… ozvalo se ze sousedovy zahrady.
Copak, sousede?
Už zase chcípla. Šmejd jeden zku*venej.
Koukám, že máte novou sekačku.
Jo novou sekačku, raději bych měl tu starou, ta alespoň nechcípala.
A zkusil jste to s ní po dobrém?
Co, po dobrém, to jí mám jako prosit?!
No jasně, chcete přeci, aby pro vás něco udělala.
Hele sousede, na tohle já nemám dneska náladu. Sekačka je od toho, aby sekala a ne od toho, abych jí četl pohádky.
No dobře, když myslíte …

Vzdálil jsem se a přemýšlel o tom, jestli věci mají duši?
Cože, věci a duši, nejseš ty ňákej divnej? Pomyslí si čtenář. Proč ne, proč by věci nemohly mít duši? Proč by nemohly vnímat, jak se k nim chováme a oplácet nám to. Určitě se vám stalo, že jste měli nějakou oblíbenou věc a dlouho vám sloužila. Starali jste se o ni a třeba k ní i v duchu promlouvali. A také se vám určitě stalo, že jste si koupili něco, o čem jste od první chvíle věděli, že to bude pěkný šmejd. A on to buď pěkný šmejd byl, anebo vás mile překvapil a ukázal, co umí. Věci si dělají, co samy chtějí.

U zvířat je normální, že s nimi mluvíme. Dáš si masíčko, čičinko. Hafíku, jakpak se máš?

Někdo mluví s kytkami. Jé, kytičky, na vás jsem zapomněl, jste nějaký uschlý. Tááák, už je to lepší.

Tak proč by měl člověk věcem jenom nadávat?

Já mám svoji sekačku rád, a když s ní dosekám, poděkuji jí za odvedenou práci. Také jí kupuji kvalitní olej. Když omylem vjedu na nějaký kámen a zachrochtá to, je to pro mě, jako bych dostal pár facek. Udělám bolestný obličej, chytnu se za hlavu a začnu se omlouvat. Promiň, promiň, tohle jsem nechtěl. Sekáme spolu už pátý rok a nikdy nebyl problém. Vlastně byl. Po první zimě jsem zapomněl, že je tam taková páka, která se musí držet, aby šel motor nastartovat. Skákal jsem kolem sekačky půl hodiny, kroutil sytičem, přidával a ubíral plyn, startoval … a ono nic. Vyšrouboval jsem svíčku, jiskra žádná. Tak povídám hele, sekačko, co mi to děláš? A on řekla: „Přečti si návod k obsluze.“ No jo … Oranžovou páku dejte do polohy k sobě.

Myslím si, že věci mají duši … moje věci ano.

Vyšlo na blog.idnes.cz