Mít nízké sebevědomí je průser. Člověk se cení níž než by měl a tak se i za nižší cenu prodává na trhu práce, stanovuje si nižší cíle a žije v bludném kruhu. Kdo má sebevědomí přehnaně vysoké, je na tom lépe. Sebevědomě se pouští do úkolů, které, i když nezvládne, přeci jen se něco naučí. A nemá problém si říct o hodně peněz.
Stejné jak s penězi je to i s ostatními energiemi a dary života. Člověk bere to, co na něj zbylo, místo toho, aby bral to nejlepší. Dům, partner, auto … a hlavně pocity ze sebe a ze svého života.
Ani mne nenapadlo, že nedostatek sebevědomí by mohl být můj problém. Nízké sebevědomí jsem považoval za skromnost. Nicméně jsem dostal několik indicií, že to s mým sebevědomím není v pořádku …
V minulém dílu tohoto příběhu o hledání sebe sama jsem vyvodil, že psychickou příčinou plísně mezi prsty u nohou je nedostatek sebevědomí. Vzkaz, který mi tělo posílá, jsem dešifroval jako větu: Nepodceňuj se, nemysli si, že ostatní jsou lepší, neboj se jít do nové práce. Máš na to!
Nedostatek sebevědomí a ambicí čiší i z několika článků, například Sen o dokonalé ženě nebo Strukturovaný životopis génia. Dnes se pokusím navrhnout nějakou léčbu. Mastičky to nebudou, protože příčina je psychická. Mastičky jsou dobré na rozmazlování, ale nejdou do hloubky. Já musím jít naopak z hloubky na povrch.
Po pravdě řečeno ještě nemám rozmyšlené, jak na to půjdu. Jsem psycholog amatér. Sedím u počítače a čekám, co mě napadne … Mám problém a ptám se, jak z něj ven. Berte tento článek jako pokus pomoci si sám a napsat si návod, jak na to půjdu.
Jak vzniká sebevědomí – vědomí sebe sama a jak se stane, že má člověk nízké sebevědomí, že si není vědom sebe sama tím správným způsobem? To je otázka, od které očekávám, že mne dovede k léku.
Vědomí si představuji jako nádobu, ve které jsou myšlenky. Nebo ještě lépe jako knihu, do které si člověk zapisuje myšlenky. Pokud jsou ty myšlenky pravdivé, člověk si je vědom světa i sebe tím správným způsobem, žije v pravdě. Pokud ty myšlenky pravdivé nejsou, člověk žije v bludu, v klamu, je mimo. Například uvěří nějakému náboženství a podle toho pak žije. Místo toho, aby si uvědomil svoji zodpovědnost za to, jak nakládá se svojí svobodnou vůlí, věří tomu, že existuje Satan a připadá si jako papír zmítaný větrem života.
Já nemám v pořádku názory na sebe sama. Nehodnotím se správně, porovnávám se s ostatními ve svůj neprospěch. Dovolil jsem pochybnostem, aby ovládly moje myšlení. Místo toho, abych se těšil, co přinese budoucnost, obávám se, jak zvládnu to, co přinese. Ani jsem si to neuvědomoval, myslel jsem si, že jsem v pohodě. Akorát jsem skromný, nemachruju. A ona je ta skromnost až moc skromná. Přitom mám ty nejvyšší cíle, které může člověk mít. Být poctivý, mít čisté svědomí. Žít ve Světle. Cíle, kterým se nevědomí a otupělí lidé smějí.
Otázka zní, jak si nastavit sebevědomí na správnou hodnotu. V mém případě, jak si ho zvednout a cítit, že mám na víc. Jak si zvednout sebevědomí?
První nápad. Mohl bych někoho zmlátit. Nebo zdeptat. Tím bych si zvedl sebevědomí. To nebude ten správný nápad. Jednak bych se cítil hloupě. Musel bych se smát sám sobě nebo spíš ze sebe být smutný. A vrátilo by se mi to. Časem bych potkal někoho, kdo by si zvedl sebevědomí na mě.
Druhý nápad. Na papír si napsat své dobré vlastnosti a věci, kterých jsem dosáhl a přilepit si je na zeď a každý den si je opakovat. To už je o hodně lepší. Tak by se dalo vyrovnat se s věcmi, které jsem udělal dobře. Zpětně se za ně pochválit a tím si je zapsat do vědomí. Toto dokážu, toho jsem schopný. To je ono, chválit se, první krok ke zdravému sebevědomí. Když se člověku něco povede, nestačí pouze konstatovat, že se to povedlo, ale chvíli se v tom pocitu vykoupat. Nepovedlo se to samo od sebe. Já jsem to dokázal. Jsem šikovný.
Jelikož nesebevědomý člověk má snahu přehlížet věci, které se mu povedly, budu večer rekapitulovat, co se mi za den povedlo a budu se za to chválit. Budu si to psát, abych si to lépe uvědomil. A koupím si čokoládu a budu jí při tom mlsat, aby se mi to hezky zapsalo do mozku. Není nic lepšího než čokoláda na dobrou noc 🙂.
Zde je jedna stránka z pochvalníčku …
I když to možná všechno nepřečtete, koukněte se, co všechno se mi povedlo a normálně bych se za to nepochválil. Považoval bych to za samozřejmost. Šel jsem si zaběhat, napsal článek, pověsil prádlo, dovezl děti do školy … takové prkotiny, ale jsou záminkou k pochvale a dá se z nich vydolovat sebevědomí. Vědomí toho, co dokážu.
Druhý krok ke zdravému sebevědomí, je vyzrát na pochybnosti. Uvědomit si, že to jsou jenom myšlenky, které otravují myšlení. Nějaký hlas se mi snaží namluvit, že tohle se nepovede, tohle nebude fungovat, tohle půjde těžko, z tohohle budu mít špatný pocit. Tyto pochybné myšlenky pak zaplňují stránky knihy našeho vědomí (fyzicky v mozku propojují neurony špatnými spoji a vytvářejí špatné návyky) a když si to člověk podvědomě čte, cítí se mizerně.
S pochybnostmi budu bojovat bdělostí. Budu si uvědomovat, co se mi honí v hlavě a pokud to bude něco, co mne bude deptat, tak tomu nebudu věnovat pozornost.
Třetí krok ke zdravému sebevědomí. Budu povzbuzovat ostatní. Budu je chválit a nebudu je deptat. Budu si na nich všímat to lepší. A tím si zároveň budu všímat toho lepšího na sobě. Toto je vlastně shrnutí celého receptu. Zaměřit se na to lepší, toho horšího si být vědom, ale nedovolit, aby to zastínilo to lepší.
Krok čtvrtý. Uvědomím si svou podstatu, která je takříkajíc božská. Člověk není shluk bílkovin, které se začaly hýbat. Člověk je dílo Dokonalosti a má pro mnohé zatím netušené schopnosti. Jen je v sobě musí objevit a musí se naučit s nimi zacházet.
To Světlo, které hledám, prochází každou mojí buňkou i celým vesmírem. Jenž já ho zatím nevidím. Obracím svůj zrak k vlastní nedokonalosti a pochybuji o sobě, místo toho, abych prociťoval pocit sounáležitosti s Dokonalostí.
Krok pátý (návrat do reality). Něco udělat se svou pohodlností. Dodělávat věci, abych za sebou viděl konkrétní výsledky a měl se za co chválit.
Další nápady, jak si zvednout sebevědomí jsou: Opakovat si různé pozitivní výroky, jako například. „Všechno, na co sáhnu, se mi daří, jsem úspěšný a neodolatelný … ble ble ble“. Cítím v tom vymývání mozku pozitivními myšlenkami. Tady nejde pouze o myšlenky, ale i o to, že člověk cítí, že ty myšlenky jsou pravdivé.
Poprosit o pomoc anděly, Boha … Pána Ježíše Krista … (hodit svůj problém na ně a ukázat nedůvěru v sebe sama).
Ještě zbývá odpovědět na otázku, jak se člověk stane nesebevědomým. Nechá se zdeptat. Nechá si od někoho namluvit, že nestojí za nic. Že to, co dělá, nestojí za nic. Ze začátku mu v tom někdo pomůže například rodič. Pak už se dokáže deptat sám. A dokáže deptat i ostatní.
