Rád bych čtenářstvu mého života prozradil, jak to dopadlo s mobilním telefonem, pohřešovaným od minulého roku. Skončil na hnoji. Vlastně na kompostu.

Nic nenasvědčovalo tomu, že ho ještě někdy uvidím, a tak jsem byl zvědavý na okamžik, kdy se ocitnu v prostoru mezi životem a smrtí a dozvím se veškeré detaily mého života. Kdo, co, proč, a kde …

Tedy i kde je můj ztracený mobil.

Právě dnes jsem šel na kompost vysypat posekanou trávu a tu mé oko spočinulo na jakémsi předmětu, který tam nepatří. Že by výtvor člověkův?

Že by?

Ano, byl to ON! Můj ztracený mobil. Pravděpodobně se právě probudil ze zimního spánku a leze z díry ven. Jen aby to nebyl spánek věčný. Aby to nebyl on, kdo se mezitím dozvěděl veškeré detaily svého života v prostoru mezi životem a smrtí, jako například proč jsem ho ztratil.

Vypadá to, že mi vypadl z kapsy, zarostl plevelem, pak jsem ho shrabal a vysypal na kompost. Jo, jsem pako. Dobře mi tak. Přesněji řečeno měl jsem na něj dávat pozor, dobře mi tak. Nebojte, zase takové pako nejsem, prozváněl jsem ho a chodil jsem po zahradě, když jsem ho ztratil … ale neslyšel jsem ho.

Zkusím ho oživit. Ještě než jsem ho začal pitvat, tedy chci říct rozebírat, řekl jsem si, že udělám alespoň jeden bulvární snímek pro média. Vzhledem, k tomu, že pod krytem displeje byla vidět voda, tak už mu pár kapek neuškodí.

Rozebírání mobilu za pomocí malých šroubováčků a nože jsem ukončil v okamžiku, kdy mi nůž ujel, zabodl se mi do ukazováčku levé ruky a někdo tlumeně vykřikl „do pi**“. Rozhlédl jsem se … nikdo jiný v dílně nebyl. Bral jsem to jako pokyn shůry, že už nemám rozebírat dál. Hlavní bylo, že se mi podařilo sundat kryty a vylít vodu, která bránila pohledu na diplej. Telefon jsem dal na týden na topení, oškrábal kontakty na baterku a na sim kartu, smontoval, strčil do nabíječky a … ono nic.

Operace se zdařila, ale pacient zemřel.

Odpočívej v pokoji … a znáš už, proč jsem tě ztratil?