(Není vhodné pro děti a psychicky labilní)
Sekání trávy na zahradě nepatří mezi mé oblíbené činnosti a proto tuto činnost vykonávám velmi nepravidelně. Je hezké mít zahrádku jako ze škatulky, ale obětovat se kvůli tomu a každý týden vrčet se sekačkou? Kupovat travní hnojiva a rozhazovat je po zahradě, kupovat selektivní herbicidy, aby tam nerostly pampelišky a pak to všechno nechat spláchnout do potoka?

Jen ať se příroda postará sama.

Mě stačí posekat zahradu dvakrát, třikrát do roka. Ano, je v tom velká dávka pohodlnosti. Na druhé straně je malý zázrak, že jsem se dobrovolně odstěhovat z města a zavázal se dvakrát, třikrát za rok posekat zahradu. Kdo bydlí ve městě, ani netuší, že je třeba sekat nějakou trávu. Dělají to za něj technické služby, když je v práci. A tak ten někdo v městě neví, že sekat zahradu je doslova masakr pro všelijakou havěť, která bydlí v trávě. Zejména pro hady, ještěrky, mravence … a šneky.

Právě dnes jsem zmasakroval jednu takovou dvojici šneků, kteří právě souložili. Radost z toho nemám, ale kam bych přišel, kdybych nejdřív kontroloval, jestli ve vysoké trávě není nějaký šnek. Zejména v situaci, kdy se šneci přemnožili a škodí. Když ho vidím, tak ho seberu anebo nadzvednu sekačku. Když ho nevidím, byl ve špatnou dobu na špatném místě.

Pojďme se ponořit do pocitů zmasakrovaného šneka, přesněji řečeno do pocitů jeho partnera.

• Jak by vám bylo, kdybyste souložili s prostitutkou (prodejným mužem anebo stejně nadrženým kamarádem) a když byste byli v nejlepším, odněkud by přiletěl granát a druhému by utrhl hlavu anebo končetiny? Ještě před minutou to byla taková slast a teď na vás leží bezvládné tělo a jste celí od krve.

• Jak by vám bylo, kdybyste se s někým milovali a když byste byli v nejlepším, odněkud by přiletěl granát a milované bytosti by utrhl hlavu anebo končetiny? Během několika vteřin jste přišli o milovanou bytost. Nebudu se pokoušet popsat smutek, beznaděj a zoufalství, které se člověka zmocní.

Televize nás formou televizních novin a filmů typu thriller krmí podobnými příběhy, kdy lidé umírají jak na běžícím pásu, že si jeden pomyslí, že je vůbec zázrak, že ještě dýchá. Ano, je to zázrak. Život je zázrak. A smrt je také zázrak. A smrt má svůj smysl. Média nás krmí polovičatými příběhy, ze kterých se smysl vytrácí, a my si připadáme ztracení v nespravedlivém světě. Řekněte, jak k tomu přijde šnek, když z ničeho nic přijede sekačka a semele ho na kaši. Co při tom cítil?

• Za prvé si myslím, že smrt nebolí. Není proto důvod ke strachu z bolesti. Pokud v televizních novinách vidíme ohořelá těla po dopravní nehodě, věřím tomu, že ty lidi to nebolelo víc, než bolí spánek. V okamžiku, kdy tito lidé umírali, jejich duše byla na bezpečném místě. Smrt má zvláštní mechanismus, který zaručuje, že při nehodě nebo násilné smrti duše opouští tělo o okamžik dřív, než dojde ke zničení těla. Můžeme si to představit, jakoby smrt vstříkla do krevního oběhu uspávací látku a teprve až by ta látka začal působit a člověk by bezpečně usnul, začalo by se něco dít s tělem. Totéž funguje při přirozené smrti. Té a bolesti z ní se ale bojíme méně. Kdyby člověk umíral v nesnesitelných bolestech, hrozilo by, že ho to nějak psychicky poškodí a tím utrpí i jeho duševní vývoj (duše). To nelze dopustit.
• Za druhé si myslím, že smrt každému tvorovi patří. Jenže my lidé, nevidíme, co smrti předcházelo. Vidíme mrtvé tělo a myslíme si, že je nespravedlivé, že ten člověk umřel, zejména pokud je mladý, anebo pokud se tak stalo při nehodě. Nehoda není náhoda. Každému vrahovi je dovoleno zabít jenom toho, komu to patří. My totiž neznáme, co se děje v duši mladé dívky, která byla zavražděná. Neznáme její příběh. Třeba to, že to byla pohlavně zneužívaná dcera, která si přála umřít. Nebo to byla narkomanka, která si hrála se smrtí. Ačkoliv to zní tvrdě, věřím tomu, že smrt každého člověka je spravedlivá. A pokud je to smrt nepřirozená, ten člověk dostal mnoho varování, kterých nedbal.

Proto je jsem odlišil situaci, kdybyste souložili s prostitutkou a když byste byli v nejlepším, odněkud by přiletěl granát a druhému by utrhl hlavu anebo končetiny od situace kdybyste se s někým milovali a když byste byli v nejlepším, odněkud by přiletěl granát a milované bytosti by utrhl hlavu anebo končetiny.

Věřím tomu, že druhý příběh se nemůže stát. Aby se spolu dva milující, čistí, spravedliví lidé milovali a odněkud mezi ně přiletěl granát. To se nemůže stát, to nikdy nebude dovoleno, protože v ten okamžik by přestal existovat svět, který je dílem milující a spravedlivé bytosti.

Poselstvím tohoto článku není nadzvednout čtenářům žaludek nechutnými příběhy, ale naopak chránit ho před strachem, který produkují média prostřednictvím televizních novin a filmů. Příběhy, které vidíme na televizních obrazovkách, jsou vytržené z kontextu a nikdy by se nestaly tak, jak jsou nám podávány.

Svět je krásné a bezpečné místo k žití … pro toho, kdo dodržuje pravidla hry. Věřím tomu, že lidé, kteří předčasně umírají, umírají z nějakého důvodu a moc dobře si ten důvod uvědomují. Do dalšího života se rodí bohatší o zkušenost. (Pokud věříte ve zrození duše do dalšího těla.)

Dnešní smrt šneka měla smysl. Jednak nemůžeme vyloučit, že to nakonec rozchodil, že mu vše potřebné dorostlo. Jednak díky jeho smrti vznikl tento článek, který pro mnohé může být nechutný, ale pokud ho člověk chytne za správný konec, může z něj vytěžit místo strachu z bolesti a ze smrti důvěru v to, že se mu nestane nic, co by mu nepatřilo. Tento článek může působit jako očkování proti strachu, kterým nás vědomě i nevědomě infikují média. Například když si chtějí vynutit souhlas s nějakým radarem nebo omezením práv ve jménu terorismu. Kdo má čistou duši, ten se teroristy bát nemusí. Od toho se kulky budou odrážet (nebo k němu nedoletí jako k Neovi v Matrixu) a v jeho okolí budou teroristům vybuchovat granáty v ruce, teroristi budou dostávat infarkty, nebo (neslýchané) uposlechnou výčitky svědomí a přestanou být teroristy. (Teroristi, vy si jednoduše nepomůžete, vše, co uděláte se nakonec obrátí proti vám. A bude-li to potřeba k vašemu prozření, budete v příštím životě roztrháni bombou. Tak zahoďte ty flinty a běžte dělat něco užitečného.

Díky rozemletému šnekovi jsem si uvědomil, že bych se měl ještě zamyslet nad sekáním trávy. Nemám sekat vůbec? Mám sekat častěji, abych šneka lépe viděl v nízké trávě. Mimochodem přišel jsem na to, že je dobré sekat zahradu z jedné strany, aby zvířata mohla utéct na druhou. Pokud člověk seká dokola, z vnějšku do středu, tak zvířata utíkají do středu, kde to schytají. Též je dobré všem tvorům oznámit, že budu sekat, ať se klidí. Ať přestanou souložit a odplazí se někam do rohu, anebo se alespoň přikrčí. Nůž sekačky je nějakých pět cm nad povrchem, takže normální drobné zvíře má šanci se přikrčit a přežít.

Pokud byl tento článek pro vás příliš neuvěřitelný, pomyslete si něco o radikálním pacifistovi a bláznovi, co má v hlavě vymeteno a vysekáno, ale stejně vám to bude vrtat hlavou … Co když je svět naprosto bezpečné místo a co když je ten, kdo to tady řídí, naprosto spravedlivý? To by byl průser, co? Pak bychom se totiž už nemohli na nic vymlouvat a byli bychom zodpovědní za všechno, co děláme i co si myslíme.

Svět je místo, kde se učíme zodpovědnosti.

Nejlepší, co pro sebe můžeme udělat je zbavit se strachu (ze smrti, nemoci, ztráty partnera, ztráty práce, nedostatku peněz) a naplnit se důvěrou, že to, co přijde, bude pro nás to nejlepší. Něco nás to naučí a bude se nám pak lépe žít.

P.S. Ještě přáníčko …
V příštím roce 2011 se každému stane přesně to, co mu patří. Nebudu vám přát “všechno nejlepší”, tím bych obcházel Spravedlivost a vynucoval si něco, co vám třeba nepatří. Ani vám nebudu přát “hodně zdraví” z téhož důvodu. Zdraví budeme mít přesně takové, aby nás to k něčemu směřovalo. Přeju vám (i sobě) abychom si uvědomovali a chápali, co nám život říká a abychom se podle toho dokázali změnit tak, aby to zdraví a (pocity) štěstí přišlo a provázelo nás.

Doporučené čtení … Sekáním trávy k osvícení …