Krůček k nesmrtelnosti

hrobecek

Stařík ležel na smrtelné posteli. Byl bledý, propadlý, skoro už ani nedýchal. Obklopený příbuznými s utrápenými obličeji. Dědeček odchází …

Vtom vběhl do pokoje pětiletý vnuk. Dědečku, vstávej, slíbil jsi, že mě naučíš šachy. Františku, běž si hrát. Dědeček na tebe teď nemá čas. Slzy.

Náhle se starcovo tělo zachvělo a jeho rty neslyšně něco řekly.
…odu …
Co to říká?
…odu…
Dědeček chce vodu!

Dostal vodu, po chvíli se sám posadil na posteli a povídá. Už vím, jak je to se smrtí. Bylo mi to zjeveno.
Příbuzní couvli o dva kroky …
Ještě, že přiběhl ten kluk. Bylo to tam tak krásné … František má pravdu, slíbil jsem mu šachy.
Dědo, co jsi viděl?
Smrt nemusí být. Pokud člověk pochopí, co má pochopit, nemusí umřít, ale může žít dál.
Co jsi pochopil?
Všechno, ale teď jsem zesláblý, rád bych se najedl a pustil se do práce. Nemáte někdo nějakou tatranku? Výborně.
Dědeček si ukousnul kus tatranky a pokračoval … Život je jako jedna třída ve škole a smrt je jako vysvědčení. Ve svém životě jsem udělal hodně chyb a smrt je okamžik vyúčtování těchto chyb. Byl jsem na místě, kde se ty chyby vyhodnocují a podle nich se připravuje plán pro příští život. Člověk si do příštího života bere řadu rozpracovaných úkolů a pokračuje na nich. Ale nemusí to tak být. Pokud všechny úkoly zvládne během života, umřít nemusí. Může, ale nemusí.
Cože? Nemusí umřít? Ty nechceš umřít?
Nebojte, na obtíž vám nebudu, postarám se o sebe.
Ale no tak dědo, vždyť si ani nepamatuješ, kde máš protézu, jak se o sebe chceš postarat?
Protézu potřebovat nebudu, nechám si narůst třetí zuby.

A tak se i stalo, během několika dnů dědečkovi vypadlo pár zbývajících zubů a z dásní začaly vykukovat nové třetí zuby.

Dědeček ožil, postupně odložil nočník, naslouchátko, brýle, berličky a vypadalo to, že den ode dne mládne.

Ano, mládnu. Nejde mi to tak rychle, jak bych si představoval, ale jsem na dobré cestě. Na druhé straně je dobré, že to nejde tak rychle, protože by to pro vás byl šok. Své tělo teď dokonale ovládám a tak pro mne není problém uzdravit jakýkoliv orgán anebo si nechat narůst nový.
Jak to myslíš, nechat narůst nový?
Takhle … dědeček vztyčil ukazovák, který si před lety uříznul na cirkulárce. Ještě ho nemám kompletní, ale jde to. Když víte jak na to, tak to jde. Zahýbal ukazovákem, který vypadal jako ukazovák malého dítěte.
Dědeček skutečně omládl, takže už to vlastně nebyl dědeček, ale muž středního věku. Našel si práci a začal splácet dluhy, které ve svém životě nadělal. Nepotřeboval smrt, protože už před ničím neutíkal. Ani se ničeho nebál. Ke smrti nebyl důvod. Začal tvořit a začal si plnit sny svého života. Celý život sbíral zvony a nyní si vybavil dílnu tak, že je mohl sám odlévat. Začal malými rolničkami a zvonky a postupně se propracoval k několikatunovým zvonům a několika placeným spolupracovníkům. Jeho firma prosperovala a on se poprvé opravdu radoval se ze života a zažíval pocity štěstí.

Jen nechápal, proč všichni kolem stárnou a umírají … když mohou mládnout a žít věčně.

Tento článek je literárním úvodem ke článku Smrt jako výzva k nesmrtelnosti … pokud nevíte, co si s tím počít, připadá vám to neuvěřitelné a uhozené, tak to berete jako námět k přemýšlení. Třeba o tom, nakolik se na stárnutí podílí víra v to, že stárneme.

Doporučené čtení … Budu žít dlouho, Vítejte v NeSmrtelnosti

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

7 komentářů u „Krůček k nesmrtelnosti

  1. děda Slavík

    Lidé si vždy přáli létat jako ptáci. Potápět se a trávit dlouhé hodiny pod vodou. Přání bylo hodně. Byly to pohádky. Tehdy v tu jejich dobu. Dnes je to samozřejmost až nás ty tisíce letadel štvou a z atomové ponorky jde strach.

    Dnes je dlouhověkost a věčný život také jako pohádka. Ale počkejme si na pozítří. Možná někdo potom řekne "proč jsem byl takový pitomec a klidně si umřel, když jsem mohl omládnout a žít a žít a žít…"

    1. VíTeK

      Hezké 🙂

      Tentokrát s vámi souhlasím úplně. Akorát ta dlouhověkost nepřijde od doktorů, ale od badatelů ducha, v té době už od znalců ducha.

      1. děda Slavík

        Možná. Ale v tom případě jim musí jejich tvůrce dát povolení. Uvolnit kapacitu mozku, která je zatím zablombovaná.Pro jejich dobro, aby se předčasně svou hloupostí a domýšlivostí předčasně nevyhubili..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *