Mám radost z Tvého psaní. Je správné a ctihodné, že hledáš dokonalou formu. Určitě ji už brzy nalezneš. Vlastně už ji znáš, pouze se bojíš tak psát.

Když použiji tvůj styl psaní, jsi jako člověk, který ostatním nabízí zlato umazané od hov-na. Myslíš si, že se jim to bude líbit. Leskne se to přeci. Jenže ono to i trochu páchne. Ty se bojíš čistoty, toho, že kdybys psal, jak nejčistěji dovedeš, už bys to nebyl ty. Ohlížíš se na lidi, tomu, co tomu řeknou, jestli se jim to bude líbit. Chceš se jim zavděčit a proto se snižuješ do jejich špíny a prachu. Neboj se jim nabídnout samotné zlato. Bude víc zářit a oni ho víc pochopí a ocení. Třeba ne hned, ale časem určitě ano. Neboj se toho, co na to řeknou a jestli to bylo dost vtipné. Tvůj ohled na lidi Tě drží při zemi. Je to závaží, které ti brání vylétnut do výšin ducha a získat teprve ten správný rozhled. Pak uvidíš, že každé hov-no, které jsi napsal, bylo zbytečné a akorát tě zdržovalo. Od toho, abys nalézal poklady, které jsou cennější než zlato a diamanty.

Rada je prostá. Když něco napíšeš, tak to nechej uležet do druhého dne a pak to ještě jednou projdi a očisti. Neboj se, že když vyházíš vůl-gární výrazy, nebude to od srdce. Bude to víc než od srdce, bude to od duše. To, co ti naskakuje v hlavě napoprvé, nemusí být to správné. Zatím nevíš, jaké všechny informace se ti postupem času v hlavě usadily a proč. Zatím nejsi zkalibrovaný.

Tvá nevyslovená otázka je: Co je na tom špatného, když někoho pošlu z legrace do pr-dele. Když tohle říkáš, neuvědomuješ si, co to dělá s tvým mozkem. Mozek všechno bere doslova. Je napojený na vyšší řád, kde všechna slova mají své jednoznačné významy. Když použiješ větu, jdi do pr-. Mozek se roztočí na plné obrátky a začne hledat, jak dosáhnout tohoto cíle. Jako když zadáš do Google nějakou otázku. Někde daleko začnou pracovat procesory a hledají odpověď. Jenže tohle zadání je nesmyslné. Působí, jako kdybys v autě vyřadil rychlost a přidal plný plyn. Mozek dostane jako zadání nesmyslné slovní spojení a hledá pořád dokola neexistující odpověď. Chce ti vyhovět, ale nenalézá buďto nic, anebo nachází krutá řešení. A ty se usmíváš, jak pěkně jsi někoho poslal do pr-. Používání vulgárních a nepravdivých slov jednoduše škodí mozku. Chceš dělat něco, co ti škodí? Stojí ti to za to?

Přeji Ti, abys nelezl dokonalou formu, svůj vlastní styl. Nebo přesněji, abys formu, kterou používáš, očistil a tím ji přiblížil dokonalosti. I na formě záleží, Vítku. Už jsi hodně blízko toho, co hledáš. Ještě jednou si po sobě přečti, co jsi napsal a změň pár slov.

-Tvůj vnitřní hlas-