To byla první myšlenka, když jsem na místě krásné oranžové lilie viděl jen díru v zemi. Ten hajzl ji vytrhnul i s cibulkou. Cibulku někde pohodí a kytku dá učitelce nebo svojí holce. Čert vem kytku, kdyby nechal alespoň cibulku. Já mu dám, syčákovi. Bezpečnostní kameru na něj, a za každou kytku mi zaplatí pět set a za cibulku tisíc, aby si to pamatoval. Na policii s ním a na internet!

Za chvíli mi došlo, co se děje. Někdo spáchal myšlenkový útok na můj mozek. A já mu to sežral. Vytočil mě, zkazil mi náladu a sám je zamilovaný a raduje se z mojí kytky.

Mám máslo na hlavě, taky jsem kradl kytky a nosil je svojí holce. Teď se mi vrátilo to, co jsem sám dělal. Karma. Zákon příčiny a následku. Co zaseješ, to sklidíš. Tak sklízím.

Pustil jsem to z hlavy.

Ale ne tak úplně.

Nedalo mi to. Něco udělat musím.

Odpoledne jsem napsal na počítači vzkaz, vytiskl ho a pověsil na plot:

Když ukradneš kytku, umažeš si svědomí a radost ti to nepřinese. Po letech se budeš stydět. Věř mi, taky jsem kradl kytky. Kytku si nech, cibulku prosím vrátit …

Fakt se na tebe nezlobím, přineseš holce kytku, ona ti padne kolem krku, užijete si, chápu to. Ale tu cibulku mi vrať. To bolí.

Nakonec jsem ze svého okradení vytěžil dobrý pocit. Usmíření. Splatil jsem jeden malý dluh. Pochopil jsem, za co to mám … a snad jsem maličko přispěl k nápravě jednoho zloděje.

Kdo krade, myslí si, že krade tomu druhému. Ale krade především sám sobě. Dobrý pocit ze sebe a čisté svědomí.

Doporučené čtení … Bible, desatero, nepokradeš!