Toto je pouze náčrtek, námět anebo hypotéza. Já si tu jenom tak čmárám. A pak to můžu smazat anebo překreslit. Tohle je první náčrtek …

Původně jsem chtěl tento článek pojmenovat Čtyři druhy víry, ale uvědomil jsem si, že každý, kdo opravdu hledá, začíná u prvního a končí u čtvrtého stupně. Přeskočit druhý a třetí je sice možné, ale většinou se tak neděje a myslím si, že jsou dočasně užitečné. Jako berličky.

První stupeň, označovaný jako ateismus znamená, že nevěříte v nic duchovního, přeložit by se to dalo jako odmítání Boha. A jelikož nevěříte v nic duchovního, nezbývá vám než být materialista. Věřit třeba Darwinově teorii, že člověk se vyvinul z opice, a ta z jiných savců, a ti z plazů a ti z obojživelníků a ti z ryb a všechno se to vyvinulo z nějakých splašených buněk. Pokud bych měl namalovat tento obraz (ne)víry, byla by to tma. Černý flek na papíru. Jako když jste v noci v černém lese. Jenže v tom lese není úplná tma a ani ticho. Občas něco zašustí, občas se něco mihne a zableskne. A to něco vás nutí hledat.

Druhý stupeň je všeobecný neosobní Bůh, příroda, energie, univerzální kosmická síla, Vyšší Inteligence. Člověk tuší, anebo cítí, že něco je. Jakoby v tom lese nebyla úplná tma. Jakoby svítalo a tu a tam se objevil obrys něčeho. Obrazem budiž šedivé plátno s občasným světlým flekem, zábleskem či obrysem. Když dovolíte, do tohoto stupně naházím víry typu homeopatie, jóga, buddhismus. Protože Bůh je všude, i v člověku je něco božského. Je to dobrý pocit, být součástí toho všeho. Pořád jsou tu ale nemoci, bolesti těla a ducha. K čemu je mi kosmická síla, když mě bolí zuby. Radost ze života je poznamenaná smutkem, že se může stát něco nepředvídatelného. Ta neosobní kosmická energie nás semele na prášek a červi se rozlezou. Co bude potom? Hledám dál …

Třetí stupeň. Osobní Bůh někde nahoře v nebi. Vidím slunce, ale nemohu si na něj sáhnout. Křesťanství. Bůh je sice osobní, ale je člověku nedostupný. Bůh člověka miluje, ale nemiluje ho zase tak moc, aby se mu dal poznat se vším všudy. Aby mu ukázal všechny svoje myšlenky a svoje dílo. Aby udělal člověka sebou a sebe člověkem. Aby se rozpustil v člověku a člověka rozpustil v sobě jako sůl ve vodě. Člověk je Bohu vydaný na milost a nemilost. I kdyby se člověk rozkrájel, uchodil, umodlil (a posral), tak se k tomu Bohu nedostane. Naději máme v Kristu živém. Nechci žít z naděje, dostávám z toho depresi, hledám dál …

Čtvrtý stupeň. Je jakýmsi spojením druhého a třetího. Bůh je osobní, člověka miluje, ale dá se mu poznat a ukáže mu všechny svoje myšlenky a díla. Člověk může vidět to, co vidí Bůh. Bůh je všude a ve všem. Není od ničeho oddělen a ničemu vzdálen. Všechno tvoří a všechno zakouší. A totéž může dělat i člověk. Cesta každého člověka k Bohu je individuální, Bůh každého k sobě vede tím, že mu připravuje Osud jako odezvu na chování toho člověka. Přitom zohledňuje Osudy všech ostatních tvorů a věcí. Cílem je, aby se člověk napojil na Boha a stal se jím. Čtvrtým obrazem je slunce, které je na dosah ruky. Není někde vysoko na nebi. A nepálí.

Pátý stupeň je být Sluncem a vše prosvětlovat a všemu dávat energii. Zatímco první čtyři stupně byly stupně víry, pátý stupeň je Bytím samotným. Zatímco první čtyři stupně zachycovaly obraz světla a tmy, pátý stupeň je samotným Světlem. Vítejte v epicentru dění. Zde jsou slova zbytečná.

Jak jsem řekl, tohle rozškatulkování je jenom náčrtek a tak ho, prosím, berte s nadhledem. Můžete ho upřesnit, ale neměli byste ho chtít roztrhat jenom proto, že se vám nelíbí.