Dopis po 9ti letech

psaní //Tuto a předchozí kapitolu jsem prohodil a z minulé kapitoly jsem udělal sen tak, jak to bylo v rukopisu této knížky o hledání lásky a dokonalosti.

(Předchozí díl … Sen o bývalé lásce)

Dita seděla u počítače, v obličeji byla bledá jako stěna a třásla se.
Co je, mami, vypadáš nějak divně.
Otočila se na dceru a zašeptala: „Píše Theo“.
Cože, ten špinavec? vyhrkla Nika, on ještě žije? Promiň, sama si říkala, že nosí špinavé oblečení. A to nejsi ráda? Vždyť o tom mluvíš několik let, jak ti chybí jeho dopisy. Tak mu napiš a je to.
Tobě se to řekne, a co Karel?
Prosím tě, je pro tebe starej a není to naše krevní skupina, zasmála se Nika. Stejně ho jednou pošleš k vodě.
Jestli dřív neumřu.
Mami, nemaluj čerta na zeď.
A ty nevyslovuj ďáblovo jméno … Podívej se na mě, jak vypadám.
Postavu máš pěknou.
Hmmm, 40 kilo by mi mohla závidět kdejaká modelka, pokusila se Dita o úsměv. Copak nevidíš, že to se mnou jde z kopce? Takhle mě Theo nesmí vidět. Dita se pohladila tam, kde obvykle rostou vlasy.
Vezmeš si paruku, namaluješ se a bude to dobrý.
Ještě nikam nejdu.
Ale půjdeš, opět se zasmála Nika.
Půjdeš se mnou zítra do kostela?
Jasně mami, co bych pro tebe neudělala.
Jestli nechceš, tak nemusíš, řeknu Karlovi, on mě odveze.
Nechceš pozvat Thea?
Ty si se zbláznila!
Co byste chodili kolem horký kaše, ptá se, jak se máš, tak mu napiš, že se máš blbě, protože máš rakovinu a zeptej se ho, jestli nechce jít do kostela. Chodili jste spolu přeci do kostela. Nebo ne?
Chodili, ale na tohle nemám.
Neboj, máš na to, když budeš fňukat, tak ti to nepomůže.
Tohle fakt ne.

Zadrnčel telefon … nebyl to mobilní telefon a nevolala Dita. Byla to Nika a volala na pevnou linku. Číslo našla v telefonním seznamu. Číslo na pevnou linku Theo nikomu nedával. Používal ji pouze na připojení k internetu pomocí ADSL. Když někdo volal na pevnou linku, byl to nějaký telemarketingový otrava, anebo omyl.
Prosím, přejete si …
To je Theo?
Kdo se ptá?
Tady Nika, od Dity. Dita je moje máma, vyhrkla.
Tady Theo, ahoj. Co se děje?
Psal jsi mojí mámě.
Ano a proč mi voláš ty? Theovi přeběhl mráz po zádech. Děje se něco?
Děje se to, že máma je nemocná, má rakovinu a doktoři jí dávají několik měsíců. Ona tě nechce vidět. Vlastně chce, ale stydí se. Znáš jí, jakej je nervák a od tý doby, co jí vypadaly vlasy, je nějaká zlomená, nikam nechce chodit, jenom do kostela. Jestli jí chceš vidět, tak musíš přijít na návštěvu nebo v neděli do kostela, to je jediný místo, kam ještě chodí. Ještě bys měl vědět, že má nějakýho Karla, ale ten je neškodnej, znají se z kostela. Vím, že tě máma miluje. Nezapomněla na tebe a kafe pořád pije z toho hrnečku od tebe.
Taky chodíš do kostela?
Já? Jenom když musím. Já ty kecy nemůžu poslouchat. Chodím s mámou, ona mě potřebuje.
Niko, proč si myslíš, že chci mámu sbalit?
To bys jí asi jinak nepsal, ne? zasmála se. To je vaše věc, co spolu máte. Říkám ti, jak se věci mají. Jestli jí chceš vidět, musíš za ní přijít. A prosím tě, žádný litování. Ona je uzlíček nervů, a když jí někdo lituje, tak z toho má akorát tak depresi.
Měj se, čau, držím ti palce.
Ahoj, děkuju.

Nika mě nikdy neměla moc ráda. Možná to bylo tím, že jako partner její mámy jsem se podle ní cpal na místo jejího táty, i když věkově jsem byl spíš na místě staršího bratra. Nebo si myslela, že jí chci mámu sebrat. To už je dávno. Kolik jí teďka je? Když jsme se seznámili s Ditou, bylo jí nějakých pět, a bylo to před … sedmnácti lety. Je jí dvacet dva. Stejně jako mě, když jsem se poprvé vypsal s její mámou. Mě je teď čtyřicet a Ditě padesát tři. Dřív jsem si nedokázal představit, že bych vážně chodil se ženskou o třináct let starší. Chodit s ní nevážně a občas, to ano, ale rozhodnout se pro ni jednou pro vždy a nemít zadní vrátka, to ne. A od toho to taky vypadalo. Občasná milenka.

Dnes vím, že čas je jen taková pomůcka, aby byli lidé v tomhle světě postrkovaní odněkud někam. Svět, do kterého odejdeme z tohoto světa, je svět pocitů a energií bez času. Zatím čas potřebujeme, abychom nezlenivěli. Zatím stárneme a umíráme. Až ovládneme svojí mysl, budeme žít v těle, pro které se rozhodneme a nebudeme stárnout a umírat. Pak si teprve vychutnáme život na planetě Země. I vztahy a partnerství bude jiné. Víc pocitové a energetické. Dokážeme se na sebe napojit a budeme prožívat pocity toho druhého a díky tomu ho budeme lépe chápat. Budeme k sobě upřímnější. Nebudeme si nevěrní, každý si najdeme někoho, kdo mu bude energeticky vyhovovat. Zatím vstupujeme do vztahů na základě potřeb, aby nám nebylo smutno, abychom měli s kým dělat sex. Až poznáme sami sebe a bohatství v nás, budeme vstupovat do vztahů proto, abychom sdíleli pocity a abychom tvořili. Věřím, že se toho dožiji. Pochopím, když si budete myslet, že jsem blázen. Věřím tomu, dokážu ovládnout svojí mysl, zastavit stárnutí a umírání. Cílem je nesmrtelnost. Jestli nedokážu žít alespoň 300 let, tak jsem tenhle život nezvládl. Theo si představoval, že jeho tělo je energie. Vlnění velmi vysokých kmitočtů, které se během života přelaďuje do nižších kmitočtů a rozlaďuje jako orchestr bez dirigenta. Kdo dokáže ovládnout kmitočty těla, ten přestane stárnout, a kdo je dokáže zvýšit, ten omládne. Zatímco Dita umírala, Theo překypoval zdravím. Věděl, že nemoc je jenom rozladění organismu a všechny nemoci mají psychický původ. Umět zastavit nemoc je první krok na cestě k tělesné nesmrtelnosti. Přestat stárnou, je ten druhý.

Tak takhle to bylo s tím snem, pomyslil si Theo. Byl to sen upozorňovací. A Dita se mi začala připomínat proto, že se s ní něco děje. Když člověk ví a chápe, co se děje, naplňuje ho to klidem. Dita má rakovinu, protože něco nepochopila. Když pochopí, proč jí má a změní to, tak se uzdraví a když to nepochopí a nezmění, tak umře. To je všechno, co se děje.

Autorská poznámka: Příběh nabývá depresivního obsahu a já nechci, aby se deprese povalovala po internetu. Nebojte, všechno dobře dopadne, sice se nejspíš nevezmou, ale budou žít dlooooouho a budou z nich výborní přátelé. Co legrace si ještě užijí …

3 komentáře u „Dopis po 9ti letech

  1. Edita

    Ahoj Vítku,

    po dlouhé době mne cosi opět přivedlo na tvé stránky. Po přečtení několika tvých krásně poskládaných písmenek jsem pochopila, že to bylo cílené, protože jsem zde našla hned několik odpovědí a moc za to děkuji.Jen prosím tě..jak to dopadlo s Ditou? Našla cestu sama k sobě a své duši?

    1. VíTeK

      Ahoj Edito z Husince, už … už jsem si v hlavě chystal, napsat ti, jak to dopadne, ale pak jsem si řekl, že nebudu předbíhat.

      Dopadne to dobře … jako vždycky všechno 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *