Seděl jsem v autě a přemýšlel o tom, proč je venku tak hnusně. Z nebe padají mokré vločky a na zemi se z nich stává břečka a bahno. Jakmile jsem v duchu vyslovil slovo hnusně, uvědomil jsem si, že následně mohu v tichém dialogu nadávat na počasí a zhoršovat si náladu … anebo se těšit z toho, že sedím v autě, které se za chvíli rozehřeje a přestane se mu zamlžovat sklo. A když dojedu domů, můžu si zatopit v kamnech a vyhřívat se u nich. Tak proč nadávat na počasí? Jsou i horší věci.
Kdyby nebylo takhle krásně ošklivé počasí, byla by to nuda a nedokázal bych si vážit toho, když je venku hezky …
Aj s ludmi je to tak. I tì odpornì tu musia byt, vdaka nim potom rozoznàme od nich tych dobrych.
Dobrý (a smutný) postřeh.
Malér je, když se to kolem hemží těmi odpornými lidmi, v ošklivém počasí…
A tì dobrì to potom od nàs vsetko schytajù …
V těchto situacích, se snažím všem raději vyhýbat 🙂
Alespoň se už teď máme na co těšit,na to,až zase bude jaro,příroda se bude probouzet a sluníčko nás krásně zahřeje. 🙂
No a taky konečně,když je venku nepříznivě,doděláme si doma to,co celé léto odkládáme a taky je více času třeba na čtení,protože večery jsou delší a v televizi je minimum zajímavých pořadů.
Takže pozitiv je dosti,jenom je najít,tedy spíše CHTÍT hledat. 🙂 🙂
Vlaďko a co zima?
To se netěšíš na sněhuláka a na sáňky?
No to je jasná věc,že se těším a taky mám ráda,když přijdu z venku vymrzlá do toho tepla a udělám si teplý čajík,to je nádherný pocit,když rozmrzají tváře a uši 🙂
Tak to jo 🙂