Žiju v dobré době – v době nedokonalosti. A vy možná žijete v nějaké jiné době. Skrze filtr svého vnímaní každý vnímáme něco jiného. A právě ta nedokonalost v sobě skrývá obrovskou naději. Naději na to, že bude ještě lépe. Jako příklad uvedu dvě věci, které se dotýkají každého místního člověka – automobilismus a medicína. Ačkoliv se to nezdá, obě tato odvětví jsou v plenkách.

Automobil se v jistých ohledech jeví jako dokonalý stroj, má krásný a kvalitní povrch, pohodlný interiér, pečlivě obrobené součástky … pohání ho tepelný stroj, který 60 procent paliva promění na nepotřebné teplo. A ještě k tomu smrdí. Je dobře, že auta smrdí a ropa dochází. Aby byl člověk vděčný alespoň za to, co má. Kdyby byl benzín litr za korunu a z výfuku vycházel pouze zvuk óóm a žádný smrad ani škodliviny, mnozí z nás by se proháněli po zeměkouli v mnohaproudých dálnicích v několika poschodích nad sebou a pravděpodobně by ani nevěděli, odkud a kam jedou.

Účinnost tepelného stroje je daná dosaženými pracovními teplotami a při teplotách ve spalovacím motoru vychází cca 40 procent. Není to dané nějakými mechanickými nepřesnosti nebo třením pístu ve válci, je to záležitost termodynamiky.

Věřím, že dokonalé stroje pro pohyb jednoho dne přijdou, nebo spíš přiletí – až člověk vyspěje a bude vědět, odkud, kam a proč vlastně cestuje. Anebo ty stroje nepřiletí a člověk bude cestovat jenom mentálně v nekonečných prostorách své duše.

Medicína je ve stádiu, kdy se zaměřila na vnější projevy nemocí a snaží se nemoci pojmenovat – zařadit do škatulky a poté utlumit. V analogii automobilové, snaží se odstřihnout dráty ke kontrolkám. Svítí kontrolka oleje, tak hurá uštípnout k ní dráty anebo vymontovat žárovku.

K čemu jsou drahé přístroje, které dokážou změřit počet červených krvinek s chybou nula, nula, nic … když se pak stejně neléčí příčina nemoci? Medicína se tváří, že něco umí a přitom toho umí velmi, velmi málo. Kromě toho zbavuje člověka zodpovědnosti za jeho život a jeho nemoc. Ano, zodpovědnosti za nemoc, protože nemoc je signál člověku, že něco dělá špatně. Samozřejmě, je to člověk sám, kdo se zbavuje vlády nad sebou a věří raději lidem v bílých pláštích než sobě. Nemusíte tomu věřit, to je můj názor a můj filtr vnímání. Správný postup při nemoci je komunikace se svým tělem, pochopení příčiny, změna sebe sama a uzdravení. Nesprávný postup je zbavení se zodpovědnosti za svůj stav, vyžadování se léku a potlačení příznaků nemoci. Totéž se v jistém ohledu týká i různých alternativních směrů, které pracují na principu podání čehokoliv, ať je to výtažek z byliny, dodání energie, vůně, tělesné cvičení … to všechno jsou berličky, které odvádějí pozornost od podstaty nemoci.

Pěkným divadlem je též takzvaný systém zdravotní péče, který bude neustále naříkat na nedostatek financí, protože každého člověka lze poslat ještě na dalších deset zbytečných a nic neříkajících vyšetření a to přeci něco stojí. A přitom zdraví je zadarmo. Stačí “jen” poznat sebe sama. Určitě jste tuto výzvu už slyšeli.

Jsem rád, že žiju v době, kdy možná dochází na lámání chleba, kdy se budou hroutit staré systémy, aby si lidé uvědomovali … ne nějaké anonymní lidstvo si uvědomovalo, ale človíček po človíčkovi si začne klást otázku, kam vlastně cestuji v tomto životě? Je to jen šílená jízda po povrchu zemském, anebo cíl mé cesty je někde úplně jinde? Kde? Potřebuji polykat tuny léků, abych byl zdravý?

Těším se, že budu potkávat více těch človíčků, kteří nebudou fňukat, že benzín je drahý a že oni dostali angínu, zrovna když chtěli … asi chtěli něco, co chtít neměli.

Jenže kde vzít jistotu, že jiná cesta než šílené popojíždění pro člověka existuje. Že cesta člověka k vnitřnímu a potom i vnějšímu sebezdokonalení existuje a je žádoucí ji nastoupit. Že být zdravý je přirozené. Pokud člověk nevidí to, v co věří, je v bídné situaci. K čemu je mi bůh, kterého nevidím a nemohu si na něj sáhnout. A když se ho na něco zeptám, ten bůh mlčí a neodpoví. Mám se modlit ke své iluzi, jako to dělají ostatní? Tak jak to tedy je, ty chytráku, dychtíte po odpovědi. Ti bystří snad už tuší, že tabletku dnes nedostanou. Je to přeci váš život. Vy si pokládejte otázky, vy hledejte odpovědi. Já dělám totéž, den co den už mnoho let. A možná jsem o maličký kousíček popolezl, přestože jsem mnohokrát vylézal ze žumpy a znovu tam sjížděl. Žádné možná. Vím to, že jsem ulezl už pěkný kus.

Jsem vděčný za to, že mám automobil se spotřebou šest litrů, i když ho trochu zanedbávám a on na mne mrká svými kontrolkami. A každou nemoc beru jako výzvu. A také proto dnes vnímám, že žiju v dobré době. Stále je co zlepšovat.

Uveřejněno na gnosis9.net