Nemám rád kuřáky a nelíbí se mi, když lidé mluví sprostě, když by mohli mluvit slušně. Ti první si neváží svého zdraví a ti druzí zakrývají svoji nejistotu a hrají si na siláky. Snažím se vyjadřovat slušně a sprostě lidem nenadávat.
Občas mi něco ujede, to ano, snažím se, aby to bylo co nejméně. Ale občas se přímo nabízí nějaké slovo někam napsat, anebo ho vyslovit, tak nějak pro lepší pochopení, aby bylo jasno a nechodilo se kolem horké kaše.
Jednoho dne před mnoha lety jsem přišel na stavební úřad a chtěl vědět, co budu potřebovat ke stavebnímu povolení. Paní mi vyjmenovala asi devět věcí a já jsem se zmohl jenom na pootevření pusy, ze které mi vypadlo: „Vy si ze mě snad děláte prdel? To po mně nemůžete chtít.“ Chtěli to po mně a příště už věděli, co jsem zač. Vyprávěli si to jako dobrou historku. Chtěl jsem úředníka navést na to, že jejich zvůle už přesahuje všechny slušné meze a že by se měli chovat jako služebníci a ne posílat člověka od čerta k ďáblu a od ČEZu k Telecomu. Ještě jsem té paní řekl, že by si ta vyjádření mohli zjistit sami, že k tomu mají určitě lepší možnosti, a že ty firmy, za kterými mě posílají, určitě budou radši, když vyřídí všechna ta vyjádření najednou. Říkal jsem to klidně, spíš jako nápad, že by se mi to líbilo.
Včera se mi stala zajímavá, řekl bych tajemná věc. Když jsem odesílal e-mail, zasekl se Outlook. Stává se to tak jednou za půl roku. Otevřel jsem e-mail a hle byla v něm dvě neslušná slova. Náhoda? Nebo mne něco chce upozornit, abych se krotil a dával si pozor na jazyk? Jak už víme, náhody neexistují.
Stejný den mi napsala jedna paní, že četla některé moje články, že jsou zajímavé, ale když přijde vulgární slovíčko, „jejím tělem projede bolavý blesk“.
Když někoho cituji a on řekne „hovno“, tak prostě napíšu, že řekl „hovno“.
Nejsem jako televize, která to vypípne a tím povzbudí divákovu fantazii, která začne dosazovat různé vulgarizmy a hledá, který to tak mohl být. Ani nenapíšu hov…, protože stejně všichni víme, jak to bylo.
Proč oslabovat význam citovaných slov? Protože já bych to tak neřekl? Není to cenzura?
Proč vlastně rozlišujeme slova na slušná a neslušná, vulgární a nevulgární, povolená a zakázaná. Nezáleží spíš na tom, jaký je člověk celkově, než na tom, že občas řekne něco šťavnatějšího?
Má to svůj hlubší důvod a to sice ten, že mozek je jako počítač, který je naprogramovaný na pravé významy slov. Když člověk řekne něco vulgárního, co zároveň nedává smysl („jdi do pr…“), mozek to bere jako nesmysl a neví, co si s tím počít a rozhodí ho to. Ta paní měla svým způsobem pravdu. Myslím si ale, že ani na vulgární slova by neměl být člověk přecitlivělý.
Na závěr se přeneseme do světa literatury a uvedu veršík z básně Ivana Diviše
“Má krásná černovlasá paní,
Vy ovšem netušíte ani,
nemáte sebemenší zdání,
jak rád bych mrdal Vás!”
Šel ten veršík napsat hlouběji a láskyplněji? Je tento podle mne milý a láskyplný veršík významově špínou a zneuctěním lásky?
A co vy, jak vnímáte vulgární slova? Dokážete si vážit člověka, který tak mluví? Je správné, aby televize vypípávala, nebo má citovat přesně? Patří taková slova na veřejnost? Nebo nepatří ani do soukromí a v láskyplných vztazích se bez nich můžeme obejít? Připadá vám, že mluvím vulgárně a pohoršuje vás to?
Vyšlo na blog.idnes.cz
No dobrá…….
Jak má člověk poznat,že je přecitlivělý na vulgární slova????Kde je ta hranice???Co je dobře a co je špatně?Proč používáme vulgární slova?Jsou potřeba???
Z mého pohledu si myslím,že pokud budu přecitlivělá na tato slova,tak onen článek,kde se vulgární slova vyskytují,ani nedočtu.Řeknu si ,to je ale sprosťák,to číst dál nebudu.Ovšem pokud článek dočtu a upozorním autora,že by se dala najít jiná slova,je to přecitlivělost?Tu hranici si určujeme sami tak ,jak to cítíme.Pokud se člověk pohybuje v drsnější společnosti,tak společnost ho ovlivní a začne slova používat také a časem se tak umrtví,že už ani nevnímá a necítí,že jsou to slova nevhodná.Pokud v tom vyrůstáme,tak už ta hranice je nastavena jinak.Takový človíček si myslí,že je to normální.Ale stejně někde vnitřní hlásek volá…hele nemluv tak.
Já ke svému životu vulgární slova nepotřebuji,proč taky?A když mi něco ujede,tak je to jenom občas debílek,blbeček…na tvrďárny nejsem,ale i toho debílka chci úplně vymazat,protože si uvědomuji,že když to vyslovím,tak ubližuji,i když o tom ten dotyčný ZATÍM neví a nebo ví??????
Hezká úvaha,chytla jsem se do sítě. Vla´dka
Jestli nejde o to, co se nám líbí, ale o to, co je spravedlivé a co je spravedlivé vůči mozku, aby ho to nerozhodilo, tak si myslím si, že je dobré rozlišovat, kdy ten výraz dává nějaký smysl a kdy ne. Například „jdi do pr-dele“. To nedává smysl, protože tam nikdo jít nemůže. Tedy nepoužívat. Ale „šlápl jsem do ho-vna“ mi přijde akceptovatelné, pokud do něj člověk skutečně šlápne. Šlápl jsem do hovínka už je jiné. On i výraz „po-sral se strachy“ může být pravdivý a to jak na fyzické tak na psychické úrovni.
Člověk si všechna vulgární slova může zakázat a nahradit je čistými slovy, anebo se tématům (a lidem), která vyžadují jejich užití, vyhnout. A pokud cituje, použije uvozovky.
A pak je tu ještě jedna věc, pokud se zaseknu na sprostých slovech a nedočtu do konce, tak toho autora ani nepochopím a to je, myslím si, ta přecitlivělost. Cílem komunikace je pochopení a porozumění. A teprve pokud zjistím, co ten člověk chtěl říct, tak ho mohu opravovat a navrhovat mu přesnější slova. Jde o to, abychom se vyjadřovali přesně. To by mohlo být klíčem k výběru slov. Přesnost.
Stalo se mi dnes ráno……..
Jsem v koupelně a slyším ,jak manžel říká …pojď si to uklidit….Jedna z našich čubiček včera baštila jablíčko a nějak jí to nesedlo,takže ten obsah skončil na podlaze.Manžel jaksi nepochopil,že to pejskovi nesedlo a pak to začalo.,,Neser mě Terko"…..sedíme u stolu a pijeme čaj,Terka samozřejmě čeká pod stolem co upadne….má úplně prázdný žaludek…a manžel ,,Terko jdi do prdele,mazej do pelíšku".To už jsem nevydržela a říkám,,To musíš mluvit sprostě hned po ránu u snídaně??"Odpověď:prosím tě nebuď přecitlivělá!!!!!
A co vy na to.Jsem přecitlivělá????A nebo citlivá????Že slyším uchem ,ale i citem,že není spravné používat tato slova.Jak vy se cítíte po ránu,svítí sluníčko,zpíváte si a pak přijdou slovíčka ta která přišla.Mluvím sama za sebe,okamžitě mě to naladilo úplně jinak,ale naštěstí se umím včas přeladit.Tady vidíme ,jakou sílu slovo má.Co myslíte,měla jsem to přeslechnout?Já si myslím,že ne.Dokonce si myslím,že je mou povinností upozornit manžela ,aby tak nemluvil.
A teď Vám napíšu pár myšlenek Valerije Sinelnikova z knihy Tajemná síla slova:
Ukazuje se,že náš stav zcela odpovídá tomu,jaké jsou naše myšlenky a obrazy,jakými slovy je vyjadřujeme.
Pokud to,co se děje v mém životě,zcela odpovídá tomu,jak myslím a hovořím,pak změnou mých myšlenek a mé řeči se změní i můj život a okolní svět.
Je velmi důležité naučit se správně užívat slova a myšlenky.
Nejsme pasivními přijímači,ale aktivními tvůrci.
Všechno živé na Zemi může cítit,vyzařovat své vlastní světlo.Avšak uvědomělé slovo na Zemi je dáno pouze člověku.Jakákoliv myšlenka,slovo i skutek se zapisují do Věčné knihy života v nekonečném prostoru paměti.
Pomocí slov a obrazů si vytváříme vlastní model reality,tvoříme svůj svět.
Každý člověk má kouzelnou hůlku s názvem SLOVO.
Existuje zvláštní magie zvuku a slova,ve zvuku je VĚČNOST.
Pomocí jazyka a slova komunikujeme s jinými lidmi,navazujeme kontakty,rozvíjíme vztahy,vyjadřujeme své pocity a emoce,ale zároveň vyvoláváme pocity a reakce u druhých lidí,působíme na ně.Takže se vlastně navzájem díky jazyka a slova ovlivňujeme.
Když to co píše tento autor přijmu za skutečnost,tak přemýšlím…..jaký den bude mít můj manžel,který započal ráno takovými slovy?Bude se mu dařit? A nebo mu práce nepůjde od ruky a všechno na co sáhne nebude stát za nic?Budu to jen tak pozorovat.
Přeji zajímavé chvilky se slovíčky.
Vlaďka
Vlaďko,
Co se týká pana manžela, záleží také na tom, jakým způsobem to řekl. Mohl říct prosebně šeptem, „Terkóóóó, jdi do prdeléééé“ a drbat jí za uchem, anebo to na ní mohl vyštěknout.
Ve druhém případě bych mu řekl, že jestli chce takhle mluvit, tak ať jde mluvit za dveře, že nejsem povinný tohle poslouchat. Možná by to bylo moc přísné, tak by to mohlo být formou, že pokud chce takhle mluvit, ať jde příště za dveře … to bylo vůči mně a tomu, co musím poslouchat, pak by možná zasloužil pár slov o tom, jak je asi psovi, když tohle musí poslouchat …
Většina lidí někdy ujede, ale zpětně bychom měli být schopní říct, jestli to bylo na místě, anebo to šlo udělat jinak.
Tajemná slova pana Valerije si vychutnám později, děkuji za ně 🙂
Dobrý večer paní Vlaďko,
chtěla bych reagovat na tu Vaší "přecitlivělost" když se někdo z Vašich blízkých vyjadřuje vulgárně. Já to cítím úplně stejně jako Vy. Můj bývalý přítel byl ke konci vztahu zdá se více agresivnější a také dost vulgární (možná byl takový stále, ale já jsem to třeba tak moc nevnímala). Prosila jsem ho mírovou cestou ať se alespoň přede mnou snaží vyvarovat sprostých slov, ale on to nějak nevnímal a ani neměl zájem se snažit o nápravu:-(. Možná to byl i jeden z důvodů proč už spolu nejsme. Ale to už je jiná kapitola… Možná až pan Vítek napíše něco na téma "proč jsou Avennité tak sami" 🙂 (anebo se mi to zdá…?), tak příspěju svými postřehy a nejasnostmi v tomto směru:-). Takže paní Vlaďko, nemyslím si, že by jste byla přecitlivělá v tomto směru… a když ano, tak já s Vámi:-).
Mějte hezký večer Majka Horneková
Paní Majko.
Děkuji za komentář ke slovíčkům.Víte můj otec byl hodně vulgární,takže jsem to slýchávala jako dítě skoro denně,mohla jsem se klidně umrtvit a mluvit stejně,ale nelíbilo se mi to už jako malé.Já k životu vulgarismy nepotřebuji,mám pocit,že lidé ,kteří je používají,jsou uvnitř ve své podstatě křehké a citlivé duše a navenek pro okolí tak nechtějí svou citlivost dát najevo,tak to zakrývají těmito vulgárními slovy.Časem se z toho stane zlozvyk a pak už je člověk tak umrtven,že to s ním nic nedělá a používá to v běžné mluvě,ale to je pouze můj názor.Ono to může vzniknout hlavně v dětství,kdy se o dítě doma nejeví moc velký zájem,tak tyto děti pak chtějí vyniknout např. v partě a aby děcko na sebe více upozornilo a někdo si ho všiml,tak tam to začíná.
Paní Majko a chcete se toho článku o samotě ujmout? Nebo mám napsat prototyp na rozjezd? Téma je to zajímavé, akorát bychom si měli říct, co je to ten avennita, jestli každý, kdo se motá kolem, nebo student, který absolvoval nějaký stupeň semináře. Já se třeba nenazývám avennista, abych těm skutečným nedělal ostudu. Být avennita pro mě znamená, mít to v malíku a žít tak nejen usilovat. Když už, tak avennofil, milovník … ale pro článek to není zásadní. Je to o samotě hledajících.
A ještě je otázka, jestli tou samotou myslíte samotu partnerskou nebo celkově.
Pane Vítku, dobrý večer,
Pod pojmem Avennita si představuji již člověka, který přijal filosofii Avenna a snaží se naplňovat a chovat se podle jejích návodů. Protože si myslím, že každý kdo překoná tu hranici, kdy se o Avenně dozví až do fáze, kdy si jde za svým a začne naplňovat (nenechá se odradit okolím a jeho reakcemi), tak už není cesty zpět a stává se Avennitou. Mám pocit, že tento název používají sami autorky. Možná jsem to četla právě na webu Avenny. Takhle to slovo alespoň vnímám já… Ale pokud Vám nesedí, tak používejte Vy to svoje, které podle Vás vystihuje Nás hledající:-).
Tím už jsem skrytě naznačila, že bych byla ráda, kdyby jste napsal prototyp článku, poněvadž mě zajímá Váš postoj a pohled k tomuto tématu.
Měla jsem přímo na mysli osamělost – být sama bez partnera a možná i bez přátel. Ale osamělost vedle někoho je také zajímavé téma a možná by si zasloužilo samostatný článek. To ale nechám na Vás jak to pojmete. Vy si s tím poradítě jistě bravůrně, jako vždy:-) a já se pak ráda přidám se svým názorem v podobě komentáře:-).
Paní Vlaďko,
s tím vulgarismem u dětí s Vámi souhlasím. Já jsem se vulgární slova naučila spíše až ve svém posledním zaměstnání, poněvadž jsem byla ve společnosti, kde se tato slova používala snad více než ta normální. Od té doby, ale co jsem se začala zajímat o Dokonalost a vše s tím spojené, tak se snažím všechny tyto vulgární slova vytlačit ze svého slovníku a je mi i nepříjemné když někdo přede mnou mluví sprostě.
Přeji krásný večer bez ošklivostí:-). Majka Horneková
Člověk je ovlivněn společností a lidmi,mezi kterými se pohybuje.Mám kamarádku,která nemluvila tak sprostě jako dnes,zřejmě je také ovlivněna,ale záleží na každém,zda se ovlivnit nechá a nebo zůstane sám sebou.
Víte paní Majko a Vítku,já se ani necítím Avenitou,měla bych potom pocit,že se od ostatních lidí odděluji.Ano,mám dnes odlišný názor než jsem měla dřív,dívám se na svět jinýma očima,Avenna mi dala hodně,ale hodně mi daly také knihy,hodně jsem se dozvěděla,ale pořád je mi to málo….jsem jako ÝTÝ……málo informací…..málo informací………
pocit osamocení jsem měla na začátku,když jsem začínala jezdit na semináře a měla jsem silnou potřebu o tom všem s někým polemizovat,ale dnes už ten pocit osamocení nemám.Když mám potřebu s někým o něčem mluvit nebo si napsat,tak mám kolem sebe lidičky na ,které se mohu obrátit a jsem za to nesmírně ráda.Přesně jsem procházela fázemi,které jsou popsány v malé žluté brožuře od Avenny,je moc hezky napsaná.
Paní Vlaďko,
o jaké žluté brožuře to mluvíte?:-) Avennu jsem uváděla jako počátek mého "uvědomění si…". Teď také dychtím po informacích víc a víc, proto jsem šťastná za tento web a také za informace, které tu nalézám a odkazy na knihy, které si objednávám, že ani nevím kterou mám číst dříve:-). Jestli mi rozumíte.
Majka Horneková
Paní Katka s paní Hankou vydaly úplně na počátku žlutou brožuru ,o čem je Avenna.Jedna moje známá jí moc chtěla,tak jsem se paní Hanky zeptala,zda jí ještě nemají a dostala jsem jí pro známou zdarma.Asi ještě nějakou zásobičku mají.Je tam popsáno,co se Vám začne dít,pokud půjdete cestou spravedlnosti,mě se moc líbí.Až bude další přednáška,tak se na ní zeptejte,ale mohu jí vzít s sebou ,abyste do ní mohla nahlédnout.
Dobrá, děkuji Vám paní Vlaďko. Těším se na další přednášku. Věřím, že budu moci přijet, ale to si určitě dáme vědět třeba tady, aby jste brožurku nevezla zbytečně:-).
Pěkný večer, Majka Horneková
Hezký večer paní Majko,
píšete, že se těšíte na další přednášku, ale přednášky avenny jsou od letošního roku pozastaveny, viz http://www.skola-zdravi.cz/?clanek=novinky. Toužíte po žluté brožurce a paní Vlaďka Vám tuto brožurku nabídla k nahlédnutí. Své počínání odůvodnila tím, že ji v avenně dostala pro svou kamarádku zdarma. Až potud se zdá být všechno v pořádku, ale…je to cesta spravedlivá, když právě avenna káže, že každý zdroj znalostí je určen právě pro jednoho konkrétního člověka, který za tento zdroj (kniha, CD,…) zaplatil právě přiměřenou cenu? Prosím, vnímejte můj komentář pouze jako námět k zamyšlení. Ve vztahu k vašim aktuálním komentářům se mi vybavila jedna poměrně obsáhlá diskuse na stránkách avenny o zpoplatnění výukových materiálů…hezký večer, Jana
Dobrý večer paní Jano,
o tom že jsou přednášky pozastaveny vím, byla jsem na té poslední a tam nám to paní Katka říkala. Předpokládála, že ale kolem února se budou snažit přednášky zas obnovit. Článek, na který posíláte odkaz jsem ale nečetla, možná je tam zas trošku jiná informace než mám já.
To, že jsem tu záležitost s brožurkou odložila na příští přednášku (s vědomím, že může být klidně až za rok) bylo proto, že ten materiál v tuto chvíli není pro mě tak důležitý. Ale ráda se s ním seznámím, popř. ho ráda budu vlastnit. A tím se dostáváme k otázce Spravedlivosti ohledně ceny za informace. Když mi paní Vlaďka napsala, že mi dá nahlédnout do brožurky, tak mi v hlavě cvaklo, jestli je to správné a jestli si tím ona i já nevytváříme nějaký dluh… Máte určitě pravdu v tom, že jsem to měla hned vyřešit a říct paní Vlaďce, že to asi není správné. Místo toho jsem to nechala být s tím, že je na to čas a dořeší se to až ta situace nastane. Spíše jsem počítala s tím, že si o brožurku řeknu paní Katce či paní Hance na další přednášce (až je obnoví).
Děkuji Vám, že jste mě takhle krásně "nakopla" (myšleno dobře:-)). Dělám to takhle hodně často, že řeším věci až nastanou i když vím o tom, že se to stane, dlouho dopředu. Nevím jak je to správně, ale věřím, že se to jednou dozvím:-).
Paní Jano, přeji pěkný večer i Vám. Majka Horneková
Chtěl bych uvést, že brožurka dřív byla k dispozici na přednáškách a také v elektronické podobě na internetu jakožto propagační materiál. A jelikož zadarmo, tak nemá smysl se bavit o nějakém placení za informace. A když si někdo prohlédne brožůrku u Vlaďky, tak se může rozhodnout, jestli brožůrku vůbec chce nebo ne. Stejně jako když si prolistuje knížku na stánku.
Jediná otázka je, zda si autor přeje, aby se brožůrka z roku xy dále rozšiřovala nebo zda ji teď neprodává.
Mimochodem, když se šlo ve Škole zdraví na záchod, tak tam jsou napravo takové držáky na stěně a v nich nějaké brožůrky. Jestli jsou to ty samé, to nevím. Tyhle jsou větší a lesklé.
Á, to jsem nevěděla, že byla zadarmo. Děkuji za připomínku:-). Dobrou noc… Majka Horneková
Vítku,máte pravdu,měla jsem uvést,že brožurka byla vždy zadarmo dokonce i v různých knihkupectví a když jsme měli poslední seminář,tak nás paní Katka upozornila,že na chodbě na stolečku jsou další,pokud by měl někdo ještě zájem.Ta velká lesklá brožurka je jiná,jsou tam informace spíše orientační o výuce apod.
Takže pokud někomu dovolím nahlédnout do této brožurky,tak se tím dluh nevytváří,proto jsem paní Majce toto nabídla.
Omlouvám se,že jsem někoho uvedla v omyl tím ,že jsem nenapsala,že brožurka je zdarma,promiňte mi to.
Vlaďka
Řeknu Vám, ty původní věci, které byly psaní ještě pod hlavičkou Poselství Avenna jsou takové tajemnější. Pak autorky z nějakého důvodu přejmenovaly učení na Škola zdraví, asi se chtěli víc přiblížit lidem a nebýt tajemné …
No předtavte si,že asi to tak bude,protože mě právě Škola zdraví oslovila.
Pan manžel to řekl tak,jak jsem napsala,musel to slyšet i syn v pokoji.Rozhodilo ho to zvracení Terky a měl vztek a pak už nebyl problém použít tato slova,prostě nezvládl své emoce.On to ví,že se mi nelíbí,když mluví sprostě,ale nic na tom nemění a myslím ,že ani nechce,protože použije argument….podívej se na svoje chyby,pořád na mě něco vidíš.Na to já mu odpovím,že každý z nás má chyby a pokud mu na mě něco vadí,tak ať mi to řekne.Ale to už bych odběhla od tématu.
Zase někdy příště.Mějte se hezky Vlaďka
Tak už jsem se dostal k panu Valerijovi.
Ačkoliv to Valerij neřekl takto, dalo by se říci, že slova jsou věčná. Každé slovo, které vyslovíme, se někam zapíše. Co už jsme řekli, s tím nic neuděláme. Pouze to můžeme vylepšit tím, co řekneme později. Své Suma Sumárum o slovech už jsem řekl: Vyjadřuj se přesně a smíš používat jakákoliv slova. Cílem slov není vydávat zvuky, ale přenášet pochopení.
Někde jsem četl, že větší moc než slova mají představy …
Zdali pak se práce vede těm, co na ni nadávají. Divím se, že vůbec něco udělají.
Tu knihu Vám vřele doporučuji,už jsem jí dočetla,je tam i zajímavá historie jazyka,tyto informace jsou pro mě nové,ještě více jsem se díky knize utvrdila v tom,jak je důležité co říkáme.Čtu další jeho knihu o bohatství,taky zajímavé,našla jsem se tam.
Tak to máme další dva Sinelnikovy, nechcete mi rovnou napsat seznam doporučené literatury? 🙂
Od pana Sinelnikova jsem začal číst Dohoda s nemocí a když jsem se dočetl k prstové metodě, uvědomil si, že je to jen berlička, stejně jako kineziologie, je berlička. Tak jsem si řekl, proč budu čerpat z autora, který používá berličky, když můžu čerpat z autora, který létá jako pták? Jak jsem už psal, pravděpodobně není na trhu pro mne kniha, zatím kromě jedné, kterou bych dokázal přijmout bez výhrad. A ta jedna (The Key 🙂 není moc praktická, jako je spíš dobrá pro celkové naladění.
Takže cokoliv čtu, čtu spíš jako zajímavost, jak na to jdou jiní. Chci mít přehled o tom, co dělá konkurence a jak daleko došla.
Řekněte sama, potřebujete mít víc učitelů než jednoho? Není to naše nenasytnost, netrpělivost a zmatek, co nás nutí kupovat nové a nové knihy?
Ono v každé té knize je kus pravdy, to určitě, ale myslím si, že kdyby člověk četl pozorně a zvažoval každé slovíčko (což měl už udělat autor), tak by třeba došel k tomu, že některé věci do sebe nezapadají a musel by si tu knihu domyslet podle sebe a upravit tak, aby mu to zapadalo do sebe a prošlo to filtrem jeho poznání. Filtrem toho, co už ví a čemu už věří.
Knih pro nás, myslím knih, které nás mají posunovat dopředu, bude čím dál tím méně. A to je dobře. Mějte se krásně …
Ale rád si pana Sinelnikova přečtu, děkuji za navnadění …
No tak mě zajímají knihy hlavně proto,že se dívám na věci z různých úhlů pohledu a pak si dělám vlastní závěr a když mi něco nesedí,tak si tam vpisuji nesouhlas,co se mi líbí,tak zvýrazním nebo podtrhnu.Pokud mi nejde prokousat se úvodem,tak knihu odložím a nečtu,to se mi stalo zatím u třech.
Taky čtu Vladimíra Megreho..Anastázii,někdo by řekl…blbost,nadsazené apod…….ale je tam od všeho.Taky mi vyhovuje jeden učitel,hlavně když cítím,že je to to pravé ořechové.
Ale přesto mám ZATÍM potřebu hodně číst.Seznam zatím psát nebudu,protože to byste pak nic nestíhal cha cha cha?????
Tak příjemné chvilky se Sinelnikovem. Vlaďka
Dobrý nápad, trošku si ty knížky proškrtávat a vylepšovat. Proč já vlastně nečtu s pastelkami v ruce? Já si ty knížky nechci kazit. Ale vždyť jsou to vlastně učebnice … potrava pro mozek, která se má strávit …
Však vy se jednou pochlubíte, co jste všechno přelouskala a odložila. Mějte se fajn.
Milý Vítku, napíšu Ti znovu to, co jsem Ti už říkal … nesnaž se psát dobré a čtivé články. To nestačí. K čemu je dobré, když si něco přečte deset tisíc lidí a zasměje se něčemu nespravedlivému. Zapomeň na nějaké čtenáře, piš čistě a přesně … usiluj o Dokonalost … až ji dosáhneš, dozvíš se, k čemu to bylo dobré. Máš na to. A zlepšuješ se. Tak se ještě přestaň strachovat o čtenáře a bude to dobré.
Milý Vítku,
z Tvého posledního komentáře vyplývá, že v dobrých a čtivých článcích popisuješ nespravedlivost. A nebo Nespravedlivost? Opravdu to takto vnímáš? A potom, usiluješ o Dokonalost, snažíš se…to znamená, že vyvíjíš úsilí, sílu – to ale přeci nefunguje, prostě žij a dělej to, co je v souladu s Tvým pocitem, Tvým přesvědčením, tedy odlož sílu a přivítej do svého života harmonii, jednoduchost a pozoruj ty rozdíly…buď v souladu se Životem…
V případě, že zapomeneš na nějaké čtenáře, kdo Ti potom dá zpětnou vazbu? Dokonalost? Co se skrývá za strachem, že Tvé články nebudou mít odbyt – že si nenajdou své čtenáře?
Ahoj Jano, vydávat sílu přeci musíme, když nevydáš sílu a budeš chtít přeskočit potok, tak se zhroutíš do potoka. Ber tyto články a komentáře o psaní a formě jako sebezpytování, ve kterém hledám, jak psát dobře a přitom čistě. Když napíšu, „přišel jsem domů a pomilovali jsme se s manželkou“, tak to asi mnoha lidem nebude připadat nijak zajímavé a vtipné. Pokud napíšu, „připlazil jsem se domů a ojel jsem starou“, tak věřím, že pár lidem to bude připadat vtipnější. Hledám tu správnou střední cestu …
To je v pořádku, o té správné střední cestě je harmonie, harmonie k sobě, harmonie ke svému okolí, harmonie k životu…cituju z tvé věty: "Když napíšu, „přišel jsem domů a pomilovali jsme se s manželkou“, tak to asi mnoha lidem nebude připadat nijak zajímavé a vtipné…" konec citace – ale po přečtení takto slovně vyjádřené myšlenky si někdo představí lásku, harmonii, soulad…a tedy přirozené spojení se životem. Tvé sdělení pokračuje:" Pokud napíšu, „připlazil jsem se domů a ojel jsem starou“, tak věřím, že pár lidem to bude připadat vtipnější." konec citace – ale někoho toto čtení odradí právě proto, že takto slovně vyjádřená myšlenka navodí pocit násilí, neúcty, disharmonie… a tedy nepřirozené, násilně nastavené prožívání života. A ještě k té síle: ano, když chci přeskočit potok nebo chci ručně vyklepat koberec, tak použiji své fyzické síly. Ale když chci být úspěšná a chci použít sílu ve formě usilování, snažení se, tak potom ten vysněný úspěch budu hodně dlouho vyhlížet…
Jano, Děkuju za hezký komentář, ty dvě mé citace jsi pěkně vysvětlila. Já nevím, jaké máš cíle, co si představuješ pod slovem úspěch. Jestli někdy budeme na stejném místě (myslím třeba nějakou přednášku), tak se můžeme seznámit a něco z toho si říct.
Co se týče toho úspěchu, připadá mi, že hodně lidí si myslí, že pozitivní myšlení všechno zařídí samo. Nevím z jaké literatury nebo odkud konkrétně čerpáš. Můžeš se pochlubit.
Ano, je lepší myslet pozitivně, než myslet negativně, do určité míry. I to pozitivní myšlení má své podmínky, aby fungovalo. A věřím, že jednou z těch podmínek je i dostatečně tvrdá, poctivá, usilovná práce. Jak funguje pozitivní myšlení, je napsané v knížce Klapzubova jedenáctka. Vybavuji si to jen mlhavě. Táta koupil klukům kouzelný míč, se kterým vždycky vyhrají. A aby to nebylo tak nápadné, to jejich vyhrávání, tak pro jistotu pořádně trénovali.
Vítku, být pozitivní k životu je velká výhra, myslet na to, co si přeju a ne na to, čeho se obávám – to už je jeden z nástrojů mentální hygieny. Ale i pozitivně orientovaný člověk má své negativní emoce a ty má potřebu projevit.
Nabízím ti svůj pohled, který můžeš, ale nemusíš přijmout:k tomu, aby byl člověk úspěšný, potřebuje být uvolněný. Máš určitý nápad, myšlenku, jsi přesvědčen o tom, že je výborná k realizaci a teď na ni začneš lpět. Snažíš se, vynakládáš nemnoho úsilí k realizaci té myšlenky a začínáš zjišťovat, že se Ti nedaří nebo daří, ale stojí Tě to vynaložení velké energie a pomalu začínáš ztrácet nadšení a pomalu se začíná vytrácet i radost. Já se v životě řídím tím, že člověk má pracovat snadno, tedy nesnažím se, ale jsem uvolněná, otevřená životu. Když jsem uvolněná, tak nejsem zablokovaná a jsem přístupna právě tomu správnému řešení, které se nabízí a mám z toho radost. A mám ze sebe radost.
Těším se na setkání s Tebou a na naše otevřené povídání si o životě. Ale na přednáškách to pravděpodobně nebude. Slečna Žaneta (a následně i další komentáře) mi upřímně otevřela oči a já jsem uviděla, že tudy pro mě nevede cesta k mému dalšímu sebepoznávání.
Ano, Jano, pokud na něčem příliš lpíme, tak to před námi utíká, s tím souhlasím.
Přidám se k Vašim komentářům.
Myslím si,že je normální,že pokud někdo píše,tak už dopředu myslí na to,zda si jeho články někdo přečte a zda se budou líbit.To samé,když já maluji kraslice,tak také myslím na to,zda budou prodejné a budou se líbit.Zatím se vždy prodali a kupující si je našel.Spíš to vnímám tak,že Vítek do toho nedává až tak sílu,jako svoji energii a čas,ale v globálu to nazval silou a stejně kdo bude hledat,tak si článek najde.Pro někoho bude článek dobrý a pro někoho špatný,každý máme jiný pohled,ale vidím to tak,že články si přečtou lidé,kteří budou podobně naladěni na stejnou frekvenci jako Vítek.
Paní Jano co si představujete konkrétně pod pojmem harmonie?
Děkuji za případnou odpověď. Vlaďka K.
Paní Vlaďko,
ráda se rozepíšu o tom, co pro mě znamená harmonie, ale nejdříve Vám napíšu,jak se mnou rezonuje věta "Děkuji za případnou odpověď." Vím, že je to vzorec jednání, jak si nenárokovat, který jsme se naučili v Avenně. I já jsem ho zpočátku používala než jsem přišla na to, že mi tato věta připadá umělá. Když někomu děkuju za případnou odpověď, vyjadřuju tím, že mě vlastně odpověď dotyčného moc nezajímá, když ji napíše, dobře, ale když ji nenapíše, tak se vlastně nic nestane. Ta otázka, co jsem položila, byla vlastně řečnická, na její odpovědi mě vůbec nezáleží. Jenomže člověk, který pokládá otázku, tak když za její odpověď ještě předem poděkuje a nepoužije to sousloví "případnou odpověď", tak zcela upřímně vyjadřuje svůj zájem o poznání a nejedná se zde o žádné nárokování si. Pro příklad nemusíme chodit daleko: na komentářích na stránkách Avenny je poměrně hodně dotazů, které končí právě touto větou – za případnou odpověď děkuju – a mnohé z nich opravdu zůstaly nezodpovězeny. Naproti tomu k otázkám vyjádřeným s upřímnou touhou a poděkováním, ale beze slova "případný" se pokaždé někdo vyjádřil…
Ahoj Jano, já to vnímám takhle:
Pokud předem poděkuji za věc, kterou pak nedostanu, tak vytvořím dvojí dluh. Jeden na straně poděkovaného, bylo mu poděkováno, ale on nic neudělal. A druhý na mé straně. Tím, že jsem poděkoval, jsem se nastavil do stavu, kdy očekávám odpověď a tím jsem si přivodil pocit zklamání, pokud odpověď nedostanu. Naopak si myslím, že na Avenně je moudré děkovat „případně“.
Ještě jedna odpověď. Člověk časem dostane odpověď na každou otázku, i když ta odpověď přijde odjinud a jindy než čekal. Takže (teoreticky) může za odpověď poděkovat předem (spíš v duchu).
Ahoj Vítku,
souhlasím s Tebou, že je správné nejprve položit dotaz/požádat o službu/produkt a potom vyčkat, dostanu-li odpověď/čerpám-li službu/získám-li produkt a následně poděkovat, tedy vyjádřit vděčnost.
Píšeš, že "Pokud předem poděkuji za věc, kterou pak nedostanu, tak vytvořím dvojí dluh. Jeden na straně poděkovaného, bylo mu poděkováno, ale on nic neudělal." Tímto tvrzením si nejsem tak jistá. Tím, že předem poděkuju přeci toho druhého nezavazuji k plnění. Tím, že předem poděkuju, já vyjadřuju svoji vděčnost a svůj zájem o poznání/získání služby/produktu. A pocit zklamání si můžu nastavit jedině tehdy, když budu lpět na odpovědi/službě/produktu.
Souhlasím s Tebou, že kde je problém, tam je i jeho řešení a kde je dotaz, tam je i jeho odpověď. A zítra se už těším na povídání si o harmonii.
Hezkou dobrou noc, Jana
Víš, Jano, když o tom tak ještě uvažuju, tak si myslím, že člověk by měl poděkovat až když je za co, vždyť ten dík je taková odměna. A slovo případně má opodstatnění tehdy, kdy už nebudu mít možnost poděkovat. Tedy nějaký autor napíše „děkuji za případné pochopení“, ale už nebude čekat, že mu čtenáři jednotlivě napíší, že ho pochopili a on jim jednotlivě poděkuje. Tím se trochu posouvám k tomu, co píšeš, Ty že to slovo je, pokud se bavím s jednotlivcem zbytečné (napsala jsi umělé).
Za knížky objednané z internetového obchodu děkuji předem, protože je velká pravděpodobnost, že přijdou. I když je otázka, jestli to není ukvapené. Stalo se třeba, že z šesti CDček přišla čtyři a ještě k tomu za měsíc.
Dobrý den paní Vlaďko,
tak jak já vnímám harmonii? Nejdříve se podívám do Slovníku spisovné češtiny, jak je tady toto kouzelné slůvko vysvětleno: harmonie znamená soulad, vyrovnanost, souzvuk, shodu. Já vnímám harmonii v třech oblastech – harmonii k sobě a v sobě, harmonii ke svému okolí a harmonii k životu. Všechny tři oblasti jsou stejně důležité. Pod harmonií k sobě a v sobě mám nastaven tento princip: přijímám se taková, jaká jsem,tedy přijímám všechny mé dobré ale také mé všechny mé špatné vlastnosti a mám sama sebe ráda bez omezení, bez podmínek.Pozoruju sama sebe, jaké mám v sobě pocity, jak přicházejí a odcházejí a jaké emoce s sebou ty pocity přinášejí. Prožívám pocity naplnění a radost sama ze sebe. Pod harmonií k ostatním mám nastaven princip otevřené komunikace. Pod harmonickou komunikací si ale nepředstavuju jenom souznění myšlenkové, ale také respekt k odlišnému názoru druhých a umění vstoupit do konfliktu. Nevyhýbat se konfliktní situaci, ale postavit se ji s otevřenou náručí je pro mě nové poznání. A právě toto nové poznání mě posunulo dál. To, že můj názor je odlišný od tvého ještě neznamená, že tě vnímám jako nepřítele.I toto je harmonie. No a ta poslední oblast, harmonie k životu, tady jsem na vlně života, v čase se posouvám dál a výš, ale stejně jako vlna mořská tak i já na té vlně životní přijímám veškeré vlnění – jsem v souladu se životem. A stejně tak jako se den střídá s nocí a příliv s odlivem, tak i já jsem otevřena duálnímu projevu života. A vnímám všechny tyto tři oblasti harmonie, tedy harmonii k sobě, harmonii k ostatním a harmonii k životu v jednotě.
Paní Vlaďko, toto je moje vnímání harmonie, které Vám nabízím, ale které můžete a nemusíte přijmout.
Přeji Vám hezký den, Jana
Ahoj Jano slovníková, podívala by ses, prosím, do slovníku na slova úmysl a záměr. V poslední době jsem na ně trefil několikrát (Sinelnikov – Síla záměru, u Tebe v komentáři), tak si chci ujasnit, co vlastně znamenají. (Schválně nepoděkuju předem ani případně a budu zkoumat pocity.)
Měj se fajn.
Milý Vítku zvídavý,
děkuji Ti za otázku. Stručný psychologický slovník nerozlišuje mezi úmyslem, záměrem , intencí a vysvětluje tyto pojmy jako vědomé rozhodnutí zaměřit se na dosažení určitého cíle, podložené motivem nebo přímou potřebou. Takže úmysl a záměr vyjadřují to samé. Jsou jedním z nástrojů vědomí. Úmysl může být dobrý a zlý, potom také čistý a docela nedávno jsem zjistila, že protikladem k čistému úmyslu je úmysl zamlžený . Nejdříve se narodí myšlenka, potom přijde záměr a myšlenku realizuje. Tedy záměr přeměňuje energii z jedné formy (myšlenka) do druhé (realizace). Já vycházím z principu, že každý člověk se v každém okamžiku svého života chová a jedná jak nejlépe umí na základě svého dosavadního vývoje znalostí, svého dosavadního osobního vývoje a také podle svých dosavadních záznamů vzorců chování a jednání, které má uloženo ve svém podvědomí. Tedy neoslovuje mě dobrý a zlý úmysl, ale je pro mě zajímavé zjistit, jak funguje čistý a zamlžený úmysl. A teď příklad: Ztratila jsem prstýnek. Buď se nastavím s čistým záměrem, že chci prstýnek najít a prstýnek po chvilce najdu a nebo se nastavím se záměrem, jak je těžké najít prstýnek a prstýnek budu hledat dlouho… nebo další příklad: Jdu na jednání. Buď se nastavím s čistým záměrem dohodnout se konstruktivně na způsobu řešení, které bude akceptovatelné pro obě strany a nebo se nastavím se záměrem, jak to jednání bude těžké a vyčerpávaící…
A děkuji Ti za impuls k obohacení mé knihovny – "Sílu záměru" ještě nemám. Jana
…a tak mi z toho všeho, co jsem doposud napsala, vychází, že když je člověk uvolněný a má čistý úmysl, potom je úspěšný.
Jano, děkuju za slovníkové vysvětlení. Proč jsi nepoužila Slovník spisovné češtiny, ze kterého jsi citovala minule? Tam o tom není nic? To si nedělám legraci, uvažoval jsem o tom, že bych si ho pořídil.
Na oplátku uvedu, co říká o záměru a úmyslu avennistický Klíč k Tajemství Dokonalosti …
„Záměr je úmysl zpracovaný a, žel někdy i pozměněný, Rozumem a lidskou Vůlí.“
„Okamžikem ujasnění či vytvoření si Cíle se z Úmyslu vytvořil Záměr.“
Zajímalo mě, jestli slovník řekne něco podobného. O tom, jak záměr chápe pan Sinelnikov zatím nevím. Ještě jsem ho nečetl.
Měj se dobře, děkuji za Tvé komentáře.
Tak ještě citace ze slovníku spisovné češtiny:
záměr je uvážená snaha, rozhodnutí něco učinit, úmysl intence.
úmysl je uvážená snaha, zamýšlené jednání.
Z mého pohledu je vysvětlení pojmu ve Stručném psychologickém slovníku přesnější, protože obsahuje slovo vědomé a slovo cíl.
Knížku "Klíč k Tajemství Dokonalosti" mám ve své knihovně také.
Použiji tvou definici o záměru z této knížky také ve svém komentáři: „Záměr je úmysl zpracovaný a, žel někdy i pozměněný, Rozumem a lidskou Vůlí.“
„Okamžikem ujasnění či vytvoření si Cíle se z Úmyslu vytvořil Záměr.“
A tak mi Vítku, prosím Tě, vysvětli, jak podle Avenny rozumíš tomu, jak je definován úmysl? Co je úmysl podle Avenny?
Ahoj Jani,
přeji Ti krásné sobotní dopoledne. Je tak úžasné, že máš odpověď na svou otázku a přitom jsi nemusela vynaložit zvýšeného úsilí: Vzala jsi do ruky knihu "Klíč k tajemství Dokonalosti" a knížka se Ti sama rozevřela na stránce 227, kde se píše: Úmysl je Pocit zpracovaný Citem a Záměr je myšlenka zpracovaná Rozumem". Tak teď už víš, že podle Avenny je rozdíl mezi slovem záměr a mezi slovem úmysl. Ale jsi blíž poznání? Protože víš, že stavět krásný dům můžeš jedině na dobrých základech, tak saháš po svém oblíbeném slovníku, abys měla jasno, jak je definován cit, pocit, rozum a myšlenka. Tak tedy cit: to je neoddělitelná součást prožívání člověka, která se projevuje jako libost nebo nelibost. Pojem pocit je definován takto: citové zabarvení vedoucí k hodnocení skutečnosti vnímané v současnosti nebo v minulosti a každá myšlenka nebo vzpomínka má citové zabarvení. O myšlence se ve slovníku píše takto: výsledek rozumových operací odrážející vztahy, souvislosti mezi předměty a jevy vnějšího a vlastního světa. Ještě Ti zbývá podívat se, jaká je definice rozumu: je to organizovaný systém vědomostí provázený schopností s nimi pracovat. Začínáš se orientovat a myslím, že jsi schopná dovodit svůj závěr: Takže nejdříve se v člověku narodí úmysl, ale co to je ten úmysl – to přeci je myšlenka toho člověka, kterou ten člověk na základě přítomného citu libosti či nelibosti vyhodnotí rozumem jako svou myšlenku, ze které má konkrétní pocit a potom tento konkrétní pocit spustí touhu, která přemění úmysl na záměr a záměr už v sobě obsahuje konkrétní vědomý cíl a tedy slouží k přeměně formy energie té myšlenky ze světa představy do konkrétní podoby ve skutečném světě. Ale úmysl v sobě také může představovat cíl, ne? Jenže teď Tě napadlo, že vlastně úmysl, který není podložen libostí, není ani realizován a z toho si můžeš dovodit, že tedy úmysl je možné zpracovat buď s libostí nebo s nelibostí, ale záměr zastřešuje tyto úmysly a tedy po provedené citlivostní významové analýze můžeš dojít k závěru, že je pro Tebe záměr a úmysl synonymum.
Mám z Tebe radost, hezky jsi to napsala, tak ahoj, Jana
Ahoj Jano a Jani,
Včera jsem Ti začal psát odpověď na to (Jak podle Avenny rozumíš tomu, jak je definován úmysl?) A nejdřív jsem tu otázku musel opravit, protože já tomu nerozumím podle Avenny, ale podle sebe, tedy použitelná otázka je: „Jak rozumíš tomu, jak je definován úmysl podle Avenny?“.
A pak jsem si musel přečíst těch několik stran o úmyslu a záměru.
Jestli je definicí úmyslu věta: „Úmysl je Pocit zpracovaný Citem a Záměr je myšlenka zpracovaná Rozumem.“ Tak to beru jednoduše tak, že nejdřív je pocit a z toho může vykrystalizovat myšlenka. Nemyslím si ale, že když se člověk bude pídit, po pravém významu slov skrze slovník, že dosáhne nějakého přesnějšího pochopení. Například ten slovník psali nějací autoři a ti to chápali nějak a kdoví jestli přesně.
V tvém komentáři mi nesedí věta „ale co to je ten úmysl – to přeci je myšlenka“. Jak jsem to pochopil já, tak úmysl ještě není myšlenka, ale pocit.
Měj se fajn …
Ahoj Vítku,
děkuji Ti za Tvé postřehy a komentáře. Ty zpětný vazby, které si poskytujeme, jsou fakt úžasný a jsem za ně moc ráda. Cítím to tak, že jakýkoli slovník, ať už spisovné češtiny či psychologický nebo některý další mě navede na základní stopu, význam, startovací linii, od které se pohybuju dál – s významem se ztotožním a nebo hledám dál. Důležitá je pro mě srozumitelnost. Ale toto je můj postup a je v pořádku, že ty to vidíš jinak. Co se úmyslu týče, tak já po své dnešní analýze a na základě znalostí a zkušeností, které mám dosud k dispozici, si myslím, že úmysl je myšlenka citově zabarvená, tedy když se budu pohybovat ve smyslu definice od Avenny. Příklad: chci si koupit nové auto – toto je úmysl, ale současně je to myšlenka, protože toto je výsledek mé rozumové činnosti, protože já nemám pocit, že si chci koupit auto, já chci a to chtění není o pocitu, to je myšlenka, touha, přání. Ale spolu s rozumem spolupracuje cit, tedy ta myšlenka je mi libá a do této myšlenky nastavuji pocit těžkosti, protože nemám k dispozici potřebnou sumu peněz a v té chvíli se dostavuje nelibost a úmysl mizí… Tak teď nevím, jestli jsem srozumitelná sama sobě, nechám to na sebe chvíli působit a ráda beru za své, že úmysl je vědomé rozhodnutí zaměřit se na dosažení určitého cíle, tomu totiž dokonale rozumím…
Tak hezkou sobotu , ahoj, Jana
Ano, slovník nás navede na základní stopu …
Píšeš: „úmysl je vědomé rozhodnutí zaměřit se na dosažení určitého cíle“ a to si myslím, že je právě záměr. Nech si to uležet …
no ale vždyť jo, já jsem došla k závěru, že úmysl a záměr jsou jedno. Ale děkuji za radu, nechám si to uležet…:-))
Dobrý den paní Jano.
Děkuji Vám za odpověď.Není v životě vždy jednoduché být denně v harmonii,někdy se mi stane,že mě moje tělo upozorní,že nejsem v harmonii sama k sobě.Okamžitě si přehazuji a přehodnocuji.
Hezký pátek Vlaďka K.
Otázkou ovšem, je, nakolik má člověk přistoupit na kompromis mezi kvalitou a cenou. Jestli třeba namalovat i prasklé vajíčko, anebo když ujede ruka, tak to nechat, nebo prodávat i nějaký motiv, který se mi nelíbí, ale ostatním ano (cenu samozřejmě zohlednit) … anebo prodávat a podávat léky, když jsem přesvědčený, že člověka odvádějí od skutečného řešení problému. Každý si (asi) musí vybrat sám za sebe, aby měl dobrý pocit z toho, co dělá.
Větu "Děkuji za případnou odpověď" jsem napsala s úmyslem,že mi odpovíte na otázku týkající se harmonie,neměla jsem informaci co na tuto větu Avenna,ani jsem netušila,že to Vámi bude takto rezonovat a že Vám to připadá umělé.Já se spíše zaměřuji na obsah článků na formu ani moc tak ne.Jediné ,co mnou rezonuje jsou vulgární slova.
Vlaďka K.
Vlaďko, když použijete odkaz Odpovědět u Janina komentáře, tak Jana dostane e-mail, že jste odpověděla. Jinak se o tom nemusí dozvědět. Takhle to funguje.
Já jsem to zjistila i u sebe na mailu,také mi chodí vzkaz,že mi někdo odpověděl na komentář.To je fajn,těším se vždy na jakoukoliv odpověď.
Nojo, ale zase jste to napsala tak, že autorovi komentáře upozornění nepřijde. Nemačkejte (jestli chcete) tlačítko Přidat komentář dole, ale odkaz Odpovědět napravo pod komentářem.
Vítku děkuji za upozornění,už jsem to napravila. Vlaďka
Lepší být vulgární než někoho zabít nebo krást. Někdy to má dobrou výhodu. Vulgární hlavně na dotěrné muže.