Mnoho vztahů začíná tím, že si člověk dá něco na kuráž a pak se vydá na lov. Anebo už má uloveno, ale místo toho, aby si se svou láskou vyznávali své pravé pocity, vyznávají si pocity pozměněné anebo vyměněné alkoholem anebo drogami. Anebo v pozdějších stádiích vztahu utíkají z toho vztahu k alkoholu a drogám místo aby řešili své problémy.

Kdo zažil drogu extázi, ví, do jaké „pohody“ a „souznění“ se lze dostat. Když droga vyprchá, je tu opět realita, kterou musíme řešit a žít. Na scénu přicházejí skutečné pocity.

Našemu prvnímu tělesnému sblížení s Ditou předcházelo pití alkoholu. Dali jsme si skleničku džusu s vodkou. Věřím, že tato sklenička alkoholu byla v našem vztahu zlomová, neboť přeladila naše myšlenky a pocity, odemkla dveře našim nevyřešeným touhám, které jsme si měli vyřešit jiným způsobem. Ta skleničky nás nasměrovala do postele a náš vztah nasměrovala od kamarádství k milenectví. Zatímco jsme spojovali naše těla, mohli jsme si povídat o tom, co k sobě cítíme, jestli hledáme lásku a jaká by měla být. Měli jsme ten vztah víc filtrovat a teprve kdybychom si byli jistí, že chceme z kamarádství udělat přátelství a milenectví, měli jsme jít do postele. Neměli jsme to zkusit, ono to nějak dopadne. Dopadlo to tak, že jsme se do toho zamotali a co se stalo jednou, stalo se i podruhé a pak ještě několikrát. Kdybychom ten vztah udržovali v čistotě, tak bychom se v té čistotě lépe vyznali ve svých pocitech a myšlenkách. Probrali bychom do hloubky, jestli náš věkový rozdíl může být překážkou, jestli chceme nebo nechceme mít děti s tím druhým, jestli spolu chceme bydlet, co moje soužití s její dcerou. Kdybychom toto udělali, rozhodli bychom se, jestli budeme milenci se vším všudy anebo zůstaneme kamarádi nebo se přestaneme stýkat, abychom dali víc prostoru skutečné lásce s někým jiným. Nechci říct, že vztahy mají být režírované rozumem, ale rozum má být používaný stejnou měrou jako cit. Člověk by neměl ani jedno znásilnit.

Věta jako miluji tě, ale nesouhlasím s tím, co děláš (kradeš, lžeš, bereš drogy) tak moc, že už s tebou nechci být, není známkou nedostatku lásky anebo známkou sobectví, ale je známkou pravé lásky, která je spravedlivá, používá i rozum i cit, neobětuje se, ale ani nezotročuje.

Před rokem a něco jsem přestal pít alkohol a se silnějšími drogami jsem skončil už dávno. Posbíral jsem zkušenosti, z těch zkušeností uvařil moudrost a hledám lásku ve střízlivém stavu. I za tu cenu, že ji nenajdu. Sice nebudu mít s kým sdílet své pocity, ale budu sdílet sám se sebou své pravé pocity.

Pokud váháte, jestli pít anebo si zachovat střízlivost, jestli podléháte společenskému tlaku a pak si to vyčítáte, můžete zkusit rok nepít a pak se rozhodnout.

Škodlivost alkoholu nespatřuji v tom, že by škodil tělu, ale v tom, že ovlivňuje myšlení. Jiné nápady přicházejí člověku střízlivému a jiné člověku pod vlivem alkoholu. Střízlivý člověk má lepší spojení se sebou samým, se svým vnitřním hlasem. Má lepší intuici, nedělá tolik špatných rozhodnutí, a nebloudí tolik životem.

Článek vypadá jako protialkoholová agitka, ale měl být o tom, jakou jemnou, nenápadnou a silnou silou je alkohol a jak ovlivňuje vztahy mezi lidmi. V tomto případě lásku. To, že mi stačí půl piva a cítím ho, o sobě vím už dávno. Ale pořád jsem neměl argument, proč přestat pít úplně. Zkusil jsem, jaké je to přestat pít, jestli se něco stane.

Teprve nedávno jsem na jednom CDčku Avenny získal informaci, že alkohol znemožňuje komunikaci s vnitřním hlasem. A pak mi to zacvaklo dohromady. Když člověk pije alkohol, nápady, které dostává, nejdou z toho nejčistšího zdroje, z jeho duše ale odněkud odjinud. Takže pokud se chci dostat dál, a to já chci, a pokud mě Avenna netahá za nos, musím se s alkoholem rozloučit. Chci se s alkoholem rozloučit.