Komu a čemu mám věřit?

lilie

Věříte médiím? Novináři jsou hlídací psi demokracie, že?
Ve velké většině média slouží k tomu, aby prodala své čtenáře a posluchače zadavatelům reklamy. Když si koupíte měsíčník a zaplatíte za něj 50Kč, dalších 50Kč na tento výtisk přispěli zadavatelé reklamy. Stačí si nastudovat ceníky inzerce. Proto jsou časopisy tak levné. Není to trapné, kupovat si časopisy na jedno použití s barevnými obrázky a lesklým papírem a knihy tištěné na obyčejném papíru černobíle? Kdyby papír těch časopisů nebyl tak lesklý, jejich užitná hodnota by byla větší a obsah většiny z nich by skončil tam, kam patří – v záchodu.

Média budou psát pouze tolik pravdy, aby nerozhněvala své chlebodárce – inzerenty. V dnešní době většina médií patří zahraničním vlastníkům a ti mají zahraniční (globální) zájmy.

Věříte politikům? Přesto, kolik toho o nich prosakuje do médií.
Demokracie je politické divadlo na levici a pravici. Pokud možno dvě hlavní politické strany se pravidelně střídají u moci. Strany jsou navenek v opozici, aby si voliči mohli vybrat. Ve skutečnosti táhnou za jeden provaz. Vždycky se nějak dohodnou. Tak, aby se nikdo jiný k moci nedostal. Viz. pětiprocentní barikáda pro vstup do parlamentu.

Médiím a politikům se nedá věřit, jsou to jenom služebníčci. Za nitky tahá někdo jiný. Ty jsi malý panáček v základně pyramidy moci, pracovní síla. Číslo v databázi finančního úřadu.

Věříte knihám? Knížky jsou dobrá zábava. Ale co se týká duchovní literatury … Kdyby existovala dokonalá a fungující kniha o duchovním vývoji, stal by se z ní bestseller a už byste jí četli. Bestsellerů vychází několik ročně, ale zázrak se pořád jaksi nekoná. Ani bible nedokázala za několik tisíc let prokázat svou kvalitu. Anebo nejsou lidi? Věřím tomu, že pravda je jako světlo. V okamžiku, kdy se objeví na světě, osvětlí ho jako slunce. Zatím se jenom občas zableskne a tak většina lidí bloudí ve tmě.

Opravdu si myslím, že pravdivá, srozumitelná a pochopitelná kniha o duchovním vývoji a o tom, jak být šťastný ještě nebyla napsána. Čtenáři tak musí testovat nápady autorů, kteří sami umírají mladí, nemocní a jejich rady jim štěstí nepřinesly.

Věříte církvím a náboženství?

Odpovím na otázku, komu a čemu mám věřit. Chci vám dát naději. Nebo ji chci dát sobě. Ti, kdo na to nejsou připravení, se zasmějí a poklepou si na hlavu.

Čemu tedy věřit?

Věřím přírodě. Ta nelže. S rostlinami a živočichy lze komunikovat, normálně se s nimi bavit a vnímat jejich řeč. Učím se to. Tím získáte spojence z celé nové říše. Příroda vás nikdy nezradí. Když do ní utečete od lidí, poradí vám, jak v ní přežít.

Věřím sobě. Každý člověk v sobě má napojení na Boha, Stvořitele, Dokonalost. Stejně jako lze komunikovat s přírodou, lze komunikovat se Stvořitelem skrze vnitřní hlas. Učím se to. Vnitřní hlas je moudrý, nelže a nemýlí se.

Mým cílem není být úspěšný, bohatý, mocný, mít hodně peněz. Něco z toho mohou být prostředky. Mým cílem je být šťastný. A proto toho od mocných tohoto světa mnoho neočekávám. Nečekám, že učiní svět lepším. Ať si jdou za svými cíli a po čase se ohlédnou dozadu. Vše, co opravdu potřebuju k životu a ke štěstí, najdu v přírodě a v sobě. Fyzicky toho člověk moc nepotřebuje. Trochu tepla, nějaké bobule a vodu.

Jdu na zahradu 🙂

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

2 komentáře u „Komu a čemu mám věřit?

  1. jkoli

    V listopadu 2008 jsem si zapsala… přestávám řešit, co mám dělat a začínám přemýšlet, proč tu jsem. Dívám se na fotky rodičů a prarodičů, ptám se, proč jsem si vybrala právě je. Odpověď je překvapivě rychlá a jasná. Protože milují les, přírodu, protože mi tu lásku předali a protože právě to je důležité, asi ochranné kouzlo. Pojistka od života. Návrat ke kořenům…

    Už jednou mnou zmiňovaný Leonardo da Vinci prý nemohl klasicky studovat, protože byl nemanželský. Učila ho příroda. Kdoví jak by dopadl, kdyby ho vyučovali lidé. Také věřím přírodě.

    Chodím po tomto světě a dívám se… jak fungují vztahy, jaká přání a touhy máme, jak se chováme a reagujeme… když někdo začne o dalších světech, zastavím se a pozoruji, nakolik zná Tento svět, jak se v něm chová, co ví o sobě…

    Učím se znát a věřit sobě a poslouchat ten tichý něžný hlas…

    Mým cílem je poznat Lásku, sdílet Ji, žít Ji…

    Píšeš…Chci vám dát naději. Nebo ji chci dát sobě… Ty dvě krátké věty mě velmi oslovili. Naděje je pro mne důležitá. Je tolik bolesti. Opravdu ji potřebujeme? Zničí naše sny a touhy tento svět? Nebo dokážeme, že naše sny svět něžně obejmou…

    Beru si kousek naděje od tebe a dávám ti kousek ode mne.

    Jana

    1. kVítek

      (Učila ho příroda. Kdoví jak by dopadl, kdyby ho vyučovali lidé.)

      (Učím se znát a věřit sobě a poslouchat ten tichý něžný hlas…)

      Hezké, děkuji Jano … 🙂

      Dneska jsem četl něco jako že není umění chodit po vodě, ale po zemi 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *