Nevím, jak vy, ale já mám jednou do roka narozeniny. Je to v den, kdy jsem vylezl mamince z bříška. Nevím, jestli je to ten správný den pro oslavu. Nebylo by lepší narozeniny vztahovat k okamžiku, kdy spermie oplodnila vajíčko a říkat tomu zrozeniny? Cožpak život v děloze není nic?
Pak mám také svátek. Když jsem vylezl mamince z bříška, hnedka mi přilepili nějaké jméno a to mi zůstalo dodnes. Nebylo by lepší, aby si každý člověk vybral své jméno o něco později a vědomě?
Když mám narozeniny anebo svátek, lidé mi přejí všelijaké věci. Většinou ty samé a vůbec při tom nepřemýšlejí.
Nejprve přišlo z matčina mobilu ve 12:34 tohle:
Hodne stesti,zdravi a at se ti v zivote dari ti preji rodicove
Přát někomu hodně štěstí a zdraví mi připadá to nejméně nápadité přání, které snad existuje. Je to totiž úplně zbytečné a většinou i nespravedlivé. Každému se totiž děje přesně to, co se mu dít má a každý je zdravý přesně tak, jak si zaslouží. Tak proč mu přát ještě hodně štěstí a hodně zdraví. Přát někomu nezasloužené štěstí a zdraví je nespravedlivé. A díky tomu, že svět je spravedlivý, tak je to i zbytečné. Tento svět funguje podle jednoduchého pravidla: Co zaseješ, to sklidíš. Nebo řečeno jinak: Co sklízíš jsi zasel ty. To, že se svět jeví nespravedlivý, je dané tím, že vidíme jenom jeho část a jsme netrpěliví. Stejně jako den končí půlnocí a pak ho lze hodnotit, tak i život končí (většinou) smrtí a pak ho lze hodnotit.
Smysluplné, i když hodně všeobecné a poněkud zbytečné přání by znělo: Přeji ti, aby sis zasloužil dobré zdraví a aby sis zasloužil pocit být šťastný. Štěstí totiž není zadarmo, ale je to pocit, který se dostaví, když člověk udělá něco dobrého. Stejně tak zdraví je následkem dobrého myšlení, mluvení a konání.
Ať se ti v životě daří … každému se v životě něco a nějak daří … rodičové. Otec se mnou přes rok kloudně nepromluvil. Komunikaci obstarává matka, z jejíhož mobilu přišla i tato zpráva. Slovo rodičové v tomto případě představuje dva neslučitelné jedince, z nichž jeden neví, co by mi vlastně popřál a ten druhý nechce popřát nic.
Ale jsem rád, že si máma vzpomněla. I když ten její vzkaz musím číst mezi řádky.
Od sestry přišlo ve 12:43 tohle:
Cus bracha,vsechno nej…jak se porad mate?Pozdravuj!
Taky pěkná směsice. Dovolím si tvrdit, že poté, co matka poslala svoje přání, zavolala, anebo napsala sestře, že mám dneska narozeniny. Sestra nelenila a vyřídila věc obratem.
Všechno nej … to ani nebudu komentovat. Logicky vzato, všechno nej totiž zahrnuje také to, že mi na hlavu spadne to největší a nejsmradlavější víte-co na světě …
Je hezké, když si lidé upřímně přejí nějaké důležité drobnosti. A je smutné, když nevědí, co si vlastně mají popřát, protože se sobě odcizili a neznají už žádnou důležitou drobnost ze života toho druhého člověka … přeji svým čtenářům, aby je tyto řádky potěšily a přivedly je k přemýšlení a k lepšímu životu a sobě přeji, aby mne vždy napadala vlídná, pravdivá, výstižná a vtipná slova.
co ti teda zazelat k narodeninam ? mas vsetko co si zasluzis a zasluzis si vsetko co mas :).. ale predsa len niecoho nikdy nie je dost.. takze ti zelam stale viac otvorene srdce, otvorenu mysel a otvorene oci
a preco ti vlastne nieco zelam ked ta ani nepoznam?:)))
z vdaky za to ze som objavila tvoju obcerstvujucu stranku a tiez za to ze po precitani tvojho clanku "ziju v dobre dobe" mam skvelu naladu a stale viac si dnes uvedomujem aku velku radost zo zivota mam :).. ale to je zase moja zasluha.. takze len tak 🙂
p.s. davam si tvoju stranku medzi oblubene
…
Janko (slovensky Janka),
Když se zamyslím nad tím, co mi může druhý přát, tak přicházím na to, že aby mi mohl přát něco, co by mne potěšilo a nebylo to jen formální (hodně zdraví), tak mne musí znát. A aby mne mohl znát, musí se o mne zajímat, aby se se mnou seznámil. Stejně tak naopak, pokud já chci přát někomu, musím ho znát, abych jen neblekotal. A když mne zná a ví, o co mi jde, tak mi může přát něco, co se mne týká a co by se mi líbilo. Například mi může přát, aby moje lilie pěkně rostly, nebo aby se mi podařilo napsat něco pěkného. Stejné je to s dárky. Považuji za nemožné, koupit nebo vyrobit neznámému člověku dárek, který by se mu líbil. Sám sobě kupuji honě dárků, ze kterých mám radost. Jsou to maličkosti, třeba knížky (ne ledajaké, ale konkrétní tituly), nebo nějaké součástky, kus hezkého dřeva, čokoládu. Díky tomu, že se znám, tak přesně vím, čím si mohu udělat radost 🙂
mazec text, máš úplně odlišné myšlení než většina lidí , jsi dost originální , ale tak nemůžeš to brát tak jak to píšeš. prostě když má někdo narozeniny tak bud vůbec ráda že máš narozeniny … ! … 😀 to prostě nemůžeš brát tak jak jsi to sepsala :-d
Mikuláši, děkuji za pochvalu. Když je něco mazec, tak je to jednoduše mazec. Každý člověk si musí na svět udělat nějaký názor, tak já jsem si udělal takovýhle …