že ruším, připomínáte mi jednu moji kamarádku, lhal jsem a bylo to poprvé a naposled, co jsem JÍ lhal, mám pocit, že jste celá ona. A jak to zjistíte, jestli jsem celá ona? Seznámím se s vámi a uvidím.
Troufáte si, zakoulela očima a podala mi ruku. Já jsem Eva.
Já jsem Vítek.
Tak jsme se seznámili se Evou.

Kapitola čtvrtá a poslední
„Má krásná paní
Nemáte vůbec zdání
Vy netušíte ani
Jak rád bych mrdal vás“
(nějak podobně Ivan Diviš)

Má krásná paní, nemáte vůbec zdání, vy netušíte ani, jak rád bych mrdal vás, říkal jsem si kdykoliv jsem JI uviděl, vlastně skoro pořád …

Opět jsme seděli na přednášce.

Něco ti povím a asi se tomu pořádně zasměješ.
? zkřivila obličej do tvaru otazníku
Zamiloval jsem se.
No … a, to je přeci skvělý, ne
No skvělý to docela je (přece nemůžu říct skvělý to je, jenže jsem se zamiloval do tebe) jenže …
Jenomže co?
No, skvělý by to bylo, kdyby …
Kdyby co ?
Kdybych se …
Kurva, kdyby ses co? (používala slova hovno, prdel, vysrat a kurva)
Kdybych se, kurva, nezamiloval do tebe
Myslela jsem si to.
No a?
No a co?
Co ty na to?
Nic.
To mi k tomu nic neřekneš, je to sice můj problém, ale trošku se tě to taky týká, ne?
Skoro vůbec, teďka chodím s Pavlem a i když se sereme, nebudu si komplikovat život někým dalším.
Hmmm, to zní rozumně, já si stejně myslím, že je to jenom můj problém, že jsem se upnul zrovna k tobě, náhodou, protože jsem potkal zrovna tebe. Ale stejně je to síla.
To bude dobrý, pohladila mě po vlasech.

Byla to síla, bylo to dobrý a nebylo to dobrý. Bylo to dobrý, měl jsem spoustu chuti do kreslení a ačkoliv jsem nevytvořil nic pořádného, celé dny jsem studoval světlo a stín a zdálo se mi, že začínám chápat způsob, jímž se dá zachytit nezachytitelné, že další věc, kterou vytvořím bude od někoho jiného, zrál jsem díky Evě. A nebylo to dobrý … Evo, EVO, sténal jsem a zmítal se v posteli, kurva, bože já jsem nadrženej. Evo, kuř mě, tááák … jenže Eva mě nekouřila, byl jsem úplně sám, neschopen odolávat tomu, co se mi hnalo hlavou.

Zničeho nic zazvonil telefon
Ahoj, tady je Eva
Co že? (sním či bdím, radostí bych sežral telefonní sluchátko)
Eva, z homeopatie. Dneska jsem tě neviděla na přednášce.
Tos mě neviděla celkem dobře, myslím, že dneska by to byla ztráta času.
Já vím, za moc to nestojí.
To ne, ale já mám pocit, že jsem v tý homeopatii zatím nepochopil spoustu věcí a dokud je nepochopím, bude ztráta času se stejným způsobem učit nějaký další léky.
Hm, máš nějaký pacienty?
Ne, nemám
Musíš mít pacienty, na těch se to naučíš a začne to mít pro tebe smysl
Asi máš pravdu
Nechceš jít do kina?
Co dávaj?
Určitě něco dávaj
Jo klidně (panebože ona mě zve do kina)
Za jak dlouho to stihneš do centra?
Tak na sedmou
OK, v sedm budu čekat u Sevastopolu

Dávali Sedmou míli a pak jsme si sedli na sklenku červeného. Seděli jsme proti sobě a mlčeli. Zadívala se na mě hnědozelenýma očima, očima jako lesní studánky a v těch studánkách bylo spoustu porozumění a klidu, ubohý človíčku, kdybys věděl, co tě čeká. Natáhl jsem ruku doprostřed stolu a ona ji lehce uchopila. Máš hezký ruce. Evo, máš krásný oči a kdo se do nich zadívá, toho očarujou. Tak se do nich zadívej a řekni mi co vidíš.
Má krásná paní, nemáte vůbec zdání, vy netušíte ani … (můžu jít to říct?) … jak rád bych mrdal vás …
Ještě jednou, prosím …
Má krásná paní … spustil jsem polehoučku
Nemáte vůbec zdání …
Vy netušíte ani … nadechl jsem se k poslednímu vršíku
Dotkla se ukazováčkem mého horního rtu
Chceš jít ke mně?
Chci!

Ještě nikdy jsem nikoho neslyšel tak krásně sténat, ještě nikdy se mě žádná nezeptala, chceš to udělat pusou, ještě nikdy mi žádná neřekla neboj se, můžeš to do mě nastříkat. První sex s Evou byl ten nejlepší SEX vůbec. Sex s člověkem, do kterého jsem po uši zamilován. Splnění toho největšího přání. Štěstí.

Ležíme na zádech, voníme potem a spermiemi, zrychlený tlukot srdcí
Rozešla jsem se s Pavlem, začala Eva
No a?
Potřebuju sex
Jak tomu mám rozumět?
Někdo to vodnýst musel
Jak někdo to vodnýst musel?
Byla bych ráda, kdybys to pochopil tak, že mi s tebou bylo dobře, ale už to skončilo. Nechci aby sis něco sliboval.
Konec zvonec?
Jo, tak nějak
Tak, snad abych šel …

SMS:
Bylo to jako bublifuk
Jako kvetiny s kridly
Dekuju, ze jsi o me chvilku pecoval
a rikal mi Evi

Bože … Evičko … cos mi to udělala???

Nemohl jsem uvěřit tomu, co se stalo. Měl jsem ji!!! Nechtěl jsem uvěřit tomu, že to bylo naposled. Přeci nemůže být tak tvrdá, určitě se jí to líbilo. Už jenom kvůli sexu si dá říct znova, počkám týden a pak se ozvu. A mezitím hurá do práce.
Slunečnice … jasně SLUNEČNICE, budu dělat slunečnice, řekla přeci: Ze všeho nejvíc bych si přála dvě slunečnice. Dostaneš dvě, dostaneš pět, deset …celé pole slunečnic pro tebe vypěstuju.

Dobrý den, máte semínka slunečnic, skvělé, deset prosím.
Nemůžu vám dát deset, musíte si koupit celé balení.
Deset balení!
Cože? S tím osázíte celé pole
A? Osázím všechny pole. Všude budou růst jen samé slunečnice a Eva se ke mně vrátí. Vrátí se, protože se vždycky stane to, co si přejeme z celého srdce. A já si přeju z celého srdce Evu.

Ahoj Evo, tady je Vítek
Co potřebuješ?
Nic konkrétního, myslel jsem, že bysme se mohli vidět
Já nemám důvod tě vidět
Pořád stejná
Řekla jsem ti to hned

Ahoj Evo
Ahoj, jak se máš?
Neptej se pořád jak se máš
Ještě si mi neodpověděl
Myslel jsem, že bysme se mohli vidět
A proč bysme se měli vidět?
Netrap mě, víš, že tě mam rád a tak si můžeš domyslet, že s tebou chci bejt
Chceš se se mnou vyspat?
Jo, to taky
Řekla jsem ti, že pro mě to skončilo. Uvidíme se na homeopatii
Jenže to je za tři tejdny
No a? Zatím.
Čau.

Zase žebrání o lásku, proč se to nikdy nepovede, proč nemůžu najít opětovanou lásku, kurva fix, proč jsem tak nadrženej.

Eva měla pravdu. Bylo to naposled.

SumaSumárum: Když vás někdo nemiluje, zakažte si lásku k němu i vy, jinak se dočkáte zklamání a bolesti.

Napsal jsem, že jsem Ditu píchal (před devíti lety) a napsal jsem to ošklivě. Já jsem nevědomky miloval její duši, která toužila po dokonalosti. To bylo nesmrtelné jádro našeho vztahu. To bylo to, co mne na ní přitahovalo, přitahuje a přitahovat bude. I když je možné, že jsem se zamiloval do své představy o ní. To, že jsem nepravidelně přicházel a odcházel a občas se s ní vyspal, byl jenom hmotný projev. A to, že jsem napsal, že jsem jí píchal, jsem si jenom hrál na drsňáka. Přeci nebudu milovat nějakou ženu kvůli tomu, že chce být dokonalá, to mě ani nenapadlo. A dnes to považuji za jediný důvod k tomu někoho milovat. Jak někdo napsal, láska nejde od člověka k člověku, ale od Boha (v člověku) k Bohu (v člověku).

Volné pokračování hledání lásky … Chci být dokonalá …

Doporučené čtení … Jak jsem se učil kreslit Homeopatie II. – vlastní zkušenosti

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

17 komentářů u „Nemoc jménem Láska

    1. Radka

      Jak nás to učili ve škole? Sebechvála smrdí? 🙂 🙂

      Jako součást terapie, je občas potřeba kašlat na čerstvý vzduch.

      Krásný den

      Radka

  1. Miky

    Ahoj Vìtku,

    niekedy nàm skutocne nezostàva nic inè, nez si làsku k dotycnej osobe zakàzat, aby nàs to tak nebolelo. Nechcem Ti brat Tvoje ilùzie, pretoze i muzi sù zranitelnì, osobne si myslìm ale, ze tà slecna si v onù prekràsnu noc s Tebou este riesila svoje problèmy ( bud chcela komusi dokàzat, ze si hned nàjde nàhradu, alebo klin-klinom – vrhnùt sa hned do novèho vztahu, aby rychlo zabudla … ) V podstate si i myslìm, ze ak aj fyzicky àno, ale duchovne sa ani nemilovala pràve s Tebou … Z krkolomnèho skoku zo vztahu do vztahu nezìskala nic, pretoze tak rychlo to predsalen nejde. Aspon v tom bola korektnà ( i ked trochu neomalenà ), ze Ti vyjavila pravdu – ze k Tebe nic necìti a onà noc nebola pre nu tym, cìm pre Teba. A v nevyvàzenom vztahu nezotrvala, v tomto sa mi to javi O.K.

    Ale snìvat o tom, co by bolo keby a ako sa to vsetko "mohlo" vyvìjat, v tom Ti nikto nebràni. V ràmci svojho najvnùtornejsieho vnùtra màs na to pràvo a nik o tom nemusì vediet. Tajomstvà a nenaplnenè tùzby màme vsetci. A je celkom moznè, ze ich naplnenìm by sme sa dockali sklamania.

    1. VíTeK

      Miky, děkuji za hezký komentář, ale proč by měly být touhy nenaplněné? Jen v rovině snů. Naopak by měly vycházet ven a buď se uskutečňovat, nebo se rozplývat i za cenu zklamání. Člověk by neměl žít ve snech, ale v pravdě. Si myslím … Eva byla z části férová holka, akorát já jsem jí nechtěl poslouchat a tak jsem filtroval jenom to, co se mi hodilo. Ale mohla vědět, jak mi je. Stejně jako jsem to mohl vědět já, když jsem něco podobného dělal někomu jinému předtím … Hezký den Ti přeju 🙂

        1. VíTeK

          Věta „zklamaný z lásky k Lence, občas píchající Ditu“ bude klíčová k pochopení příběhu. Pokud bych měl uspořádaný vztah s Ditou, tak by mě pravděpodobně nepřišla Eva uzdravit. A kdybych neudělal něco podobného už předtím, tak bych nebyl zklamaný z lásky k Lence. Že by to bylo až tak jednoduché?

          (Ještě chci dodat, že Ditu jsem jen "nepíchal", bylo v tom něco víc, ale nevyznal jsem se v tom.)

    1. VíTeK

      Radko, dostal jsem (vnitřní) pokyn, abych tuto část smazal … nebo ji dopracoval, aby v celkovém vyznění nebyla tak veselá a návodná. Je to kapitola sama pro sebe a nechci tu dělat reklamu drogám, jak to mohlo vyznít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *