(Ne)Důvěřujte „profesionálům“! Zkušenost s AAA Auto z roku 2001

auto-opel

Chystáte se koupit starší automobil v bazaru? Ale prosím … poslyšte neuvěřitelný příběh, který se stal … V srpnu 2001 jsem si vyhlédl v autobazaru AAA AUTO PRAHA, ulice Dopraváků automobil Mitsubishi Pajero Sport v ceně 679 tisíc Kč. Informační leták sliboval „kvalitní a prověřený vůz za nejlepší cenu“ a hošík s kravatou mne ujišťoval, že na vozidlo mám „půlroční záruku na skryté vady“. Složil jsem NEVRATNOU zálohu 14 tisíc korun a už jsem se v tom vezl … Následně, při koupi zamluveného vozu o týden později, jsem využil možnosti „nejvýhodnějšího leasingu“ u společnosti CCB-Leasing a složil akontaci 50 procent.

„Důvěřujte profesionálům!“, nabádal mne z reklamy Karel Loprais, šestinásobný vítěz Rallye Paříž – Dakar. „Důvěřujte nejlepším!“, radila sympatická Kateřina Hrachovcová. A já blbec jim uvěřil! Poprvé a doufám i naposled jsem uvěřil profesionálům!

Povznesl jsem se nad to, že Všeobecné smluvní podmínky byly napsány titěrným písmem. Povznesl jsem se i nad to, že mi při podpisu leasingové smlouvy vnutili kartu asistenčních služeb ABA v ceně 2450 Kč, ačkoliv součástí havarijního pojištění vozu u firmy Zurich je asistenční služba ELVIA. Dále mi ten hodný pán v kravatě předložil účtenku na 1950Kč za lustraci vozidla tuším firmou Cebia, ačkoliv prodejce „garantuje původ vozu“. Ruka ruku myje, pomyslel jsem si. Nebudu dělat dusno kvůli pár tisícovkám. A záhy jsem se dozvěděl, že ačkoliv „měsíční splátky zahrnují plné povinné ručení“ (stále cituji reklamní leták), já si ho budu muset zaplatit sám, protože blebleble. Uvědom si čtenáři, že v té době již byla složena NEVRATNÁ záloha (O kterou bych přišel, pokud správně rozumím slovu nevratný).
Mitsubishi bylo krásné, byla to láska na první pohled. Ti hoši ho leštili tak, že vypadalo skoro jako ze zlata. Chtěl jsem s ním jet až tam, kde se hory dotýkají slunce … žádné jiné auto by to nezvládlo. Nezradím TĚ!, řekl jsem si, vyklopil na stůl třistapadesát tisícovek, hrst drobných … a podepsal.

Abych měl jistotu, že jsem nekoupil špatně, nechal jsem vůz prohlédnout v autorizovaném servisu, kde mne upozornili na to, že vůz byl havarovaný, má vadnou geometrii řízení, jeví závadu převodovky, drobné závady v osvětlení vozidla, sjeté pneumatiky.

S každým zařazením rychlosti, kdy se z převodovky ozvalo GRRR (někdy se neozvalo 🙂 se mne začalo zmocňovat svaté rozhořčení a řekl jsem si DOST! Vzhledem k tomu, že jsem kupoval „kvalitní a prověřený vůz s půlroční zárukou“ a na výše uvedené nedostatky, zejména podezřelý stav převodovky a předchozí havárii vozidla mne nikdo neupozornil odvezl jsem automobil do AAA na reklamaci s tím, že kvalitní a prověřený vůz si představuji jinak a trvám na zrušení kupní smlouvy a vrácení peněz. Pánové v reklamačním oddělení, aniž by se vůbec na automobil podívali, zase trvali, na tom, že jsem koupil starší automobil, že jeho stav je tomu odpovídající a není důvod smlouvu rušit. Asertivní technika přeskakující gramofonové desky. Ne, Ne, Ne …

Co se dá dělat, za blbost se platí, důvěřuj ale prověřuj …

Teprve později jsem objevil v Protokolu o zkušební jízdě a předání automobilu – Příloha č.1 ke kupní smlouvě, malililinkatými písmenky napsaný poslední vychytralý odstavec, ve kterém se praví, že můj automobil patří do skupiny C, což je stav „horší než dobrý … a doporučuje se důkladná technická kontrola a oprava všech agregátů, zejména motoru, převodovky“ … „kupující akceptuje veškerá rizika a chápe, že AUTOMOBILE GROUP, a.s. nemůže být a není odpovědná za další opotřebení automobilu a vady automobilu zjištěné kupujícím až po jeho převzetí od prodávajícího“. A to prosím u auťáku za bezmála třičtvrtě miliónu s najetou sedmdesátkou tisíc kilometrů. Jsou to opravdu profíci!

Trošku to hrká ale jedeme dál … Během několika málo dnů, s přihlédnutím k dalším nepříznivým okolnostem mého života jsem přehodnotil svůj původní záměr kvůli kterému jsem Mitsubishi kupoval a usoudil, že mít automobil pochybné kvality je pro mne zbytečným luxusem a rozhodl jsem se na svou žádost zrušit leasingovou smlouvu s vědomím, že na tom prodělám, ale čím dříve smlouvu ukončím, tím prodělám méně. Reklamní letáček AAA sliboval možnost „leasingovou smlouvu kdykoliv vypovědět“. Předpokládal jsem, že leasingová společnost auto vrátí do AAA a vzhledem k tomu, že jsem jej užíval cca 14 dnů, bude jeho cena prakticky stejná s cenou kupní nehledě k tomu, že jsem stihl do automobilu investovat 30 tisíc korun za prohlídku v autoservisu, seřízení, výměnu oleje a nové pneumatiky. Vůz jsem předával v lepším stavu než jsem jej před čtrnácti dny převzal.

Lasingová společnost CCB-Leasing překonala mé nejbujnější představy (od začátku do konce mne oslovovali „Vážený kliente“ a „Vážený pane“), vůz ode mne převzala 27.8.2001, prý jej nechala ocenit soudním znalcem (na 500tisíc korun), nabídla více autobazarům a nejvyšší cenu nabídlo právě AAA, totiž 550 tisíc korun. Záležitost se vlekla dva měsíce navzdory mému několikerému upomínání. Při závěrečném vyúčtování 4.10.2001 mi CCB zaslalo složenkou 16864 Kč. Pokud tomu správně rozumím, leasingová společnost mi naúčtovala všechny zbývající leasingové splátky – „dlužné splátky 510451Kč“ a ještě k tomu „penále 23481Kč“ za 23 denní prodlení těchto splátek (které jsem měl podle leasingové smlouvy splácet následujících 18 měsíců – podle splátkového kalendáře). Při zjištění, že mi naúčtovali také bezmála 60 tisíc korun havarijního pojištění na následujících 18 měsíců provozu automobilu, který dnes patří někomu jinému, si jako „Vážený klient“ přestávám připadat.

Suma Sumárum:

Za „zapůjčení“ automobilu Mitsubishi Pajero na čtrnáct dní od AAA AUTO PRAHA za pomoci CCB-leasing jsem dal přes 320 tisíc korun! (nepočítám-li mou investici do automobilu 30 tisíc Kč) Tak tomu říkám byznys!

Nevěříte svým očím? Ale ano! Tohle není sen. Zde se sny rozplývají.

Od samého začátku jsem se snažil tuto záležitost nazvat celkem velkoryse – nedorozuměním – při reklamaci vozidla s jehož stavem jsem nebyl spokojený (smůla, bylo to céčko) i při vyúčtování leasingu (asi jsem podepsal něco co jsem podepsat neměl, anebo neumím počítat). Poslal jsem smířlivé dopisy oběma firmám, že tohle snad nemohou myslet vážně. Nic, myslí to vážně … Tak co, ještě důvěřujete „profesionálům“?

Tento článek popisuje jeden z nejhlubších zážitků, které jsem zažil. Po uveřejnění článku na Neviditelném psu ho nějaký dobrák rozeslal e-mailem s poznámkou „PS: Rozeslete to kam to jde, at konecne lidi vidi jake to jsou kurvy.“ Já sám jsem ten e-mail dostal asi pětkrát od různých lidí. Firma CCB se mi pak ozvala a vrátila mi cca 150 tisíc Kč. AAA na mne podalo trestní oznámení za rozesílání e-mailů. Prý jsem e-mail rozeslal na 300 tisíc e-mailových adres. Tomu říkám literární úspěch, zasáhnout jedním článkem 300 tisíc lidí. Dodatečně děkuji neznámému rozesílateli a distancuji se od slova kur-vy. Také já jsem podal trestní oznámení na AAA za klamavou reklamu („2000 kvalitních a prověřených vozů“) a policie oba případy odložila.

A nyní v čem spočívá hloubka toho příběhu. Mé sny nebyly velké, byly obrovské, byly to sny o cestě kolem světa. Ale jednoho dne, po jednom rozhovoru se ve mně objevil obrovský strach, že tu cestu kolem světa nepřežiju. Že mě někde na hranici rozstřílejí. (V článku jsem ten strach nazval nepříznivými okolnostmi mého života.) Po nějaké době začali Američani v souvislosti s 911 bombardovat Afganistan, kudy jsem chtěl jet do Tibetu.

V mém těle kolovaly určité látky, které ovlivňují psychiku. Nebezpečí drog nevidím ani tak v tom, že by člověka fyzicky odrovnaly, anebo v tom, že by ho stály všechny peníze, ale v tom, že člověk dělá špatná rozhodnutí. Není sám sebou. Ztrácí ostražitost, špatně odhaduje své síly. Drogy člověka směřují do situací, ve kterých má možnost prozřít a pro mne bylo tou situací setkání s AAA. Měl jsem si opět začít vážit svých peněz a být vděčný za to, že se mi dobře daří. A uvědomit si, že cesta drog vede ke smrti. Nebyl jsem nějaká „smažka“, co krade, aby měla na další dávku. Nic jsem si nepíchal. Spíš jsem jenom tak experimentoval. Ale i to stačilo, aby mě to dostalo na dno. Myslel jsem si, že by to mohla být cesta k Bohu a Osvícení, že všichni ti šamani vědí, co dělají … hledal jsem na nesprávném místě. Už vím, kudy cesta nevede.

Beru to jako smutnou kapitolu z knihy mého života.

Ještě perlička na závěr. Zpráva z tisku:

Autobazary AAA Auto loni prodělaly 750 miliónů korun.

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

11 komentářů u „(Ne)Důvěřujte „profesionálům“! Zkušenost s AAA Auto z roku 2001

  1. Radka

    Ahoj Vítku,

    Pokud chápu dobře, v roce 2001 si se plácal v drogovém testování? Jinak bych tě musela označit jako vítěze soutěže "blbec roku". Ony totiž zprávy o prapodivném chování AAA pravidelně prosakovaly někdy od roku 1998. Stejně jako zakoupení ojetého auta na leasing, je čin naprostého zoufalce. Přitom si stačí vzít do ruky kalkulačku a spočítat, jaký rozdíl je mezi leasingem téhož vozu nového a ojetého. 🙂

    1. VíTeK

      Po bitvě je každý, kdo tam nebyl, generálem … 🙂

      Však to píšu … byl jsem trochu „sjetej“. Žel mne to nezbavuje odpovědnosti za trofej „blbec roku“ 🙂

      Věřím, že sis říkala něco jako „toho vola bych chtěla vidět“ a ono se ti to splnilo 🙂 🙂 🙂

      1. Radka

        No po bitvě sice je každý generálem, nicméně řadě nesmyslných bitev se dá snadno předejít.

        Ale neboj, takových chytráků, kteří přišli s bájo nápadem, jak si snížit daně leasingem ojetého auta je hodně. Oproti tobě měli však jednu jedinou výhodu – placenou účetní 🙂

        1. VíTeK

          Souhlasím, že mnoha nesmyslným, nebo prohraným bitvám jde předejít …

          I když to tak nevypadá, tak já jsem nakonec vyhrál, protože jsem zmoudřel. (Můžeme diskutovat za jakou cenu.) A odvedl jsem dobrou práci, protože jsem upozornil na problém, i když jsem ze sebe udělal hlupáka. Takže je to dobrý 🙂 Jedeme dál …

          Ohledně kupování aut na leasing kvůli daním to nějak nechápu, respektive mi to připadá být jako nesmysl každých několik let měnit auto. Nesmysl vůči sobě, přírodě, tomu autu. I když to asi bude „výhodné“. Poradím se s … placenou účetní 🙂

          1. Radka

            Auta na snížení daní – to je tak, když máš na výběr nacpat nekřesťanské peníze státu, nebo za tytéž peníze jezdit autem novým. Ta vyřazená se pak prodávají známým a rodině, přičemž oni jsou šťastní, že mají velmi slušné auto za slušné peníze, u kterého mají jistotu, že se mu nepřetáčel tachometr či jinak nemaskovaly bouračky.

            Ono to téměř zcela odpadlo zavedením 15 % daně a protažením délky odepisování majetku. Teď se auta kupují jenom v případě skutečné potřeby.

            1. VíTeK

              Děkuju za vysvětlení, myslel jsem si to, že člověk pak musí prodávat ta slušná auta. Příště si rád nějaké takové koupím, pokud si nekoupím nové anebo nebudu chodit pěšky.

              Hezký den 🙂

  2. Jack

    Ahoj,

    moje zkušenost z roku 2011 je kolem jejich reklamy: Ke každému vozu zimní pneu zdarma! (moje auto mělo mít navíc sadu zimních pneu ve výbavě, ale nemělo – zřejmě se někomu hodily).

    Jak to chodí?

    Oni: Gumy nejsou, ale do 10 dnů budou, zavolejte si.

    Vy: voláte 2x

    Oni: Gumy nejsou, zavolejte v pondělí

    Vy: voláte 1x

    Oni: Gumy nejsou, zavolejte v pátek

    Vy: Začnete prudit, protože zima mezi tím začala a bez nich s autem ráno nevyjedete (podle platného zákona). Prudíte už i na jejich zákaznické lince.

    Oni: Po měsíci a půl – tak je tu máte, přijeďte si pro ně.

    Vy: Přijedete a hle – 4 levné protektory.

    Shrnuto: Když je prudit nebudete, nedostanete nic. Když jo, tak Vám daji 4 levné protektory podivného původu. Tomu říkám zákaznický servis a reklamní kampaň!!!

  3. maori

    Při nákupu posledního vozidla jsem se rozhodl nechat si ho dovést "na míru" ojeté z Německa. Vybral jsem si dostatečně velký a vůči poruchám dostatečně odolný vůz. Dále jsem upřednostnil vzhled a bezpečnost, neb mám dvě děti. Dostal jsem auto 2,5 roků od výroby s nejetými cca 116 tis km. Stálo 0,64 mil a dodnes nelituji. Dovozce (fyzická osoba) mi ho připravil na míru, přelakoval škrábance od psa a po složení doplatku zálohy a podpisu na dopravce jsem ho obržel vyčistěné a umyté, s namontovanými značkami. Za 3 roky jsem měnil brzdové kotouče, destičky a gumy. Jinak nic (nepočítám ulomené dveřní úchyty, které samozřejmě nevznikly opotřebením vozidla). Dnes mám přes 200 tis km a u poslední prohlídky jsem to auto nechal poslat na tester. Testovací techniky technik nevěřil vlastním očím, když po napíchnutí na kompl zjitil, že na autě za těch 200 tis km proběhla 1x výměna brzdových destiček a jen jedna výměna brzdových kotoučů (na přední nápravě). A to auto váží 1950kg a má 171kW. Jinak působilo jak kdyby včera vypdlo z výrobní linky. Tak to vypadá, že ho budu mít do smrti, protože tomu do první generální opravy dávají tak 0,5 mil km. Jo, ještě to ťuk, ťuk, ťuk musím zaklepat na dřevo (nebo na čelo, no, u mě to bude asi jedno.. .).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *