Muži s pistolemi v rukách mne honili jenom jednou. Byl to jeden z nejhorších zážitků. Byli v civilu a nevěděl jsem, že jsou to muži zákona. Honilo mě několik zarostlých a od pohledu nepříjemných chlápků s pistolemi.

Byl to omyl, „nešťastná náhoda“. Promiňte, pane, spletli jsme se, mysleli jsme, že jste někdo jiný. (To řekli, až když jsme se loučili, předtím říkali něco jako, ty hajzle, dej ruce nahoru.)

Vím, že to omyl nebyl, šťastné a ani nešťastné náhody neexistují. Aniž by si toho byli vědomi, přišli mne varovat, abych si nezačínal s drogami. Začínal jsem si s nimi. Honili jednoho drogového dealera a chytli mě.

Minule jsem psal o tom, Co je to karma, napadlo mne zapátrat v paměti a napsat nejkřiklavější případy … jsou to věci, za které se tak trochu stydím, ale mám se rád a tak už se jimi netrápím. Inu mládí a nevědomost. Vím, že touhle cestou už nepůjdu.

Když jsme byli malí kluci, objevili jsme na poli za vesnicí nějaký zemědělský stroj. Lezli jsme po něm a pak jsem vytáhl flusbrok (taková malá vzduchovka) a prostřelil takové malé okýnko. Začal z něj téct olej. Olej z hydrauliky. Klukovina.

O dvacet let později mi do domu narazil bagr. Nevěřil jsem svým očím. Běžel jsem k řidiči a seřval ho jak „malýho spratka“. Prý měl asi v hydraulice málo oleje, a jak se to v kopci naklonilo, tak přestal být bagr řiditelný. Nemít olej v hydraulice je průser. Tímto se vám omlouvám, pane řidiči.

Jindy mi škrtla o plot Tatrovka. Vyvrácený sloupek. Řidič se vymlouval, že mu někdo ukradnul tykadla. Takovou tu tyčku s koulí na konci, aby věděl, jestli se tam vejde. Nevešel.

Jako malí kluci jsme z těch koulí dělali klik-klak, hračku, se kterou se cvaká. Koule se provrtají, přivážou na kus provázku. A jak se tím kmitá nahoru a dolů, koule do sebe narážejí a vydávají zvuky. Klik! Klak! Došlo mi, že krást koule se nemá.

Bylo mnoho dalších věcí, které se mi po letech vrátily. Pro někoho to může znít neuvěřitelně, pro někoho paranoidně. Učím se všímat si věcí kolem sebe a vidět v nich souvislosti. To, že na každého jednou dojde. A že někdy to trvá dlouho … aby člověk pochopil, proč se to stalo. Pochopil jsem se, že jsem se choval jako malej grázl. Největší potěšení bylo něco rozmlátit anebo rozstřílet nějaké zvířátko.

Zmoudřel jsem, a když to jde, vrátím se a napravím věc, kterou jsem pokazil před dvaceti lety. Dojdu za člověkem, a řeknu mu, pane, to jsem byl já, kdo vám kradl benzín. Byla to chyba. Teď už to vím. Přišel jsem vám ho zaplatit a omluvit se …

Takhle nějak funguje ta moje karma.

Určitě se i vám stalo něco neuvěřitelného. Něco tak málo pravděpodobného, že to považujete za zázrak anebo za náhodu. Náhody neexistují, někdo se dívá …

Vyšlo na blog.idnes.cz