Hezky jsem to napsal 🙂
(Jenže to je dosti strohá pochvala. Chtělo by to trochu rozvést. Chválím se za to, že se nestydím a nebojím si přiznat si, že mám problém se sebevědomím. To samo o sobě je první krok, jak s tím něco udělat. Chválím se za to, že mám dobrou intuici a podařilo se mi vyrobit si návod, jak s tím něco udělat. I když to nemusí být dokonalý návod (hle, pochybnost), věřím tomu, že bude fungovat z devadesáti procent a pomůže mi z nejhoršího. Chválím se za to, že jsem o tom napsal článek, který má hlavu a patu. Ze všeho nejvíc se chválím za to, že na sobě pracuju. Chci být lepší. Sebevědomí zvládnu. Stane se ze mne sebevědomá bytost. Budu k sobě mít správný a pravdivý vztah. Budu vědět, kdo jsem a co dokážu. Budu si uvědomovat sám sebe.)
Pěkný, dokonce moc 🙂
Čím to je?
Já jsem chtěl stejně jako minule a to jsem se s recyklací moc nechytl 🙂
Vlastní zkušenosti jsou lepší.
Skvělý článek, hlavně pro nás nesebevědomé 🙂
Děkuji za pochvalu, i vy se můžete pochválit, že jste pochválil (když bylo co) 🙂
Clanok sa Ti Vìtku podaril a ten nàvod by som si kludne vyvesila
na stenu ako desatoro. I zdravè sebavedomie si treba vsak kontrolovat a neprehànat to. Lebo i to sa mi uz stalo a v danej situàcii som sa zrazu cìtila ako hochstapler a pràve tì "skromnì" mi ukàzali, ze toho vedia viac a az prìde cas, vedia to i pouzit. Tak si na to dàvam pozor a skor ten skromny opak je mi milsì. Dobrè financnè ocenenie nebyva vzdy merìtkom tej pravej kvality cloveka.
Mohla som pracovat v distribùcii tabakovych vyrobkov a dneska by som jazdila trikràt v roku k moru… Nebola to vtedy otàzka nìzkeho sebavedomia, ani toho, ze by som na to nesplnala predpoklady – proste som to odmietla. Màm i inè zàsady, ktorè kvoli financnèmu oceneniu neporusìm. Napriek tomu – Tvoj clànok dobry je a mohol by poslùzit k sebavychove cloveka.
Ahoj Emilko,
Jsem rád, že se ti článek líbí. To doufám, že poslouží k sebevýchově (alespoň) mého člověka a když ne, tak budu muset vymyslet lepší návod. Konkrétně už teď vím, že budu muset zapracovat na hospodaření s časem. Sice vždycky všechno nějak a někdy dopadne, ale dalo by se toho udělat víc a s tím souvisí i ono vědomí si toho, co člověk za daný čas stihl.
Dělal jsem pro farmaceutickou firmu, v té době jsem z toho výčitky neměl, ani později ne. Spíš jsem pochopil, že jde v první řadě o distribuci léků a s odstupem času už bych z tohoto neměl radost, kdybych pro ně dělal. Na první pohled to vypadá, že zdravotnictví je pomalu charita a farmaceutické formy jsou dobráci, co zkoumají a vyrábějí léky. Učíme se (vnímat) a to je dobře.
Měj se fajn 🙂
Jsem na tom podobně, tak si s dovolením Váš návod opíšu:O)
To mě těší 🙂 … víte jak to myslím. Ještě napíšu praktické pokračování, ale až se trošku vyhrabu výš. Hezké dny přeji … 🙂
Dobrý večer Vítku,
i já mám teď poslední dobou ne moc sebevědomé období a trápím se věcmi, kterými bych se vlastně ani trápit nemusela. A poznámka k lepšímu uspořádání času a jeho efektivnějšímu využití je také dost dobrá:-). Tentoráte jste se u mě trefil do černého po všech směrech:-). Děkuji a přeji příjemný večer.
Majka
To jsem vás vyhmátl, co? 🙂
To bude dobrý, to zvládneme …
Takovej škrabopis! Ve stylu písma se prý zrcadlí duše…
JE TO TAK, dobrá diagnóza. Rodiče a paní učitelka mne málo chválili za to, jak hezky píšu a tak jsem se zasekl někde ve druhé třídě. Teď už jsem ale moudřejší a tak z vaší poznámky vytěžím motivaci zlepšit to. Možná jste si chtěl jenom rýpnout, i tak děkuji :-).
Hned je člověku lepčejc, když ví, na čem může zapracovat …
No byla to trochu provokace z mojí strany, potřeboval jsem si zvýšit sebevědomí 🙂 Tak schválně jestli se mi to vrátí zpět, zatím nic…
Danieli, chápu, že je těžké nějak pozitivně okomentovat, když někdo jiný škrábe jako kocour … ovšem připravil jste se o možnost mne nejen informovat, ale také povzbudit a tím dopomoci k sebevědomí mě i vám … vy na to máte 🙂 Ale i tak jste naťuknul zajímavé téma, za což vám patří dík.
Není zač. Otázkou je jestli by jsme se měli zdokonalovat a zlepšovat úplně ve všem, jestli by nebylo lepší některé věci prostě přijmout, použít energii bezvýhradného přijetí, než vyvíjet tlak na dokonalost…
Myslíte, když třeba někomu smrdí nohy, protože si je nemyje, tak použije energii bezvýhradného přijetí, než vyvíjet tlak na dokonalost v oblasti čistoty … bližní pak použijí techniku "radikální odpuštění" (nebo spíš radikální opuštění prostoru :-))
Tak to bych potom použil techniku bezvýhradně-radikálního přijetí s dodatečným odpuštěním. 🙂 No asi bych rozlišoval případ od případu, škrabopis je trochu něco jiného než když někonu smrdí nohy a obtěžuje tím okolí. To je pak o narušování hranic a ty svoje by si měl každý hlídat.
Ještě k tomu můžete mantrovat:
Miluji Tě,
Prosím odpusť mi,
Omlouvám se,
Děkuji Ti.
A pak už jen zbývá napsal knihu o nové radikální technice …
Když člověk ví, co dělá, může použít (či předstírat) jakoukoliv techniku. Mistr porazí protivníka holí od smetáku, pomocí stébla anebo kuličky suchého z nosu … 🙂
Ty jo, Vítku co jste to tu v komentáři napsal za srajdy ,-) To je reakce na tato slova ? "Není zač. Otázkou je jestli by jsme se měli zdokonalovat a zlepšovat úplně ve všem, jestli by nebylo lepší některé věci prostě přijmout, použít energii bezvýhradného přijetí, než vyvíjet tlak na dokonalost…" To ale nebyl útok…nevšiml jste si ? To teda byl ale blbej příklad ty nohy…asi to mělo být na zasmání ne ? ,-)))
Danieli to pochopil …
Jste si tím jistý ? Poslední slovo jste měl vy ,-)
Ale jo, pochopil, pan Vítek je šprýmař, to jsem z pročítaní článků tady též pochopil 🙂
🙂 a dobrý šprýmař vykouzlí úsměv na každé tváři. Úsměv sluší každému 🙂
Tohle je moc pěkně napsaná věta.
Moc hezky napsané.
Suhlasim.Ale , jak na to ked vám to sebavedomie ničí napr.rasizmus a neucta voči vašej osobe pre váš povod?Tak jak vás Boh stvoril?
Tak mne to má naučit být sám sebou a dívat se na druhé lidi bez předsudků.
Hezké pocity má člověk odvozovat z toho, co o sobě ví (co umí, jaký je) a ne především z toho, co mu dávají najevo ostatní (kteří mohou mít předsudek) …
Proč mám pocit , že napsal někdo v souhrnu článek o mně ?
Blahopřeju, máme ze sebe a ze života (někdy) stejný pocity 🙂
Tak ať se vám/nám daří čím dál tím lépe …
nedaří , bohužel………kdyby dařilo , nenapsala bych 😀
Přesto anebo proto vám přeju, aby se dařilo. Taky jsem zažíval mizérii, ale přišel jsem na to, že si za to můžu sám a že se z toho jde dostat …
Skvělý článek, ale pravda je, že málokdo udělá ten krok, akci, když má právě nízkou nebo žádnou sebedůvěru, sebe-vědomí. Objevila jsem tohle a je možnost získat 3 video tréninky zdarma. Právě vlastní pochybnosti a strachy nám často brání něco udělat, tak je dobré si nechat pomoct a vykročit za pomoci podpory.Stačí se jen registrovat http://www.moje-sebeduvera.cz/?ref=9LLTk Úžasným koučem je Bc. Miloslav Krátký z dosahnetevseho.cz. Trénink začíná už 20.6
Dobrý den Ivo,
Nemám rád partnerské odkazy v komentářích, přijde mi, že ty komentáře jsou psané jenom kvůli těm odkazům … i když cílový web může být zajímavý, přijde mi nefér, strkat na cizí web reklamu … a proto partnerské odkazy mažu.