Když hrajete tenis a trefíte míčkem horní hranu sítě, míček se odrazí směrem nahoru a pak dopadne nebo se překulí na jednu anebo na druhou stranu sítě. Jako kluci jsme tomu říkali „prase“, když se překulil na stranu soupeře. A byl to bod pro nás.

Tento týden jsem shlédl dva filmy.

Hra osudu, scénář Woody Allen a Když se setmí, ve kterém hrála Salma Hayek. Vidíte, jak selektivně o filmech informuji, zaujal mě strejda v brýlích a krasavice. Pokud jste filmy neviděli, tak jste o nic nepřišli a tak ani nebude vadit, když prozradím, jak to dopadne.

„Hra osudu je drama o společenském vzestupu mladého muže a děsivých následcích jeho ctižádosti, o posedlosti bohatstvím, ale také láskou a sexuální vášní. Chris se ocitá v osudovém soukolí vztahu ke dvěma ženám – Nole a Chloe. Nenachází přijatelné východisko ze stávající situace, protože není schopen rozhodnout se pouze pro jednu z nich, a sáhne tedy k extrémnímu řešení. Příběh ukazuje, jak velikou roli hraje štěstí, a vyvrací mylnou domněnku, že události našeho života máme pod kontrolou“.

Tenisový trenér Chris se seznámí s dcerou bohatého podnikatele. Rodina si mladíka oblíbí, dcera se přimluví u tatínka a Chris začne dělat kariéru v otcově firmě. Brzy má auto s řidičem a mladí manželé se stěhuji do luxusního bytu.

Chris a Chloe by byli ideální pár, kdyby Chris od začátku necivěl na přítelkyni svého (budoucího) švagra, neúspěšnou herečku Nolu. Hned, jak poprvé uviděl její smyslné rty, uvědomil si, že tato dívka má větší potenciál k orálnímu sexu než jeho přítelkyně. Nola je zakázané ovoce, oba to vědí. Jednoho dne jejich vášně vzplanou a pak spolu mají takový ten vztah sexuální posedlosti, kdy se musí vidět alespoň hodinu denně, aby si zasouložili. Když Nola otěhotní, je to průser jako Brno. A ona si to nechce nechat vzít. Chlapče, musíš se rozhodnout. Rozvedeš se a vzdáš se kariéry? Nebo opustíš svou těhotnou milenku, která o tebe bude bojovat a nezastaví se před ničím?

Chris se dusí ve vlastní šťávě, lže na všechny strany a bojí se to říct Chloe. Pak vezme brokovnici (pokud to nebyla kulovnice) a zastřelí nejprve Noly sousedku, aby to vypadalo jako loupež a pak Nolu. Stařenku jakoby okrade a ukradené šperky hodí do řeky.

Pamatujete si ještě na ten tenisák na začátku? Tak jeden z těch šperků udělá to samé jako tenisák. Odrazí se od zábradlí u řeky směrem nahoru … a pak padá dolů. Spadne do řeky, anebo dopadne na chodník?

Zajímavé je, že ačkoliv Chris je lhář, nevěrník a dvojnásobný (trojnásobný) vrah, když se potí u výslechu, chápu ho a je mi jakoby vyslýchali mě. Říkám si, klídek, nic nevědí. Jenže oni vědí. Vědí všechno. Nola si psala deník. Tomu chytřejšímu policajtovi dojde, jak to bylo.

Jenže … najdou nějakého zastřeleného narkomana a ten má v kapse hádejte co. Správně, tenisák. Prsten s datem narození té zabité stařenky. Prsten, který se odrazil od zábradlí a spadl na chodník. A to je důkaz, že stařenku zabil narkoman. Film končí.

Za tuhle ubohost byl Woody Allen nominovaný na Oskara a na Zlatý glóbus za nejlepší scénář. Poselství, které předal světu, je asi takové. V životě existují náhody a štěstí a díky nim můžete uniknout následkům svých činů. Věřím, že tento film uvidí miliony lidí a odnesou si z něj, že když nezvládnete svoje vášně a zmaříte tři lidské životy, můžete mít štěstí a vylžete se z toho. Toto je poselství světu od slavného režiséra.

Věřím tomu, že dalších několik desítek let bude mít Chris výčitky svědomí. V noci se bude budit zpocený a bude ho strašit stařenka, Nola i jeho nenarozené dítě. Co je ti? Bude se ptát jeho žena. Ale, nic, myslím na práci. Bude lhát po zbytek života. Jak ho znám, udat na policii se nepůjde. Jednoho dne, počítám tak za 30 let, ho najdou v troskách jeho auta slisovaného o betonovou zeď. Takové neštěstí, „nešťastná náhoda“. Náhody neexistují. Jenom Chris bude vědět, že to udělal schválně.

Lhát se nemá. Zítra půjdu za manželkou a přiznám se, jestli mám milenku. Řeknu jí, ať se nezlobí, že s tou druhou to má jiný grády, i když není tak chytrá. Líp si spolu rozumíme. Sice jenom hodinu za týden, ale má to šťávu. Určitě najdeme nějaké řešení. Třeba manželka taky někoho má a já o tom nevím a tak se zbytečně trápím. A ona se trápí taky a neví, jak mi to říct. Pravda nás osvobodí.

Druhý film se jmenuje, Když se setmí.
„Zdá se, že se špičkoví zloději Pierce Brosnan a Salma Hayek konečně chtějí usadit. Pro svůj lupičský důchod si vybrali nádherný ostrůvek v Karibiku. Jenomže jejich poklidný život v ráji naruší nejen návštěva agenta FBI Woodyho Harrelsona, ale i fakt, že na ostrov právě připlouvá výletní loď, která má na palubě diamant v hodnotě 70 milionů dolarů … Americká kriminální komedie“

Hádejte, jak to dopadlo s tím diamantem? Ano, podařilo se mu ho ukrást. A pan režisér, vyslal světu zprávu, že ukrást 70 milionů dolarů za trochu vzrušení stojí.

Představte si, že jdete do kina, tam hodinu a půl koukáte na nějaký příběh a když to skončí, odnášíte si pocit, že loupit je vlastně velká legrace. Co na to řekne váš mozek? Zapíše si to někam jako program, který použije v podobné situaci. Tím, že se u toho filmu smějete, tak schvalujete, že krást je legrace. To, o čem píšu, se děje na podvědomé úrovni. Můžete si říkat, že víte o tom, že je to legrace, stejně se vám to dostane do mozku a poznamená vás to (pokud si nenastavíte filtr). Pravděpodobně si teď říkáte, že to přeháním, že jsem protivná stará panna a že mám nějaký mindráček, pozor na vaše mozečky.

Rád bych se zastal Salmy, zatímco její partner připravoval loupež diamantu, koupila si, prkna a hřebíky a stloukla terasu, aby měla odkud pozorovat moře. Po svém partnerovi chtěla, aby už neloupil, nabádala ho, aby vzal notýsek a napsal slib, že s loupením už je konec. On jí celou dobu lhal, a když se rozhodla vztah s ním ukončit, tak ten slib napsal a lhal dál. Vysvětlete mi, proč takové hezké holky žijí s takovými lumpy.