Odpověď je jednoduchá: Hlasujeme v parlamentních, senátních a jiných volbách tím, že dáme volební hlas svému kandidátovi. První, co nás napadne nemusí být správná odpověď. Hlasujeme tím, že platíme daně. A svůj souhlas s fungováním státu a s jeho hospodařením dáváme najevo tím, že platíme daně ještě vyšší. Hra na parlamentní demokracii je jen politické divadlo, které odvádí naši pozornost od podstaty problému a namísto jednoduchého, fungujícího a spravedlivého státu vytváří nespravedlivý stroj politické zvůle a všemoci, který se těžkopádně žene dějinami střídavě na východ a na západ a v jehož spalovacím systému se zplynují milióny lidských životů, jejich majetků a osobních představ o štěstí.

Nesouhlasíš s tím, co stát dělá, neplať daně. Stát není tvůj otrokář, ale služba, kterou si můžeš zaplatit. Pokud s rozsahem a kvalitou této služby nesouhlasíš, tak ji jednoduše nezaplať. Je to tak jednoduché, že se neodvažujeme uvěřit tomu, že by to fungovalo a že by se to smělo. Autor rozvrací republiku a na to máme zákony, že ano? I na svobodu slova máme zákony. Co je důležitější mít republiku, anebo mít svobodu? Troufám si tvrdit, že být svobodný je důležitější a republika, která mne bude pronásledovat za mé názory popírá Listinu základních práv a svobod, svou Ústavu a především Sebe Samu, neboť, cituji Ústavu “My občané České republiky … jsme odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů”. Proč se bát neexistující republiky.

Za jednoznačný projev své lidské důstojnosti a svobody považuji rozhodnutí neplatit daně a také tím jsem odhodlán budovat svou vlast. Bohužel anebo bohudík nesouhlasím s představou našich politiků o tom, co je to svoboda, rovnost a důstojnost a tak jsem se rozhodl svým jednáním naplňovat svou-jinou představu těchto věcí.
Má právo mne skutečně demokratický, chránící a svobodný stát jakkoliv postihovat za neplacení daní, za dobrovolné nepřispívání na věci se kterými nesouhlasím? Jistě že nemá. Nemá právo mi sebrat dům a vystěhovat mne do vězení pro neplatiče daní. Platit anebo neplatit daně je svobodné rozhodnutí každého občana. Stát má pouze právo nabídnout mi své služby a v případě, že je odmítnu, nemusí se o mne starat. Samozřejmě pokud neporušuji základní, nejvyšší a tisíciletími ověřené hodnoty: Svobodu, Spravedlivost, Důstojnost …

Pokud odmítnu přispívat na službu policejní, co je státu do toho, že mi někdo ukradnul auto. Pokud odmítnu přispívat na školství, co je komu do toho, že své děti umístím do soukromé základní školy. Pokud odmítnu přispívat na důchodové zabezpečení, co je komu do toho, že umřu hlady. Jestli se mýlím, tak mne prosím opravte.

Jednoduše nevidím důvod, proč já svobodný, důstojný a rovnoprávný občan bych si měl od státu kupovat věci, které si jinde mohu koupit levněji anebo které vůbec nepotřebuji. Proč bych měl platit věci, do kterých mi nic není anebo se kterými nesouhlasím ?

• Například nesouhlasím s tím, aby se z mých daní dotovalo pěstování cukru, když se dá stejný cukr dovézt za poloviční cenu ze zahraničí. Kvůli zemědělcům, kteří prosadili svůj osobní zájem na státní dotace a dovozní clo? Kam se poděla rovnost? Bude stát dotovat mou autoopravnu? Nebude, ani to po něm nechci a proto nevidím důvod, proč já bych měl dotovat zemědělce. Být zemědělcem anebo automechanikem je svobodné rozhodnutí každého z nás.
• Přišla velká voda a nepojištění vyplavení utrpěli škodu. Vláda přišla s návrhem odškodnění nepojištěných občanů z mých daní. Já si platím sdružené pojištění domácnosti a škodu jsem naštěstí neutrpěl. Kam se poděla rovnost? Proč by měl být nepojištěný občan zvýhodněný vůči pojištěnému? Jsem pro solidaritu a rád se do ní zapojím. Nechci, aby přišla zima a někdo umrzl na ulici, domů si ho sice nenastěhuji, ale proč by nemohl žít v obecní ubytovně, platit v ní nájemné úměrné kvalitě ubytování a přemýšlet o tom, jestli je dobré se pojistit anebo není.
• Přišel pan ministr Grégr s plánem na záchranu velkých podniků. Jestli chce zachraňovat, ať zachraňuje ze svého platu až do jeho plné výšky. Není snad složité pochopit, že cpát peníze do živořícího podniku je asi tak efektivní jako je spláchnout do záchodu. Dokonce je to škodlivější. Tím, že je spláchnu do záchodu, nedeformuji trh a možná i snižuji inflaci.

Slyším slovo solidarita. Autore ty jsi namyšlená zrůda a nechceš být solidární … Prosím vás pánové Špidlo, Grégre, Zemane … abyste v rámci solidarity zaplatili moje daně ze svých peněz, stejně jako já jsem nucený platit vaše zemědělce, vaši povodňovou charitu a vaše velké třesky plesky z mých peněz. Děkuji.

Slovo solidarita je slovo mocné a nemocné, rozum i cit mi říká, že solidarita musí být dobrovolná, protože jinak to není solidarita, ale násilí. Když se rozhodnu, že panu Špidlovi seberu peněženku a jeho peníze pošlu hladovějícím Afričanům, je to solidarita anebo násilí? Když se pan Špidla rozhodne zavést milionářskou anebo povodňovou daň, kterou zaplatím dílem i já, je to solidarita anebo násilí? Jestliže nemám právo vzdát se bezplatné lékařské pomoci a zajišťovat si ji sám pomocí přímé platby v ordinaci a komerčního zdravotního pojištění, tak systém zdravotní péče není založen na principu solidarity, ale na principu násilí.

Stejně tak mám právo odmítnout systém důchodového zabezpečení. Myslím si, že spěje ke kolapsu, protože je (opět v duchu takzvané solidarity, tentokrát dokonce mezi jednotlivými generacemi) založený na nesprávných principech. Každý člověk by si měl sám platit především na svůj vlastní důchod (protože má možnost si na něj vydělat), podle svého uvážení takovou částku, na jakou se cítí. Z ekonomického hlediska je to investice a nic jiného. Rozhodl jsem se odložit současnou spotřebu, abych mohl učinit spotřebu budoucí a kapitál se mi ještě zhodnotil o úroky. Průběžný systém důchodového zabezpečení z budoucí generace dělá nedobrovolné (znásilněné) živitele generace předchozí a tak jediným problémem vlastně je naplánovat dostatečné množství budoucích živitelů. Něco jako naplánovat velkovýrobu prasat. Stačí trochu zahýbat přídavkem na děti, zvýšit porodné, zabalit to líbivého hesla “Milujte se a množte se” a nechat vytisknout billboardy. Z takové péče o mladou generaci je mi na blití.

Děkuji, nechci. Své děti budu přivádět na svět podle toho, kdy budu chtít já a podle toho v jaké kvalitě budu schopný se o ně postarat. Vzdávám se porodného a přídavků na děti, mimo jiné proto, že je dostávají skoro všichni, platí je jiní skoro všichni (opět pokřivená rovnost ve jménu “solidarity”) a zaměstnává se tím armáda úředníků, které já jako nepobírač příspěvků nepotřebuji.

Samozřejmě nebudu platit zadlužení státu v částce 111 nebo kolik miliard, protože hospodář, který takto hospodaří je podle mého názoru špatným hospodářem. Je bláhové si myslet, že stát dokáže investovat lépe než jednotliví podnikatelé. Mimo jiné proto, že ekonomické informace jsou rozptýlené a nedají se centrálně naplánovat. Řečeno hezky česky: Každý člověk nejlépe ví, co potřebuje a kde si to nejlépe obstará a nepotřebuje k tomu živit politiky a úředníky. Stát je ten poslední, kdo dokáže vydělat 111 miliard, ale bohužel ten první, kdo je dokáže prozatím beztrestně uloupit.

Co tedy vlastně od státu chci, když už vím, co od něj nechci?
Chci od něj to, co si nedokážu zajistit sám, co si nedokážu koupit někde jinde a to na čem mi záleží a chci to mít.
Dovolím si citovat: “V systému přirozené svobody má panovník pouze tři povinnosti, o které musí dbát; tři povinnosti velkého významu, povinnosti, které jsou prosté a snadno pochopitelné prostým rozumem: za prvé povinnost chránit společnost před násilím a invazí jiných nezávislých společností lidí; za druhé povinnost chránit každého člena společnosti před nespravedlností a utiskováním ze strany jiného člena společnosti neboli povinnost ustanovit přesné vykonávání spravedlnosti; za třetí zavedení a udržování určitých veřejných institucí a činností, které nikdy nemohou být v zájmu žádného jednotlivce nebo malé skupiny jednotlivců, protože výnosy nemohou nikdy pokrýt náklady jednotlivce nebo malé skupiny jednotlivců, přestože se vyplatí společnosti jako celku.” (Milton a Rose Friedmanovi: Svoboda volby)

Jednoduše přeji si, aby mne chránila policie, aby mnou spoluvytvářený stát chránila armáda, přeji si jezdit po veřejných silnicích a létat v obecním luftu a přeji si existenci soudu, který bude chránit mou důstojnost, svobodu a rovnost.

Kdybych musel svými daněmi hlasovat pro jeden stát jako celek, musel bych jako občan chtít, daňovou reformu, důchodovou a sociální reformu, reformu zdravotního pojištění, oddělení rozpočtů, zrušení dotací, zrušení dovozních cel, dokončení privatizace a odstátnění, minimalizaci státu, změnu volebního systému, vyrovnaný státní rozpočet. Toto jsou moje představy správného fungování státu. Mohl bych založit politickou stranu a bojovat za dosažení těchto věcí, stálo by mne to mnoho let života a výsledek by byl nejistý. Jenomže tohle já nechci a ani nemusím chtít. Nechci ostatním lidem vnucovat svou představu štěstí. Jestli si někdo přeje sponzorovat štědré sociální programy, ať si je sponzoruje ze svých peněz anebo pomocí jeho daní, jestli někdo požaduje přídavky na děti, ať si na ně platí včetně armády přerozdělujících úředníků, jestli někdo chce pomáhat zklamaným kampeličkářům a vyplaveným nepojištěncům, ať jim pomáhá za svoje peníze …

Naštěstí hodnoty lidské důstojnosti a svobody jsou nedotknutelné, jak praví Ústava a žiji v zemi občanů, usilujících o rovnoprávnost a svobodu … a proto důstojně, svobodně a rovně vystupuji ze socialistického stroje na výrobu zdraví, štěstí, prosperity a blahobytu … Ámen.

Možná si řeknete, že čeho je moc, toho je příliš. Jenže to není ještě konec, dosud jsem platil jako mourovatý já, teď je řada na někom jiném. Milý státe Česká Republiko, pokud vím tak vlastníš nemalé majetky, které jsou dílem také moje (proč bych měl dědit jenom komunistický neřád a ještě se na něj dívat v televizi) a máš armádu úředníků, takže koukej ty úředníky zaměstnat tak, aby ten majetek hezky vzkvétal, a mě z toho budeš platit daně, jen a jen kvůli tomu, že ti dovolím, abys hospodařil s mým majetkem. A tentokrát to nebude loupež, ale spravedlivá odměna pro mne. Uvidíš, že to bude fungovat. A jestli ti bude nějaká ta koruna chybět, můžeš si půjčit od svých kamarádů tunelářů, anebo od zachraňovaných bank a jestli i to bude málo, mám jeden typ: Znárodni majetek členů KSČM, jsme přeci rovní svobodní a důstojní a tak jim to dlužíme. Nazdar Bazar.

(Uvedený článek je námětem k vytvoření Modulárního Státu, od kterého si každý koupí jen to, co potřebuje a co nepotřebuje, nebude platit ani omylem. Komunistický modul full-service zahrnuje znárodňování, cenzuru a jiné pomocné léčebné procedury, vhodné zejména pro starší a nepoučitelné spoluobčany, kteří rádi chodí k volbám.)