V předchozím dílu Olejový filtr, Svědkové Jehovovi a hledání Pravdy se mi nepodařilo vymontovat olejový filtr. Kupovat si kvůli tomu sadu klíčů za několik set či dokonce několik tisíc korun nebudu a kupovat si levný řetízek, kterým se dá filtr poničit, to nebudu také. Určitě existuje nějaký dokonalý klíč, který jsem zatím nepotkal. Nenechalo mne to spát, v noci jsem se budil a přemýšlel, jak vymontovat olejový filtr. Ráno jsem z kusu trubky, plechového pásku a šroubu vyrobil klíč na povolení a utažení olejového filtru (na fotce). Takové oko, do kterého se ten filtr šroubem upne a otočí se tím. Vzal jsem foťáček, kus igelitu, abych se neválej na zemi v blátě a zalehl pod auto. Klíč jsem, nasadil, šroubem utáhnul filtr a … filtr nepovolil. Ten chlápek to ale utáhl. Co já se tady s tím vůbec zdržuju? Jsem já nějaký automechanik?

Druhý den jsem zavolal chlápkovi, co to tak utáhl, jestli mi vymění olejový filtr, že potřebuju, zjistit, jak moc ten původní filtr teče.
Zavolejte si v pondělí nebo v úterý.
Co mě to bude stát?
Padesát korun.
Domluveno, zavolám v pondělí.

Zavolal jsem v pondělí.
Zrovna jdu na pohřeb, zavolejte si za hodinu, nebo zítra.

Zavolal jsem zítra.
Já tady mám patnáct aut a nemám čas na kraviny. Stejně nic nezjistíte. Když ten filtr obalíte igelitem, tak se vám roztaví, protože je to blízko výfuku. Viděl jste, že filtr teče, tak co ještě chcete?
Chci přesně vědět, jak moc teče a kudy.
A k čemu vám to bude?
Abych věděl, kolik oleje mi tudy mohlo utéct a mohl to zodpovědně vyreklamovat.
Na to já nemám čas. Nashledanou.

Tak jsem utřel. Nebudu hledat čtvrtého automechanika a ani nepůjdu za druhým. Nebudu trávit polovinu života pátráním po tom, jak moc ten filtr tekl a jestli tudy mohly vytéct čtyři litry oleje. Kdyby každých 30 vteřin ukápla jedna kapka tak za 200 hodin jízdy to je 200*60*2=24000 kapek. Jestli se vejde 15 kapek do kubického centimetru, tak to máme 24000/15=1600 kubických centimetrů, což je 1,6 litru oleje. Dokazujte někomu, že jste kvůli špatnému filtru přišli o 1,6 litru oleje, plus mínus několik set procent chyba. Tenhle případ jde do ztracena …

Jednou se dozvím, jak to bylo. Všechno se jednou dozvím.

Jednou uvidím mechanika, jak dotahuje olejový filtr … zazvoní mu mobil, on ho půjde zvednout, chvilku se bude vykecávat s manželkou nebo milenkou. Pak dostane chuť na cigáro a dá si cigáro. Pak se vrátí k filtru. Nepamatuje si, jestli ho dotáhl. Nikotin v krvi způsobí, že jeho pohyby jsou trošku nervózní a trhané. Nasadí klíč, zabere jen o maličko víc než by měl a ve filtru se udělá malilinkatá trhlinka. Menší než vlásek. Taková, kterou ukápnou dvě kapky oleje za minutu.

Nebo uvidím výrobní linku firmy na výrubu filtrů a po té lince jede plech s malilinkatou prasklinkou. Z plechu se vysekne kolečko a vylisuje nádobka filtru … a dostane se právě ke mně, aby mne naučila, že dohledat a prokázat pravdu ve skutečném světě je kolikrát obtížné. A možná to ani není třeba. K čemu je hledání pravdy pro druhého, když ten druhý o to třeba ani nestojí? Kdyby (pro mne bývalý) automechanik chtěl a zajímalo by ho to, tak si ten vadný olejový filtr vyzkoušel, anebo ho nechal vyzkoušet v nějaké laboratoři …

Nebo uvidím sebe sama, jak kladívkem a šroubovákem ničím filtr, abych mohl ubohého automechanika šikanovat, že mi teče olej. Třeba proto, že se mi líbí jeho žena …

Vyberte si.

I kdybych tohle viděl, nepůjdu za tím automechanikem ani do té firmy. Nejsem tu od toho, abych předělával lidi. Za sebou půjdu, to ano. Je to můj život.

Jednou se všechno dozvíme a uvidíme, jak daleko sahají naše činy. Pak se změníme sami od sebe.