Jak poslouchat vnitřní hlas – a nezbláznit se z toho

Mozek

Poslouchat vnitřní hlas. Ano, to je ono … řídit se intuicí, poslouchat své svědomí. Pokud se někdy nevyznáte sami v sobě, tak se vám za chvíli uleví, nejste v tom sami.

Představte si, že existuje něco, anebo někdo, kdo ví všechno. Ví, kde mají nejlevnější banány. Ví, ve kterém salámu je místo masa sojová mouka. Ví, která čísla vyhrají ve sportce. Ví, jak namíchat beton, aby dlouho vydržel. Ví, které auto v prodejně je vyrobené pečlivě a které se za měsíc porouchá. Ví, kde je zakopaný poklad. Zná všechna tajemství nemoci. Ví, proč nejste šťastní. Ví, proč právě čtete tyto stránky. Kde se nachází váš vytoužený partner a proč jste ho ještě nepotkali.

Nebylo by fajn se s tím někým anebo něčím skamarádit a využívat tyto informace? Čistě prakticky. Není lepší si koupit dokonalý fotoaparát a vyhnout se takovému, který se porouchá. Není lepší zvolit cestu na dovolenou, na které nebudou zácpy? Není lepší si vybrat partnera, se kterým nebudou problémy?

Je. Je to stokrát lepší.

Být šťastný, zdravý, úspěšný, bohatý … je snadné. Stačí poslouchat svůj vnitřní hlas, který ví všechno a tak ví také, jak se dopracovat ke zdraví, štěstí, bohatství.

Vnitřní hlas je přímé spojení člověka s Bohem, s Dokonalostí, tak proč hledat složité cesty.

Problém je v tom, jak rozeznat svůj vnitřní hlas od jiných hlasů a jak se ho naučit poslouchat. Přiznám se, že se mi to (zatím) zcela nedaří a pokouším se o to už hodně dlouho. Kdybyste viděli zmatek v mojí hlavě poslední dobou, zavolali byste lapiduchy.

A co je nejhorší, čím víc se pokouším tomu vnitřnímu hlasu naslouchat, tím jsem nešťastnější. Nedaří se mi žít a propadám se do těžko uvěřitelné nerozhodnosti. Rozklad osobnosti v přímém přenosu. Nestydím se za to. Pokud nejste svatí od narození, jednoho dne přijdete na to, že pokud chcete být šťastní, musíte přeskládat svou osobnost. Některé vlastnosti nechat umřít a zasadit semínka jiných a nechat je vyklíčit.

I když se tento článek může někomu jevit jako zmatený blábol, pro mě je to jeden z nejdůležitějších článků zde, potažmo na celém internetu.

Navázat komunikaci s vnitřním hlasem je pro člověka opravdu to nejdůležitější. Je to důležitější, než najít si někoho a nebýt sám. Pokud člověk nenajde sám sebe, zůstane navždycky sám.

První pokus o navázání spojení s Bohem ve mně bylo období meditační. Myslel jsem si, že se promedituju k nějakému místu uvnitř ve mně a v tom místě objevím jednak Světlo a jednak odpovědi na všechny otázky. Nejprve jsem se odpoutal od toho, co se sluší a patří, musí a má a poslouchal jsem různé myšlenky, které se mi objevily v hlavě. Toho poslouchání intuice jsem dotáhl do dokonalosti, přesněji řečeno do dokonalého šílenství. Například jsem ráno vstal a napadlo mne, hlas intuice mi to řekl, že si mám sbalit batoh a vydat se na cestu. Byl jsem právě ve Strakonicích a ještě jsem neznal, jestli pojedu do Prahy nebo do Českých Budějovic. Proč bych to měl znát, stačí, když se to dozvím na křižovatce, kde se dělí cesty do Prahy a do Budějic anebo na autobusovém nádraží. Výborně, poslalo mne to do Budějic, jenže ve Vodňanech mě napadlo, že mám vystoupit. Fakt to bylo šílené, poslouchat „intuici“, nebo co to bylo. Byl jsem jako papír ve větru svých myšlenek. V okamžiku, kdy mne to zavlálo do Prahy na břeh Vltavy a ten vnitřní hlas mi radil, abych do ní skočil po hlavě, že pak se mi rozsvítí v hlavě Světlo, došlo mi, že si ze mě někdo nebo něco dělá legraci. První pokus zcela se oddat intuici se nepovedl. Tehdy mi došlo, že něco není v pořádku a převzal jsem vládu nad svou myslí. Do Vltavy jsem neskočil.

