Pravidla při dohledávání psychické příčiny nemoci podle Avenny

Někteří autoři tvrdí, že příčina nemoci je, nebo může být, v psychice člověka. Co je tím myšleno? Máte vysoký krevní tlak? Zamyslete se nad tím, jestli umíte dávat najevo své pocity a jestli je v sobě nedusíte. Třeba je to takhle jednoduché. Vidíte špatně nablízko? A nedíváte se moc do dálky? Nepřehlížíte detaily kolem sebe? Máte akné? Ošklivé, co? Možná se příliš porovnáváte se svými vrstevníky a docházíte k závěru, že nejste tak hezcí a přitažliví jako oni. Moudré tělo vám dává najevo, že smýšlíte špatně. Vy jdete k doktorovi, ať vám na to něco dá. Přeci nemůžete takhle ošklivě vypadat. Stojíte před zrcadlem, v ruce kelímek s mastí … hnus. Tak vidíte, že vás ta myšlenka napadla.

I když skoro každý léčitel a doktor připustí, že tělo a duše spolu nějak souvisejí, většinou už neřeknou, které části těla souvisejí se kterými částmi duše a jak se to dá prakticky využít. Jejich rady zní, myslete pozitivně, netrapte se tím, to nezměníte, nehřešte, milujte se … “Vy si potřebujete pořádně zasouložit.“ (Poradil své klientce jeden psycholog).

Na myšlenku, že konkrétní nemoci těla ukazují na konkrétní stavy toho uvnitř, jsem poprvé natrefil a u pana Ctibora Bezděka, který napsal knihu Etikoterapie, podtitul léčba mravností. (Ví někdo, co je to ta mravnost?) Opomenutá kniha, znovu vydaná po necelých 50ti letech.

Podruhé jsem se s viděním příčiny nemoci v psychice setkal u Avenny a její pravidla pro dohledávání psychické příčiny nemoci používám, když na mne něco leze.

Když na mne něco leze, tak se sám sebe ptám, proč na mě něco leze a myšlenky, které mne napadají, si píšu na papír. Vracím se k tomu třeba několik dní a zároveň ty myšlenky filtruji níže uvedenými pravidly.

Pravidla, podrobně popsaná v několika článcích, si můžete přečíst (nastudovat) na avenna.cz, zde jsou:

1. Rozlišuj levou a pravou polovinu těla
2. Sleduj to, kdy nemoc začala
3. Podívej se nakolik je nemoc vidět
4. Zohledni intenzitu signálů těla
5. Při zranění rozlišuj, kdo ti ho způsobil
6. Při opakující se nemoci dohledej to, zda se ta nemoc nevrací v podobném období

Pro nemoci dětí (podle Avenny) platí, že tyto nemoci patří rodičům. Upozorňují je, že něco nedělají dobře. Zatímco příčinou nemoci dospělého je neoprávněný (nesprávný) pocit či myšlenka, příčinou nemoci dítěte je oprávněný pocit, který je odrazem nesprávné výchovy či chování rodiče.

Kromě těchto pravidel ještě platí, že každá nemoc je spojena s určitými myšlenkami nebo pocity, neboli že každý orgán nebo část těla reaguje na něco jiného.

A ještě jedna věc, některé nemoci mohou být vsugerované.

Další autoři a jejich díla o psychických příčinách nemocí jsou: Miroslav Hrabica – Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí
Kurt Tepperwein – Jsem z tebe nemocný, Skrytý význam nemoci
Rudiger Dahlke – Nemoc jako symbol
Vladimír Vogeltanz – Co s doktorem (etikoterapie)

Problém je v tom, že jednotliví autoři si odporují. Někdy ne, někdy jen v něčem a někdy úplně. Přesvědčit se můžete na stránce Nemoci a léčení . Tak komu věřit?

Já věřím tomu, co vidím a tak věřím Avenně a to z toho důvodu, že paní Katka K. hlavní představitel Avenny mne přesvědčila o tom, že umí. Nikoliv tím, že by mne slovně přesvědčovala, ale tím, že v tom, co jsem si od ní přečetl anebo poslechl, jsem nenalezl nic, s čím bych mohl nesouhlasit.

