A máme tu další téma, dárky. Řeknu rovnou, že koupit mi dárek, ze kterého budu mít radost je nesmírně těžké, nebo spíš nemožné. Tedy pokud se jedná o věc trvalejší, knížku, oblečení, nářadí, něco praktického. Mám v těch věcech přehled a jsem vybíravý. I když chodím v rozpadajících se hadrech, ty hadry musejí být přesně takové, aby se mi líbily. Pravděpodobnost, že by někdo koupil knížku, která se mi bude líbit, je malá. Na těch knížkách, které mi lidi kupují je vidět, že se snažili, ale já bych si je nekoupil. A přitom stačí tak málo, zeptat se: Vítku, netoužíš po nějaké knížce. Teď mám nakoupeno do zásoby, ale pár vyhlídnutých by se našlo takřka vždy.
Dát mi nějaký dárek spotřební, je jednoduché, pokud to bude čokoláda, čokoládová zmrzlina nebo třeba džus. Také rád přijímám a dávám med nebo oříšky.
Alkohol jsem dřív přijímal a dával, později přijímal s rozpaky a komentářem, no dobře, tak si ten rum budu dávat do čaje, a dnes ho odmítám. To je hezké, že mi neseš lahev rumu, ale já už ho nepiju. Ani do čaje ne. A návštěvám už ho nenabízím, vážně ne. Opravdu ne, ale je hezký, že sis vzpomněl.
Dnes přišel známý a přinesl mi čaj, zelený. Černý čaj si někdy dám nebo spíš dávám, zejména teď v zimě, ale zelený nepiju. Tak jsem mu řekl, že to je hezký, že zelený nepiju a že si trošku odsypu a zbytek ať si odnese, protože už jednu krabici zeleného čaje mám a vážně ho piju málo. A že si ho můžeme udělat teď spolu. Situace mírně trapná, ale pokusil jsem se. Čaj jsem ještě neodmítal. Dal jsem si dva hrníčky a cítil, že je to na mě moc. Jako bych se hůř soustředil.
(Doplněno později večer) Když jsem připravoval hrníčky na ten čaj, tak se jednomu z nich ulomilo ouško a škrábnul jsem se do krve do levého prostředníčku. Měl jsem ten čaj odmítnout a nepít ho vůbec nebo jsem dárce připravil o radost, když jsem se zdráhal? Když o tom tak přemýšlím, mohl jsem ten čaj přijmout, ocenit a postupně přijít k tomu, že je to hezké, že mi ho přinesl, ale že ten čaj nepoužiju. S darováním čaje někomu dalšímu jsem na tom o něco líp než s dáváním alkoholu, zatímco alkohol je vyslovené zlo, čaji se nevyhýbám, tedy černému zatím ne.
(Doplněno následující den) A nyní použiju paranoidně detailní metodu v budoucnosti známé a bohaté a přitom skromné léčitelky, která si říká Vlaďka. Zaměřím se na sebemenší detaily. Do hrnečku jsem nabral vodu, vypláchl jsem ho jednak, abych ho vypláchl a jednak aby se ohřál od té vody. Pak jsem vodu vylil a v okamžiku, kdy jsem prudkým pohybem vyklepával zbytek vody, tak se ouško zlomilo a bodlo mne do prostředníčku. Hrneček jednoduše nevydržel prudké vyklepání vody = pravdy. Já jsem tu pravdu vylil z hrnečku moc rychle a tím způsobil sobě bolest. Sobě, nebo druhému a ta bolest se mi vrátila?
Byl to firemní hrneček do firmy Sun neboli Slunce. Hrneček nosí vodu a slunce přináší svým světlem pravdu.
Proč se to stalo právě u tohoto člověka? Zalovil jsem v minulosti a objevil jednu situaci, kdy jsem mu řekl pravdu hodně drsně. On je kazatel. Káže lidem o Bohu. V té době měl 5 dětí, manželku na rodičovské, pobíral od státu všechny možné sociální příspěvky, na každého člena rodiny měl stavební spoření se státním příspěvkem a k tomu malý církevní plat. Bavili jsme se o penězích a o státu a já jsem mu řekl. Že každý má svého koníčka, on má svého koníčka povídat lidem o Bohu, a že ostatní lidé živí jeho rodinu prostřednictvím státu. Pak jsem mu ještě řekl, že je možné, že ty jeho řeči o Bohu jsou přínosné, že ten Bůh ho třeba takhle skrze stát odměňuje, ale tržní to není. Ta nejdrsnější pravda. Nebo to není pravda?
Příliš mnoho pravdy dokáže všechno spálit na popel. Dávej ji lidem po kapkách a jenom těm, kteří sami projeví zájem.
Když dostanu nějaký spotřební dárek, tak se ptám, jestli byl koupený pro mě, anebo jestli je to nějaký přebytek. Podle situace. Snažím se nepřijímat kradené věci. Když někdo rozdává z cizího. Letos jsem přijal několik reklamních DVDček, ale radost z nich nemám. Jsou z vydavatelství, DVDčka, co jsou na stáncích. Stejně jako u knih, DVDčka si nelépe vyberu sám. Chci předejít tomu, abych měl doma věci, které mi nic neříkají a jenom zabírají místo.
Kapitola sama pro sebe jsou dárky pro děti. Připadá mi, že příbuzní a známí vůbec nepřemýšlejí, a nosí dětem spousty dárků. Bez ohledu na to, že děti si toho neváží. Synek se letos pod stromečkem rozbrečel, že toho dostal tak málo. Ale ve skutečnosti toho dostává tak moc, že když nedostane ještě víc, tak už je to pro něj málo.
Přijít na návštěvu bez lahve alkoholu je jako napsat si na čelo nápis: Pozor, blázen. Odmítnout dárek pro děti, že už jich mají hodně, to jsem ještě nezkoušel. S příbuznými se snažím radit, co ano a co ne.
Vrcholný zážitek bylo, když jsme přišli na návštěvu a hostitelka nevěděla, co by honem našemu synkovi darovala, tak šla do dětského pokoje a tam vzala první autíčko, které viděla. Jenomže jejímu synkovi se to nelíbilo a začal se o něj s ní přetahovat, tak vzala nějaké jiné, které už dovolil. Měli byste radost z takového dárku?
Milí pravidelní čtenáři, příští týden jsem na horách, ale ve středu 14tého vyjde (tento) článek o dárkách. Tak se tu hezky bavte :-).
Zdravím všechny čtenáře včetně autora samého.
Téma dárky je zajímavé a dalo by se o tom psát dlouze předlouze.
Já mám z dárečků nejraději svíčky,přináší světlo a potěší mě také jakákoliv kytička.Na rozmazlení mám ráda též čokoládu a oříšky všeho druhu.Praktické věci si koupím nejraději sama tak,jak potřebuji a jak mě co osloví.S manželem to už dávno provozujeme tak,že jdeme spolu a vyberu si sama a nebo mi navrhne,ať si koupím ,co potřebuji a že mi dáreček zaplatí.Vyhovuje mi to takto,protože z toho mám radost.Dříve koupené dárky jako překvapení většinou nedopadaly dobře.Když chci koupit dárek třeba synovi,zeptám se,co by si přál a nebo mu dám peníze,aby si koupil,co mu udělá radost.
Před dvěma lety nastala situace,že manžel měl narozeniny a moje maminka pocházející z chudých a skromných poměrů,se rozhodla dát(tedy poslat prostřednictvím mě) mému manželovi k narozeninám pěknou prošívanou zateplenou vestu,kterou dostal můj táta pod stromeček od bráchy,vesta byla sice úplně nová,ale táta byl v té době po smrti teprve asi 14 dní,já jsem tehdy tu vestu pro manžela přijala,protože jsem nechtěla maminku urazit,ale měla jsem ze všeho velmi špatný pocit,manželovi jsem to řekla a domluvili jsme se ,že vestu nabídneme jednomu známému a já jsem manželovi koupila jinou,tím jsme to vyřešili,bylo to pro mě ale dost drsné ze strany maminky,i když vím,že to nemyslela špatně.Dnes už ale vím,že bych jí dokázala říct,ať tu vestu dá jenom tak a nebo vůbec,že se to k narozeninám nehodí.
Dárečky pro kamarádky většinou vybírám tak,že nejprve zjistím,co má dotyčná osoba ráda,všímám si toho i během rozhovoru,návštěvy,hodně zvažuji,než něco koupím,chci udělat hlavně radost,nekupuji dárky bezhlavě,jen abych něco koupila.Dříve jsem to ale neuměla,postupně jsem se naučila více vciťovat do lidí a doufám,že dnes dárečky ode mě přinášejí radost.Alkohol už mezi dárky také nezařazuji,to bylo v minulosti,když jsem si tehdy neuvědomovala,že tím ,že daruji alkohol,se mohu přičinit na něčem negativním a hlavně nespravedlivém,protože alkohol je droga a přináší pouze zlo.
Jinak Vítku děkuji za tvou lichotku…v budoucnosti známé ,bohaté a skromné léčitelky….uvidíme,co nám přinese budoucnost a jak daleko se dopracujeme,ale snažíme se viď?Budeme pak léčitelé dva ,co ty na to?A můžeme si pak předávat zkušenosti,to bych brala.
Vítku,to tvé pití čaje s kamarádem já vnímám úplně jednoduše…je to MOŽNÁ další jedna z možností……ztráta radosti z toho,že jdu pít zelený čaj s kamarádem,který nemám rád,ale neoprávněně,protože jsem to sám narhnul a dovolil.
A co vy ostatní,jak to máte vy s dárky?
Zdraví Vlaďka
Dobrý den paní Vlaďko, vždycky se těším na Vaši reakci na každý článek. Dárky to je opravdu kapitola sama pro sebe. Vítek píše, že jeho syn plakal pod stromečkem. Možná, že to nebylo proto, že tam měl dárků málo, ale protože tam chyběl právě jen ten jeden vysněný, který si zrovna přál. Já si pamatuji dva dárky ze svého života, na které nezapomenu. V sedmé třídě jsem dostala krasobruslařské brusle, tedy brusle s bílýma botama. To byla opravdu radost. A z druhého konce byl dárek, kdy mi manželova maminka zabalila pod stromeček šedivý vlněný rolák. Ty vánoce jsme byli doma s mojí maminkou, jinak jsme Štědrý večer vždy trávili u manželových rodičů. Když jsem ten svetřík rozbalila, zjistila jsem, že je prodřený v podpaží. Styděla jsem se před mojí maminkou to ukázat a byla jsem ráda, že nejsem na Štědrý večer s dárkyní. Ona dostávala z Německa obnošené šaty, většinou velice hezké a i nové, ale pod stromeček děravý svetr to bylo moc. A já jsem jí to nikdy neřekla a ona to ani nevěděla, že byl děravý na to byla vždy moc nad věcí. Zkrátka byl malý tak byl pro mě.
Vlaďko, zjistila jste také, že když odbouráte alkohol a cigarety, že Vám zbydou ty svíčky a čokoláda? A samozřejmě květiny.
Jakou máte rádi čokoládu? Já hořkou a tak jsem nutila rodinu, že to mohou už vědět, tak že mi nemusí dávat mléčnou, nebo s alkoholem.
A tak jsem letos dostala výbornou hořkou bonboniéru od syna od firmy Lindt, která byla v krásné krabičce v černozlaté barvě. A na ní byla černá mašle se zlatým lemem. Při pohledu na to jsem si vybavila krematorium. Vlaďko, prosím, co mi to mělo říct? Syn jen plnil mé přání. Jestli Vás něco napadne, prosím o odpověď. Jarka
Hezký večer paní Jarko.
Také se mi jednou stalo,že když kluci chodili tak do 4. a 5. třídy,tak dostali pod stromeček od manželovi maminky též věci na sebe,které ona dostala z Kanady od švagrové.Bylo mi to tenkrát dost nepříjemné,brala bych,kdyby dostali ty věci jen tak a ne pod stromeček.Také jsem tehdy nic neřekla,ale zabily se tím dvě mouchy jednou ranou,tchýně nemusela nic kupovat a tyto věci byly zadarmo,takže jí to nic nestálo.
U Vás paní Jarko ta černá mašle…..jen tak mě napadlo,že jste se možná měla více radovat ze života,jestli jste třeba v té době nebyla trochu smutná, a nebo jestli jste smutně nepůsobila na svého syna a nebo jestli on nebyl v té době smutný,těch variant může být více,ale to krematorium by mě při pohledu na tu mašli také napadlo.A nebo byl smutný prodávající a tím to přenesl na tu bomboniéru.Rozhodně to mělo ale oslovit Vás.
Jinak já mám ráda čokoládu s oříškama ,s mandlema ,ale také raději hořkou,pokud dostanu mléčnou,tak se jí nebráním a vychutnám si jí.
Cigarety jsem já nikdy jako dárek nekupovala,vždy jsem je vnímala,jako škodlivé,alkohol jsem v minulosti darovávala,jeden pacient mi občas přinese domácí slivovici,dává mi jí s takovým nadšením prý jako lék,že ho nechci zarmoutit,tak si jí vezmu,ale pak její obsah končí ve dřezu.Snad mu jí brzy dokážu odmítnout bez výčitek.
Děkuji paní Vlaďko, za vaši odpověď. Abych pravdu řekla vystihla jste to všechno přesně. U nás jsou Vánoce od té doby co se starší syn oženil vždycky nejkritičtější dobou v roce. Snacha vyrůstala jenom s maminkou a babičkou a Vánoce pro ní byly asi traumatizující. A pořád to v sobě má jako křivdu. Přesto pořád tvrdí, jak se s maminkou měla krásně. A teď ničí Vánoce nejen sobě ale i svým dětem a samozřejmě se to přenáší i na nás. Ty hysterické záchvaty bych nikomu nepřála zažít. Ta bonboniéra byla od mého mladšího syna, který to také vidí a je pořád svobodný. Já vím, že to patří celé mé rodině, hlavně mně, ale …. Děkuji ještě jednou za hezkou odpověď a těším se na další Vaše komentáře. Hezký den přeje Jarka
Ve dřezu? Nešlo by na to jezdit v autě, nebo z toho vyrábět nějaké mazání. Nebo mýt okna. A co až se zeptá a jak vám chutnala, slivovička? A spiklenecky mrkne …
No tak budu muset odpovědět,že to nepiju,že mám na samoléčení jinou lepší metodu,ale doufám,že příště už řeknu nezlobte se ,ale dnes jí musím odmítnout,je to od Vás ale moc milé,že jste si vzpomněl.Pokud k tomu dojde ,budu Tě Vítku informovat,jak jsem obstála.
Ale napadlo mě,že by se dala ta slivovice použít někde v terénu jako dezinfekce?
To zvládneš, Vlaďko. Taky jsem jednou přijal domácí slivovici, s tím, že už jí nepiju, ale že v tom něco budu louhovat, co si budeme namlouvat, byl to ústupek, abych neurazil.
A co si budeme nelhávat, pak jsem jí stejně vypil s čajem. (Takže jsem v ní vylouhoval čaj. Nebo sebe.) Dříve, když jsem byl nastydlý, tak jsem si dělal čaj s alkoholem nebo svařené víno. Nejraději bych si tyto příjemné léčebné metody ponechal v zásobě. Zkouším, jestli to jde bez nich.
A věřím tomu, že až „uvidím“, jak funguje alkohol na člověka v přímém přenosu, tak už nebudu pochybovat o tom, jak je to správně.
Ano,je to tak ,spoustu dárků,které se nám nehodily nebo ani nelíbily,jsme přijali jenom proto,abychom neurazili,nechceme toho druhého zklamat ani zranit,když už vynaložil energii obstarat dárek.
Máme se na sobě ještě hodně co učit a jupíííííí do toho.
Jarko, tahle čokoláda Lindt ve zlatě a v černém má dokonce tvar rakve
http://www.lindt.co.uk/4442/4657/4638/4641/4665.asp
to by bylo pochutnáníčko …
Já ty čokolády střídám … jestli znáte Toblerone v optimisticky žluté krabičce, tak ta mi jako chutná.
Vítku ta bonboniera nebyla ve tvaru rakve, protože to byla krásná krychlička 110 x 110 x 110 mm a nahoře ještě taková vyskládaná ozdoba jako mašle. Neboštík by v takové rakvi musel sedět. Ale bonbony jsou opravdu moc a moc dobré.
A Vítku, když jste se připravoval na to, že svému kamarádovi kazateli věnujete část darované čokolády, nebylo to náhodou proto, že jste se chtěl jenom tak úplně malinko pochlubit, který Ježíšek Vám ji pod stromeček nadělil? Já bych se tedy chlubila. Krásný slunečný den přeje všem Jarka
Pochlubit jsem se nechtěl a tak mi unikla možnost z toho vytěžit jeho úžas nad tím, že existuje půlmetrová čokoláda. Ale jeho by se zase mohlo dotknout, že nedostal celou. Pro úplné pochopení dodávám, že v té velké čokoládě byla tři menší balení a on jedno dostal.
Tak, tak, Vlaďko, dárek jako překvapení, to je zadělávání si na problém. Někdy stačí maličkost a člověk už z toho dárku nemá radost, třeba mírně jiná barva a už to není ono a přitom by stačilo tak málo. Jako kluk jsem takto připravil maminku o radost, když mi k vánocům upletla modrý svetr … a on se mi nelíbil. Nebo mi ušila bundu k jiným vánocům a taky se mi nelíbila. Stačilo se zeptat. Bohužel lidé mají zažité, že dárek má být překvapení. A o to je pak větší i zklamání.
Napadlo mne, že když člověk dostane dárek, který má třeba jen jinou barvu, ale jinak je stoprocentně funkční, má to člověka naučit brát život jak přichází a nevybírat si moc. Já čím žiju déle, tak jsem vybíravější a než si něco koupím, tak to dlouho obcházím.
Čaj. Naopak, z toho, že si ho vypijeme, jsem radost měl. Trauma jsem měl z toho, co udělám s takovým velkým balíkem čaje, protože ho nespotřebuju. A přitom stačilo tak málo, zeptat se: „Piješ čaj? Můžu ti přinést? Udělá ti to radost?“ Jenže málokdo takhle komunikuje.
A ještě se Vlaďko přiznám, že jsem tomu člověku daroval část půlmetrového Kindera od Tebe a necítil jsem přitom, že dělám něco špatného. Už den předem jsem věděl, že přijde a věděl jsem, že ho tam mám a dám mu ho bez ohledu na to, jestli mi něco přinese. Ten dárek od Tebe jsem nevnímal tak, že je to určité množství čokolády, které musím sníst já, ale že je to nápad dát mi půl metru čokolády. Věřím tomu, že souhlasíš s tím, že část čokolády od Tebe snědl pan kazatel, jeho žena a pět dětí. Doufám, že s čokoládou neposeděl někde za rohem a dětem nepřinesl jenom papírky.
Vítku a co ten čaj někomu dát s tím,že jsi ho dostal moc a rád se podělíš?
Je dobře,že jsi se podělil s kinderem,udělal jsi jistě radost zase někomu dalšímu.Toho kindera vnímáš dobře jako dobrý nápad půl metru čokolády,když jsem tu čokoládu uviděla,ihned mi bliklo,že jí prostě musíš mít.
Dárky to je fakt zajímavé téma,protože jak píšeš,moc lidí nekomunikuje způsobem…..co by Ti udělalo radost?Co máš ráda?Apod.
Já jako malá jsem měla velikanááááánskou radost z knížky o motýlech,v té době jsem je lovila a napichovala na špendlíky(dnes to vnímám tak,že jsem byla pěkný saďourek).A pak jsem měla tu samou radost z kočárku,který jsem si moc moc přála,chtěla jsem mít ten samý jako moje teta….červený a posetý černými čárečkami,fakt ho maminka sehnala,prý šla do hračkárny a byl tam,tehdy jsem v noci ani nemohla spát radostí,byla jsem asi ve druhé třídě.Chtěla bych ten pocit někdy zase prožít.Byla to fantazie.
Ahoj Vlaďko a dobrý den 🙂
Já jsem udělal chybu, že jsem ten čaj neodmítnul důrazně a nekompromisně, respektive jsem ho odmítnul a řekl, že si jenom trošku odsypu, ale pak jsem nemohl najít vhodnou krabičku. Minule, když se mi to stalo a dostal jsem zelený čaj (cca před rokem a půl), tak jsem se ani nepokusil ho odmítnout, pouze jsem věděl, že je toho čaje pro mě moc a že ho nespotřebuju.
Příště to zvládnu!
„To je hezký, že jsi mi přinesl čaj, ale já ho piju tak málo, že by se mi zkazil, tak si jenom trošičku odsypu.“
Nebo
„To je hezký, že jsi mi přinesl čaj, ale je to na mě moc silný, jako droga.“
A mít připravenou odpověď na jeho reakci „Tak ho můžeš někomu dát …“ Já přeci nejsem nějaký distributor čaje, který budu někomu dál dávat.
„Ale je fakt hezký, že tě to napadlo :-).“
Pravdou je, že kdyby to byl černý čaj, mé oblíbené značky pu-erh tak by mne to potěšilo. Ale kdyby ho bylo moc, tak už ne.
Ať žije otevřená komunikace.
Vlaďko, jsem rád, že Tě nezranilo, že jsem část Kindera daroval. Ale nebylo to tak, že jsem měl Kinderů moc, jako mám moc čaje, a potřeboval se části zbavit. Kinderů není nikdy dost 🙂 🙂
A teď hurá na energii …