Druhý útok intuice, vnitřního hlasu, anebo jiných hlasů na mou mysl začal nenápadně. Po období homeopatickém jsem měl období drogové. Zjistil jsem totiž, že drogy fungují. Nemusíte si hned představovat nějaký hero-in. Ono stačí si udělat čajíček z nějakého listí, vypít ho a s člověkem to pěkně zacvičí. Cítí, že se něco děje s jeho tělem i myslí. Dělo se, a jak jsem tak zkoušel všelijaké látky, postupem času jsem zjistit, že v tom lítám. Že lítám po louce a hledám lysohlávky, například. V hlavě jsem měl opět různé hlasy, které mi radily různé věci. Postupem času atmosféra houstla, měl jsem strach, že se mě někdo chystá zabít, například. Propadal jsem se do čím dál tím hlubší deprese. V okamžiku, kdy se začaly objevovat nápady typu, zapal barák, sedni do auta a nabourej, řekl jsem si dost! To by stačilo. Tyhle látky mění myšlení. Objevují se různé hlasy a ty radí člověku různé věci. Je to intuice? Kdoví. Je to vnitřní hlas? Uvnitř to je. Je to spojení s Bohem? Pochybuji.

Drogy včetně alkoholu jsou svinstvo, které člověka tahá špatnými cestami.

Společnost je opitá, omámená a také proto vypadá, jak vypadá. Jenže já nechci být opitý, chci ze svého mozku dostat maximum. Proto už ani nepiju alkohol. On je tou první startovací drogou, která v mysli odemyká cestu k dalším drogám. Kdo vezme sklenici alkoholu a přiloží ji k puse, ten zve do své duše neštěstí, zmatek, nemoc …

Takže který hlas z těch hlasů, co máme v sobě je ten pravý. Který je ten, který nás spojuje s Bohem. Je to trapné, ale stále v tom tápu.

Ale mohlo být i hůř, kdybych věřil v ďábla pokušitele, mohl bych si myslet, že to on mi našeptává a to by byla teprve schizofrenie. Vládu nad svým myšlením bych předal nějaké bytosti a byl bych odkázaný na to, co mi našeptá.

Jelikož v ďábla nevěřím, ty pokušitelské a nesmyslné myšlenky považuji za svá přání, své strachy a své výplody fantazie a v tom je zamíchaný můj vnitřní hlas. V hlavě mám obrovský kotel a v něm se vaří guláš ze všeho možného. Je tam i vnitřní hlas, to spojení s Dokonalostí, Světlem, Bohem ale jsou tam také všechny ostatní hlasy.

Blaze tomu, kdo má v hlavě jasno anebo dokonce Jasno.

Proč tohle všechno píšu? Protože mi poslední dobou opět začíná hrabat. Už jsem si myslel, že to mám za sebou, že dokážu odlišit ten pravý vnitřní hlas od těch nepravých.

Už to jde úplně samo, zeptám se (vnitřního hlasu) a přijde odpověď. Jenže je problém v tom, že tu odpověď nechápu anebo chci něco jiného.

Představte si, že máte problém, například jste někomu ťukli do auta, když jste parkovali. Nikdo vás neviděl, ale vy víte, že to bylo sousedovo auto. A ten vnitřní hlas vám po deseti letech připomene, že byste měli zajít za sousedem, vysvětlit mu, že jste tenkrát spěchali, omluvit se mu, nahradit mu škodu. Tohle by udělal jenom blázen. A vnitřní hlas nedá a nedá pokoj a vlídně vám to připomene každý rok. Je to tam. Nejde to zapomenout nebo vymazat. Někdy je z toho Zpověď omývače salámů a oškrabávače sýrů. Jde to jenom odčinit anebo vůči tomu otupět a tím otupět i vůči všemu ostatnímu včetně radosti.

