Zvu vás k přečtení nejlepších příběhů, které jsem napsal za posledních 10 let.

Příběh o dvou mistrech

Šli jsme se koupat k řece, voda byla studená a mé dívce chvíli trvalo, než do ní vlezla. Já už byl vykoupaný, čas jsem si krátil sbíráním odpadků a v hlavě mi vznikal Příběh o dvou mistrech (2015). Doma jsem příběh během hodinky zapsal, dvakrát přečetl a doladil detaily. Šlo to samo. „Už se v tom nešťourej, nebo to pokazíš :-)“

O dušičce a o květince

Podobně povznášející a krásný je příběh O dušičce a o květince (2012). Je to příběh touhy po životě v souladu s neviditelným světem a příběh touhy po lásce. Je to příběh pro ty, kteří ještě nepotkali sami sebe a spřízněnou duši … aby to nevzdávali.

Lásko, prosím, neumírej …

Lásko, prosím, neumírej … (2009) Je výkřik nešťastné duše, která žije v nefunkčním manželství a vzpomněla si na bývalou lásku. Očištěna od reality života, jeví se bývalá láska jako dokonalá.

Pračkové psycho

Zcela jinou energii má příběh Pračkové psycho (2008). I ten je o lásce a o neviditelných věcech „Pozorujte věci kolem sebe, dejte pozor, abyste se nestali paranoidními, a objevíte báječný svět plný souvislostí. Získáte životní jistotu a optimismus a nerozhází vás pračka ani manželka.“

Co mají tyto příběhy společné?

(Kromě toho, že časově popisují cestu z nefungujícího vztahu přes snění o minulosti, představy budoucnosti až do přítomnosti u řeky ve studené vodě.)

Společné mají to, že jsou o neviditelných věcech a o lásce.

V těchto příbězích je ukryté tajemství. Tajemství šťastného života:

To, co nazýváme štěstím, jsou ve skutečnosti oblažující pocity, které vznikají v naší duši, když žijeme v souladu s neviditelným řádem světa.

Nebudeme šťastní, když si koupíme nové auto, najdeme novou práci anebo nového partnera. To vše jsou jen náplasti. Také nám přinesou pocity štěstí, ale ty budou pomíjivé a budou záviset na existenci nového auta, práce nebo partnera.

Ani nejsme šťastní, když myšlenkami a představami žijeme v minulosti a v budoucnosti.

Šťastní jsme tehdy, když žijeme v proudu života, když jsme při tom, v přítomnosti.

Šťastní jsme tehdy, když jsme naladění a ten proud života vnímáme.

Černý mistr z prvního příběhu lovil ryby mezi odpadky, aby se mu lépe žilo. Duhový mistr lovil odpadky mezi rybami, aby se rybám lépe žilo. Na první pohled se oba koupali v řece a něco lovili.

Přemýšlím, jak tenhle článek zakončit.

Mám vysvětlovat, jak to myslím?

Anebo dávat návody, jak se naladit na proud života?

Rozloučím se ukázkou z knihy, kterou napsala má naladěná dívka:

„Na co by si člověk měl dávat pozor? To je přece jasné! V silničním provozu na semafory, na ostatní vozidla a na chodce. V životě na to, aby nechytil pětku, facku nebo nějakou nepříjemnou nemoc a v aréně na to, aby ho nesežral lev. Ti citlivější ještě dávají pozor na to, aby neublížili druhému.

Dáváte ale taky dobrý pozor na to, co se děje ve vašem životě? Myslím ve vašem – v tom, který je vám nejbližší a který jediný máte moc ovlivnit nebo změnit. A nemyslím tím vaše nejbližší okolí – příbuzné, spolupracovníky, kamarády, vaši domácnost, žáky ve škole, vaše děti, město nebo zahradu… Tomu věnují lidé pozornosti až příliš. Jste ale také pozorní i sami k sobě?

Víte, co se děje ve vašich pocitech? Ve vašich myšlenkách? Ve vašem těle? …

Víte, co se tam děje právě teď?“

Vítek Šťastný