O dušičce a o květince

aura

(O dušičce a o květince je příběh pro ty, kteří ještě nepotkali sami sebe a spřízněnou duši … aby to nevzdávali.)

Byla jednou jedna dušička a ta dušička milovala boha. Cítila, že pochází od boha a že se k bohu jednoho dne vrátí. Žila i lidský život, ale upřímně řečeno, ten lidský život za moc nestál. Byla rozvedená a žila s dospělou dcerou.

Dušička se těšila, až přijde z práce, postará se o domácnost a usedne se svou zamilovanou knihou, s biblí. V neděli chodila dušička do kostela a tam zpívali písničky o pánu bohu a o Ježíšovi. Někdy z toho byla dušička tak dojatá, že se jí nechtělo jet domů autobusem a tak běžela poli a loukami a zpívala si svou oblíbenou písničku …

Každý den Pán mi sílu dává
písní mou je můj Pán
On se stal mým spasením,
když kráčím s Ním, nemusím se bát.

Jednou takhle dušička běží loukou a zpívá si tu svou, když tu ucítí nádhernou vůni. Rozhlédne se kolem sebe a uvidí krásnou květinku. Květinko, ty nádherně voníš a jsi tak krásná, že bych si tě chtěla utrhnout a vzít si tě domů do vázy, řekla dušička a už natahovala ruku po květince.

V květince by se mízy nedořezal. Myslela si, že je s ní konec. Pak jí ale napadl spásný nápad. Víš co, promluvila na dušičku, když mne vezmeš i s kořínky, můžu tě těšit dlouhou dobu, jsem totiž trvalka. A ještě ti prozradím tajemství.

Tajemství tvého štěstí.

Já jsem šťastná, a s tebou budu ještě šťastnější, vyslovila dušička a cítila, že lže sama sobě.

Květinka na to: Vidím na tobě, že šťastná nejsi, vidím kolem tebe takový smutný tmavý obláček.

Vlastně máš pravdu, nejsem šťastná. Život mezi lidmi je pro mne utrpením, někdy se těším, až tohle skončí a půjdu do nebe.

Dušička opatrně vydloubla květinku, kořínky obalila papírem od svačiny a spěchala domů.

Doma květinku zasadila do krásného květináče a moc hezky se o ni starala. Často si spolu povídali a vzniklo mezi nimi přátelství a možná i láska.

Jednoho dne časně ráno dušička vstala, natočila vodu z vodovodu do hrníčku a ještě v noční košili šla zalít svou květinku. Potichu se k ní přiblížila a všimla si, že se květinka neusmívá. Co je s tebou, květinko? Jsi dneska nějaká smutná?

Jsem smutná, protože ty pořád nejsi šťastná, řekla poněkud záhadně květinka. Vzpomínáš si, jak jsme o tom mluvili na louce? Jsem smutná z toho, že se tvoje duše trápí. Vím, že ti to jednoho dne budu muset říct, vlastně jsem ti to chtěla říct už tam na louce, ale věděla jsem, že bys to nepochopila. Proto jsem na tebe zavoněla a nechala se od tebe odnést. To je mé poslání. Říkat lidem pravdu, i když je ta pravda chvíli bude bolet.

Co to říkáš, květinko? Jaká pravda by mě měla bolet?
Opravdu to chceš slyšet, dušičko?

Až ti tu pravdu řeknu, budeš dlouho plakat a možná budeš chtít ukončit svůj život, prosím nedělej to. Budeš se cítit zrazená celým světem, a co tě bude bolet nejvíc, budeš se cítit zrazená bohem. Možná mne vyhodíš do popelnice.
Jak můžu být zrazená bohem, bůh mne přeci miluje? Chci slyšet tvou pravdu, ať už je jakákoliv.

Kdybych tě mohla obejmout, tak tě teď obejmu, dušičko. Řekla květinka a natáhla k dušičce listy.

To, co ti řeknu, je vlastně vzkaz od Boha, kterého tolik miluješ. Bůh ti vzkazuje, že na to, abys ho našla, nemusíš chodit do kostela a platit církvi desátky. Nemusíš poslouchat kázání, které v tobě vzbuzuje pocity viny a nedokonalosti. Nemusíš si každý den hodinu číst v bibli. Nic z toho tě k Bohu nepřiblíží. Nepotřebuješ církev a náboženství, to tě jen od Boha vzdaluje.

K čemu je dobré o Bohu číst, mluvit a přemýšlet, když ho můžeš vidět, cítit a koupat se v jeho Světle?

Když sedíš v kostele a cítíš, že to, co pan kazatel říká, ti nesedí, je to správný pocit. Neboj se vstát a odejít, neboj se odpojit od zdroje viny, ponížení a malověrnosti. Chceš poslouchat pohádky o Bohu, nebo s ním chceš žít a vnímat ho všemi smysly. Chceš se těšit do nebe anebo žít v nebi už na Zemi?

Nejlepší by pro tebe bylo, najít si chlapa a na nějakého Boha úplně zapomenout. To by vás oba dva přiblížilo k Bohu daleko víc. Stačí poslouchat svůj vnitřní hlas a nemít ho ovlivněný alkoholem, předsudky, strachem, náboženstvím, církví. Vnitřní hlas ti vždycky řekne, kudy máš jít.

Květinko, co mi to děláš? Co by tomu řekli ve sboru, kdybych do něj přestala chodit?

Možná by začali přemýšlet, jestli i oni ve sboru nalezli, to, co tam hledali. Možná by začali hledat na jiném místě … možná by i oni začali místo pana kazatele poslouchat svůj vnitřní hlas.

Dušička byla dlouho smutná, dokonce z toho onemocněla a ulehla do postele. Jak tak leží v posteli, napadlo ji vyzkoušet, co jí květinka poradila.

Jsi tady?, zeptala se.
Haló, vnitřní hlásku, jsi tady?
Ano, jsem tu pořád … ozvalo se.
Můžeš se mi ukázat?
Ano, můžu …
Tak se mi ukaž.
(nic)
Prosím, ukaž se mi
Zavři oči a uvolni se …
Dušička zavřela oči a uvolnila se. Vzpomněla si na to, jak dřív cvičila jógu, než jí jógu pan kazatel rozmluvil. Začala uvolňovat jednu část těla za druhou a cítila, jako by se jí zmocňovalo teplo. Jakoby jí procházela nějaká energie. Pak se stal Zázrak. Celý svět zmizel a ona se ocitla v namodralém Světle, které přicházelo ze všech stran.
Toto je tvůj domov, řekl jí hlas.
Nebe?, stačila se zeptat.
Ano, tohle je nebe.
A kde je peklo? Zeptala se dušička
Taky tady. Žádné peklo neexistuje, přišla odpověď.
Jak neexistuje? A co Satan?
Ani Satan neexistuje …
Dušička tomu nerozuměla, ale cítila, že odpovědi, které obdržela, jsou pravdivé.
Nerozumím tomu, věřila jsem, že je peklo a Satan … než stačila dušička dokončit otázku, Světlo kolem zhaslo a ona opět ležela ve své posteli.

Podívala se na květinku a všimla si, že má na sobě světle zelený závoj, ze kterého vyletují barevné obláčky.
Co to máš na sobě? Zeptala se dušička?
Ty něco vidíš? Zeptala se květinka.
Máš kolem sebe takovou mlhu.
To je aura, řekla s naprostou samozřejmostí květinka. Předtím jsi ji neviděla?
Ne, ale je to krásné.
Aura ti bude připomínat, že Světlo, které je tvým domovem, je také domovem všech ostatních tvorů a věcí. Aura ti umožní lépe si uvědomovat věci, které nejsou vidět.
Jaké věci? Netrpělivě vykřikla dušička.
Stejné věci, jako vidím já. Pocity a myšlenky.
Budu lidem číst myšlenky?
To zatím ne, ale uvidíš myšlenky jako barevné obláčky.
Stejně jako jsem já viděla tvůj smutek, když jsme se potkali na louce.

Na dušičku toho bylo moc a tak zívla, usnula a zdál se jí krásný sen o louce a motýlech, o auře a taky o květince.

Ráno se dušička probudila a protože byla neděle, ustrojila se kostela. Podívala se na sebe do zrcadla a vyprskla smíchy. Vypadám jako bych šla na pohřeb. Celá v černém s drdolem na hlavě, aby mužům nedělala pokušení svými dlouhými vlasy. Dušička ze sebe shodila oblečení, nakopla ho a nahá běžela ke skříni se starými hadry, kde úplně na dně schovávala vzpomínky na své mládí. Duhové batikované tričko a dlouhou zelenou sukni. Tehdy jsem byla šťastná, napadlo ji. Oblékla si tričko, skočila do sukně a běžela k zrcadlu.

Tohle jsem já … prohlížela si sebe sama zálibně. Měla pocit, že omládla. Rozpustila si dlouhé vlasy, podívala se na květinku a něco ji napadlo.
Ne, to nesmím, odvrátila pohled.
Ale smíš, odpověděla květinka.
A nebude tě to bolet?, zeptala se dušička.
Jenom trošku … je to můj dárek pro tebe … a jsem trvalka.
Dušička vzala do ruky nůžky, přiblížila se ke květince a ucítila, jak jí po tváři tečou slzy. Děkuju ti, květinko, za všechno … Ustřihla květince jediný žlutý květ a vpletla si ho do vlasů. Pak vzala květináč s květinkou a místo do kostela šla na louku, kde květinku zasadila na stejné místo, odkud ji vzala …

Jednoho dne, když šla dušička zalít květinku, potkala na louce muže v batikovaném tričku s lahví v ruce. Právě zaléval svoji květinku. Oba dva vyprskli smíchy a zamilovali se do sebe …

Místo chození do kostela se v neděli válejí v posteli, milují se a povídají si o svých myšlenkách a pocitech. Peníze, které předtím dávali církvi, utrácejí za dovolené. Píšou spolu knihu o lásce a batikují trička …

Asi tušíte, že příběh O dušičce a o květince, byl příběh o mé vysněné partnerce. Neuběhly ani 4 roky a potkal jsem ji :-). Píšeme spolu o lásce na stránkách Šťastní lidé a batikujeme trička pro náš e-shop Duhové tričko.cz Sníme o tom, že budeme cestovat po světě a válet se u moře …

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

1 komentář u „O dušičce a o květince

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *