Tento článek je zamyšlením nad tím, jestli je lepší děti vychovávat anebo je “nevychovávat”.
Poslední dobou se zajímám o výchovu dětí. Dvojku z chování mého 10tiletého syna považuji za dvojku z výchovy pro mne jako otce.
Na internetu jsem potkal několik zdrojů informací na téma výchova.
“Vlídná přísnost”
První z nich je kurz Jak se stát rodičem úspěšného dítěte, o kterém už jsem psal. Kurz vychází z takzvané “vlídné přísnosti” a vede dítě k úspěchu v sedmi krocích.
(Dovolím poznámku, že “vlídná přísnost” je protimluv. Záleží na tom, jak má člověk definovaná slova. Přísnost je rozumová a neobsahuje pocitovou, chápající a vlídnou složku. “Vlídná přísnost” se jmenuje “shovívavost”. A je důsledná :-))
“Nevýchova”
Druhým počinem, který jsem na internetu potkal, je projekt Katky Králové Nevýchova na stránce http://www.nevychova.cz
“Nevýchova je soubor principů, myšlenek, praktických nástrojů a konkrétních postupů, které pomáhají rodičům a dětem mít výchovu jako hru, rozvíjet naplno svůj potenciál a užívat si jeden druhého.”
Nevýchova staví na přirozenosti a pomáhá dítěti objevit v sobě přirozenou moudrost.
5 klíčových sloves nevýchovy:
MILOVAT dítě takové, jaké je, bez podmínek
INSPIROVAT ho vlastním životem
DŮVĚŘOVAT mu, že všechno podstatné má v sobě
NEPŘEKÁŽET mu na cestě
UŽÍT SI TO spolu
Hezká slova … nevýchova na mě dělá dojem něčeho laskavého, vlídného, milujícího … ale obávám se, že v některých situacích bezzubého.
Což nelze říct o dalším způsobu výchovy, který má zubů dost …
“Tygří výchova”
Třetím informačním zdrojem, který jsem v poslední době potkal, je článek na iDnes Výchova podle „tygřích matek“. Prospívá dětem přísnost?
“Čínská tradice velí vychovávat děti velmi přísně – žádné lelkování, žádné hraní s kamarády. Amy Chuová je americká právnička čínského původu, která při výchově svých dvou dcer bojovala s čínskou tradicí a moderní americkou realitou.
Ve své knize popisuje, že její dvě dcery musely mít ve všech předmětech kromě tělocviku a “dramaťáku” jedničky a nesměly navštěvovat školní představení. Hra na hudební nástroj pro ně byla povinnost, ale nemohly si vybrat nic jiného než housle nebo piano. Neměly také žádné slovo v tom, jaké kroužky budou navštěvovat. Sledování televize, hraní videoher nebo přespávání u kamarádek jim bylo také zapovězeno.”
Diskuse u článku byla střízlivá a vyznívala v tom smyslu, že kazit dětem dětství a mrzačit duši není to pravé.
—
Tygří výchovu škrtám a zvažuji, jestli se vydám spíš cestou “vlídné přísnosti” anebo cestou “vlídné nevýchovy”.
Pomalu se dostávám k hlavní myšlence, kvůli které píšu tenhle článek.
Když pozoruju, jakým způsobem nás vychovává příroda, vidím v tom dosti tvrdosti.
Dítě upadne a dopadne na tvrdou zem. Jasně stanovené hranice. Dítě se řízne o ostrý nůž, jasně stanovená hranice, o které se nediskutuje. Člověk vstoupí do vozovky a přejede ho auto. Je na místě mrtvý. Takhle vypadá přirozená výchova od přírody.
(Zde se mnou nemusíte souhlasit, ale i nemoci a úrazy považuji za signál toho, že člověk překročil hranici. To, že někoho přejede auto, není dílem náhody a nepozornosti, ale dílem dlouhodobého směřování, má to vyšší smysl.)
Bít či nebít
Kapitola sama o sobě jsou takzvané tělesné tresty. Když zjistím, že moje dítě fetuje, mám mu dát pár facek, fet spláchnout do záchodu a zakázat kamarády?
Nebo mám počkat, jestli ho probere, až se nějaký jeho kamarád ufetuje a bude to pro něj dostatečný důkaz, že drogy nejsou dobrá zábava?
Mám riskovat, že tím kamarádem, který se ufetuje a bude sloužit jako odstrašující příklad pro druhé, bude právě moje dítě?
