Většinou se začíná narozením, tak já pro změnu začnu smrtí. Smrt je báječná věc. Představte si, jaké by to na světě bylo, kdyby nebyla smrt. Nechci mluvit o tom, že by tu žilo asi 60 miliard lidí v několika vrstvách nad sebou. Ale o tom, že z lidského života by se vytratil řád. Nebylo by kam směřovat. Bylo by to stejné jako ve škole, kde by nebyl konec školního roku a vysvědčení a prázdniny a člověk by se pořád učil a učil a nebralo by to konce.

Smrt je totiž okamžikem zúčtování, jakýmsi vysvědčením.

Smrt nastává z několika důvodů. Prvním důvodem je odvolání toho člověka a druhým je naplnění jeho úkolu na Zemi. Jako když ve škole někdo propadne a někdo jiný dokončí ročník. Ten první si ročník zopakuje a ten druhý postupuje do dalšího ročníku. Nechci mluvit o reinkarnaci, ale něco takového fungovat musí, aby svět mohl být spravedlivý a celé to mělo nějaký smysl. Jinak by člověk umřel a už by nemohl sklidit plody své setby a ani napravit, co napáchal.

K odvolání dochází zpravidla rychle, úrazem, krátkou nemocí, “nešťastnou náhodou”. Pro všechny kolem bývá taková smrt překvapením. Tak mladý člověk a umřel. Matka lomí rukama. Když se ale blíže seznámíme s životem dotyčného nebožtíka, dokud byl ještě božtíkem, tak zjistíme, že dělal něco, anebo směřoval k něčemu, co nebylo dobré. Porušoval pravidla hry. Někdy je to ukryté jen v jeho mysli a tak se s tím seznámíme těžko. Někdy je to ale docela dobře vidět. Mladík si vypije pár piv a usedne za volant. Poprvé mu to projde a třeba jen porazí popelnici. Podruhé dostane pokutu. Potřetí zdemoluje auto a “zázrakem” přežije … a počtvrté přijde smrt a usekne mu hlavu. Není to nespravedlivá křivda. Naopak, ten člověk dostal tři varování a nedbal jich. Kdykoliv se mohl rozhodnout a vydat se v životě jiným směrem. Jenže on těch varování nedbal a proto byl odvolán. Proč? Přeci proto, že opilý člověk za volantem je nebezpečný a mohl by zabít někoho, kdo si to nezaslouží. A to se nesmí stát a nestane se to. Nikdy se nestane, aby byl zabit člověk, který si to nezaslouží. Protože tomuto světu vládne Spravedlivost. Opilec může zabít sobě podobného, ale nikdy nezabije toho, kdo si to nezaslouží.

Při psaní těchto řádků prožívám velký pocit úlevy. Úlevy nad tím, že se mohu spolehnout na to, že nebudu odvolán, pokud si o to nebudu koledovat. A na to, že nejprve dostanu několik varování. Toto uvědomění mne naplňuje jistotou nesmrtelnosti. Jistotou, že budu žít až do smrti. Pokud dodržím základní pravidla hry, mohu se spolehnout na to, že budu žít tak dlouho, dokud se nerozhodnu umřít.

Je to báječný pocit, vědět, že smrt odvoláním se děje jen člověku, který si ji zaslouží. Vítejte v nesmrtelnosti. Budete žít naplno až do konce života a vaše smrt bude krásnou úlevou, skutečným zaslouženým odpočinkem. Nikdy se nebudete bát, že se vám něco stane. Budete vědět, že klidně pomřou ti ostatní a vy se budete brodit v mrtvolách, a nic se vám nestane, ani kdyby kolem kulky lítaly a domy padaly. Vždycky budete na správném místě ve správný čas. Tam a tehdy, kde letadla nepadají, kulky nelétají a domy stojí. Držte si klobouky, život právě začíná …