… a proč nepodporuji pirátskou stranu. Pamatuji si od dětských let, že pirát je lupič, který přepadává lodě. Je to zločinec. Nebudu hlásat myšlenku zločinectví jednoduše proto, že to není správné. Co nemáš rád, nedělej druhým. A já nemám rád, když někdo přepadne moji loď, míří na mě pistolí a chce mi vzít moje peníze. Dokonce se bojím, že na mne vystřelí a zraní mne nebo zabije.

Ani kdyby pirátství měla být forma protestu anebo recese, tak to neberu. Abychom se dostali z (politické a hospodářské) mizérie, ve které žijeme, musíme věci pravdivě pojmenovávat a ne měnit významy slov. Pirát (v původním smyslu slova) je zločinec a basta fidli.

Zločinecká (zlo činící) organizace je také ta, která požaduje výpalné z každého prodaného CDčka, DVDčka a jiné paměti, tedy nikoliv z nějakého konkrétního díla, ale z potenciálního nosiče díla. Chápu, že občas někdo něco nelegálně zkopíruje, to je o svobodné vůli člověka, tomu nejde zabránit. Ale řešit to tak, že uvalím výpalné na všechny nosiče a kopírovací zařízení, je zločin. Lidi by měli tyto organizace nakopat do zadku. Jednoduše protože si nepřeji, aby mne někdo již předem považoval za zloděje. Uráží mne to. A pokud mne někdo vědomě a veřejně uráží, zaslouží si veřejně nakopat do zadku, aby se mu to vrátilo.

Ano, kradl jsem programy a pálil CDčka s muzikou, z nevědomosti, co to všechno obnáší. Pak jsem prozřel a ty kradené programy a CDčka jsem si koupil anebo je zničil a přestal je používat. Jsem čistý a je to lepší pocit než být zloděj.

Chci tím říct, že cesta od zloděje k poctivému člověku je cesta zrání člověka, kdy si uvědomuje stále širší souvislosti. Uvědomuje si, co to obnáší, bere zodpovědnost za svoje činy.

Člověk je tvor, který má

• svobodnou vůli a může se rozhodovat
• svědomí, které mu říká, jestli se rozhodl správně
• pocity, které mu vracejí to, pro co se rozhodl

Pokud se rozhodnu, že v obchodě ukradnu čokoládu, abych ji nemusel platit (není to situace, kdybych umíral hlady), mohu to udělat, mám svobodou vůli. Pokud se tak rozhodnu, svědomí mi pošle informaci, že to není správné. Já mám svobodnou vůli ho ignorovat a namlouvat si, že mě nikdo neuvidí, anebo že kradou všichni … když čokoládu ukradnu, stejně z ní nemám dobrý pocit a nechutná mi. Čokoláda je poznamenaná tím, že byla ukradená. Prodejce čokolády zároveň zažívá pocity okradeného. Obě strany mají mizerné pocity.

Pokud si čokoládu koupím, svědomí neprotestuje a čokoládu si vychutnám. Prodejce čokolády je rád, že udělal obchod. Obě strany mají příjemné pocity.

V obou případech si odnáším různé pocity, podle toho, jak jsem se rozhodl. Pokud se rozhodnu čokoládu ukrást, odnáším si pocit, že jsem zloděj a není to povznášející pocit. Abych se před tím pocitem ubránil, tak otupím a přestanu ho vnímat, přestanu vnímat výčitky svědomí. Stane se ze mne otupělý člověk, který zároveň otupěl proti pocitům radosti. A to je největší trest pro zloděje, zločince … aby nemuseli vnímat své zlé činy, otupí a tím přestanou vnímat i krásu světa a radost ze života.

S hudbou je to stejné jako s čokoládou. Nenamlouvejme si, že je to jiné kvůli tomu, že čokoláda se musí vyrobit, kdežto hudbu stačí zkopírovat. Za obojím stojí úsilí nějakého výrobce nebo autora.

Ten, kdo si namlouvá, že sdílení například hudby není krádež (záleží na podmínkách autora), se snaží ukecat svoje svědomí. Pokud se mu to nepodaří, bude mít výčitky svědomí a nebude ze sebe mít dobrý pocit. Pokud se mu to podaří, ruku v ruce s tím otupí vůči radosti a zase bude mít mizerné pocity.

Tímto jemným mechanismem nás život nutí, aby se z nás stávali zkušení, moudří, spravedliví, druhé zohledňující lidé. Žijeme v jemných pavučinkách vztahů. Všechno, co uděláme, se v těch vztazích projeví. Dá se říci, že všechno, co vyšleme do světa, se nám vrátí, viz. kniha Tajemství. Učíme se být lepšími lidmi, postupně až k Dokonalosti.

Protože nechci zažívat mizerné pocity a nechci ukecávat svoje svědomí, respektuji právo autora stanovit podmínky šíření jeho díla (zdarma, domácí použití, licence na člověka). A pokud autor požaduje přehnanou odměnu, poohlédnu se po jiném autorovi.

Proč nejsem pirát? Pirát nejsem proto, že chci zažívat příjemné a povznášející pocity. Radosti, štěstí, poctivosti, naplnění, modrosti …

---

Pozdější dodatek: Z tohoto článku nemám dobrý pocit, protože jsem byl příliš tvrdý a agresivní. Nechal jsem se vyprovokovat názvem pirátské strany a jako celek jsem ji hodil do pytle s názvem zločinci. Jenže vím, že oni to tak nemyslí. Měli by si to pirátská dát do uvozovek. Jejich program, co se týká sdílení autorských děl, však považuji za nedomyšlený.

Ani organizaci, která vybírá poplatky za datové nosiče, nemohu označit bezvýhradně za zločineckou, protože pak bych musel označit za zločince i poslance, kteří ten zákon schválili. Proto beru svá slova zpět a pouze podotýkám, že nedělají dobrou věc, ať si to přeberou, jak chtějí.

Čtenářům i zmíněným se omlouvám a budu si dávat větší pozor, abych se vyjadřoval přesně a ohleduplně. Každopádně článek byl především o pocitech, které přináší kopírování hudby. Podle mne totiž není řešení ani ve zmírnění autorského zákona ani ve zpřísnění, ale v tom, že se lidé budou řídit pocity a sami budou vnímat, jestli dělají něco dobře nebo špatně a jestli překračují něčí právo. To je poselství článku.