Protože o slovech už toho bylo hodně napsáno od povolanějších … Vlastně (abych se nepodceňoval), nikoliv od povolanějších, ale od stejně povolaných, kteří zatím došli dále, asi proto, že byli povoláni dříve. Proto může moje psaní vypadat jako opisování cizích myšlenek. Ale to vůbec nevadí. Proč také nepoukázat na to, že lidé nevědí, co říkají a říkají něco jiného, než myslí a pak se diví, k čemu to vede.

„Dneska je hrozný horko, to je na infarkt nebo na mrtvici.“ Tenhle smrtící koktejl nevědomosti vypustila z pusy moje máma, když jsme sekali zahradu. Všichni chápou, jak to myslela. Ale je tady jeden malý problém. Podvědomí. Něco tajemného v hlavě, nebo kde, pro co je každé přání rozkazem a které bere každé slovo doslova. Poprvé je podvědomí zmatené, když slyší o tom, že by někdo měl dostat infarkt nebo mrtvici, protože je horko. Ale je to dobrák od kosti. Když to slyší po několikáté, začne hledat cestu, jak žadatele uspokojit. A najde ji. Počká si, až příště bude „hrozný horko“.

Samotné slovo hrozné náleží několika málo životním situacím typu koncentrační tábor, dopravní nehoda, nebo požár, při kterých člověk zažívá hrůzu. (Teď jsem právě opisoval.) Když ho člověk vysloví, tak se stresuje a zvyšuje si hladinu adrenalinu (To jsem si vymyslel, ale proč by to tak nemohlo fungovat.) Slova a myšlenky jsou jednoduše něco jako palivo pro mozek. Když do kamen budete házet granáty, tak to taky může špatně dopadnout.

Další slůvko, se kterým se můj mozek těžko vyrovnává je slovo „srovnat si“ v hlavě. Když slyším slovo srovnat si, představím si žlutý buldozer, jak jede krajinou, před ním je něco a za ním je rovina. Pokud bych si měl srovnat myšlenky v hlavě, tak bych musel vzít drát, vyzkratovat jejich elektrický potenciál a udělat je všechny stejné. Zmagořit. Proto si věci v hlavě nerovnám, ale navzájem porovnávám, vážím a zvažuji.

Díky a nashle. Když slyším tuto zdánlivě slušnou kombinaci pozdravu a poděkování, uvědomuji si, že tomu člověku nestojím za to, aby poděkoval celým slovem a pozdravil mne také celým slovem. Přeložím si to jako „už vypadni, ať s tebou nemusím ztrácet čas“.

Ovšem také slovo vypadni, je zlozvyk. Kdyby někdo z obchodu vypadnul, tak by musel … ententýky … vyletět jako čert z elektriky a dopadnout kousek ode dveří.

Dobrej … myšleno dobrý den.

Strašně, hrozně, šíleně tě miluju (opisuju). Lásko, když jsme spolu, zažívám strach a hrůzu a magořím z naší lásky.

Já tě snad zabiju. Říká matka dítěti, když zlobí v autě. Jednoho dne, když to řekne asi po sté, v zatáčce přidá trochu víc plynu … auto dostane smyk a narazí do stromu. „Nešťastná náhoda.“

Další příklady „paliva pro mozek“ a jeho fungování si čtenář už jistě dokáže odvodit anebo uvědomit sám …