Pokud se stane, že zjistím, že se nějaký můj učitel anebo oblíbený autor mýlí, že jeho nauka nefunguje … tak ho směle překročím a jdu hledat dál. Opustil jsem takto pana Jiřího Janču a jeho alternativní medicínu, paní Jarmilu Průchovou a její makrobiotiku, pana Ivana Špičku a jeho mentální průpravu (ve stádiu přípravy na ní), opustil jsem Jiřího Čehovského a klasickou homeopatii … opustil jsem všechno, co nepřinášelo hmatatelné výsledky, co odporovalo rozumu nebo citu, anebo autoři, kteří psali o zdraví, sami vykazovali známky nemoci. Avennu jsem opustit nemusel.

Co se léčení těla a ducha týká, Avenna je to nejlepší, co mi bylo dáno objevit po mnoha letech hledání a zkoušení.

Vím, nikdo nedá dopustit na svého oblíbeného koně. Ale už jsem těch oblíbených kulhavých, uslintaných a neposlušných mezků měl dost. Svého času jsem je měl rád, byli to moji koníčci, naděje a želízka v ohni. Teď mám tohohle hřebečka.

Pokud znáte nějakou ještě lepší (a skutečně fungující) léčitelskou metodu, můžete se pochlubit v komentáři.

Podnikatelé (i začínající), točíte video? Je to skvělý způsob, jak o sobě dát vědět. Minikurz natáčení podnikatelského videa zdarma

29 komentářů u „Pravidla při dohledávání psychické příčiny nemoci podle Avenny

  1. janka

    ja som sa s dusevnymi pricinami chorob zoznamila v knihe luise hayovej (miluj svoj zivot .. a dalsie) a podla mna vela tych spojeni davalo zmysel a fungovalo.. inokedy som si zas vylozila karty atd. ale uz tieto tahaky nepouzivam.. informacie mi prichadzaju vtedy ked potrebujem vacsinou bez prostrednika

    1. ViTeK

      Miluj svůj život je kultovní kniha, kterou snad četli už všichni včetně autorů jiných knih. Četla jí i moje dřívější dívka někdy v roce 1993, zatímco já jsem meditoval, a považoval to za „čtení pro holky“, aniž bych jí otevřel. Tehdy bych asi nějaké psychické příčiny nemocí nepochopil. Až tu knížku příště potkám … tak si jí asi (pokud mi to nebude proti srsti) koupím a doplním si vzdělání.

      A teď si jdu zasurfovat … rodinné konstelace 🙂

  2. Jana

    právě jsem dočetla Tvůj poslední cédéčkový příběh a je mi z něho smutno. A protože jsem četla i Tvou knihovnu snů, která se poměrně liší od té mojí, tak Tě chci navést na poznání, že kromě Avenny existuje i jiná metoda, která pracuje se skutečností a jsou to rodinné konstelace. A protože vím, že co je dobré pro mě, protože s tím mám dobrou zkušenost, nemusí být stejně dobré pro toho druhého, tak Ti tuto informaci pouze nabízím a je jenom na Tobě, jestli v Tobě vzbudí zvědavost a touhu se s touto metodou seznámit a nebo ne. Na internetu je o rodinných konstelacích poměrně hodně informací, záleží na tom, která stránka Tě osloví a jaký z toho budeš mít pocit. Ale je možné, že právě Avenna je tou Tvou správnou cestou poznání a to i za cenu toho, že ztratíš lidi, které jsou Ti teď nejbližší.

