Vidlák na lodi

Google

Už to není, co to bývalo. Dřív byli vidláci hrdí na své vidle, pluhy a hrábě! Dnes se za ně pomalu stydí. Dřív platilo, když nezaseješ, tak nesklidíš, dnes platí, když nezaseješ, dostaneš peníze z Evropský Unije. A tak si naši vidláci vyrazili z kopýtka a za peníze, které vyrazili z Evropský Unije, vyrazili na cestu po středozemním moři na pětihvězdičkové lodi. Jakoby jim nestačil pětihvězdičkový hotel.

Když jsem to říkal Lindě, řekla, že vidláci už roupama nevědí, co dělat a vyzvala mne, ať přinesu své nejlepší oblečení. Vyhledal jsem tesilové kalhoty z tanečních a modrou košili po dědečkovi, poctivej matroš. Obojí pečlivě uložené na půdě. Ještě že skoro nerostu a že měl děda stejnou velikost jako já. Když Linda viděla moje nejlepší oblečení, řekla ježíšmarjá a že by to chtělo trochu benzínu. Zřejmě spatřila nějaký flek a chtěla ho vyčistit. Bezelstně jsem došel pro benzín a mezitím, co jsem šel i pro zánovní polobotky, vhodila mé oblečení do kamen, polila benzínem a škrtla sirkou. Prý aby mi ulehčila rozhodování… Rezignovaně jsem přiložil i boty.

Linda je mazaná jako zenový mistr. I když mě občas naštve, s odstupem času musím uznat, že opět měla pravdu. Nové kalhoty, košili a boty jsme pořídili sumasumárum za dvě tisícovky a vypadám jako z módního žurnálu. Větší polovina vidláků tak moudrou ženu nemá. Přijeli v oblečení z tanečních a po dědečkovi. Připadal jsem si jako hvězda a bylo vidět, že se líbím i přítomným vidlačkám. Lokty šťouchali do svých vidláků a šeptali jim: „Vidíš, jak mu to sluší…“

Na lodi jsem ubytovaný s jakýmsi Lojzou, který se vyznačuje tím, že smrdí jako tchoř. Prý ušetří spoustu peněz za mýdlo a za zubní pastu a není nějaká slečinka. To rozhodně není. Nepřál bych vám jet s ním ve výtahu.

Pětihvězdičková loď je stejně luxusní jako pětihvězdičkový hotel. Nejen že se všechno blýská, několik maníků se štětkami obchází po palubě a maskují veškerá oprýskaná a zrezlá místa.

I tady se postele samy stelou a ručníky samy vyměňují.

V noci to na lodi svítí jako v Las Vegas.

Cvičný poplach! Nasazujeme si oranžové plovací vesty a běžíme na horní palubu. Můj spolubydlící „tchoř“ se tak vystrašil, že s plovací vestou ještě půl hodiny běhal dokola po horní palubě a uběhl 5 kilometrů.

Učím se anglicky. Občas se ještě spletu. Když se mě ptali, kdy jsem se nalodil, spletl jsem si yesterday a tomorrow a řekl jsem, že zítra. Koukali na mě jako na tydýta.

Mají tu malé záchodové mísy. Dyzajnéři záchodových mís zřejmě milují, když si mohou koupat penis v cizích čůrankách. Já ne a proto dřepím na záchodové míse. Prý je to zdravější než sedět. Pozitivní je, že záchodové prkénko se pomalu sklápí a nedělá hluk.

Jídla je k dispozici neomezené množství. Můžete si pětkrát přidat a nikdo ani nemrkne. Na některých lidech je vidět, že podobné akce navštěvují pravidelně a obžerství patří mezi jejich hlavní zálibu.

Největší problém na lodi je voda. Pitná voda. Na loď není dovoleno nosit vodu a jídlo, prý z hygyjenyckých důvodů. Povídali, že mu hráli. Drží nás tady jako ve vězení a vodu nám prodávají litr za 3,30 EURO tedy za cca 90 Kč. Zaplať nebo chcípni žízní. Nebo se napij vody z vodovodu. Vymyslel jsem to chytře, při obědu si natočím vodu do čutory a s tou vydržím až do příštího dne.

Tak to je z lodi asi tak všechno. Ne, že bych se vyloženě nudil, ale je to tu trochu jako v luxusním vězení.

Když je možnost, jdu se projít po pevnině a vykoupu se v moři…

Lindě jsem v Marseji koupil voňavý mýdlo a na Malorce v moři vylovil kamínek ve tvaru srdíčka. Dokážeme se radovat z maličkostí. V létě si do batohu vezmeme nafukovací člun a dojedeme vlakem k nějaké řece. Budeme pádlovat a cestou jíst jablka. Vypadá to, že letos jich bude hodně…

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *