V průběhu posledních let jsem kolem sebe zaregistroval několik takzvaně neplodných párů. Párů, které „nemohou“ mít děti. Slova „neplodné“ a „nemohou“ dávám do uvozovek, protože si o tom myslím své. Protože těm lidem nevidím do hlavy, chybějící části některých příběhů jsem si domyslel tak, aby pro mne dávaly smysl.

Martin a Michala. Jsou spolu už dva roky a Michala ne a ne otěhotnět. Zkoušeli všechno možné a nemožné a tak uvažují o tom, že nějaké dítě adoptují. Ale proč adoptovat cizí dítě, kdyby se trošku rozhlédli, zjistili by, že Martin už jednu dceru má. Kdyby se Martin zamyslel nad tím, jak se věnoval své dceři, třeba v letech, kdy byl v kriminále, pochopil by, že mít děti nestačí, někdo se o něj musí také starat. Jeho dceru vychovala babička.

Bedřich a Beáta se „pokoušejí“ už několik let. A ještě se několik let budou pokoušet. Beáta má zavedené antikoncepční tělísko a Bedřich o tom neví. Až se to dozví, rozvede se s Beátou a najde si jinou.

Daniel a Daniela. Takový pěkný párek, těm by to s kočárkem vyloženě slušelo. Kdyby Daniela chtěla, kočárek už několikrát vozit mohla, ale ona se několikrát rozhodla pro potrat. A zdá se, že Osud jí to vrací.

Evžen a Eva. Věční milenci, vodí se za ruku a toulají se po loukách a po lesích spolu s obrovským Eviným psem Erikem. A v tom je ten problém. Eva žádné dítě nechce. Antikoncepci nebere, ale uvnitř v podvědomí si zakázala nějaké dítě mít. Má přeci psa a vyhovuje jí to. Evžen by dítě chtěl a dočká se …

Nechci zjednodušovat problematiku neplodnosti, berte to jako postřehy anebo nápady, že za tím může vězet i něco „nelékařského“. Něco obyčejného, lidského, co je vidět na první pohled. Něco, co lidé nechtějí řešit. Zatím …