  3. Jana

    lehce mě znepokojila Tvá manipulace s umístěním mého komentáře pod příslušným článkem. I když mě k němu inspirovalo přečtení Tvého pokračovacího cédéčkového příběhu, ta informace, kterou jsem Ti nabídla k Tvému prozkoumání, je odpovědí na Tvou otázku: "Pokud znáte nějakou ještě lepší (a skutečně fungující) léčitelskou metodu, můžete se pochlubit v komentáři." Ano, pro mě lepší a skutečně fungující metodou jsou rodinné konstelace. Tedy ten komentář byl tady na správném místě…

    1. ViTeK

      Dobře Jano, Je-li tomu tak, tak se omlouvám, věc napravuji a děkuji za příspěvek na téma "ještě lepší (a skutečně fungující) léčitelská metoda".

      Díval jsem se na rodinné konstelace. Působí to na mne jako skupinová psychoterapie či jak to nazvat. Ať to lidé používají, když si myslí, že jim to pomáhá. Na můj vkus je to zbytečně složité a zdlouhavé, takto hledat příčinu svých potíží a to i v případě, že by to fungovalo.

      Když jsem hledal nějakou léčitelskou metodu pro sebe, kritérium bylo „Spatřit nemoc jedním pohledem a tímže pohledem uvidět i její vyléčení – taková musí být mistrovská diagnóza.“ Přesně to jsem později našel u paní Katky K. Nemusíme do toho zatahovat Avennu jako celek, mě stačí, když mne jeden člověk přesvědčí o tom, že tohle umí. Nevím, Jano, jestli jsi byla na konzultaci a paní Katky K., nebo jsi měla jinou možnost se s ním bavit o věcech, které ví, ale já nepochybuji o jejích schopnostech. Protože ví o věcech (o mně), o kterých nevím (zatím) ani já. A tak má i větší přehled o tom, kde se právě nacházím a může mi poradit. Pokud bych Avennu posuzoval podle přednášek anebo podle webu a nepodařilo se mi proniknout hlouběji, tak bych ji asi také považoval za lidovou pobožnost, jak kdosi poznamenal. Vážně jsem nic lepšího nenašel.

  4. Jana Krupková

    Dobrý den,pane Vítku,

    také Vám chci napsat o hledání té správné metody, jak se uzdravit a zdraví si zachovat.

    Je to už dost dlouho co jsem začala s bylinkami, vařila jsem si čaje na všechno možné, bez nějakého většího úspěchu.

    Pak jsem navštívila jednoho léčitele, nijak zvlášť mě neoslovil, ale prý umí, tak jsem mu chtěla věřit, ale nefungovalo to.

    Dalším člověkem, kde jsem hledala pomoc byl doktor Jonáš, známý představitel celostní medicíny u nás. U něj jsem zaznamenala výsledky, zlepšila se mi alergie. Ale jeho přístup mě moc neoslovil.

    Tak jsem hledala dál, tak nějak jsem věděla, že musí něco existovat.

    Také se mi dostala do ruky kniha Miluj svůj život, pěkná, ale přišlo mi divné říkat si denně 100x mám se ráda, bylo mi to k ničemu, když jsem to vnitřně necítila.

    Pak jsem potkala dalšího léčitele, ten už mě přesvědčil, že jeho energie na mě působí, ale musela bych k němu chodit každý týden, protože energie vyprchala a já byla zpátky ve starých kolejích.

    On mě navedl na myšlenku, že si musím něco srovnat v hlavě, že mé problémy jsou v mém myšlení. Tak jsem hledala dál a dostala se k paní Květě na kreslení pr. mozk. hemisférou, ta nám vyprávěla své příběhy a mimo jiné také o Avenně. Od té doby už nic jiného nehledám, Avenna mě oslovila a je to to co jsem hledala, o to jsem přesvědčená.

    Rodinné konstelace jsem nezkoušela, ale je pravda, že mě neláká řešit své problémy ve skupince lidí, které ani neznám. Prý je také důležité, kdo konstelace vede.

    Ale jak už jsem napsala, nemám protřebu teď hledat něco jiného, jsem maximálně spokojená a mám výsledky, to je pro mě nedůležitější.

    Takže jsem na tom jako vy, pane Vítku, Avenna je pro mě nejlepší.

    Pěkný den

    zdraví Jana K.

    1. ViTek

      Gratuluji, paní Jano K. Myslím si, že i ostatní metody mají v životě člověka význam, že mu dávají zkušenosti, byť v tom smyslu, že nefungují. Však klasická medicína také dává zkušenost, tím že nefunguje.

      Hlavní je začít hledat a nezastavovat se. A pokud člověk zjistí, že třeba Avenna nefunguje, tak vykročit dál … dnes mi stačí přečíst si několik řádek z jakékoliv léčitelské knihy a vím, jestli je to kniha pro mě a jestli to bude fungovat. Dřív jsem nekriticky přijímal a zkoušel, všechno možné a na některé metodě se zasekl i několik let. Jsem moc rád, že tomu tak bylo. Že mám hodně zkušeností.

      Mějte se fajn a užívejte si Avennu …

  5. Eva K.

    Dobrý den Vítku, zajímalo by mně, jestli nevíte jak pravidla platí u dohledání příčiny nemoci u dětí.

    Nemoci dětí patří rodičům. Je mi jasné, že pokud dítě např. začne mít večer doma horečku, patří to mně, pokud ji má ze školky, něco se stalo ve školce. Ale co bod 3. Na kolik je nemoc vidět. Pokud má ekzém na ruce, u koho hledám? U sebe, nebo u dítěte? Dítě versus okolí, nebo já vs. dítě vs. okolí? Co myslíte? Trošku v tom plavu:-).

    Hezké pondělí

    Eva K.

    1. VíTeK

      Dobrý den …

      Evo, „nevím“, avšak nepřipadám si kvůli tomu ztracen. Já si většinou opakovaně kladu otázku proč (se to děje) a píšu si odpovědi, které mne napadají (přicházejí). Pravidla použiju až následně na vyloučení odpovědí.

      Napíšu myšlenky, které by mne mohly napadnout, když uvidím dítě s ekzémem:

      „Proč má dítě ekzém?

      Ekzém – dotýkání, chválení, objímání

      Ruce – dělání

      Chválím (hladím) dítě za to, co udělalo, vytvořilo?

      Co kdyby byl ekzém na bříšku? Hladím dítě jako takové? Mazlím se s ním?

      Může ekzém souviset například se školkou? Mění se ekzém o víkendu?“

      Prostě o tom rozjímám a hledám, jestli mi to dává nějaký smysl. Také vím, jak se k dítěti chovám, jestli ho hladím …, tuším situaci ve školce. Ptám se. Neřeším akademickou otázku, Co znamená ekzém na ruce dítěte, ale kladu si otázku, Proč má moje dítě ekzém na ruce … Proč má moje dítě ekzém na ruce.

      Pravděpodobně jsem vám neřekl nic nového, ale je hezký, že jsem napsal 🙂

      A teď, když jsem odpověděl, se zamyslím nad slovem „nevím“. Proč to nevím? Protože jsem si nedal tu práci nad tím přemýšlet. Klíčové je tvrzení, že „Nemoci dětí patří rodičům.“ Jakpak to asi paní K. myslí? Otázkou je, jestli tato věta znamená, že rodiče mohou za nemoci dětí, anebo že nemoc je vzkaz rodičům, aby to řešili. Přikláním se ke druhé možnosti. Pak bych ale pátral po příčinách nemocí dětí úplně stejně jako u dospělých, akorát bych to dělal za dítě, protože ono to ještě neumí. To by se mi líbilo, to dává smysl.

        1. Vlaďka Komlová

          Dobrý den paní Evo.

          Jestli si dobře vzpomínám,tak nemoc dítěte vždy přichází změnit rodiče nebo vychovatele(ve škole,školce,babičku,toho ,kdo zrovna hlídá),nemoc u dítěte nás chce udělat lepším rodičem,tedy člověkem,ale do věku dítěte asi přibl.13,14,15 …let a dále,kdy už je dítě psychicky odpoutáno od rodiče,u některých dětí je to dříve…jsou to tzv. děti ulice odkázané více na sebe než na rodiče.

          Takže já sama za sebe bych nejprve přihlédla k věku dítěte a pak bych hledala dál,jak píše Vítek.U exému si dítě tvoří náhradní obal(další vrstvu kůže),protože se necítí v bezpečí,tam ,kde setrvává je napjatá atmosféra,vychovatel(é) jsou přecitlivělí,hádají se apod……Tolik z mých znalostí,které jsem načerpala v Avenně a v knihách….např.Valerij Sinelnikov píše…..mění se rodiče-uzdravuje se dítě……..dítě nemusí vidět a slyšet své rodiče,ve svém podvědomí má úplnou informaci o rodičích,o jejich citech a myšlenkách,jenom nemůže vyjádřit své city slovně,proto přijde nemoc nebo změna chování u dítěte,když mají rodiče nějaké problémy.Všechny dětské nemoci jsou odrazem chování a myšlenek jejich rodičů(já bych tam dodala vychovatelů).Když dítě onemocní,je to signál pro rodiče,že nepostupují správně.Je to znamení ,aby se změnili.

          Mějte hezký večer.

          Vlaďka K.

          1. VíTeK

            Ahoj Vlaďko a co říkáš té myšlence, že nemoci dětí se dohledávají úplně stejně jako u rodičů, akorát to musí dohledat rodič. Abych pravdu řekl, pod myšlenkou Nemoci dětí patří rodičům jsem si nedokázal nic představit, spíš mne zavedla, než aby mi pomohla. A když uvážím, že dítě se stane dospělým, tak by jeho tělo mělo z hlediska nemocí fungovat stejně a vykazovat stejné reakce už jako dítě. Prožívá přeci stejné pocity, má podobné myšlenky a stejné jen menší tělo.

            Měj se hezky … 🙂

            1. Vlaďka Komlová

              Když o tom hodně přemýšlím,tak si říkám…narozené děťátko má myšlenky,ale je čisté,ještě neovlivněné okolím,rodiči,…když má třeba horečku,je právem rozhořčené z něčeho z okolí,pokud by bylo rozhořčené neprávem…tzn.nějakou svojí nesprávnou myšlenkou,tak to mi tam nějak nedocvakává…to dítě se přišlo něco naučit na tento svět a je možné,aby mělo už takto malinké děťátko nesprávné myšlenky?Vždyť se všechno teprve bude učit a zatím vše zná na podvědomé úrovni,ale jak to bude dělat v praxi se naučí životem,bude to jenom na něm,co si z toho vybere za správné a nesprávné.Přijde mi logické,že děťátko onemocní rakovinou,protože právem ztratilo pocit bezpečí u rodičů,než to,že se děťátko neprávem sžírá myšlenkou,že bydlí v paneláku a ne v rodinném domku,když si rodiče vybralo samo.Jaký by to dávalo smysl,když to dítě ještě neumí mluvit a tudíž nemůže řešit situaci bydlení v paneláku a pak se tím přestat sžírat a uzdravit se .První varianta podle Avenny mi sedí,protože když onemocní děťátko,tak rodiče jsou laskavější,milejší,ohleduplnější,jsou lepší(bohužel na všechny rodiče to nezabírá).Dítě opravdu svou nemocí mění svého vychovatele v lepšího člověka ve většině případech.

              Vítku záměrně jsem to s tím panelákem zlehčila,aby jsi mě lépe pochopil.

              🙂

              1. VíTeK

                Vlaďko, jsem moc rád, že jsi zareagovala a děkuju za hlubokou myšlenku, že právě narozené nebo ještě nenarozené dítě je „čisté“.

                Myslel jsem spíš na děti věku těch mých a takové trojleté už se dokáže pěkně rozčílit, když mu spadne zmrzlina, protože dělá blbiny, anebo když nedostane čokoládu, protože nedojedlo oběd. Podvědomě to může být jinak (říká si o pozornost), ale myslím si, že už hodně malé děti mají neoprávněné požadavky a pocity. Například neoprávněný strach ze školky, tmy (něco z toho může být vsugerované).

                A co bys řekla (rozšířené) myšlence, že nemoci dětí se dohledávají úplně stejně jako u rodičů, akorát jejich pocity, které tu nemoc způsobují, jsou (mohou být) oprávněné.

                Příklad bolavé ucho:

                Dítě – něco nechce slyšet oprávněně (rodiče se hádají)

                Dospělý – něco nechce slyšet neoprávněně (manželka mu něco oprávněně vyčítá)

                Pak je otázka, kolik nemocí dětí je vsugerovaných.

                Měj se fajn 🙂

                1. Vlaďka Komlová

                  Ahoj Vítku.

                  Souhlasím s tím,že trochu větší děti už mohou mít neoprávněné myšlenky jak píšeš příklad se zmrzlinou,strach ze školky apod.

                  Souhlasím také s tím ,jak píšeš,že dohledávání příčiny nemoci u dítěte může být podobné jako u dospělého,akorád pocity dítěte,které nemoc způsobují,jsou oprávněné…a já bych dodala,že za ty oprávněné pocity může ten dospělý,protože je svým nesprávným chováním a konáním u dítěte vyvolal.Asi jsem Tě pochopila v minulém komentáři špatně…..vnímala jsem to tak,že za nemoc si dítě může samo,protože si jí spustilo nesprávnou myšlenkou jako je to u dospělých.Avenna říká,že nemoc u dítěte se spouští v okamžiku,když rodič rozmazluje a nebo se málo věnuje,tzn.když rodič vybočí od zlaté střední cesty,jde do extrému.Takže když to rodič zase přehání,tak se nemoc u dítěte spouští také.Toto je rozhodně zajímavé téma a na dlouhé a dlouhé komentáře.

                  Hezký večerníček.

                2. VíTeK

                  Vlaďko, mě by se líbilo, aby ve stejný okamžik, respektive ještě dřív než se nemoc začne u dítěte projevovat se začalo něco projevovat u toho, kdo za ním může. Například dnes mne začíná bolet v krku. Jestli od toho, že jsem na kluky křičel, kdoví? Bylo by fajn, kdyby kluci například dostali horečku a tím by se to potvrdilo. Zapadlo by to do sebe na obou stranách.

              2. Radka

                Dobrý den paní Vlaďko,

                i malé miminko může mít "špatné myšlenky". Dítko cítí a vnímá již od prenatálního věku. Cítí jestli se maminka na něj těší, vnímá zvuky z okolí. Když srovnám obě dcery, tak ta první byla hyperaktivní a narodila se s lehkou mozkovou dysfunkcí. Ano, byl to můj problém, protože místo toho, abych se v těhotenství starala o duševní pohodlí svoje a miminka, dopustila jsem ukrutné hádky s jejím otcem. A jak holčina rostla a neuvěřitelně zlobila, opakovaně jsem u ní řešila problémy se záněty uší (co nechci slyšet), problémy se zrakem (co nechci vidět) angíny, záněty nosohltanu. K velkému zklidnění došlo až jsme začaly žít s novým partnerem. V 15 letech se dostala do práce homeopatky a tam vyplavalo na povrch naprosto všechno. Pokud byla na návštěvě u svého otce, většinou přijížděla s horečkami, kašlem a angínami. Sama si pak dokázala najít, přesnou příčinu svých problémů – nedostatek lásky a uznání od táty, věčné hádky a házení špíny na všechno a na všechny… Přestalo to s jeho smrtí. Je naprosto zdravá (včetně zraku) a když má občas nějaký problém, sama si dokáže nalézt jeho příčinu.

