DeoSumova deprese – po stopách deprese

Nejprve na mne dolehla DeoSumova deprese, pak jsem se zamýšlel nad tím, proč je život (někdy) těžký a přichází deprese. Dnes se konečně vydám po stopách deprese.

S tímto článkem se dostávám na tenký led. Píšu o věcech, se kterými si odborníci zastupující klasickou medicínu neznají rady a ani já jim nerozumím do úplné hloubky. Píšu tu o sobě a vystavuji se riziku, že až si mne bude nějaký potenciální obchodní partner (zaměstnavatel) nebo případná milenka lustrovat, tak zjistí, že jsem maniodepresivní týpek a nic si se mnou nezačne. Jejich škoda.

Vlastně se mi nic moc nemůže stát, tak jdeme na to 🙂

Tenhle článek považuji za jeden z nejdůležitějších, co jsem kdy psal. Jde mi totiž o život. Půjde o léčbu (myslím) nejhorší nemoci, která existuje – deprese. Celé je to založeno na myšlence, že všechny nemoci (i psychické) mají příčinu v psychice. V tom, co si myslíme a cítíme. Tabletky nepomohou, je potřeba si v sobě udělat pořádek. Budu hledat, které myšlenky a pocity mne dovedly do depresivního stavu.

Deprese – matka všech nemocí

Deprese je matka všech nemocí. Není to nějaký bacil, který na nás někdo prskne a ono nás to skolí k zemi. Depresi si člověk vaří v hlavě mnoho let, stejně jako rakovinu. Někdy jsou to i desítky let, kdy depresi láká do své duše, ta se zde postupně usidluje, zmocňuje se jeho bytosti a směřuji ji ke smrti.

Zezačátku se zdánlivě nic neděje. Kromě toho, že dotyčný není tak úplně šťastný. Nedaří se mu, nemá dobrou náladu. Neusmívá se. Časem mu to ani nepřijde divné, prostě je takový … svět přeci není právě místo, kde je důvod se pořád smát a radovat …

Deprese je rostlinka, která roste v naší hlavě, a my ji zaléváme a okopáváme. Každý ji tam má. Záleží na nás, jak moc ji necháme vyrůst.

Žel klasická medicína na depresi nezná lék a nabízí tabletky, které problém neřeší a jeho řešení oddalují. S depresí se dá žít dlouho. I já bych vydržel ještě dvacet, třicet, čtyřicet let. A umřel v požehnaném věku 80ti let. Jenže ten život by stál za prd. A takový život já nechci. Chci žít v Ráji. Hranicí mého života je nesmrtelnost.

Tu rostlinku musím vytrhnout a místo ní zasadit jinou rostlinku. Jakou? Přeci Štěstí! To si budu pěstovat.

Deprese je když …

Co je to vlastně ta deprese. To si přečtěte v nějaké odborné knize nebo na internetu. Pro mě je to stav, kdy se mi nedaří, a mám špatnou náladu. Nechce se mi ráno vylézt z postele. Odkládám věci. V těžším stádiu mne napadá, že život nemá cenu a v ještě těžším, to bylo jenom jednou, mne napadalo, že bych mohl zapálit dům, nasednout do auta a napálit to do nějaké betonové zdi. Nepřišlo mi to jako dobrý nápad. Tak jsem to neudělal. Člověk nemůže poslouchat všechny myšlenky a hlasy, které má v hlavě.

Moje deprese má sestřičku, která se jmenuje Mánie. Ne Marie, ale Mánie. Někdy si se mnou hrají jako s pingpongovým míčkem. Je mi skvěle, mám spoustu nápadů, hodně energie a velké plány. Pak je mi zase na nic, utápím se v pochybnostech a plány nevycházejí. O to hůř se pak cítím.

Kdybych se dostal do ruky psychiatrovi, řekl by mi, že jsem maniodepresivní a napsal by mi tabletky. Jenže já tabletkám nevěřím. Věřím psychice. A věřím tomu, že člověku se vrací to, co posílá do světa. A pokud se mu vrací deprese, tak do světa posílá ošklivé věci. Deprese je výsledek toho, jak člověk myslí a co dělá. Což je skvělé v tom, že se s tím dá něco dělat. Každý člověk má totiž vůli a může se rozhodovat, co bude a co nebude dělat. Takže vlastně stačí zjistit, které myšlenky a které činy člověka přivedly do deprese a nahradit je myšlenkami a činy, které ho přivedou ke štěstí.

Semínka mojí deprese

Semínka deprese mi zasadil do hlavinky můj tatínek. Myslel to se mnou dobře, ale neuměl to se mnou. A tak mne někdy mlátil a křičel na mě, až ze mě vymlátil sebevědomí a místo něj do mě namlátil přísnost. Vlastně jsem teď vyslovil diagnózu mé deprese. Nízké sebevědomí a přísnost. Jenže tahle diagnóza je výsledkem několika let pátrání a nejsem to já, kdo na ní přišel. Přišla na ni jedna vzácná paní, které říkám paní K. Paní K. se mistrovsky dokáže vyznat v pocitech a vidí lidem do hlavy. Takže se podívala, řekla mi, že mám nízké sebevědomí, které do mě zasadil otec. Řekla mi, že jsem přísný (sám k sobě) a že je to největší balvan, který mi brání vzlétnout vzhůru.

Na tomto místě chci paní K. poděkovat, bez ní bych to těžko dal dohromady. Děkuju :-).

Řekl jsem si fajn, jsem na sebe moc tvrdý, tak trochu vyměknu. Nebudu se nutit do věcí, do kterých se mi nechce. Nějak jsem to nezvládl. K nízkému sebevědomí a přísnosti se přidala třetí ničivá síla a tou je pohodlnost.

V duchu se musím smát, jak mistrovsky se mi podařilo rozložit svou vlastní psychiku. Nízkým sebevědomím, přísností a pohodlností. Nedivte se, že se mi nechce vylézt z postele.

K lidem se někdy chovám hnusně. I na ně jsem přísný a kritický. A ono se mi to vrací tím, že se cítím mizerně a nedaří se mi. Manželství vrže, nebo se spíš kouří z jeho trosek. Děti neposlouchají. A jsem bez práce.

Mám ale jednu věc, která mne z toho dostane. Mám obrovskou víru, že se z toho dostanu, mám velké sny, velké plány a velkou touhu něco dokázat. Celé to byl omyl. Zlý sen. Já jsem vůbec nechtěl nikoho deptat, ani sebe ne. Já chtěl věci napravovat tak, že jsem upozorňoval na jejich nedostatky. Jenže jsem zapomněl na druhou polaritu. Na hledání kladných stránek. Dostal jsem se do negativity a to je čtvrtá věc, se kterou budu muset něco udělat. Negativita.

Mapa DeoSumovy deprese 2012

Tohle je mapa mojí deprese (učím se kreslit v Adobe Illustrator):

DeoSumova deprese

  • přísnost
  • nízké sebevědomí
  • pohodlnost
  • negativita

Tím neříkám, že každá deprese vypadá takhle. Proto jsem tam napsal DeoSumova deprese 2012. Vaše deprese může být způsobena jinými myšlenkami a pocity.

Je trapné, když člověk zjistí ve čtyřiceti letech, že žil v omylu. Je ještě trapnější, když to nezjistí vůbec a umře.

Od té doby, co jsem zjistil, že mými slabými stránkami je nízké sebevědomí a přísnost, jsem s tím něco málo zkoušel dělat. Napsal jsem o tom články Jak se zbavit deprese a mít dobrou náladu, Klíč k radosti ze života, Prvních pět kroků ke zdravému sebevědomí, Děkuji za bolest … hlavy a hrudníku, kde jsem si to uspořádával v hlavě … to byly první antidepresivní vlašťovky. Na podzim odletěly do teplých krajin a v zimě místo nich přiletěla deprese.

Takže budu muset ten úklid v hlavě udělat ještě jednou a pořádně.

Příště si udělám návod, jak se dostat z nízkého sebevědomí, přísnosti, pohodlnosti a negativity a bude se to DeoSumova deprese – cesta z deprese.

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

15 komentářů u „DeoSumova deprese – po stopách deprese

  1. MirekV

    "Je trapné, když člověk zjistí ve čtyřiceti letech, že žil v omylu. Je ještě trapnější, když to nezjistí vůbec a umře."

    A teď tuhle větu přeformuluj tak, aby z ní čpěla laskavost, přiměřené sebevědomí, akčnost a pozitivita. Já to udělám taky a pak si výsledky můžeme porovnat.

      1. MirekV

        Je skvělé, když člověk zjistí už ve čtyřiceti, že může svůj život nasměrovat jinak a že se bude mít až do smrti čemu učit: spoustě pro něj i pro jeho okolí prospěšných znalostí a dovedností. Někdo se setrvačně prožije až ke smrti, ale i tak může být šťastný a pro okolí něčím přínosný.

        1. kVítek

          Hezké, Mirku, pozitivní 🙂

          Jenže uvažme, autorovu psychiku v danou dobu. To ještě není na jásání.

          Také si myslím, že oba výroky platí zároveň a nevylučují se. Je trapné, že jsem na to přišel až ve čtyřiceti a je skvělé, že jsem na to přišel.

          Každopádně to byl hezký postřeh a děkuji za něj :-).

          1. Petr

            A já jenom doplním, že pokud budete mít Vítku peníze, můžete Deosumovy zápisky vydávat i jako týdeník, s povolením

            ministerstva vnitra, formou papírového magazínu. Jinak teď budete stát v psychickém stavu, jehož příčinou nemusí být

            zrovna rovnost a jásání. Pakliže budete chtít nějakou finanční pomoc, ozvěte se mi. Štěstí a zdraví přeje Petr.

            1. kVítek

              Petře, Deosumovy zápisky jsou okrajová záležitost, to by četlo pár lidí a rychle bych zkrachoval a přitížilo by se mi 🙂

              Děkuji za nabídku pomoci. Nejlepší bude, když si pomůžu sám. Jsem mladý, zdravý … tak musím makat :-).

  2. zrubenka

    Dobrý deň kVítku,

    pan Miroslav Hrabica píše- "M-D psychózou postižený člověk se podobá fotbalistovi, který 60 minut běhá jako šílený neefektivně po hřišti a když konečne dostane přihrávku do volného prostoru a může jít sám na brankáře, dojdou mu síly a dvacet metrů od branky dostane křeče do lýtek. Pravidelně posiluj pokoj ve své duši a pak ani slabý odvar M-D psychózy nepoznáš. Onemocnění může vyvolat i letitá neúspěšná snaha změnit celý svět k lepšímu."

    A o depresi-"Živnou půdou pro depresi je zklamání."

    Teda rozpor medzi naším očakávaním a realitou..

    P.S. Tie wécka umývam už od decembra skoro denne ako brigádu, pretože som bez práce, 40 na krku, a dalej to poznáte.. 🙂

    1. kVítek

      Zrubenko děkuji za pozdrav. Od pana Hrabici máme několik knížek a byl jsem se na něj podívat na přednášku.

      Ať se vám / nám daří … 🙂

      Mě ještě čeká poslední pokračování o depresi, ale nějak už mne to téma nezaměstnává. Což je jedině dobře.

  3. tana

    deprese je prvotně záležitost mysli (ty tu svou stále pěkně trénuješ včetně krásných schémat příčin deprese). nejsem si jista, až objevíš příčiny, že deprese zmizí natrvalo. v další fáze deprese se ukládají pěkně v těle. co kdyby ses – místo mudrování – na své tělo podíval a začal si s ním (se svým tělem) pracovat?

    čauky tana

    PS. pracovat s tělem myslím tebe samotného, nikolvěk masáže,sex apod.

    1. kVítek

      Ahoj Táňo,

      Co myslíš tím pracovat s tělem? Pod tím si můžu představit tisíc věcí. Včera jsem s tělem pracoval na zahradě … ale to asi nebude ono.

  4. Tom

    Já to řešil technicky. Jestli se střídají depresivní a mániové stavy, tak jako kdysi u mě, lze na to koukat jako na oscilaci. A oscilaci lze zastavit tlumením. Nejdřív jsem zkoušel tlumit depresivní výkyv a to mi moc dobře nešlo. Protože mánii jsem si vyloženě užíval. A tak jsem na to šel z druhé strany. Začal jsem tlumit mánii. A hle, depresivní stavy se stávaly mělčí a mělčí.

    1. kVítek

      Dobrý den Tome,

      Děkuji za zajímavou myšlenku.

      Doktor Plzák v nějaké knížce psal, že láska má kolísat v rozmezí plus mínus jeden Amor (jednotka lásky). Pokud se vyšvihne do plus tří Amorů, tak hrozí, že spadne na mínus tři Amory. Doufám, že jsem tu jeho myšlenku moc nepředělal.

      Mánie je tvůrčí jízda … dokud člověku nedojde šťáva …

      Mějte se fajn 🙂

  5. Jakub

    Ahoj, od malička jsem si nalhávat, že život je na hovn*. Přitom jsem měl růžové dětství. Stále mám příšerné deprese a léky nepomáhají. Ani pozitivní myšlenky, které podle mě nejsou pravdivé. Vážně nevím, co mám dělat. A proto se vás chci zeptat: co by mi pomohlo?

    1. kVítek

      Ahoj, poradím ti dvě věci, ta jedna je akutní a ta druhá dlouhodobá.
      1. Začni běhat. První den uběhni třeba jen 10 metrů, nebo jen dojdi před dům a projdi se a pak přidávej… v pohodě, žádné výkony, časem třeba kilometr nebo dva, tři… To ti zlepší náladu a dostane tě z nejhoršího. Je to i vědecky ověřené, že běh je silnější než antidepresiva.
      2. Uklízej si v životě. Bude to znít nezvykle, ale žij poctivě, nedělej nečisté věci, to ti způsobí ze sebe hezký pocit.

      Tohle se mi osvědčilo 🙂

      Jsou ještě další věci, například je dobré mít smysl života, mít se rád, chválit se, těšit se na život, být vděčný… to vše se dá v sobě probudit a oživit.

      Ať se ti daří… 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *