Praha není pro mě. Sice jsou tu možnosti kultůrního vyžití, ale já mám raději zahrádku a pár stromků a kousek zeleně, kde se můžu nekultůrně povalovat. Když jsem přemýšlel o bydlení, zavrhl jsem model mých rodičů. Pendlovat mezi bytem v Praze a chalupou.

Výsledkem toho pendlování je, že člověk má dvě domácnosti, dvě ledničky, dvě televize, dvě postele, dva záchody … a vždycky je ten jeden sám opuštěný a je mu smutno. Kromě toho pendlující člověk stráví každý týden několik hodin v autě řízením a spotřebuje benzín a auto. Pokud ujede na chalupu a zpátky 150kilometrů a zvládne to za dvě hodiny, ať si vynásobí 150 kilometrů nějakými čtyřmi korunami za benzín a opotřebení auta a přičte si k tomu dvě hodiny času, který by mohl vydělávat 200korun za hodinu, tak to je přesně tisícovka za jednu cestu na chalupu. Já si za tu tisícovku koupím nějaký stroje, nástroje, přístroje, materiál a za ty dvě hodiny udělám něco, z čeho mám radost. A pak se můžu nekultůrně povalovat na dvorku. Vyhodit desítky tisíc korun ročně jenom za cestování tam a zpět, to není pro mě.

Ne, že bych se bál stárnutí a stáří, nicméně většina lidí přestává časem zvládat údržbu chalupy a zahrady a řízení auta a tak se s chalupou rozloučí. Máma by prý mohla sekat trávu, ale nenastartuje sekačku.

Už dávno jsem se rozhodl, že nebudu bydlet v Praze. Vzal jsem mapu a kružítko a udělal kružnici se středem v Praze a poloměrem 40 kilometrů. Kdyby v Praze vybouchla atomovka, abych byl za vodou. Těch 40 kilometrů byla vzdálenost, kterou jsem ochotný jet do Prahy, kdyby bylo nejhůř a měl bych tam práci. Bylo mi totiž jasné, že za ten necelý milion korun, co jsem schopný dát dohromady, dům s dostatečně velkým pozemkem v Praze nekoupím. Čím dále budu od Prahy, tím levněji nakoupím. Na mapě jsem ještě vyškrtnul průmyslové oblasti na severu a začal shánět. Zkrátím to. Bydlím na vesnici 35 kilometrů jižně od Prahy. Na zahrádce mám 25 stromků, které jsem postupně vlastnoručně zasadil. Některé už dávají ovoce. Dokonce se mi sem nastěhovala nějaká ženská a porodila několik dětí. (Rozuměj: Je tady tak dobře, že se mi tu uhnízdila šikovná dívenka a už spolu máme dvě šikovné dětičky.) A na srnky se můžu dívat z okna. Když jsem ještě neměl plot, tak mi okousaly mi několik těch prvních stromků. Bydlím na vesnici a mám svoje vlastní vidle.

Tudle přiběhl soused a říká, sousede, víte, že nám z toho chtějí udělat město?
To nevím, sousede, řekl jsem já.
Tak si to přečtěte.

Skutečně. Zastupitelstvo města rozhodlo o zpracování nového územního plánu a chtějí, aby naše domy a pozemky byly zařazeny mezi „6.2. Plochy bydlení v rodinných domech městského typu BI“

Jinými slovy úředníci lidem na vesnici přikazují, co mohou a nemohou pěstovat, chovat a stavět na svých pozemcích. Zakazují lidem pěstovat slepice a králíky a dovolují jim mít okrasnou zahradu.

Nasrat!

Hned, jak jsem se to dozvěděl, nabrousil jsem ty svoje vlastní vidle a běžel jsem s nimi na radnici. Že takhle tedy ne. Protože ale používám takzvaně mírovou cestu a nejprve druhou stranu trpělivě vyslechnu a řeknu jí své přání, vidle jsem zamknul před radnicí. Se zastupiteli jsme se domluvili, že když se to nám, majitelům nemovitostí nelíbí, že nás jako chtějí přestěhovat do města, tak jim to máme dát písemně a oni nás jako nechají na vesnici. Ale že už je to prý nemoderní, chovat slepice, vajíčka z Lidlu jsou prý výhodnější. A sekat trávu v sobotu, to už se taky nenosí, prý si máme na čtvrtek zjednat firmu, abychom v sobotu nerušili městské sousedy se sekačkou. Ještě že jsem ty vidle nechal zamknutý před radnicí.

Tak jsem jim to dal písemně. Napsal jsem, že je mi z toho smutno, kdybych nemohl mít slepice (které zatím nemám), abych to tak nějak podepřel pocitama a že pěstovat stromy taky chci a stavět si kolničky a mít dílnu a sekat trávu … Jiní vesničané zase argumentovali tradicí, že to byla vesnice odjakživa. Napsal jsem, že je mi z toho smutno, ale uvnitř jsem to cítil asi takhle. Soudruzi úředníci, nestrkejte nos do věcí, do kterých vám nic není. Já vám taky nelezu do domu, abych vám diktoval, co tam smíte a nesmíte dělat, jaký kytky máte mít v květináči a jestli smíte mít papouška nebo psa.