Starosti mojí ženy jsou takové abstraktní strachy, co by se mohlo stát. Vyplývají z útržků informací, co všechno se může stát v životě stát. Že člověka může kousnout had a on může umřít, může ho kousnout klíště a on může onemocnět, může se otrávit konzervou, dusičnanovou vodou, spálit na sluníčku a mít rakovinu kůže, může ho kousnout zvíře a může dostat vzteklinu, dítě může sníst nějaké bobule a může se otrávit … To máma na to jde jinak. Její největší starosti jsou …

Jak posekat zahradu. Mluví o tom už měsíc. Teď jí možná trochu budu křivdit, ale kdyby si vzala srp nebo kosu a místo toho fňukání každý den posekala několik metrů, tak to zvládne. Nebude to za dva dny, ale za několik týdnů. Když si z toho udělá rituál, tak může sekat pořád dokola. (Tobě se to mluví, ty si mladej, já už nemám tolik sil.)

Jak opravit zeď. Opravit zeď, které opadala omítka v průběhu posledních 10ti let, akorát si toho předtím nikdo nevšímal. Respektive si toho všímali všichni, ale nikdo to nepovažoval za svůj problém. Teď, když táta umřel a máma je sama, tak se z toho logicky stal její problém. Předtím to byl problém jejího manžela, který to neřešil.

Chalupa a zahrada se bude prodávat, ale je tam komplikace, že její část dostal někdo v restituci, nějaká ženská. Povídám, tak jí zavolej a zeptej se, jí jestli o to má zájem. K čemu jí bude sto metrů pozemku na cizí zahradě. Tobě se to řekne, vždyť já na ní ani nemám telefon …

Mohl bych se nabídnout, že mámě tyhle věci pomůžu udělat, ale připadá mi, že tohle jsou úkoly pro ní. Že by se měla postavit na vlastní nohy. Že by se měla alespoň pokusit. Ne jenom fňukat. Ale možná se pletu, možná, že nastalo období, kdy se máme o maminku starat a nést její břemena. Aby se mohla vzdát svých vlastních sil a spokojeně umřít?

Napadlo mne, že slovo stáří je od slova starat se. Lidé se začnou v nějakém období svého života starat, dělat si starosti, víc než je zdrávo a tak zestárnou a umřou. Tahle slovní hříčka je tak banální postřeh, že málokoho napadne, že právě objevil klíč k nesmrtelnosti. Dělejte věci postupně jednu za druhou a nestarejte se víc, než je zdrávo. Žijte bezstarostně. To neznamená, žijte nezodpovědně. To znamená, věřte tomu, že všechny úkoly, které vás potkají, jsou tak velké, že je zvládnete. Místo toho, abyste měli v hlavě starosti, nalaďte se na vnitřní hlas a položte tu správnou otázku. Tak najdete všechny odpovědi nejenom na hlubokomyslné otázky o nesmrtelnosti chrousta, prvotnosti vejce nebo slepice a existenci Boha a Ďábla, ale také řešení všech běžných problémů.

A ještě jedna věc. Každému se stane jenom to, co mu patří.

Nedělejte z komára velblouda. Nebo neprojdete uchem jehly.

A Teď nám, milý Vítku, napiš, čím se trápíš ty, když seš tak chytrej … a tak naladěnej na vnitřní hlas.