                U mladší holčiny jsem zase byla extrémně opatrná (podpořeno špatným koncem předchozího těhotenství). S miminkem jsem si stále povídala, hladila, dělala jen to, z čeho jsem měla radost, poslouchala krásnou hudbu…. A zřejmě jsem to přepískla, protože holčina je extrémně citlivá. Jako miminko permanentně plakala a téměř nespala až do 4. měsíce. Pak mě napadlo jí nosit v šátku stále u sebe. Byla spokojená. Když byla větší plakala u každé pohádky, když zloduch někomu ubližoval. Čerta s Mikulášem jsme se ani neodvažovali nikdy pozvat – bohatě stačil šok ve školce. Marodit také začala až s nástupem do školky (odloučení od maminky). Navíc ke všemu a všem přistupovala s naprostou důvěrou a když jí někdo z dětí slovně nebo i fyzicky ublížil, reagovala okamžitě. Nyní když přijde s tím, že jí bolí hlava, v krku, musím z ní dostat všechny zážitky ze školy – a je po akutním problému. Potíže se sluchem, které se u ní objevily před 2 lety, mně upozornily na problém s manželem, kterého jsem si vůbec nevšimla.

                Děti jsou jako houby – nasají i to, co nevidíme.

                1. Vlaďka Komlová

                  Hezký večer paní Radko.

                  Děkuji za dlouhý a hezký komentář.Jen bych si chtěla upřesnit……píšete…. i malé miminko může mít špatné myšlenky…..rozumím tomu tak,že může mít myšlenky typu….zákeřnost,nepřejícnost,závist apod???Já to spíše vnímám tak,že než špatné myšlenky má děťátko spíše špatné pocity,na základě okolností kolem něj a ty pocity jsou spíše vždy oprávněné…tzn…..např.oprávněná lítost,…pláč…že se mi maminka nevěnuje,rozhořčení,že mám hlad a nedají mi najíst,popisujete to krásně u svých dcer.Takže já bych spíše u maličkých dětí použila,že mají ne špatné myšlenky,ale oprávněně špatné pocity a na základě těch špatných pocitů se pak spouští nemoc.

                  Za špatné myšlenky považuji myšlenky neoprávněné,ty které vybočují do extrému…např.přehnaná zloba, zahořklost,nepřejícnost,závist,nevážení si,nevděčnost atd…….tyto myšlenky bych řekla,že už mají větší děti,miminka asi ještě ne.

                  Je prima,když si člověk umí dohledat příčinu nemoci u dítěte.

                  Já jsem se tím začala zabývat do hloubky teprve asi před 4 roky a to už jsem měla kluky dospělé,ale tvrdím,že je dobré mít tyto znalosti a uplatnit je třeba u vnoučat,známých apod.

                  Zdraví Vlaďka k.

                2. Radka

                  Špatné pocity jsou mnohem přesnější, děkuji.

                  S dohledáváním jsme na tom podobně – také tak asi 4 až 5 let. Je škoda, že jsem tyto znalosti neměla dříve.

                  Nevím, jaké zkušenosti máte s uplatňováním u známých nebo příbuzných ale já narážím vesměs na naprostý nezájem a nepochopení. Stále žijí v tom, že "děti jsou často nemocné" a na nemoc pomůže jen lékař a léky.

                  Mějte se hezky

                  Radka

                3. Vlaďka

                  Mám podobnou zkušenost,až na některé vyjímky,např.švagrová ráda přijde pro radu a řídí se jí,ale ne pokaždé,i to je veliké plus.

          2. Eva K.

            Dobrý den paní Vlaďko,

            děkuji za odpověď.

            Informace o tom, že nemoc je signál pro rodiče, aby změnili své chování jsem četla na webu avenny, koupila jsem si i CD proč jsou děti nemocné. Ale tyto informace jsou i tak kusé, proto velmi oceňuji, že se s námi dělíte o Vaše poznatky.

            Myslím, že v případě miminka je jasné, že si nemůže ublížit špatnou myšlenkou. Přemýšlím, ale o trochu starších dětech, které už začínají samostaně uvažovat. 4,5…let. Tam myslím ,že už si mohou spojovat signály z okolí, co kdo mu řekne a vyvodit si z toho nesprávný závěr. Např. ve školce se dítěti někdo posmívá, že ošklivě maluje (učitel to nezaznamená), sourozenec doma ho nepodpoří a tak si může myslet, že je nešika, poslední… Pokud se dítě rodiči nesvěří co ho trápí, rodič nerozšifruje situaci může vzniknout problém.