Závěr? Ještě jsem ve výchově nenalezl tu zlatou střední cestu trpělivosti, laskavosti, vlídnosti ale i přiměřené důslednosti a tvrdosti … ale dělám na tom 🙂
Neexistuje přesný návod protože každý člověk je jiný . Jsou jen zásady základní morální kodexy jež je dobře dítě naučit .
"morální kodex", to je tedy sousloví … a přitom jsou to nepsaná pravidla správného jednání
Hodně zjednodušeně asi ano . Já si pod tím kodexem představuji celou nám známou křesťanskou výchovu. To jest například že si máme vážit ženy na rozdíl od Arabů ( právo šarí ) nebo že se k sobě budeme chovat slušně a že nebudeme na sebe řvát a poskakovat tak jak to dělají ti druzí ( nekřesťané ) + klasické desatero atd. . Neznamená to ovšem že budeme chodit do kostela a klanět se soše co vyřezal před 500 lety z hladu náký dělník. Dnes děti určité formě respektu a pokoře nikdo neučí a to je chyba . Netvrdím že by to mělo být tak uplně jako dřív kdy nás ve škole řezali ukazovátkem přes ruce , ale některé děti zbohatlíků včetně jejich rodičů ev. někteří zblblí učitelé by to teda potřebovali. Jinak řečeno lidi zblbli nemají z ničeho respekt platí to jak na žáky tak na rodiče i na učitelé . Ve společnosti je hroznej bordel jež je důsledkem právě ztráty morálního kodexu . Tomu se dá říct dekadence nebo taky úpadek. První přicházý morální úpadek a sekundárně se pak začne rozpadat hospodářství a společnost sama . Čehož jsme v posledních letech svědky . 🙂 PS: Nebo se to zdá jen mě že to de komplet cu grunt ….
I ti Arabové mají svůj kodex a desatero nebo něco podobného. Problém "morálních kodexů" je ten problém, lidé se řídí pravidly, kterým nerozumí (rozumem) nechápou je (citem).
O desateru jsem psal.
https://deosum.com/Articles/224-bible-desatero-nepokrades.aspx
Pokud člověk nepochopí (neprocítí) a neporozumí jeho smyslu, tak ve jménu desatera může jít do války proti těm, kteří jeho desatero neuznávají … anebo mají jiné desatero.
Arabové jsou mimo úplně mimo jejich kodex je jen válka smrt a šíření koránu neuznávají nic víc než sílu . Jedině z této pozice je možno se s nimi domluvit . Jiná jednací taktika než právo silnějšího v jejich náboženství obsažena není . To je jejich kodex . Je smutné že to v Evropě ještě nikdo nepochopil .
EU nás chce multikulturně obohatit … mysleme pozitivně a vraťme se k dětem …
JJ EU je přesně ten průšvih co nám nakonec zlomí vaz. Jinak řečeno místo toho , aby vytvořili jednotný trh a jednotnou Evropu . Tak tvoří jednotnou politickou zlodějnu a jednotný bordel. Jediná šance je měnová reforma a začít už konečně místo tvorby ministerstev a úředních míst konečně problémy řešit místo jejich vytváření. Je načase začít pracovat místo vytváření ouřadu .
taky by mě zajímalo, kudy ta výchovová cesta vede! marně se ji snažím najít už dvanáctý rok. Projekt Katky "Nevýchova" mi dává nějaké odpovědi, to je fajn. JÁ prostě nevím, jak mám s těmi dětmi mluvit. A ten způsob, co mám odkoukaný od svých rodičů, fakt nefunguje a ani mě nebaví, jenže jiný stále moc neumím..plavu v tom až se kolikrát za hlavu chytám. Takže Vítku, nejsi v tom sám:-))
Ahoj Martino, to bude dobrý 🙂
Jak mluvit s dětmi, Jak mluvit s partnerem, takové jednoduché otázky …
Nejen na blogu ale i životě přesouvám svou pozornost od kutilských témat a jalového filosofování právě k těmto otázkám. Také Jak být šťastný, Jak vychovat děti (aby byly šťastné) a Jak mít šťastný vztah s partnerem … a jelikož čemu věnujeme pozornost, to roste (slyšeli jsme to už asi stokrát), tak věřím, že ve všech oblastech mi časem pšenka pokvete. Jednoduše jsem se tomu zatím aktivně nevěnoval …
Sám jsem byl v některých ohledech vychován odstrašujícím případem a já myslel, že je to tak dobře … teprve na svých dětech vidím, že to byl úlet a kam to vede.
Smajlík na cestu 🙂