Ptala se máma, jestli jsem normální, že píšu ministrovi. Že jí sousedka říkala, že to četla na internetu a že si myslela, že to psal táta, ale táta to nepsal, jen si poklepal na hlavu a ptal se, jestli jsem normální, tak mi to říká … a co prej ten ministr na to.

Tak jsem jí řekl, že ten ministr na to … sere. Z vysoka. Že je mu to jedno. Že neodpověděl. A ona na to a ty se mu divíš, kdyby mu každý napsal, co by asi tak měl dělat.

A já na to, že kdyby mu každý napsal tak jako já, tak by se nad tím možná zamyslel …, že lidi chtěj něco jinýho, než jim on poskytuje. On si totiž myslí, že se o mě bude za moje peníze starat tak, jak se to líbí jemu a jeho voličům a já si myslím, že moje peníze má nějakej ministr nechat na pokoji a starat se o svoje peníze a za svoje peníze o svoje voliče. A ještě se na mě šklebí z televize. Tak jsem mu napsal dopis. To, že se šklebí, jsem si nechal pro sebe, to mu přeci nebudu psát.

Žádost o propuštění z otroctví sociálního a důchodového „pojištění“

Pan ministr Zdeněk Š.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
Na Poříčním právu 1
128 01 Praha 2
Česká Republika

Pane ministře práce a sociálních věcí Zdeňku Škromachu, Jelikož neznám lepší způsob, kterak změnit nespravedlivé zákony. Jelikož snad ani nemohu měnit nespravedlivé zákony, neboť demokraticky volení zástupci lidu si je odhlasovali.

Ale jelikož sám nehodlám snášet nespravedlivé zákony,

žádám Vás o zrušení platnosti tohoto zákona na mou osobu

Jedná se o Zákon o pojistném na sociální zabezpečení. Zákon by se měl pravdivě jmenovat “o sociální dani”. Tedy žádám o zproštění účinku tohoto zákona na mou osobu a v dalším jednání budu žádat o finanční vyrovnání již neoprávněně nastalého plnění.

Odůvodnění:

1. Výše uvedený zákon mne násilím a pod pohrůžkou újmy nutí, abych platil sociální daně ve výši, kterou stanoví stát. Je jednoduše nespravedlivé, aby mne stát nutil konzumovat balík služeb za cenu, kterou si stanoví bez ohledu na to, zda s tím souhlasím anebo ne.
2. Důchodové a sociální pojištění. Žádám o vynětí ze sytému státní důchodové a sociální péče, neboť považuji za přirozené, aby každý zodpovědně přistupoval ke svému stáří a podle svých možností si na něj spořil. Stávající průběžný systém důchodové péče nesplňuje základní spravedlivý požadavek – aby každý byl zodpovědný především za sebe. Odmítám takzvanou “solidaritu” s poukazem, že musí být dobrovolná.

Prvotní důvod, proč uvedené služby odmítán je ten, že se mne nikdo nezeptal, zda s nimi souhlasím, že mi byly vnuceny a já s nimi nesouhlasím.

Druhotný důvod (pokud bych připustil jejich oprávněnost) je ten, že jejich výše není stanovena spravedlivě, ale tak, aby mne co nejvíce ožebračila pod podivným heslem “sociální spravedlivosti”.

Nežádám daňovou, zdravotní a důchodovou reformu, nemám právo druhým lidem vnucovat své představy správného fungování státu. Když chtějí žít v socialismu, pro socialismus hlasují a z neznalosti podstaty anebo v omámení volí socialistické politiky, ať v socialismu žijí.

Stejně tak oni nemají právo (Bohem dané) nutit mne žít podle jejich měřítek toho, co je správné. Svoboda, Důstojnost, Rovnoprávnost jsou nejen člověku vrozené, také jsou zaručeny Ústavou a Listinou a proto žádám, aby byly akceptovány státem Českou republikou jako nezcizitelné a to nejen slovem, ale i činem.

Na závěr dovolte, abych odmítl některé možné argumenty pro neuznání mých požadavků:

1. Tvrzení o demokracii a zvolených zástupcích lidu, kteří odhlasovali tyto zákony:

Nikdo nemá právo nutit mne, abych žil podle nespravedlivých zákonů, i kdyby je odhlasoval papež se sborem svatých. Svoboda je Ústavou zaručena a i kdyby nebyla, nic na věci to nemění. Dle zákona Svoboda sice smí být omezena, nikoliv však tak, aby v konečném důsledku pracující člověk odváděl do státní kasy polovinu či více svého výdělku na daních všeho druhu.

2. Poukaz na solidaritu a pojištění.

Solidarita musí být dobrovolná, jinak to není solidarita. Pojištění také musí být dobrovolné, jinak není službou nabízenou na trhu, ale násilím.

3. Poukaz na mandatorní výdaje.

Každý má právo žít pouze z výsledků své práce. Pokud naši rodičové 40let budovali socialismus, mají právo žít z výsledků socialismu. Jsou to krutá slova, ale pak pochopí, proč neměli mlčet a souhlasit.

Děkuji za vstřícný postup. Uvědomuji si, že vyřízení této záležitostí není věcí jediného dopisu a jsem připravený k dalšímu jednání. Také si myslím, že ačkoliv má žádost je možná dnes ojedinělá, bude čím dál tím častější – s tím, jak se bude měnit myšlení lidí, tyto změny budou pronikat i do politiky a do zákonů. Alespoň doufám.

Pro pořádek věcí dodávám, že pokud Vaše odpověď bude neřešící můj problém anebo nijaká, v dalším kroku se obrátím na Ústavní soud, neboť jsem vážně přesvědčený, že tento stav odporuje Ústavě i Listině, že člověk je svobodný a vznešený tvor a nikoliv bezmocná součástka společnosti …

Vám přeji dobré dny a zasloužené zdraví …

Vítek P.
adresa, telefon, email
Odesláno s dodejkou v říjnu 2003, k únoru 2008 bez odpovědi.

Tento text mi uveřejnil 16.6.2004 Neviditelný pes a zařadil ho do rubriky ŽERT. Pro méně chápavé tedy dodávám, že se o žert nejedná. Bohužel povědomí o tom, jak funguje stát a kolik peněz sežere je stále všeobecně malé a tak tuto nestárnoucí literární mrtvolku z roku 2004 mohu opět provětrat.

No a to je všechno. Máma si myslí, že nejsem normální, když píšu ministrovi a já si myslím, že je užitečný si občas v hlavě uspořádat myšlenky a napsat nějakýmu ministrovi.

Připadá mi, že ministrové žijí v nějakém úplně jiném světě. Ve světě líbivých a nesmyslných hesel. Ohánějí se „sociální spravedlivostí“ a nepřemýšlejí o tom, jestli je spravedlivá.

Lid stojí s otevřenou pusou a s myšlenkovým gulášem v hlavě tleská tomu, kdo slíbí víc.