            Dále píšete: "Vždyť se všechno teprve bude učit a zatím vše zná na podvědomé úrovni,ale jak to bude dělat v praxi se naučí životem,bude to jenom na něm,co si z toho vybere za správné a nesprávné". Nejsem si jistá, jak to myslíte. Vybere si už jako starší, nebo to myslíte i na mladší děti? Děti přece přebírají názory rodičů, i když jsou nesprávné.

            Užijte si slunečný den.

            Eva K.

            1. Vlaďka Komlová

              Zdravím Vás paní Evo.

              Od přírody jsme nastaveni tak,že každý zná o všem a o všech všechno,ale na té podvědomé úrovni,tzn.že pokud by se každý člověk naučil napojit na vnitřní hlásek,tak z tohoto zdroje může čerpat veškeré správné informace a rady.Jako děti to umíme a dokonce si s vnitřním hláskem povídáme ,ale čím jsme déle na této planetě,tak přestáváme komunikovat a nechceme už vnitřnímu hlásku naslouchat,protože si začínáme prosazovat své vlastní názory.

              S tím ovlivňováním ve školce máte pravdu,děti napodobují a berou si za své myšlenky lidí,které je obklopují,myslím si,že špatné myšlenky si může přisvojit už 5-ti leté dítě,u těch maličkých si myslím,že ještě ne,ty teprve zkoumají a zkoušejí,stačí malé dítko pozorovat a ptát se ,děti řeknou hodně,jsou upřímné a my dospělí se od nich můžeme učit.Je ale pravda,že pokud rodič rozmazluje,tak toho dítě dokáže zneužít a začne si nesprávně prosazovat a to už docela v ranném věku,takže kdo ví,jak to vlastně je,třeba se to jednou dozvíme od lepšího zdroje,jen jsem tak uvažovala,ale netvrdím,že to tak musí být.

              Mějte se hezky. Vlaďka k.

  6. knavi

    Zdravím všechny, i když nevím, zda je toto zde ještě funkční a aktuální…

    Omílali (promiňte ten výraz, ale nic příhodnějšího mě nanapadá) jste tu dokola: "…narozené děťátko má myšlenky,ale je čisté,ještě neovlivněné okolím,rodiči,…". To je podle mého poznání blbost. Dítě se nanarodí křišťálově čisté, bez poskvrnky, je to duše stejná jako vaše, má za sebou i více životů "dospěláků", ve kterých si nadtobila mnoho budoucích nemocí. Při těhotenství se matce nasouká do rostoucího tělíčka ten, kdo je jí podobný – ona si jej přitáhne svým rozpoložením. Dobře je to patrné z popisů charakteru dětí a momentální nálady maminky v období těhotenství v předešlých příspěvcích. Dítě zobrazuje nemocemi a reakcemi rodiče, protože je stejné (nebo podobné) jako oni! Proto jim říká jejich chyby, protože má ty samé!

    1. kVítek

      Dobrý den, diskuse je stále živá.

      Buď ty nemoci (jejich příčiny) můžeme jít hledat někam do minulých životů.

      Nebo do období těhotenství.

      Nebo později do života.

      Co jsem tak pochytil, konkrétně Avenna se z hlediska nemocí minulými životy nezabývá. Spíš se zabývá obdobím těhotenství (hezký komentář Radky [1830]).

    1. kVítek

      Janinko, komentáře, které nepřinášejí žádné konkrétní informace a jen obsahují odkaz (zejména, pokud se jedná o affiliate odkaz) považuji za spam a mažu odkazy v nich …

      1. Janinka Ja-Ga

        Milý Vítku, vidíte to mne nenapadlo, že by to mohlo být bráno takto 🙂 na svou obhajobu uvádím, že raději ponechávím na každém, ať si udělá obrázek ,o čem to vlastně je ,sám. 🙂 děkuji tedy za další pohled na věc i za čas , který stránkám věnujete 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *