Fotky nečekejte, půjde o psychické zkušenosti.

Když někoho milujete, nevyměnili byste ho za nic na světě … a umřeli byste pro něj. Teďka trochu přeháním. Nemyslím si, že by lidé měli kvůli někomu umírat. Myslím si, že umře ten, kdo umřít má a lidé by to neměli měnit. Například si myslím, že všelijaké dárcovství orgánů, oživování umírajících lidí, je jen projevem lidské vůle. Pochopitelné vůle, ale myslím si, že Stvořitelova vůle je jiná. Lidé se snaží udržet a prodloužit život, co to jde … ale nakonec vyhraje Stvořitel. Lidé nechají věci zajít daleko a pak se diví.

Také je fajn, když máte rádi nějakou věc a nevyměnili byste jí za nic na světě, hezky se o ni staráte a máte se navzájem rádi. Čekal jsem, že k tomuto oboustrannému vztahu dojde, až si pořídím nový fotoaparát Canon EOS 40D, jenže od začátku ten vztah byl nějaký rozpačitý. Tedy z mé strany. Těšil jsem se, že budu foťáček tahat všude sebou, ale nějak k tomu nedochází. Něco je jinak než má být. Sice se k němu hezky chovám, pořídil jsem mu brašnu, objednal dálkovou spoušť, koupil polarizační a UV filtr, ale není to ono. Přestože je foťáček dokonalý, jsem z něj rozpačitý. Jako bych měl v posteli nějakou ženskou a nebylo by to ono. Byla by to třeba nějaké královna krásy, ale existovalo by nějaké neviditelné něco, kvůli čemu by to nebylo ono. Samozřejmě bych tu ženskou nemusel mít v posteli, to byl jen takový pubertální nápad, mohl bych ji mít i v životě a nebylo by to ono. A já bych nevěděl proč.

Něco tady nehraje. Jak můžu mít ženskou anebo foťák, cítit, že něco není v pořádku a spokojit se s tím, že nevím proč. To je jenom výmluva, že nevíme proč. Člověk vždycky ví proč. Jenom to v sobě musí dohledat.

Jdu na to přijít. Zeptám se sám sebe (svého podvědomí, nebo co to je), ale musím se zeptat přesně. Proč mi ten foťáček nesedí? Proč z něj nemám radost a myslím si, že nějaký jiný by pro mne byl lepší? První, co mne napadá je slovo ukvapenost. Ne, že bych ho koupil ukvapeně, naopak, vybíral jsem ho několik dnů a vybral jsem to nejlepší. Jenže já jsem vybral to nejlepší pro někoho jiného. Pro koho? Pro někoho, komu nevadí tahat sebou batoh s fototechnikou a několik objektivů. Pro nějakého profíka, který je nucený produkovat fotky těch nejvyšších technických parametrů. Nebo pro nějakého fotoonanistu, pro kterého jsou technické parametry důležité, stejně jako jsou pro sexuálního onanistu důležité parametry tělesné. (Kam jsem se to dostal? Nějak odbíhám od tématu.)

Chci říct, že jsem hračička a vynálezce. Ideální foťák pro mě by samozřejmě měl umět dělat skvělé fotky, ale měl by být univerzální a to zrcadlovka není. Do zrcadlovky se kouká zezadu, ale co když chci vyfotit svoji podrážku? Foťáčkem s výklopným displejem by to šlo (doufám). Pravá zrcadlovka neumí natáčet video. A mě to přijde fajn, natočit nějaké video a netahat sebou kameru. Třeba natočit explodující žárovku vysokou rychlostí snímání a pouštět si ji zpomaleně. Vidět ten okamžik kdy do žárovky vnikne vzduch a vlákno se přepálí. Dokonce jsem natrefil na jeden foťáček, který to umí, Casio EXILIM F1. Věřím, že by to dokázalo hodně foťáčků, kdyby výrobcům stálo za to, trošku upravit firmware (řídící program), nebo ho odtajnit on už by to někdo naprogramoval.
Zrcadlovka neumí fotografovat nenápadně. Když držíte foťák u tváře, každému dojde, že právě fotografujete, když ho držíme v ruce a ledabyle s ním míříme „někam“, tak je to nenápadné a fotografovaný objekt se nezačne pitvořit a uhýbat. Cvak!, a máte skvělou fotku. Zrcadlovka je těžká. Kdo to má tahat.

Teď to vypadá, že haním zrcadlovky a že je nemám rád. Nehaním, pouze říkám, že jsem na jiném stádiu vývoje, anebo se vyvíjím jiným směrem a místo zrcadlovky bych lépe využil něco univerzálnějšího. Zrcadlovky jsou skvělé. Pro někoho. Mě by se hodil spíš nějaký ultrazoom (fotoaparát s velkým rozsahem ohniska, co umí fotit věci blízké i vzdálené). Jak jsem mohl být tak ukvapený a při hledání foťáku úplně přeskočit tuto kategorii? No co, dělám chyby a učím se. Nebudu z toho smutný. Budu se snažit to napravit, a když to nepůjde, přijmu věci takové, jaké jsou.

Pokud by ode mne někdo chtěl koupit ten skvělý Foťáček Canon EOS 40D a objektiv Sigma 17-70 mm za dobrou cenu, ale ne zase tak dobrou, abych já hodně prodělal, tak ho nabízím k prodeji. Je jako nový. Bez tří týdnů s dvouletou zárukou. Zájemce musí cítit, že právě tenhle foťáček je pro něj ten nejlepší a musí se na něj těšit. Neměl by si mnout ruce, jak levně nakoupí.

A když ho nikdo nebude chtít, bude to pro mne známka toho, že na mne čeká, abych dorostl do jeho dokonalosti, že on je ten správný foťáček pro mne, akorát já o tom ještě nevím. Když se ten jediný zájemce nenajde, bude to pro mne znamení, že mám z foťáku vymáčknout maximum já. Neřešit, že je pro jiného člověka, ale stát se člověkem, pro kterého je. Stát se spokojeným uživatelem tohoto fotoaparátu, nehledat na něm chyby, mít z něj radost a tu radost rozdávat. Vlastně už jsem z něj vymáčknul maximum … pocitů. Jmenuje se zrcadlovka a nastavil mi kruté zrcadlo ukvapenosti, váhavosti a pochybností. Čekal jsem fotky, dostal jsem pocity. Abych se do něj nakonec nezamiloval … začíná se mi líbit.