Jakmile jsem začal rozum brát, přesněji řečeno, jakmile jsem poněkud zmoudřel, rozum jsem měl už od malička, došlo mi, že život ve městě není pro mne. Život ve městě je dobrý k tomu, aby tam člověk vydělal peníze a pak co nejrychleji odjel na vesnici do lůna přírody, anebo aby si do města čas od času dojel za kultůrou. Městem anebo vesnicí nemyslím velikost obce, ale to, jestli člověk bydlí v mnohapatrové panelové králíkárně anebo v domku se zahradou.
Právě jsem zaslechl tichou námitku. My nemáme tolik peněz, abychom mohli mít svůj vlastní dům a proto máme alespoň svůj vlastní byt ve městě. Případně námitku, nebo spíš výmluvu, my nemáme tolik peněz, abychom mohli mít svůj vlastní byt a proto platíme víc peněz za nájem než bychom platili za hypotéku.
Raději bych žil ve stanu nebo v maringotce na kousku vlastního pole než ve vlastním panelákovém bytu. Žít v paneláku je pohodlné, ale nepřirozené. Člověk tam nemá kořeny, je zranitelný a manipulovatelný. A to je to, o čem chci dneska psát.
O tom, že z nějakého důvodu lidé vyměnili život v tlupě a v přírodě za život v několikačlenné rodině a v kleci postavené na parkovišti (myšleny panelákové byty ve městě). Skutečně jakoby v těch klecích na parkovišti čekali, až je někdo někam odveze a mezitím chodili někam vydělávat peníze a někam se bavit.
Místo toho, aby měli vlastní studánku s vodou, mají do bytu natažené trubky s vodou, která musí být chlorovaná, aby se nekazila.
Místo toho, aby si naštípali dříví přitažené z lesa a hodili ho do kamen, mají do bytu natažené trubky s plynem.
Místo toho, aby komunikovali v tlupě, mají do bytu natažené dráty k různým bedýnkám, jako je televize anebo počítač.
Místo toho, aby se milovali, masturbují nad pornografií a kvůli nedostatku dotyku chodí na masáže.
Místo toho, aby se přirozeně pohybovali, občas popoběhli, občas někam dojeli na kole, něco zvedli a někam odnesli, chodí do posilovny a „jezdí“ na rotopedu.
Místo toho, aby chápali své tělo a uspokojovali jeho potřeby, konzumují tuny léků a své zdraví svěřují doktorům a farmaceutickému průmyslu.
Místo toho, aby milovali svojí duši … honí se za penězi, aby měli na pronájem králíkárny, plyn, elektřinu, bedýnky, pornografii, rotoped a léky.
Ano, život ve městě člověka osvobodil, protože se nemusí starat o vodu teplo, dopravu, obchod, ale zároveň ho zotročil a učinil z něj kolečko ve velkém stroji. Obávám se, že ten stroj je něco jako parní válec s opilým řidičem, který jede historií, občas do něčeho nabourá, občas přejede pár (milionů) lidí a nakonec vjede do moře a tam se utopí. Tato civilizace zdegeneruje a skončí. A nebude první.
Není to divné, být zavřený v panelové kleci s manželkou a dětmi, děti strčit do školky, odjet vydělávat peníze a večer pustit bedýnku? To není život, to je přežívání. Člověk s partnerem a dětmi je zranitelný a vydaný napospas státu, nadnárodním firmám a kdoví komu ještě. Život v matrixu …
Žít jako rostlina vytržená ze země v živném roztoku pod ultrafialovou výbojkou. Odkázaný na to, že někdo dolije roztok a pustí výbojku.
Já v tom mám jasno. Raději skončím v malém zahradním domku, co se dá postavit za několik desítek tisíc korun nebo v obytném přívěsu za auto. Raději budu topit v kamnech a mýt se v potoku než živořit v paneláku.
A ještě otázka pro ty, kterým nechybí jen sepětí se zemí a s přírodou, ale také komunikace s lidmi všemi smysly. Nebylo by lepší žít v tlupě? Ve skupině několika (desítek) lidí, která zajišťuje základní funkce (bydlení, částečně pěstování a vaření, částečně výchova dětí, částečně výroba …) a teprve to, co tlupa není schopná obstarat svépomocí, nakupovat za peníze ve městě, kde někteří specializovaní členové tlupy pracují a vydělávají peníze.
Tedy né, že bych chtěl bydlet v maringotce nebo ve stanu, abych to na sebe nepřivolal. Ale za každou cenu bych odešel z města a pak bych se postupně zabydloval. Rozumíme si? 🙂
Jèèèzismarjààà – tak nad tymto dumàm intenzìvne uz od jari, co Ty si v tomto clànku spìsal ! Vlastnù bùdicku ( alebo karavan ), vlastnù studnu, pàr zàhonov, pàr smreckov aby to tam vonalo … vecer, na tràve, zachumlany, horeznak, pocìtat padajùce hviezdy. A tak.
Este vcera sme sa tu zapodievali zitìm ci nezitìm v skupinàch a dnes sme sa nasli takmer az v komunite ekovesnicky. Tak tam by som si raz chcela i ja vyskùsat svoje sily ( nieco treba ponùknut a clovek sa moze strasne vela naucit ). S zivorenìm v mestàch màs trpkù pravdu. Tà betònovà zàvislost je dehonestujùca. I dnesnè decko sa v supermarkete rozhodne radsej pre gumovè haribo, lebo uz ani nepoznà jablcko (nikto ho k tomu nevedie ). A ako mà potom samo prìst na to, ze este dolezitejsie pren je to jablko si i sàm odtrhnùt ?! …
Zdravì E.
Vidíš, Emilko, jak si hezky rozumíme 🙂
(Jen aby ty hvězdy nepadaly moc blízko.)
Rozumíme. A teď ještě prosím návod, jak o tom přesvědčit vlastní rodinu.
Otázka je, jestli přesvědčování je ten správný způsob, jestli by člověk neměl zůstat pouze u návrhu.
Pokud bude odezva vlažná, položil bych si otázku, zda mi to stojí zato i samotnému.
Otázka zní jinak. Zda-li dám přednost rodině či svému vnitřnímu přesvědčení.
Mou odpověď znáš. Otázka ovšem je, jestli je situace opravdu takhle vyhraněná. Je možné, aby jednomu v rodině vnitřní hlas říkal: „jdi do toho“ a ostatním neříkal nic? Viz. duše, které se dohodly, že budou žít spolu.
Je to možné a má to dokonce svůj účel.
Ruská rodová škola, taky komunita
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20857223227-ruska-rodova-skola/
Zdravím.
Mít vlastní dům, zahradu, své království, to je fjan.Co když ale všichni z paneláků se odstěhují do domů se zahradou ? Co když celé Čechy budou bydlet v rodinných domech?
Nebude náhodou méně PŮDY NA PĚSTOVÁNÍ OBILÍ atd….
To leda že bychom měli ještě jednu planetu odkud bychom to vše dováželi.Nebo by nás nesmělo být tolik.Takže by mohla být třeba válka,aby se to všechno vytřískalo a mohli jsme pak bydlet v domcích se zahradou??
Možná to vidím moc černě , ale je nás prostě moc na rodinné domy.
Petr
Také zdravím, dobrý den,
Myslím si, že pokud bychom vydělili počet lidí počtem kilometrů čtverečních, anebo spíš vynásobili počet rodin počtem čtverečních metrů rodinného domu, tak by to nebyla nějaká nesplnitelná (černá) čísla. Pro mě je přirozené žít při zemi, v přízemí … a někdo jiný chce žít ve městě.
Taky znám poměrně početnou hromadu lidí, kteří by do domku nešli za žádnou cenu. Raději volí noclehárnu a ve volných chvílích cestují, kam se dá. Nebo další skupina, tzv. intelektuálové žijící kulturou, či vysedávajíc a debatujíc po kavárnách a vinárnách. Příroda jim nic neříká, mají důležitější životní priority. 🙂
Občas mě napadne, jestli ti, kteří jezdili po světě a vraceli se do své noclehárny, zatímco já jsem stavěl dům, jestli nezískali víc zážitků a zkušeností za stejné peníze. I když hmotně jsou na tom řekněme hůře, zážitkově mohou být bohatší.
Hezký den 🙂
A i té přírody si na cestách užijí …
Zážitkově zřejmě budou bohatší.
Kamarád co se před pár lety našel ve zdolávání kopců a hor všeho druhu, před nedávnem nechtěně přiznal, že to, co cítí na vršcích, se nedá slovně popsat. Že zcela zřetelně cítí tu ohromnou sílu, co k němu příchází ze shora, která mu teď již pravidelně vhání slzy do očí. Že to vyhledává jak drogu, není nutno dodávat 🙂
Do bytu se chodí jenom vyspat během týdne, kdy musí do práce. Jinak je na cestách a to v jakémkoliv počasí.
Kdoví, jestli ho ta práce baví … jestli z ní pak neutíká nasávat energii na kopce 🙂
Nebaví ho žádná práce ale něčím rodinu živit musí. S rukou nataženou na sociálku by v životě nešel :-))))
A čím živí sebe a rodinu? Zajímalo by mne, kde zaměstnají člověka, kterého nebaví žádná práce.
Mohl by dělat u nějaké cestovní kanceláře, ale tam by mu mohlo vadit, že mu na ten kopec lezou lidi.
Že ho práce nebaví ještě neznamená, že jí nedělá poctivě. Roky, kdy dřel jak mezek a za svého zaměstnavatele by i dýchal, jsou nenávratně pryč. Teď je to přesně od-do a mizí. Poučil se.
P.S. Od kdy se zaměstnavatelé starají o to, jestli zaměstnance práce baví?
Já bych se o to staral 🙂
Vítej v klubu exotů 🙂
Také jsem utekl z města už před dvaceti léty.Vyměnil jsem dobře placenou a zajímavou práci v Praze za život v domku na vesnici a práci mizernou za menší peníze.Přesto si myslím,že jsem udělal dobře.Přistěhovaly se za mnou i děti,vnoučatům se tu líbí a pro pravnoučata kousek přistavíme.I když za prací je třeba jezdit do města,bydlet bych tam nechtěl.Nechybí mi cestování do ciziny.Proč taky když tu máme krásné lesy,říčky mezi skalami přehradu na koupání.Na zahradě třešně broskve jablka hrušky.Komu se líbí králíkárna ať v ní bydlí ale pro mne to není,to opravdu radši maringotka na vlastní louce.
Mě se líbí králíkárna a v ní králíci, ještě jsem se k nim neodhodlal, ale myslím na ně … 🙂
Na jednoho člověka u nás případá přibližně hektar plochy státu na čtyřčlenou rodinu jsou to čtyři hektary.I když odpočítáme silnice vodmí plochy,skládky,fabriky,pole,zbyde ještě slušný kousek na domek se zahrádkou.Že se sem nevejdeme,je prostě blud.