Vida, začíná to být psycho. Kdo neposlouchá vnitřní hlas, otupuje a není šťastný. A to své neštěstí pak rozpouští v malé či větší dávce alkoholu.

Jenže já nepiju a tak na mne věci doléhají daleko intenzivněji. Dostávám plnu dávku pocitů. Mizerných pocitů, když udělám něco špatně.

Rada poslouchat intuici, vnitřní hlas je krásná, jenže je na nic, pokud zároveň nezískáte radu, jak ten vnitřní hlas rozeznat od ostatních hlasů a jak se naučit ho poslouchat.

Avenna se o tom zmiňuje na CDčku o meditaci a jinde. Jak nastavit svou mysl, aby dokázala zachycovat vnitřní hlas.

Ono se řekne poslouchat vnitřní hlas. Jenže …

První věc je slyšet ho, druhá věc rozlišit, že je to vnitřní hlas a ne nějaký jiný hlas, třetí věc je pochopit, co mi říká a čtvrtá věc je poslechnout ho.

První dva kroky mi jdou samy od sebe. Jenže (zatím) mám problém s tím, ten vnitřní hlas poslechnout a někdy i pochopit.

Doporučuji přečíst si Canon – Nikonové psycho. Neposlechl jsem vnitřní hlas a místo radosti z nového fotoaparátu jsem zažíval rozčarování. Psychika rozsekaná na hadry.

Nakonec jsem si místo Nikonu koupil fotoaparát Canon a taky to bylo psycho i když veselé.

Radím se s vnitřním hlasem, jaký koupit makro objektiv. On v tom má jasno. Ten za 12 tisíc. Já v tom jasno nemám, toužím po Dokonalosti. Existuje ještě objektiv za 20 tisíc a ten by měl být dokonalý. Testy a zkušenosti ukazují, že je lepší prakticky ve všech ohledech. Má větší čočky, ostřejší obraz, rychlejší ostření, stabilizaci … Proč mi můj vnitřní hlas radí, abych koupil ten levnější?

Protože je to moudré.

Mě zase připadá moudré nedělat kompromis. Když právě v tuto chvílí mám na účtu peníze, proč nekoupit to nejlepší, co existuje? Nedělám to často, abych si kupoval nejlepší věc na světě, profesionální objektiv za 20 tisíc. Ale proč to občas neudělat? Proč si nekoupit věc, která je dokonalá a nehledět při tom tolik na peníze. Peníze se dají vydělat.

Protože si to nezasloužíš, přichází odpověď. Ty neodvádíš tak kvalitní práci, aby sis zasloužil takhle dokonalý objektiv. Tohle se těžko poslouchá. Raději bych slyšel, že mám podporovat výrobce dokonalých objektivů tím, že je budu kupovat a že peníze na to ke mně přijdou. Čím víc člověk utrácí za dokonalé věci, tím víc peněz k němu přijde z vesmírného zdroje bohatství, nebo ne? Nemluvím o zbytečném luxusu, mluvím o dokonale funkční a praktické věci, kde cena odpovídá kvalitě.

Dobře, a co se stane, když ten objektiv koupím, přestože si ho nezasloužím? Ptám se vnitřního hlasu.

Dostane se ti do ruky tak kvalitní objektiv, jako je kvalitní práce, kterou odvádíš. Takto funguje neviditelná Spravedlivost. Kvalitní věci přicházejí k lidem, kteří je jednak užijí a jednak odvádějí kvalitní práci. Kvalitní věci přicházejí lidem, kteří je platí poctivě vydělanými penězi.

Máš pravdu vnitřní hlásku, práci, za kterou jsem placený ojebávám a místo toho dělám na věcech, které považuji za důležité.

To, že tedy píšu o vnitřním hlasu, to není poctivá práce? I když mi za to přímo nikdo nic nedá. Těch několik stokorun, co tyhle stránky vydělají na reklamě, to je žebrácká mzda.

To, že jsem založil hnutí Poctivé peníze, aby lidé pochopili, že žijí ve finančním otroctví a marní své životy prací pro někoho jiného, to není poctivá a kvalitní práce?

Kdo jiný by si měl zasloužit ten nejkvalitnější objektiv na světě? Ten, kdo dělá „poctivou“ a „kvalitní“ práci ve farmaceutické firmě a za peníze prodává lidem drogy na potlačení příznaků nemoci anebo já, který zadarmo píše články o dohledávání psychických příčin nemocí?

Není důležité, jestli člověka za něco platí, ale jestli dělá něco užitečného.

To je skvělé, že to tak vidíš. Tak proč se bojíš, že by ti měl přijít nekvalitní objektiv? Byl jsem to já, kdo řekl, že si máš koupit objektiv za 12 tisíc nebo to byl hlas tvojí přísnosti?

Hmm, to bych taky rád věděl …

Vidíte, s vnitřními hlasy je legrace … občas k popukání.

Pokud si někdy připadáte jako magor, tak v tom nejste sami. Poslouchat vnitřní hlas a nezbláznit se z toho je někdy fuška.

Pořád se mi vnucuje nápad, že tenhle článek by se neměl jmenovat Poslouchat vnitřní hlas (jak se původně jmenoval), ale Jak poslouchat vnitřní hlas a že bych ho měl dopsat a dát tam ten návod, jak poslouchat vnitřní hlas. To si ještě (nedlouho) počkáme :-). Zatím jsem došel k tomu, jak ho neposlouchat. Neposlouchat ho, když říká nesmysly anebo nerozumné věci. Zeptat se ho, jak to myslí, poprosit o vysvětlení, když ho nechápeme … jednoduše si s ním povídat. Jako s kamarádem.

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

29 komentářů u „Jak poslouchat vnitřní hlas – a nezbláznit se z toho

  1. KROKODYL

    Jsou chvíle, kdy při čtení vašich článků se mi zatají dech a srdce zacne busit a přichází uvědomění čehosi… Tento dnešní budu muset číst po částech ale už ted je to hodně silné…

    Děkuji Vám.

    1. kVítek

      Krokodýle, děkuji za odezvu. Těší mne :-). Snažím se vytvářet (nebo sdílet) příjemný chaos. Ve kterém když se člověk vyzná, tak se lépe vyzná sám v sobě. Někdy to zase tak příjemný chaos není. Nicméně v lidské psychice za tím chaosem jsou ukryté velké poklady, tak má smysl hledat v tom řád …

      Hezký den … 🙂

    1. kVítek

      Danieli, To jsem koukal, že dávají v telce tak pěkné pořady :-). Děkuji. Všiml jsem si tam odkazu Henri Monfort – člověk, který žije nezávisle na jídle. Za ten vám děkuji ještě víc, to je pro mě ještě inspirativnější a výživnější 🙂

      1. Danieli

        Rádo se stalo, Henriho Monforta jsem viděl naživo, když byl u nás v Ostravě… dost posouvá vědomí lidí ve smyslu co všechno je možné… Pobavilo mě, že pracovníci ČT napsali dole u toho videa: žánr: zábava. To přece memůže nikdo myslet vážně, že 9let nejí ani nepije :-))

        1. kVítek

          Dobrý den Danieli, opět vám chci poděkovat. To video jsem sice na internetu už potkal, ale z časových důvodů jsem si raději přečetl jeho přepis. Nicméně jste mne přiměl k tomu, abych se podíval a stálo to za to.

          Je skvělé, čeho je člověk schopný a to jsme teprve na začátku :-).

          Vědci "nezklamali". Než se změní věda a farmaceutický průmysl, natož pak světonázor a výuka ve škole to si ještě počkáme …

  2. Jirka

    Pro mě vnitřní hlas = intuice. Je potřeba naučit se rozeznat, kdy použít rozum a kdy intuici. (Když zahodíš rozum, budeš se chovat jako blázen, na to už jsi přišel.) Rozum a intuice by měly být v rovnováze, spolupracovat, nelze jedno nahrazovat druhým a nelze rozumem posuzovat intuici (snad až výsledky s odstupem času, někdy i velmi dlouhého).

    Honění se za materiálnem nic dobrého nepřináší, měl by ses starat, abys byl pravdivý, soucitný a snášenlivý. Všimni si jak vždy, když se k něčemu připoutáš (i nehmnotnému), ti to přinese hlavně problémy (a ne štěstí, o které ti jde).

