O automatické pračce jsem napsal pračkové psycho, dnes je na řadě automatická kresba.

Paní Zina R. mne upoutala svými videi na webu Cesty k sobě natolik, že jsem se k ní objednal. Dělala na mne dojem člověka, který má napojení někam „nahoru“ a dostává odpovědi, které pak kreslí. Chtěl jsem se dozvědět něco o sobě, podívat se, co umí „konkurence“ a případně obohatit můj léčitelský a literární projev. A také získat materiál na zajímavý článek.

Sezení probíhá tak, že se paní Zina ptá, většinou se zavřenýma očima někam nahoru, na různé oblasti v životě člověka a kreslí odpovědi. První otázka se týká současného stavu a druhá toho, jak by to mělo být. Z konzultace si člověk odnáší dvojice obrázků, první obrázek je menší černobílý a popisuje současnost a druhý je větší, barevný a popisuje, jak to má být. Druhý obrázek je harmonizační. Docela tomu věřím. Když si člověk představuje svou barevnou a harmonickou budoucnost, tak věřím tomu, že myšlenky člověka harmonizují a tu budoucnost k němu přitahují jako tajemství. Nemusí to být tak, že by obrázek vysílal nějakou harmonickou energii, i když i to je možné.

Pojďme se podívat, co se nakreslilo:

Osobní život.

Volně cituji: „Panáček (já) se někde vznáší, jakoby se povznesl. Je otevřený vjemům, tahle to mají v pracovní oblasti umělci, jsou otevření, lapou informace. Ovšem on tady má stíny, které mu ztěžují pobyt na těch obláčcích. On něco neřeší a povznese se nad to, ale měl by to řešit.“

Co k tomu dodat? Ano, vznáším se …

Pracovní život.

„Můžete dělat něco duchovního nebo ezoterního. Něco hlásat. Je to hezký, je to ze srdíčka. Někomu něco předávat, nějaká tvorba nebo něco takového. Jako kdybyste něco hlásal, něco sděloval.“

Vy k lidem.

„Vy se tu kreslíte jako chodec životem, objevitel, jdete tím životem a pozorujete. Ale nekreslí se vám tu žádný lidi.“

A teď co se mi radí.

První barevný harmonizační obrázek Vy k lidem.

“Vy se tu kreslíte jako takový zahradník, který předávává to, co už zjistil na svých toulkách, lidem dál. Oni jsou tady jako malý rostlinky, který jsou slabý, nevidí toho tolik jako on, nemají ty souvislosti tolik poskládaný. Jak chodil tím světem, tak všechno zjistil a teď už to předává dál těm zvídavým malým rostlinkám. Ten zahradník chce, aby z těch rostlinek byly velké silné krásné stromy nebo rostliny. To je to, co se vám radí, ty už toho víš víc, ty už to můžeš začít předávat. On si tady chodil a ty informace si pro sebe nějakým způsobem pozoroval a zkoumal. Takový poutník. Kreslí se mu tady srdce, že ho má pro ty lidi a intuitivně cítí, co kdo z nich potřebuje.“

Musím uznat, že tohle se mi moc hezky poslouchá. Jen jestli paní Zina neloví z mého mozku moje netajnější přání. Mít poznání a to poznání předávat …

„Teď se tady kreslí takové pravotočivé harmonizující spirálky. Budoucnost je nalevo na obrázku, vy se díváte na lidi a zároveň jste otočený k budoucnosti. A máte nakročeno do budoucnosti. On jim něco sděluje a oni mu naslouchají. Jakmile my budeme chtít víc sdělovat, tak budou přicházet lidi, kteří budou chtít nějaké informace dostávat, bude z nás jakoby vyzařovat, že šíříme nějaké informace. Oni cítí, že vy jste ten správný a vy cítíte, co kdo z nich potřebuje. Tento obrázek už něco harmonizuje, už vás tady postavil do nějaké nové situace, už vám tady dal nějaké publikum.“

Následují obrázky duchovní rozvoj, já a láska, já a ženy, já a sex … a jiná témata.

Schválně vám je neukážu, ještě byste si mysleli, že jsem nějaký úchyl 🙂

Nebo ukážu, ale nepovím, čeho se který obrázek týká.

Na prvních obrázcích s výchozím stavem jsou postavičky, které jsou neúplné, vznášejí se, visí hlavou dolů jako netopýr. Druhé, harmonizující obrázky jsou si podobné, jsou na nich celé postavičky, které stojí nohama na zemi. Funguje jim rozum a srdce a kolem nich rostou zelené větvičky jako znamení rozvoje a růstu.

Zeptal jsem se paní Ziny na mou oblíbenou otázku, Jak se napojit „nahoru“?

„Nahoře“ jsou informace, světlo a energie, člověk se na ně napojí skrze pokoru a víru.

Moje původní představa byla, že paní Zina načítá informace podobným způsobem jako paní Katka K. z Avenny a místo toho, aby je říkala, tak je kreslí. Člověk si odnáší něco, co mu ukazuje, kam jde a jakým se stává a tím zapojuje do svého léčení a cesty také představivost. Vypadá to ale, že automatická kresba se děje automaticky na nevědomé úrovni. Ten, kdo kreslí vlastně ani předem neví, co kreslí a proč a nemá takový vhled do situace, aby dokázal popsat pocity všech zúčastněných a dohledat nitky příběhů. Bylo to zajímavé, inspirující, dobrý námět k rozjímání o sobě, ale …

Zůstává otázka, kam se vlastně napojují automatičtí kreslíři a podobně pracující léčitelé a konzultanti. Oni tvrdí, že „nahoru“, k jedinému zdroji. Ale je tomu opravdu tak? Jejich odpovědi a rady se liší a každý ze člověka dokáže vydolovat jiný problém. Někdo vyrukuje s minulými životy, někdo s problematickým porodem, někdo dokáže dohledat konkrétní situace, které člověk nezvládl v tomto životě. Komu věřit? Sobě! Sami toho o sobě víme nejvíc.

Myslím si, že automatická kresba dokáže přinést zajímavé informace a hodně záleží na člověku, který ty informace komentuje. Co se příjmu informací týká, považuji papír a tužku za jakousi berličku, stejně jako třeba karty. Co se předávání informací týká, je papír a tužka skvělá věc. Obrázek je názorný a působí na představivost. Proto máme kromě novin i obrázkové časopisy a kromě rozhlasu i televizi.

Též se můžete podívat na diagnózu, kterou jsem zachytil a nakreslil, příběh prasknuté hlavy. Nejedná se o automatickou kresbu. Napadlo mne, jak to je, a nakreslil jsem to.