Krvavé oko cenzora se zalesklo a obočí povyskočilo. Přečetl jsem překlad románu Brida, třetího románu Paulo Coelho (nenuťte mne přechylovat) z roku 1990.

Nejprve upoutávka vydavatele: „Brida je skutečný příběh jedné z nejmladších učitelek čarodějnické tradice. Ve stále témž duchu, jemuž vděčí za svůj světový věhlas, Paulo Coelho vypráví o prvních krocích tehdy jednadvacetileté dívky, která se jednoho dne rozhodla, že svůj osud spojí s tajemstvími magie. Brida O’Fern, mladá Irka z Dublinu, se vždy zajímala o mystiku. Navštěvovala různé kurzy, v knihkupectvích listovala v knihách pojednávajících o dávných tajemstvích. Díky ponaučením Mága z Folku a své učitelky Wiccy se seznámí s Tradicí Luny, je zasvěcena za jarní rovnodennosti a poznává muže, s nímž chce spojit svůj další život, navazující na starobylé duchovní tradice. Příběh Bridy, která v osmdesátých letech minulého století hodlá jít cestou duchovního hledání podle dávných keltských tradic, spojuje autor s osudem mladé Loni v posledních dnech obléhání katarské pevnosti Montsegur v Okcitánii 13. století.“

Na otázku, Co je to magie?, jsem si už odpověděl.

A ještě ukázka, abychom měli představu, jak se taková magie praktikuje:
„Brida se naučila zapalovat kadidlo a používat dýku v magických kruzích. Jeden rituál musela provádět vždy, když se měnila lunární fáze. Šla k oknu s číší plnou vody a držela ji tak, aby se na povrchu zrcadlila luna. Pak sklonila obličej, aby se odrážel ve vodě a obraz luny byl přesně uprostřed čela. Nato plně soustředěná bodala dýkou do vody, až se voda i luna rozdělily do mnoha odlesků. Tuhle vodu musela okamžitě vypít, a tehdy v ní moc luny dále vzrůstala.“

Bridu jsem přečetl jedním dechem. Nechci knihu hodnotit literárně. To, že se jí prodaly milióny výtisků v několika jazycích, hovoří samo za sebe. Co mne napadlo při její četbě, byla myšlenka, že slova mág a magor jsou si hodně podobná. Další text je jen rozvinutím této myšlenky.

Pokud bych měl Bridu někam postavit do své pomyslné knihovničky pak bych ji postavil mezi Harryho Pottera a Dianetiku. Je to relativně čtivý příběh o mladé čarodějnici. Na rozdíl od Harryho se tu ale neprohánějí na létajícím koštěti. Což činí příběh uvěřitelnějším. Zajít s mágem do hospody, spořádat spolu tři lahve vína, a zažít kosmickou soulož, je celkem uvěřitelný zážitek. Čtenář může uvěřit tomu, že se ocitl na cestě duchovního hledání a knihu považovat za návod.

Tedy on se na cestě duchovního hledání ocitne tím, že si položí nějakou otázku po smyslu života. Odkud a kam jdu? Kdo jsem já? Existuje Bůh? Jak vypadá Bůh? Jde o to, kde bude hledat odpověď a čemu uvěří.

Pokud bude hledat odpověď v magii, půjde (podle mého názoru) špatným směrem. Možná se naučí pár kouzel, možná bude vládnout silami, kterými ostatní lidé nevládnou … možná získá moc a vydělá hodně peněz. Půjde-li cestou magie, ztratí čas svého života a pošpiní se věcmi, od kterých se bude muset očišťovat.

Možná si řeknete, že se ozvala trefená husa, že magie je super, ale já jsem nenalezl toho správného mistra, anebo mi nebylo souzeno jít touto cestou, anebo jsem špatně praktikoval, špatně meditoval a jedl špatné magické rostliny … zabloudil jsem v neviditelnu. A že dobře mi tak.

Už nevěřím na nějaké tajné nauky a rituály. Věřím tomu, co vidím a z toho neviditelného věřím tomu, co projde filtrem rozumnosti a filtrem dobrého pocitu z toho. Nemusíte věřit tomu, co píšu. Jen si tu pořádám myšlenky. A pozoruji svoje pocity … a s potěšením zjišťuji, že magie už mne neláká.

Brida je (podle mého názoru) slátanina, toho nejšpinavějšího a nejčistšího, co lze nalézt na cestě duchovního hledání. Například slova „otevřít oči své duše“ jsou krásná … obávám se ale, že Brida oči své duše zavřela, když bodala dýkou do vody a pod zavřenými víčky prožívá halucinace.

Jestli je to návod, tak je to návod na bloudění. Ale možná se pletu, možná jsem nepochopil, že to není praktický návod k magii a duchovní cestě, ale jenom román. I tak je to (podle mého názoru) slátanina, respektive chybí pokračování příběhu … o deset let později Brida leží v psychiatrické léčebně a prožívá depresi … mág leží na vedlejším oddělení, jestli nespáchal sebevraždu, anebo jestli se z něj nestal slavný spisovatel.

Před deseti lety bych Bridu hltal a možná bych si nějakou magickou praktiku napsal na papírek a používal bych ji. Kdybych dnes ten papírek našel, pousmál bych se a pochválil bych se … vlastně se mohu pochválit i teď. Za to, že jsem ušel obrovský kus cesty.

Za tuhle recenzičku mě asi mágové a adepti magie moc nepochválí 🙂