  3. melgosa

    Ahoj,mě pomáhá radovat se z maličkostí které jsou kolem mě,vidět ve všem výhody co přináší život a nemohu tolik ovlivnit a hlavně a to je to nejdůležitější-neplýtvat časem. Pomohla mi i knížka Silvova metoda kontroly mysli,našel jsem v ní spoustu zajímavých informací a návodů jak žít šťastněji.Přeji Všem klid a vnitřní mír.

  4. aves passeri

    Jo, jo… vyznat se v těch hlasech není vůbec snadné. Znám dvě poučky – jednu jezuitskou a jednu (dost podobnou) také křesťanskou – že tam, kde vnímáme úlevu, je ta správná cesta. Tam kde nás to pořád jen honí a máme pochybnosti, tak to správná cesta není. (to je to jezuitské, plus mínus). A to, co zahrnuje ty pozitivní impulzy (láska, soucit atd.) je ta správná cesta, a to, co ty negativní (hněv, strach apod.), je ta špatná.

    Ta jezuitská u mě funguje při hledání… po nějaké době vždycky přijde chvíle jakéhosi prozření a uklidnění. Vím, že jsem na to konečně kápla.

    Ale to je tak asi všechno. Představovala bych si ještě o krůček dál :-))) A to zatím neumím :-))

    1. kVítek

      Zpěvní ptáci, děkuji za hezký příspěvek.

      Pokud je to pocit (úleva), co se dá použít k odlišení toho správného vnitřního hlasu, tak máme vyřešený jeden velký otazník 🙂

      Smysl to dává …

      Měj se krásně 🙂

  5. jana

    Nezlobte se, ale víte, že za tím sousedem byste opravdu měl jít a omluvit se? Někdy, až bude příležitost, jen tak, mezi řečí, tak,jak to budete cítit….to je opravdu důležité. Ne, dělat chyby,chybovat je lidské, ale pak je přiznat a pochopit, že to byla chyba. Ten vnitřní hlas není hloupý…

      1. jana

        úžasné:-), chtěla jsem tu napsat své postřehy, ale myslím, že je to zbytečné, jen, buďte spravedlivý, ale netrestejte se. jestli mi rozumíte….

  6. Renáta

    Při čtení tohoto článku, jsem si několikrát pomyslela, jestli jsem ho náhodou nepsala já 😀 😀 😀

    Fakt, skvěle popsaný stav 😉

  7. DANNY

    Cituji: "Pokud nějakou schopnost současná civilizace silně rozvíjí, pak je to právě ona "schopnost snášet vzájemně rozporné zážitkové struktury. To, co tato schopnost v lidské mysli způsobí, je věc druhá: člověka může vést k vnitřně bohatému životu, k moudré toleranci a schopnosti rozumět druhým "dívat se i jejich očima" a řešit spory, může však také přispívat k utváření zmatené, zcela nevyhraněné osobnosti…může vést k vnitřní schizofrenii, kdy v člověku bydlí Jekyll a Hyde. Reakcí na tento sklon soudobé duše je fundamentalismus a fanatismus, který se zoufale snaží udržet jednolitý, bezrozporný obraz světa…" Tomáš Halík, Divadlo pro anděly, str.118 Omluvte, že cituji, ale autor mi mluví z duše. Jeho knihy působí jako balzám na duši těm, kdo cítí často ve své duši, těm upřímně hledajícím…

  8. Irena Vaňkova

    Přečetla jsem si vas pribeh.Presne tak to funguje.Hledala jsem nekoho s kym bych mohla o tom mluvit,ale zatim nic.Mentalista chtel po mne hadat co je ukryto v krabicich,dalsi zase ze mam hadat karty,ale toto je prece uplne o necem jinem.Pokud budete mit zajem si promluvit,napiste na email.irisss151@seznam.cz

    1. kVítek Autor příspěvku

      Výborný den Irčo, děkuji za příspěvek 🙂

      Povím vám, že za těch cca pět let od napsání článku se mi to v hlavě nějak vyčistilo a usadilo a mám tam celkem přehledno.

      Dřív jsem se vrhal za každým nápadem, dnes uvažuji, co mi to chce říct, kam to povede a proč bych to měl poslouchat.

      Stejně tak s lidmi… proč mi ten člověk říká právě tohle? Souvisí to se mnou nějak?
      Jednoduše se ten kolotoč (nesmyslů) zpomalil 🙂

      Přeju vám taky klid v mysli a duši…

  9. Irena Vaňkova

    Dobre rano.ficim v tom za chvilku to taky bude pet let.Zacalo to u mne kdyz jsem vestila pro zachranu pritele,a pri tom vesteni mi byl nabidnut dar telepatie,jasnovedectvi,dlouhovekosti.Pak se zacaly dit veci.Myslenky dostaly slova,no byl to boj,a pritom jsem chodila do prace.Pri drezirovani me osoby,mi mezitim ukazovali co umi.Je to sila.I kdyz jsem mela silene nervy,protoze jsem citila ze mne neco brzdi,tak muj pocit byl,ze po psychicke strance,ty nervy jsou k necemu dobre.Mluvili porad,ale maji taky pravidla,pokud se clovek chova tak,jak se ma chovat,aby dosel k tomu co si preje jsou v pohode.Verite na to ze exisuje neco mezi nebem a zemi?Uz vite jak to funguje?Pripada mi ze sesty smysl ktery clovek vnima po nejakou dobu zivota mu prestane stacit,tak se stane to co mne.Mezi tema slovama co rikaji,mam vytahnout neco co mam zrovna udelat.To co rikaji a slysim to se za nejaky cas stane,i kdyz ne asi vsechno.Rikaji vam neco o mne?To ze vam druhy clovek neco rika,za nejaky cas prozijete,nebo upotrebite sam pro sebe.Lide se boji o tom mluvit,aby neskoncili na psychine,ale ja jsem rada,nebo mam dobry pocit z toho ze nejsem sama.Momentalne je nasnade,co s tim dal.Jak vypilovat vsechno to,co jsem dostala.Rikaji ze nemusim uvazovat,myslim tim moc,ale kdyz je telepatie slaba,nejsem si tim padem jista,stoprocentne,co mam udelat.Cetla jsem ze se to da pouzit i na sazeni,na to kdyz nekde,nekdo potrebuje pomoc,ale to musi chtit v prve rade oni,v opacnem pripade jeste neni vhodny cas.Bavilo vas to cist,jaky mate na to nazor?

    1. kVítek Autor příspěvku

      Iren(k)o, můj názor je takový, že komunikace s vnitřním hlasem by měla být radostná, laskavá, žádné výčitky nebo vydírání a to zejména z druhé (vědomé, vidoucí a dokonalé) strany.

      Vnitřnímu hlasu, ze kterého neucítím laskavost, poděkuji za radu či názor a nechám ho být…

  10. Ellisa

    Ahoj, přečetla jsem vše jedním dechem. Jste všichni dál, než jsem já, proto si dovolím napsat dotaz. Vnitřní hlas je synonimum pro „vnitřní pocit“? Konkrétní případ: měním práci, ale vnitřní pocit mi říká, že to nemám dělat. Dokonce mi i radil „utéct“ z výběrového řízení….já ho nakonec vyhrála, ale radost z toho nemám…. Rozumem se přesvědčím že do nové práce mám nastoupit – a zdá se mi, že mi logické argumenty ten můj vniřní pocit „přeprogramovávají“, že to bude dobré…. Teď fakt nevím, co dělat….

    1. kVítek

      Ahoj, to je hezká otázka 🙂
      Řekl bych, že je to spojené = s myšlenkou (hlasem) se dostavuje i pocit a naopak pomocí argumentů, se dá ten pocit změnit (přehlušit), což sama píšeš.

      Já jsem víc rozumovější, tak vnímám myšlenky, nápady, možná že někdo jiný víc cítí. Každopádně, když se člověk na to zaměří, ještě víc se zacítí a zamyslí a položí si doplňující otázky, tak se by měl dostat dál a líp se v tom vyznat.

      Třeba naopak zjistí, že se bojí nové práce, protože ho někdo strašil, že změny jsou těžké…

      Myslím, že ono se v životě moc nedá zabloudit, život nás sám zase nasměruje na správnou cestu a poradí nám kudy dál 🙂
      Ať se ti daří 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *