Smrt jako výzva k nesmrtelnosti

34 komentáře

čarodějnice

Volně navazuje na … Krůček k nesmrtelnosti

Cílem toho článku je poskytnout neobvyklý pohled na věc, třeba na tom něco bude … pokud nevíte, co si s tím počít, připadá vám to neuvěřitelné a uhozené, tak to berete jako námět k přemýšlení. Třeba o tom, nakolik se na stárnutí podílí víra v to, že stárneme.

Měl jsem příležitost přečíst si diplomovou práci jedné paní na téma smrt (Příprava na smrt jako vážný životní úkol). Tato paní se zabývá věcmi jako automatická kresba, Bachovy květové esence, zasvěcuje do Shamballa, dělá rozbory minulých životů a dokonce i „vyhání“ duše zemřelých. Není to tedy nějaký materialista, spíš opak. Připadá mi ale, že i ona snědla smrt i s navijákem.

Píše: „SMRT je neoddělitelná součást lidského života a jediná jistota, kterou člověk má.“

Nesouhlasím s tím. Člověk má v životě jiné jistoty a smrt považuji spíše za nejistotu, i když má vysokou statistickou pravděpodobnost.

Píše: „Smrt si nevybírá čas ani způsob a nám nezbývá nic jiného, než se s ní smířit.“

Naopak si myslím, že smrt si vybírá velice pečlivě. Kdy, kde, kdo a jak zemře a kdo u toho bude, to všechno má svůj řád. Smrt je jako jedna puzzle ve skládance života a navazuje na všechno kolem.

Přemýšlel jste někdo o tom, že byste neumřeli, ale že byste se transformovali v nějakou jinou formu života? Nebo byste se staly nesmrtelnými v současném těle?

Úplně jednoduše, v hlavě byste si zastavili program stárnutí a autodestrukce a pustili si program mládnutí a regenerace. Anebo pustili program transformace. Že vás to ani nenapadlo? A jsme u toho. Koukáme se, jak žijí lidé kolem nás, a nenapadne nás, že můžeme žít jinak. Úplně jinak. Oni svým životem zhmotňují stárnutí a smrt, proč my bychom nemohli zhmotňovat navíc ještě mládnutí a nesmrtelnost?

Že je to nesmysl?

Položme si otázku, proč člověk umírá. Podle mne z několika důvodů. První je ten, že naplnil své poslání a vrací se pro další úkol. V tom případě je nejlepší zvolit si nějaké další poslání a žít dál.

Druhý důvod je ten, že člověk už nadělal tolik škody, že jeho další pobyt na Zemi by nepřinesl nic dobrého jemu ani ostatním. V tom případě je pro prodloužení života a oddálení smrti nejlepší polepšit se a neškodit.

Naplňovat své poslání a neškodit, je nejlepší recept na dlouhověkost a nesmrtelnost. Je to způsob, jak si hrát se smrtí na honěnou.

Smrt funguje jako restart počítače, který je tak zahlcený všemi možnými programy, že už nestíhá. Kdyby nebylo smrti, lidé by ve své mysli tahali vzpomínky a plány z mnoha předešlých životů, že by se jim z toho zavařoval mozek víc jak od mobilních telefonů. Tím, že lidé skočí do smrti a nechají si dočasně zatemnit předešlé životy, mohou se soustředěně vrhnout do současného života a nemyslet na to, co udělali špatně, koho zabili, co komu dluží, komu neodpustili.

Smrt je, jako když z videa vytáhneme kazetu se zrozením číslo 356, založíme kazetu se zrozením číslo 357 a mezi tím trochu upravíme scénář seriálu. Pořád je to ten samý život a příliš nezáleží na tom, na kolika kazetách je nahraný.

Pro někoho je smrt konečná stanice. Pro mne je to výzva. Být rychlejší než smrt a k poznání, které smrt zjevuje se dostat ještě během života. Smrt není nutnost, ale pouze jedna z možností. Další možnosti jsou nesmrtelnost a transformace, při které nezůstane duší opuštěné tělo.

Doporučené čtení … Budu žít dlouho, Vítejte v NeSmrtelnosti

34 komentářů u „Smrt jako výzva k nesmrtelnosti“

  2. Eva Kremlíková

    Vítku jen otázku. Myslíte si, že si své poslání můžeme sami zvolit? Mně to spíš připadá, že je nám určeno před narozením.

    Přeji hezké ráno.

    Eva K.

    Odpovědět ↓
    1. VíTeK

      Dobré ráno 🙂

      Copak, pořád se zabýváte svým posláním?

      Pokud se ptáte, jestli si ho můžeme sami zvolit ještě před narozením, tak si myslím, že ano, kdo jiný by nám to poslání vybíral anebo ho alespoň schvaloval.

      Pokud se ptáte, jestli si ho můžeme zvolit sami během života, tak opět odpovídám ano. Proč bychom si k tomu, co už jsme si zvolili (píšete, je nám určeno před narozením), nemohli přidat něco dalšího? Člověk má svobodnou vůli, tak proč by si nemohl zvolit další poslání. Nebo raději chcete naplnit své poslání a pak umřít.

      Možná jste si všimla, že téma poslání jsem otevřel poté, co jsem přestal psát na téma zdraví a nemoci. Také se tím zabývám 🙂

      Také je dobré se podívat na důchodce, kteří přijdou do důchodu a nevědí, co dál. Práci už nemají, děti jsou velké a oni nevědí, čím by se měli zabývat. Není nejlepší dát si nějaký úkol a neříkat, na tohle už jsem starý, tohle už pro mne není?

      Jedno z (mých) tajemství dlouhověkosti je: vyberte si poslání a až ho naplníte, vyberte si další. Jeďte pořád dál a nezastavujte se … 🙂

      Odpovědět ↓
      1. Eva K.

        Dobrý den Vítku,

        mám z toho docela zamotanou hlavu, třeba nejsem sama a najdou se i jiní, kteří se podělí o to co je napadá.

        Myslím, že je dost lidí, kteří za celý svůj život neodhalí své poslání. Tudíž ani netuší, že mají něco naplňovat. Žijí v tom, že od určitého věku se stárne, umírá se přibližně v tolika a tolika, a tak to splní.

        Nepředstavuji si, že mám více poslání za jeden život a je na mně kolik stihnu splnit. Myslím, že člověk plní úkoly v rámci svého poslání. Tudíž po splnění jednoho úkolu vyvstává další, který ho třeba posouvá, pro lepší naplňování poslání. Po smrti se vrací na zem. S novým posláním, nebo tím samým? A co pokud splní poslání, už se na zem nevrací? Čeká ho "Ráj"?

        Nedávno jsem se bavila s jednou kamarádkou o tom, že si myslím, že můžeme být dokonalí. Ona tvrdila, že to nejde, já že ano. Co když to je moje poslání? Můžeme ukazovat lidem, že to jde se zmněnit, být blíž a blíž dokonalosti (třeba je nás víc s tímto posláním, Vy Vítku píšete, někdo jiný pomáhá nemocným…). Je důležité to jak vychováváme děti, aby věděly, že to jde být dokonalým a budou se tak chovat a také v tom duchu vychovávat svoje děti. Třeba jednou bude na světě většina dokonalých a bude měnit tu zbylou menšinu.

        Jejda to jsem se rozepsala.

        Přeji hezký zbytek dne

        Eva K.

        Odpovědět ↓
        1. VíTeK

          Evo, berte to jako mé odvážné nápady a prototyp. Také jsem se otázkou nějakého poslání dlouho nezabýval. Posledních několik let pociťuji nespokojenost s prací. Hledám něco, co by mne víc naplňovalo a tak jsem i zašel na konzultaci k paní K. A víte, co mi řekla? Že mám své poslání, které jsem dosud nenaplnil. To je situace 🙂

          Veselé je, že jsem se jí „zapomněl“ zeptat, co je to za poslání konkrétně a zaměřil jsem se na otázku, jak se k němu dopracovat. Předpokládal jsem, že k tomu buď dojdeme, ale nedošli jsme k tomu. A víte, že mi to nevadí, alespoň mohu být zvědavý, co se z toho vyvine. Mám totiž určitý pocit, co by to mohlo být, dává mi to smysl a chci to. Tak kdyby mi paní K. řekla něco jiného, ještě by mi mohla pokazit radost. Anebo naopak, bude to něco ještě lepšího, než jsem si vymyslel.

          Jestliže je život škola, ve které se učíme a děláme různé úkoly, tak nepovažuji za důležité, které úkoly konkrétně splníme v jakém životě, ale to, že na nich děláme. A proč si ty úkoly nedávat sám, proč čekat na nějaký „osud“. Vážně si myslím, že člověk může a má vzít život do svých rukou a nečekat, co pro něj „osud“ připraví.

          Třeba i objevení svého poslání je jeden z těch úkolů. A myslím si, že je pak život o něčem jiném, když člověk přesně ví, kam jde a nemusí bloudit a hledat a může už pracovat a tvořit.

          Jejda to jsem se rozepsal, že jo? 🙂 🙂 🙂

          Mějte se dobře …

          Odpovědět ↓
  4. Judy

    Nic není věčné, všechno, co je hmotné má svůj konec, opotřebovává se to a někdy se to rozpadne. Všechno živé jednou zanikne. Zvířata a rostliny také nežijí věčně. Mají snad ony nesprávné myšlenkové návyky nebo jsou špatně naprogramovány? Příroda je přece dokonalá a vše v ní má nějaký smysl. A člověk je její součástí.

    Odpovědět ↓
    1. VíTeK

      Ta příroda, zvířata a rostliny mne lehce znervózňují, beru to tak, že jim byla dána malá vůle a malá možnost volby a tak jim nic jiného nezbývá než se rodit a umírat. Člověk má ale větší schopnosti. Má na to, aby byl nesmrtelným, i když o tom nemusí vědět nebo toho nemusí využít. Budu obhajovat nesmrtelnost až do své smrti nebo až do své nesmrtelnosti 🙂

      Odpovědět ↓
  5. děda Slavík

    K té dlouhověkosti a nesmrtelnosti pozemského člověka, mám taky něco.

    Kdysi jsem četl úvahu o tom, co brání tomu, aby člověk žil věčně a nezemřel (i kdyby zdravý) sešlostí věkem. Tedy celkovým opotřebením. Byla tam úvaha o tom, že v lidském těle je nějaká řídící látka, která udržuje v chodu neustálou regeneraci a reprodukci jeho buněk. V dětství je této látky hodně a buňky přímo bují. Ditě nám roste před očima. V dospělosti látka ubyla natolik, že je schopna pouze nahradit stejné množství opotřebených buněk, stejným množstvím nových. Nestárneme, nemládneme, jsme dospěláci. Během doby ale látka ubývá a tvorba nových buněk je stále menší. Stárnem. Až je to taková bidá, že zemřeme na celkové opotřebení.

    Byla tam myšlenka, že pokud se nám podaří objevit složení této řídící látky a doplňovat její potřebné množství v lidském těle, můžeme žít i věčně.

    Bible mluví o tom, jaké původně bylo opatření, aby tato látka se v lidském těle neustále doplňovala.

    Je psáno-

    1.Mojžíšova (Genesis) 3:22 (Vyhnání ze zahrady) I řekl Hospodin Bůh…….. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."

    O podobných stromech (symbol, opatření?) je zminka i ve Zjevení v popise Nové země a věčného života na ní.

    Odpovědět ↓
    1. VíTeK

      My dva jsme se tu sešli. Domácí kutilové debatují o Bohu 🙂

      Bibli beru s rezervou, kdoví, co tam kdo zavlekl a co kdo popletl.

      Nevěřím nějakému elixíru mládí, který se dá vypít a ani změně genů nebo DNA jako příčině dlouhověkosti nebo nesmrtelnosti. Věřím tomu, že ten elixír se dá syntetizovat mentálně, v nehmotných, energetických úrovních. Nesmrtelnost jde zevnitř ven.

      Jediné, čeho se obávám, je, že člověka ta nesmrtelnost časem přestane bavit, tak ještě rád umře nebo se promění v něco jemno hmotnějšího.

      Ten symbolický strom by mohla být vůle, volba, rozhodnutí, které má normální člověk víc než zvířata, ale méně než Stvořitel. Mám za to, že Stvořitel tvoří svět silou vůle. Není to tak, že něco stvořil, ale on to drží pořád pohromadě, pořád do toho vlévá energii, informace, Světlo. Pořád to vytváří z „ničeho“. A člověk může převzít část toho tvoření a tím se může stát nesmrtelným, mimo jiné.

      Odpovědět ↓
  6. děda Slavík

    Já jsem zámečník. A pro mne je ocel materiál s kterým mohu něco dělat. Ty vidíš víc. Složení ocele, její atomy, a dál to rozpitváš skoro na úrovni vědeckého pracovníka.

    Nebo třeba "vepřo, knedlo, zelo". Pro mne je to bezva bašta, dloho se nezdržuji a je to tam. Někdo možná koumá, jestli to prase bylo zdravé, vybaví se mu hromada hnoje, v které se vepřík válí a ryje rypákem, představí si, že snad to zelí někdo šlapal bosýma nohama, najednou vidí, jak se mu hemží po talíři zárodky plísní, viry a podobná havěť. Jeho radost z dobrého jídla je fuč…

    A tak je to i s Biblí. Není dokonalá. Psali ji lidé. Jsou tam místa, která jsou jen myšlenkami pisatele a ve skutečnosti označení "Boží slovo" jim nenáleží.

    Pokud má někdo smůlu a dostane hned napočátku slušnou dávku těchto informací, a nedovede to překousnout a pokračovat dál, má pocit, že je škoda času se Biblí zabývat a důvěřovat jí.

    Bible je nejnáročnější "koníček" Bez ní vyroste jen LEHKOVĚRNOST a nebo za pomoci církví FANATIZMUS.

    Nemluvím o nevěrci. Bibli neprostudoval a tedy s ní nemá níc společného. Je prostě nevěrec. Ale ne tak úplně. Věří něčemu jinému..

    Odpovědět ↓
    1. VíTeK

      Mohu se zeptat, odkud jste?

      Mým cílem není číst bibli a snažit se jí porozumět nebo si ji nechat vyložit, ale přijmout ty informace, kterými byla případně inspirována přímo. Napojit se na Stvořitele. Nejen občas intuicí ale přímo. Žít ve Světle a podle toho konat.

      Odpovědět ↓
  7. děda Slavík

    Morava, okres Vyškov.

    Co se týká toho přímého napojení na Stvořitele, tak podle toho co slyším vyprávět podobné zážitky, tak to nemám. Nečekám na nějaká vytržení mysli, vidění a tajuplný hlas.

    Před třiceti lety jsem zažil několik situací, které mohly ukazovat, že to připojení mám. Po čase se ale ukázalo, že to byla mylná cesta.

    Neodpovídala totiž mapě. Bibli.

    A tak se domnívám, že napojení na Stvořitele není prostřednictvím citů, nebo zázračných schopností, ale jak je psáno, Kristus je tou cestou a prostředníkem mezi námi a Bohem. A napojit se na Krista lze asi jen tak, že budeme zachovávat vše, co přikázal.

    Okázalá zbožnost, takové to Pane, Pane, může být snadno ohodnocena Kristem-

    Matouš 15:9 marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.”"

    Odpovědět ↓
    1. VíTeK

      Dobrý den,

      Myslel jsem, že bych se zastavil, až pojedu kolem (nebo vy), ale jsem ze středních Čech, cca 230 km daleko.

      Nechci nebo spíš neměl bych nikomu brát jeho víru, každý má možnost tu víru prověřit zubem času. Věřím tomu, že kdo si chce o Bohu číst, tak si o něm může číst, kdo si s ním chce povídat, tak si s ním může povídat, a kdo ho chce vidět, tak ho vidět může.

      Nevěřím tomu, že Bůh anebo Ježíš by něco přikazoval.

      Váš biblický komentář ve mně oživil nápad na článek o bibli, který jsem včera napsal … https://deosum.com/Articles/224.aspx

      Odpovědět ↓
  8. děda Slavík

    Každý člověk občas řekne "já věřím, nevěřím, já si myslím, nemyslím si" a podobně. Pokud má v ruce trumfy, je to dobré. Jinak je to jen názor a ne tvrzení. Tedy ne, "já si myslím" , ale "já se dpomnívám".

    To jen ale můj názor. Teď se podívám na ten nový článek…

    Odpovědět ↓
  10. Irena

    Dobrý večer. Ráda bych znana Váš názor, pane Vítku.

    Jednou jsem sledovala v TV dokument a tam se hovořilo o Polypu medůzovém,který dokáže obrátit svůj životní cyklus nazpátek. Dokáže přejít z období dospělosti do mladšího stádia, přeformátovává se. Prodělá neuvěřitelnou proměnu. …o něm ale nechci psát, je možno dohledat info na internetu. Ale zaujala mě v tom dokumentu poznámka, že "vědci" (moc to slovo nemusím 🙂 )říkají, že tuto schopnost vlastní regenerace se znovu aktivovat má také lidský organismus. Doslova to bylo řečeno takto: "Geny, které řídí regeneraci těla, existují i v lidské DNA, nejsou ale aktivní. Lidské tělo je nemá aktivní. Lidé by mohli schopnost vlastní regenerace znovu aktivovat…". O schopnosti regenerace také paní Katka K. na jedné z přednášek. Co si o tom myslíte pane Vítku? Irena S.

    Odpovědět ↓
    1. VíTeK

      Dobrý den, děkuji za pěkný komentář a jsem rád, že někdo další přemýšlí o dlouhověkosti a nesmrtelnosti. Já vycházím hlavně z informací od paní K. a to z přednášky „o nesmrtelnosti“ (jmenovala se nějak jinak) a také vyšlo nedávno CDčko o stárnutí (http://www.avenna.cz/cd/8-kapitola-proc-neplati-ze-nase-telo-starne). Katka staví na tom, že buňky se stále obnovují, jsou stále mladé. Někteří badatelé (to je to správné slovo, protože oni nevědí, ale bádají) zase tvrdí, že buňky se mohou obnovit jen několikrát. Ale to jsou jejich spekulace, kterým když uvěřím, tak si zablokuju cestu.

