Psaní je moje neoblíbenější činnost, hraní si s myšlenkami. Možná je to útěk ze života, že hraní si s myšlenkami míň bolí, když se to nepovede. Než kdyby se nepovedl život. Píšu si deníky už víc jak 20 let. Jenže psát sám pro sebe do šuplíku, to člověka baví právě tak těch 20 let. A proto jsem začal psát i tyhle stránky, abych měl nějakou odezvu. Nějakou odezvu mám, ale ne moc velkou. Čtenost těchto stránek je v řádu desítek čtenářů denně a to je málo. Málo na to, aby člověk získal zpětnou vazbu a psaní nebylo pouze o myšlenkách, ale také o pocitech. Proto jsem začal své bláboly, totiž chci říci své skvělé myšlenky umisťovat na blog.idnes.cz, kde je čtenost cca stokrát vyšší a tomu odpovídá i počet komentářů. Nejde o čtenost, anebo počet komentářů, jde o to, že aby se člověk mohl zlepšovat, musí mít zpětnou vazbu. Lepší jeden inspirující komentář než sto blábolů. Sem budu dávat své niterné hledající textíky a občas něco učešu a hodím to na blog.idnes.cz. Chci mít odezvu a pocity. Počítal jsem, že k této rekapitulaci dojde po napsání stého článku někdy na podzim a došlo k tomu o něco dřív. Takže takhle …
Já to čtu, ale jsem línej psát komentáře a reakce. Možná to není jen lenost. Čas od času na chvilku mrknu na diskuzi pod článkem na nějakém serveru. Hrůza…. hádky, nejlepší je Linux, ODS krade, nejlepší jsou Windows, ČSSD lže, a podobně. Na původním tématu článku nezáleží.
Tady to sice neplatí, ale dlouholetý zvyk nereagovat už prostě je. Jo a ta lenost 🙂
Blahopřeji k „vítězství nad leností“. Podle mne záleží především na tom, jestli člověk chce něco vzkázat autorovi, anebo jinému komentujícímu. Jestli má nějaký nápad anebo otázku.
To, jestli se kolem objeví několik povykujících hlupáků, s tím člověk nic nenadělá. A neměl by si tím nechat kazit radost …
Není diskuse jako diskuse – bavilo mě psát své myšlenky k některým článkům na určitých webových stránkách, ale velmi brzy jsem pochopila, že je pro mě mnohem přínosnější živá diskuse s lidmi, které znám. Zjistila jsem, že odlišné názory nejsou jednostranně zaměřenými diskutujícími vnímány pozitivně. O to více mě příjemně překvapila diskuse k Vítkovým článkům na idnes. Vítku, to byl velmi dobrý nápad.
Jano, myslím si, že i z nesouhlasných komentářů člověk může něco vytěžit. Kdyby jen to, jak působí na ostatní. Anebo jací jsou oni. Také se na „určitých“ stránkách mnohdy necítím dobře a komentáře mi připadají strojené anebo přecitlivělé. Ale myslím si, že je tam i několik fajn lidí.
Z komentářů na idnes mám pocit, že lidé moc nechápou, o čem jsem vlastně psal, jak jsem to myslel, k čemu to směřovalo … Tak komentují to, co pochopili. I to je dobře.
ahoj
Hale já to čtu,akurát mám málo času na delší psaní.Přiznávám ,že mně to strašně pomáhá,neb,ač se nezdám, jsem na nejlepší cestě k "Chocholouškovi"Hanka
Dobrý den, pokud někomu moje stránky pomohou, tak jsem rád. A pokud někomu pomohou k Chocholouškovi, tak to jsem nechtěl, ale věřím, že i tam zažije zajímavé věci a nakonec najde správnou cestu …
Ahojky,věřím ,že u Chocholouška lze zažít zajímavé věci,ale tak jsem to nemyslila ,že díky Vašemu psaní se dostanu do onoho zajímavého světa ,ale naopak ,že Vaše psaní mně pomáhá k tomu ,abych se tam nedostala….děkuji
Já vím, že jste to tak nemyslela, ale někteří hledající lidé se občas ocitnou mimo. Třeba nepochopí slova autora, kterému důvěřují, udělají si v hlavě guláš, nebo ho má v hlavě i ten autor. Zabloudit se dá … a dá se zase najít správnou cestu.
Pokud vám moje psaní pomáhá, tak jsem moc rád, doslova to naplňuje můj život smyslem. Děkuji. Pokud by se ale stávalo, že lidé po přečtení mých článků končí v blázinci, musel bych změnit styl … být víc čitelnější a pochopitelnější. Ale to by nebylo „psycho“ a nebavilo by mne to tak.