Též bych rád viděl, co se to vlastně stalo v ráji. Zatím to pro mne zůstává zahaleno. Prý se v ráji stalo něco velkého, co změnilo život všech lidí.

Nejprve otevřu dětskou ilustrovanou bibli:
Bůh vysadil zahradu – ráj a tam zavedl Adama. Bůh mu dovolil jíst ovoce ze všech stromů, kromě jednoho, který nazval stromem poznání dobrého a zlého. Aby se Adam necítil osamělý, a zřejmě také proto, aby se mohl rozmnožovat, stvořil Bůh druhého člověka, ženu Evu.

Had Evu přemluvil, aby utrhla ovoce ze stromu poznání, ochutnala a dala svému muži, který ho snědl.

Klíčová věta:
„A oba nejednou pochopili, že se zachovali špatně, protože neposlechli Boha. Poprvé zjistili, že jsou nazí a zastyděli se. Proto také spletli fíkové listy a přepásali se jimi. Když uslyšeli kroky Boha, který se procházel v zahradě, skryli se mezi stromy.“

Následovaly výčitky a vyhnání obou z ráje.
„Hřích, kterého jste se dopustili, zničil štěstí, v jakém jste dosud žili. Teď bude váš život plný námahy a utrpení. Jste prach a v prach se obrátíte.“

Vysvětlivky, v dětské bibli a můj komentář za lomítkem. Komentář píšu tak, že se naladím na to, že Stvořitel je spravedlivý, dokonalý, milující, trpělivý, shovívavý:

Před „hříchem“ neměl člověk ani trpět ani umírat. Vládl světu, ale hlavně vládl nad sebou.
//Hezké, souhlasím. Zejména se telelím blahem při pomyšlení, že člověk je nesmrtelný.

Tím, že Bůh člověku zakázal jíst ze stromu poznání, podrobil ho zkoušce svobody. Strom poznání je symbolická, nepřekročitelná hranice, kterou má člověk ctít.
//Hezké, souhlasím. Chápu, že člověk měl žít v určitých hranicích a že člověk tuto hranici překročil a pocítil výčitky svědomí.

Had symbolizuje Satana, který byl původně dobrý anděl, který však odmítl Boha.
//Had a Satan jsou výmluvy lidí, kteří se pokoušejí zbavit zodpovědnosti za to, co dělají. Je od Boha spravedlivé, že nedal na výmluvy.

Člověk projevil Bohu neposlušnost a tak vznikl prvotní hřích. Adam a Eva přišli o milost přátelství s Bohem. Prvotní hřích a jeho důsledky (utrpení, námaha, smrt, náklonnost ke zlému) přešly na všechny lidi.
//Pro mne je prvotní hřích nestravitelný a to proto, že je nespravedlivé, aby někdo trpěl za hřích někoho jiného. Každý člověk má svoji svobodnou vůli a proto je strůjcem svého štěstí.

Svatý křest zmírňuje prvotní hřích, ale jeho následky zůstávají.
//Svatý křest vidím jako jeden z nástrojů, kterými si církve vynucují poslušnost. My máme moc tě pokřtít a zbavit tě hříchu ve jménu Boha, jehož jsme zástupci. Myslím si, že Stvořitel nestaví mezi sebe a člověka žádného zástupce.

A teď suma sumárum, co si o tom všem myslím. Představte si, že byste měli dítě a zakázali byste mu otevírat ten šuplík, ve kterém jsou tajnosti. Přesně byste mu neřekli, co je v tom šuplíku a proč ho nesmí otevřít a když by ho otevřelo, tak byste dítě vyhnali z domova, protože je neposlušné. Byli byste milujícím, shovívavým, trpělivým rodičem? Nebo spíš přísným katem, který čeká na chybu.

Řeknu to naplno. Biblický příběh o vyhnání z ráje zapsaný v bibli není slovo boží, ale výmysl někoho otupělého a přísného.

Přesto se v tom příběh skrývá velký kus pravdy a náznak toho, jak to mohlo být ve skutečnosti. Jde o konflikt svobodné vůle člověka s něčím, co nazvu vůlí Stvořitele, anebo Řádem. Tím „hříchem“, který vědomě páchají lidé v průběhu života, je nesprávné použití svobodné vůle. Tím se sami vzdalují od Stvořitele a stávají se smrtelnými.

V jedné knize, která si říká Klíč …, je na konci ukrytých několik nenápadných vět, které nosím v hlavě už několik let, pokud to není několik tisíciletí a které považuju za klíč k pochopení prvotního hříchu.

„Kdysi lidé coby Dokonalé bytosti odmítli žít v Dokonalosti a chtěli dostat Svobodnou Vůli.“
…
„Dále tenkrát lidé coby Dokonalé bytosti chtěli Dokonalé místo, ve kterém by mohli tuto Svobodnou Vůli uplatňovat“

„Dostali Dokonalou Planetu Zemi.“

Člověk se zachoval jako malé dítě, které nasedne do nastartovaného automobilu anebo jako malé dítě, které si vezme sirky a jde si hrát ke stohu slámy. Chtěl svobodnu vůli, chtěl být jako Stvořitel a neuvědomil si, že to není žádná legrace. A tak se učí uplatňovat svoji svobodnu Vůli na Zemi, a když se kolem sebe rozhlédneme, tak můžeme vidět, jak mu to jde. Za veškeré „zlo“, které se děje na Zemi, nemůže Bůh, ale může za něj člověk. Každý jednotlivec má svou svobodnou vůli. Stvořitel v rámci zachování Spravedlivosti pouze dorovnává, aby se každému vracelo to, co sám dává. To je mimochodem princip fungování knihy Tajemství.

Nejde o to, že se nám vrací to, po čem toužíme a na co myslíme, ale vrací se nám to, co si zasloužíme. A někdy si zasloužíme to, po čem toužíme a na co myslíme.

Pozoruhodné je, co říká o stvoření a ráji Abdrushin

„Tito lidé pociťují zcela správně chybu, která se dělá tím, že se v bibli jmenovaný ráj klade nezbytně na hrubohmotnou Zemi, která jest tak nesmírně vzdálena od Božského.“

Pokud svůj text oplodním nápadem, že lidé byli vyhnáni z duchovního ráje, celý příběh dostane jednoduchý smysl.

Dokonalí lidé, kteří žili v duchovním ráji, pozorovali Stvořitelovo dílo a zažívali blaženost, si to také chtěli zkusit. Chtěli mít svobodnou vůli. Bůh věděl, že lidé nemají se svobodnou vůlí zkušenosti a tak nadělají hodně škody. OK, řekl Bůh, tady máte svobodnou vůli, ale běžte si ji zkoušet na Zemi. Tady v Duchovním světě žádnou nedokonalost nestrpím. (Běžte si ten bordel dělat někam jinam.) Až si dostatečně užijete, můžete se sem vrátit. Nezapomeňte si očistit boty na rohožce. A pokud by někdo chtěl přijít na radu, tak klidně může.

Spojení mezi člověkem a Bohem nebylo přetrženo a člověk neupadl v nemilost a nestal se smrtelným. Člověk se zatím učí uplatňovat svobodnou vůli, v rámci mnoha zrození (to jako že reinkarnace) se vrací tam, odkud pochází, aby se pak znovu narodil na Zemi.

Učíme se žít v souladu s vůlí Stvořitele, s Řádem … to je naše práce tady na Zemi.