12.10.1997 jsem vzal do ruky papír a tužku a nakreslil sebe sama. Vypadám (na obrázku) trošku jako opice, že … a taky tak kreslím.
Každý den jsem pak dělal jednu kresbičku. Následují kresby jedna až osm. Některý den jsem vynechal.
6.11.1997 Kresba jedenáct a později patnáct
25.1.1998 Dvacet jedna …
10.2.1998 Dvacet dva …
Dvacet tři … že bych se oholil 🙂
Koupil jsem si nějaké knížky o kreslení.
Dvacet čtyři … Studii oka a rtů považuji za vrchol svého snažení.
Poslední výtvory vypadají takhle.
Nevím, jestli je to dobré anebo špatné. Myslel jsem si, že na samouka dobré. Trvalo mi několik měsíců občasného ale pravidelného kreslení, než jsem se k tomu dopracoval. Dneska totéž zvládnete za víkend, pokud se přihlásíte do nějakého „kurzu kreslení pravou hemisférou“.
A na závěr „opravdové umění“. Tuhle kresbu jsem poslal dívce, o kterou jsem se ucházel. Kreslil jsem to podle nějakého časopisu.
Napsala mi, že je to nechutné, že je to pornografie a že už mě nechce vidět. A tak už jsme se neviděli. Taková hezká holka to byla. Že by byla až tak čistá?
Umělci mají těžký život. Setkávají se s nepochopením.
Tedy Vítku.
Ten posun je úžasné pozorovat,je vidět,že člověk se může naučit kreslit sám i bez kurzu,jen mít trpělivost.Ty poslední práce jsou moc pěkné,je v nich jemnost a něha.Ovšem jsem se od srdce zasmála nad tou kresbou pro dívku,která Vás zajímala,to jste ale dopadl????Vůbec neocenila tu Vaší snahu,energii a čas,který jste do toho vložil,umím si představit,jak se tvářila,když to uviděla.Máte to moc pěkné,je to hezký relax co?Jak dlouho jste kreslil toho muže bez vlasů? Vlaďka
Děkuji za pochvalu. Toho muže dle předlohy Anthony Hopkinse, byl to takový maličký obrázek, jsem kreslil cca 11 hodin, frustrující, že? Je to snad jediná věc, u které si to pamatuju, oproti tomu předchozí dívku jsem sfouknul za hodinku nebo dvě nebo tak nějak.
Vůbec se nedivím,že Vám ten muž zabral tolik času,je to jemné a krásně vystínované,všimněte si těch povadlých koutků,pán se zřejmě nerad smál.Ta jemnost je vidět už i na ukázce oka a rtů,nádhera.Ta žena je taky dobrá.Chystáte se nakreslit někoho ze své rodiny?Jaké jste měl pocity,když jste kreslil sám sebe?
Já jsem nakreslila svou babičku,která zemřela ,když mi bylo 8let.Velmi jsem ji milovala a dlouho jsem se s tím nemohla srovnat.Když jsem ji kreslila,brečela jsem,zřejmě se vyplavila na povrch bolest,která byla ještě uvnitř z dětsví.To se právě během kreslení může stát každému.Čím kreslíte?Já tužkou.Na Karlově mostě v Praze ráda okukuji práce lidí,kteří tam portréty nabízejí.Líbil se mi portrét Madonny,byla to pěkná práce.
Vlaďka
Víte, ono to kreslení je pro mne uzavřená kapitola. Kreslit jsem začal kvůli ženě – malířce, do které jsem se zamiloval. Byla to zoufalá touha přiblížit se jí. K mým prvním výtvorům řekla dvě věci. Za prvé je to „udřené“ a za druhé, kresli tak, jako by ta tužka byla ze zlata. Myšleno lehce se dotýkat. Když jsem se dostal z té zamilovanosti, tak jsem přestal kreslit a vrátil se k tomu, co je mi vlastní, ke psaní. Kreslil jsem tužkou.
Vzhledem k tomu,že se připravuju na talentovky,vaše obrázky mě povzbudily ,že i člověk ,který je amatér dokáže vykouzlit umělecké dílka. Máte je opravdu skvělé a jde vidět ,že jste udělal kus práce ,jen tak dál…
Tož děkuji za pochválení … 🙂 a přeji Vám úspěch u zkoušek.
:-))
Pane Vítku, Váše poslední dílka jsou nádherná. Nedávno jsem absolvovala kurz kreslení pravou hemisférou u paní Hochmalové, který vedla paní Klárka a byl pro mě hodně přínosný. Myslím, že to, co jste zjišťoval během těch měsíců, jsem zvládla za jeden víkend. Ale obdivuji Vaše stínování, které je fantastické. Tak jemné a přesné… Ani si to tužkou nedokáži představit… a ty oči… a rty… jsou tak živé. Neuvěřitelné… Takhle daleko jsem se ještě nedostala. Ale nakreslila jsem téměř celou rodinu a každému z nich jsem dala jeho portrét jako vánoční dárek. Těšila jsem se jak budou reagovat a nezklamali mě, všichni měli obrovskou radost a váží si mé snahy:-). To je nezapomenutelný a silný pocit radosti, který z toho mám…. Věřím, že se jednou dostanu tak daleko jako vy:-). Mějte se krásně, Majka Horneková.
Chvalte, chvalte, ale nepřechvalte … ty moje mazanice. Sama píšete, že jsem to zvládla za jeden víkend a co teprve za dva nebo za deset. Když na tom člověk mákne, tak dokáže dříve nepředstavitelné věci. Hezký den přeju a děkuji za pochvalu.
Taky chválím kreslení, ale ten obrázek co byl určený dívce vašeho srdce to chválit nemůžu. Ten čas jste mohl věnovat třeba nákupu růže. Co jste jí tím vlastně chtěl říci? Asi jste se jí chtěl ve skutečnosti zbavit. Nebo já nemám smysl pro legraci, nebo umění? Nedávno jsem shlédla v televizi malíře, který na velká plátna maloval pyje. A vystavoval to jako umění. A předlohou si byl sám.
Já jsem navštěvovala kurz kreslení u Kačenky. Manžel,když jsem mu to oznámila, tak řekl stejně se nic nenaučíš. To je jeho běžný přístup k mým schopnostem. Potom se trochu divil. Zorka Jandová se mi docela povedla, ale kreslili jsme všichni takového – já ho nazvala Napoleon. Když je tam Kačenka pověsila všechny vedle sebe na šňůru, tak všichni byli přísní a ten můj byl posmutnělý dobrák. Protože jsem neměla rozšířený kurz, tak jsem se nedozvěděla, proč ten můj byl jiný. Jestli je Vítku ten obrázek pro přítelkyni poslední co jste namaloval, tak namalujte na ukončení kariéry malíře ještě něco, třeba malé dítě. A co by řekla Míša, kdyby dostala od svého přítele s láskou namalovaný takový obrázek?
Ode mě za techniku 1 za námět posledního obrázku klečet na hráchu. J
Jarko,
Já jsem jednoduše kreslil podle obrázků z různých časopisů. A zároveň jsem si dopisoval s jednou dívkou. A tak jsem jí tam tu kresbu přibalil. Porno fotku bych jí neposílal, to by bylo nevhodné nebo nechutné. To bych se styděl. To je těžko představitelné, jí něco takového poslat. Ale proč jí neposlat svůj výtvor? A ona nade mnou zlomila hůl. Mohla se zeptat, co jsem tím myslel, nebo proč jsem to nakreslil, ale ona se se mnou rozloučila. Určitě tam bylo něco podvědomého, proč jsem kreslil zrovna tohle a poslal to právě jí. Protože nic není náhoda.
A je ode mě hezké, že jsem to sem dal, protože jsem to nakreslil a spojuji tu nitky svého života.
Tak klečet na hrách nemusíte. Jarka
Jarko, Klečela jste někdy na hrachu? Já jsem klečel jenom bez hrachu a pokud si dobře vybavuji, tak s předpaženýma rukama.
Fakt jsem nikdy neklečela, byla jsem hodná holčička, ale vím, že to bylo oblíbené rčení. Ale dneska mám na pravém koleně velký otlak, tlustou kůži a tu si velmi drápu, takže zrovna to mám do krve rozedrané a při cvičení klečícího Tibeťana to bolí. Proto jsem pro Vás asi vymyslela ten trest. Nevíte proč to mám já? Asi nejsem ta hodná holčička, když jsem Vás chtěla trestat tak ošklivým trestem, nebo hodná na sebe? Kdo to ví, poradí mi? Jarka
Jarko, a co kdybyste nejdřív potrápila svůj mozeček a zkusila na to přijít a napsala, na co jste přišla, tedy pokud máte základní údaje (noha, koleno, kloub, kůže, strana, kdy)?
Kdybyste to měla za to, že druhé posíláte v duchu klečet na hrách, tak by to bylo od pana Stvořitele vtipné.
Já vás tam neposílala v duchu, ale kdybyste tu kresbu poslal mě, tak by to bylo opravdově. Jó a dohledané mám všechno a s Kačenkou probrané, ale pořád si myslím, že se to samo vyvrbí. Řešit se má hned, jak to necháte celá desetiletí už se zdá, že je to neřešitelné. Ale snažím se pomalu. Zatím to odnášejí zuby. Nechtějí se na to dívat.
Ale na druhých řešení znám, často vím proč to mají. Přeji krásný den Jarka
Můžu se zeptat, podle jakých knih jste se učil? Já jsem si zatím žádnou nepořídil, líbí se mi ale knihy od Andrew Loomise. Problém je jen s tím, že budu muset louskat angličtinu, v českém překladu zatím nevyšly.
Já osobně nemám v lásce kurzy typu "kreslení pravou mozkovou hemisférou". Myslím si, že základní informace lze najít na internetu a další kroky jsou otázkou naší píle a vytrvalosti 🙂
Snad vám nebude vadit, když ukážu i své pokusy. Pan Rosák je A4, zbylé dva jsou A3 formáty, vše dělané tužkou.
http://postimage.org/image/35v9212lg/
ahoj Cukříku
já doporučuju kreslení pravou ledvinou
to je teprv pecka
Rosáka jsem poznal,klobouk dolů
ale můj foťák to zvládne líp
asi je také pravohemisférový
@
…………
Dobrý den,
s foťáky je těžké soupeřit 🙂
Jsem rád, že jde pan Rosák poznat. Další dva portréty jsou podle kamarádů, proto na A3.
Přeji vám pěkný den /večer/
Děkuji za důvěru.
Mě se to líbí 🙂
Já jsem začal kreslit, protože jsem byl zamilovaný do malířky. To mi dávalo motivaci každý večer něco nakreslit. Knížky jsem si koupil až později a to: Velká kniha o kresbě – José Parramón (ta je univerzálnější) a Velká kniha o kresbě a malbě aktu. Většinou, když se zabývám něčím novým, tak si koupím několik knížek (Teď už je to na internetu.), abych měl přehled a neobjevoval objevené.
Viděl jsem kresby lidí, co byli na kursu kreslení pravou půlkou mozku a přijde mi to porovnatelné s tím, co jsem dokázal já. Kurs bych určitě nezatracoval, je to rychlý skok do kreslení a výsledek stojí za to. Nakolik v tom hraje roli pravá hemisféra a nakolik jenom to, že to člověk zkusí a uvěří, že to dokáže už je jiná otázka.