      Myslím si, že jde stárnout i mládnout. Světu vládne duch, nikoliv hmota. Otázka je, proč mládnout? Třeba pro radost 🙂

      Hezký den 🙂 … jdu se podívat na polyp.

      Odpovědět ↓
        1. Irena

          Dobrý večer.

          Děkuji za odpověď i článek. Zajímá mě. O těchto tématech přemýšlím také i pátrám. Dověděla jsem se, ještě než jsem se setkala s přednáškami Avenny, že existuje Nestárnutí a tak mě to oslovilo, dovědět se "pravdu"….CD "Proč neplatí, že naše tělo stárne" mám. Bohužel přednášku o "Nesmrtelnosti" jsem neslyšela…snad časem přibude na Obchůdku….Věřím, že budou přibývat další data postupem času.

          A souhlasím s Vámi, proč nemládnout pro radost? A proč si neužít život tady v radosti, bez nemocí, nevypadat s věkem jako "poslední brambora ve sklepě"….(se u nás říká) 🙂 Já v tom také vidím určitou výzvu, ověřit si, co vše my sami můžeme.

          Těším se na další Vaše články nejen na toto téma. Krásné dny přeji. Irena

          Odpovědět ↓
          1. VíTeK

            Hezké 🙂 Jedna věc mi ale vrtá hlavou, ne, že bych kvůli tomu nemohl spát. Že stárne nejen člověk, který má svobodnou vůli, ale i zvířata. U člověka bych dovedl pochopit, že sešel z cesty a přeprogramoval se. Zvířata jsou víc pod vlivem vůle Stvořitele. Tak proč by jim připravoval smrt? Pak by to byla pro člověka výzva, kdyby viděl, že je jediný, kdo umírá …

            Vítejte v klubu těch, co nechtějí skončit "poslední brambora ve sklepě" 🙂

            Odpovědět ↓
            1. Vlaďka Komlová

              Taky jsem na to Vítku myslela.Proč zvířátka stárnou,některá jsou tady velmi krátce a některá se dožívají vysokého věku,má to jistě hlubší smysl proč to tak je,jednou dostaneme odpověď z jiného zdroje a já se na ní těším 🙂

              Odpovědět ↓
  11. Irena

    Pokud bych mohla napsat svůj názor k tomu, proč zvířata umírají. Pak si myslím, že je to proto, že já věřím, a byla jsem naučena nebo mi bylo vysvětleno, že lidé i zvířata prostě musí umírat. Pak moje úvaha je taková, že pokud jsou zvířata součástí mé reality a umírají, pak věřím, že když mohu změnit a nastavit si cokoliv u sebe, pak si mohu změnit a nastavit v sobě to, že i zvířata a vše kolem mě se změní. Stejně tak, jako jsem věřila spoustě různým věcem, od "malička" a dnes se postupně dovídám, že to tak není a je to jinak i díky Avenně (nemoci, medicína, tělo, systém, finance atd.). A pak po přijetí se to u mě změní. A nejlepší na tom je to, že to jde!

    A záleží jen na mě, zda se to tak stane. Pak pochopitelně se to změní i pro mé okolí, které je součástí mé reality.

    Pracuji na tom sama dost dlouho a záleží jen na mě, jakou metodu, techniku či způsob k tomu zvolím. Někomu stačí "to tam pustit", někomu pomohou už několikrát zmíňované zde třeba rodinné konstelace či další možnosti. Jsou zde a objevují se další.

    Já sama jsem v mém životě díky rodinným konstelacím měnila tolik, a nejen v osobním životě, ale třeba v mém městě, ve kteréms e postupně dějí téměř "divy", proostatní. Jak to nabralo spád.

    Protože tam si duše na základě "obrazů", které vidí a vnímá, pak realizuje změny, které chce. A v tom vidím tu volbu a svobodu.

    S těmi zvířaty je to velmi dobrá připomínka k zamyšlení. Takže děkuji za ni. Už se těším, co se v krátké "budoucnosti" ve světě na téma zvířata bude objevovat.

    Přeji krásný nejen dnešní den. Irena S.

    Odpovědět ↓
      1. kVítek

        🙂 … každý národ má své pověsti

        Pro jistotu (pro radost) jsem kustovnici vysadil na zahradu.

        Povíme si za 200 a něco let 🙂 🙂

        Odpovědět ↓

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *