Pamatuješ, jak jsi mi slíbila, že až umřeš, spálí tě a to, co z tebe zbylo, mi pošlou? Říkala si, že mě miluješ, ale pak jsme se rozešli každý jiným směrem. Ale sliby se mají plnit. Nebo ne?
Nechci se dočkat dne, kdy mi přijde balíček ve tvaru válce a v něm umělohmotná schránka. Dřív se dělaly kovové. Uvnitř bude něco chrastit. Každý, kdo držel v ruce urnu s popelem, měl to nutkání s ní zatřepat, anebo ji alespoň naklonit. Co to tam chrastí? Zuby? Zbytky kostí? Hřebíky z rakve. Přívěšek pro štěstí? Ten ode mě?
Naposledy si zachrastím tvým tělem a než začnu řešit otázku, kam s ním, zmocní se mne obrovský smutek. Bude mě mrzet, že už se neuvidíme. Že už se nikdy nedozvím, jak ses měla těch dvacet, třicet, padesát let, kdy jsme se neviděli. Jestli jsi dosáhla svých cílů.
Pamatuješ, jak jsme se milovali a nedokázali spolu žít? Jak jsme se rozcházeli se slzami v očích, protože „takhle už to dál nešlo“. Jak jsme si užívali s různými partnery, nebo spíš využívali jejich těla a mysleli přitom na sebe. Jak jsme se k sobě po letech vraceli, abychom zjistili, že nám to spolu pořád neklape.
Jak jsme hledali Boha, ale každý toho svého.
Jak jsi mi napsala „Chci být Tvým andělem a modlit se za Tebe každý den, ačkoli mne nebudeš třeba vůbec chtít vidět a nic ke mně cítit.“?
Pamatuješ? … má krásná paní … miláčku.
Chci tě vidět. Chci vědět, jestli pořád piješ kafe, cvičíš aerobik a mrzačíš si duši v kostele. Jestli pořád věříš ve stejného Boha a jeho Syna. Jestli pořád věříš na nekonečnou lásku dvou lidí v Kristu. Poslyš, opravdu sis myslela, že Ježíš nemá nic lepšího na práci než dělat někomu potrubí pro lásku anebo spasovat lidi? Opravdu jsi u něj nalezla Lásku s velkým L? A co tělo? Netrpělo?
Chci tě vidět. A přitom nechci, protože vím, že až se naše pohledy setkají, odněkud zevnitř z našich těl nebo spíš z duší vyjde záření, které se spojí a oba nás zalije světlem. Vyšlehne plamen lásky, který spálí naše stávající vztahy a zase se k sobě budeme choulit jako milenci uprostřed spáleniště. Uprostřed spáleniště rodin, které jsme opustili. Ve jménu Lásky a Dokonalosti.
Nechal jsem tě odejít z mého života a poslední dobou se o tebe bojím. Nevím, co s tebou je. Bojím se, že můj anděl někde leží s polámanými křídly. Nebo je někde zavřený v kleci a ve tmě. Trpí hladem a žízní a chce umřít. Protože i andělé někdy zabloudí a nevědí kudy kam.
Lásko, prosím, neumírej …
Andílku, napiš mi něco o sobě. Napiš mi, že jsi v pořádku. Napiš mi, že už nechodíš do kostela, protože tam moudrost a pravé poznání není. Napiš mi, že žiješ a dýcháš. Napiš mi, že jsem hajzl, co ti zkazil kus života. Napiš mi, že mě miluješ a že na mě myslíš každý den, stejně jako já na tebe. Prostě napiš, jenom tak …
Ten slib, co jsi mi dala, už neplatí. Nechci být smutný, chrastit tvým spáleným tělíčkem a prolévat potoky slz, protože už tě nikdy neuvidím …
Volné pokračování … O kytkách a lásce …
Úžasný 🙂
Bez legrace, je to nářez 🙂 To se povedlo 🙂 Dám si obě jedničky s hvězdičkou.
To je vážně nářez! Dost dobrý.
Jen ten slib co už neplatí mě tak trochu srazil zpět blíže zemi.
Tome, pochvala mne těší, děkuju. Z pochval beru sílu k dalšímu psaní. Nářez, masox, brutus, mazec a respect jsou ty největší pochvaly. I když jsou to nesmyslná slova v daném kontextu, tak jsou upřímná 🙂
Musíme žít s nohami na zemi.
OPRAVDU NÁDHERA A PŘEČTENO JEDNÍM DECHEM…
🙂
Děkuji za pochvalu, a potvrzení. Kdybyste mi napsala, že to je srágora, tak bych mohl pochybovat, jestli jsem na dobré cestě …
Určitě jste… Dlouho jsem nic takového nečetla…
To rád slyším … 🙂 zase něco napíšu.
Hezký den 🙂
Ode mne také 1*,1*.:-)
… ááách
děkuju
🙂
Míšo, a co řeknete na to, že Theo se dopouští dosti silné myšlenkové nevěry, pokud s někým žije. Víte, jak je to s tím vyhledáváním bývalých lásek. A on ji vyhledává v myšlenkách.
Ano, Theo se dopouští myšlenkové nevěry, protože ho jeho současný vztah něčím nenaplňuje.Pokud chce být spravedlivý,měl by si o tom popovídat se svoji partnerkou.
… jedním dechem a se slzami v očích …. ocení to dnes příliš materiální mládí ???
I to materiální mládí časem dozraje. Někdo dříve, jiný v pozdním věku. Je jedno, kdy se to stane. Každý má svůj čas a svojí cestu.
Krásný den!
Maruško, taky jsem si poplakal a to jsem mladý a budu hodně dlouho, pořád, věčně mladý … 🙂
Určitě ano. Já mladá jsem a rozhodně nejsem "příliš materiální".
a spíše v tom anglickém významu "pathetic"
http://en.wiktionary.org/wiki/pathetic
Patetické, proč ne?
Ale přiznám se, že pořádně nevím, co to znamená ani v češtině natož v angličtině. Z literatury na střední škole si vybavuji, že něco bylo patetické a teskné. Tohle vidím jako srdceryvný doják. Ale i takové pocity v sobě člověk dokáže dohledat, pokud se jim nebrání.
Moc hezké 🙂 🙂 🙂
1***************
Ano, povedlo se to, děkuju za známku … 🙂
Dobrý večer Vítku,
…krásné… "husí kůže" na mém těle při čtení to jen potvrzuje :-). Děkuji
Dobrý den paní Majko.
Trochu odbočím od tématu,plánuje se výlet do Českého Ráje,kdysi jste měla chuť se sejít s lidmi s Avenny(pokud si dobře vzpomínám),nechcete se zúčastnit?Zatím je nás 5.
Krásnou neděli. Vlaďka K.
Dobrý den Vlaďko,
děkuji za pozvání, o setkání vím již z úvodní debaty. Stále o něm přemýšlým. Chystala jsem se také přihlásit a vy jste mě svým dotazem krásně předběhla a trošku urychlila mé nesmyslné váhání. Spekuluji hlavně nad termínem a tím jak to udělat s mými pracovními povinnostmi. Mám velmi časově náročné povolání a přemýšlím jak by to šlo udělat a zkombinovat. Zřejmě mi ale asi nezbyde nic jiného, než doufat, že to vyjde a časově do sebe všechno pěkně zapadne. Tak tedy, ráda se závazně přihlašuji na setkání v Českém ráji a pokud to bude jen trošku možné tak i určitě přijdu:-))). Konkrétní informace o termínu a místě se dozvím tady na stránkách pana Vítka anebo dostanu pozvánku emailem?
Děkuji a přeji krásnou neděli… Majka
Majko, děkuju za přiznání. I když husí kůže nebývá spojená s příjemnými pocity ale spíš zimou, beru to jako pochvalu 🙂
Pane Vítku,
nevím čím to, ale když má něco pro mě "hloubku", např. nádherná hudba, zpěv či nějaký článek, příběh, vyprávění, událost, tak mi naskakuje husí kůže:-). A se zimou to určitě nesouvisí:-). Přeji pěkný den…
Já to mám také tak říkám tomu husina a někdy kachnina 🙂
Vítku, postupně se dostávám na těchto stránkách dál a dál..a tento článek…. hodnocení ??
..mlčím úžasem 🙂
silný zážitek pro mne .
Taky žasnu, kde se to ve mně bere 🙂 nebo spíš, co se to ve mně bere.
Děkuji za uznání 🙂 … když jsem to četl, měl jsem pocit, že mi ten text někdo mistrovsky upravil. Nebo to časem uzrálo. Nebo je to podpořený těma správnejma pocitama a proto to vypadá takhle. Opět jsem si poplakal … 🙂
Až mi někdo bude říkat, že jsem hulvát, tak ho nakopu do prdele, aby se mu to potvrdilo. Přesně jako v knize Tajemství. Vždyť jsem takový citlivý a upřímný chlapec.
Hezký den … 🙂
Sice se zpožděním, ale vyjádřit se k tomu musím. Ještě jsem nic takového nečetla a ve skrytu duše si již dlouho přeji, aby mě někdo milovaltak jako jste miloval vy… nádherné!!!
Jitko, na dobrou věc (pochvalu) není "nikdy" pozdě :-). Děkuji za pochválení. Ani na dobrou lásku není "nikdy" pozdě … ani na lásku k sobě není "nikdy" pozdě. Jenom tak píšu, co mě napadá …
Hezké dny přeju … 🙂
(Slovo nikdy je takové nesmlouvavé, tak ho dávám do uvozovek.)