Tento článek je nadčasový a mimoprostorový. Pokud při jeho čtení budete mít pocit, že autor je „mimoň“ a patří do blázince, vyčkejte. Čas a prostor ukáže, kdo kam patří …
Už jste byli letos v Praze? Já ano. A v metru jsem potkal … asi nějakého bývalého kamaráda, nemohl jsem si ho vybavit. Poznal mě jako prvního. Hele kámo, nemáš drobák? Vybafl jako na starého známého. Po pravdě jsem odpověděl, že drobák mám, ale ne pro něj. Tu chybu s drobákem už jsem několikrát udělal.
Třeba tenkrát. Zeptal jsem se, na co ten drobák potřebuje. On řekl, že na vlak domů. Ujistil jsem se, jestli opravdu pojede domů a přestane chtít po dalších lidech další drobáky … potvrdil, že ano, že odjede a už se nevrátí. Tak jsem mu dal drobák na vlak … nejen, že neodjel, za týden chtěl další drobák na další vlak.
Jiný káma chtěl taky drobák, prý na bagetu. Dobrý nápad, řekl jsem si, tady máš dva drobáky, kup dvě bagety (jednu pro mě) a pokecáme o životě … zmizel se dvěma drobáky a s bagetami se neobjevil.
Stopař, chlápek kolem 50ti, prý mu právě ukradli auto a tak už dva dny stopuje z Německa domů. Také jsem mu koupil bagetu a ještě jsem mu půjčil pětikilo na cestu, aby nemusel jezdit stopem. Prý dělá uměleckého kováře v městu Dyje a peníze pošle … hádejte, jak to dopadlo.
Kdybych měl popsat, jak jsem dával na charitu, byl by to nekonečný příběh. (Prosím, abyste mne nebrali za slovo, vím, že příběhy jsou konečné, stejně jako moje peněženka má dno.) Nemyslím pouze drobnou pouliční charitu, také charitu bankovní, všeliká žebrající a SOS volající konta, uplakané a utrápené děti bez rodičů, střechy nad hlavou a bez jediného sousta do žaludku.
Moje odpověď na otázku, zde je správné dávat na charitu je jasná. Jestli chcete, aby něco rostlo, tak to podporujte. A jestli chcete, aby bylo víc žebráků tak jim dávejte peníze.
Není správné dávat na charitu, protože tím, že dáváme na žebrotu (pardon, na charitu) tak podporujeme určité chování. Především nezodpovědnost. Místo, abychom lidem pronajímali lopatu a krumpáč, tak jim platíme za nicnedělání. Takhle jednoduché to je. Bez práce nejsou koláče. Tak je to správné a spravedlivé.
Je tady ovšem jeden pohled, který mnozí odpůrci charity přehlížejí. I já jsem si ho uvědomil teprve nedávno, už jako nepodporovač charity.
Přestože víme, že dávat na charitu je nežádoucí, zamysleme se nad otázkou, odkud se v člověku bere impuls sáhnout do peněženky a dát druhému několik korun, stokorun, tisícikorun.
Moje hypotéza (kromě toho, že je člověk „zblblý“ výchovou, společností, chováním v církvích a sektách) je, že je to popud ulehčit svému svědomí, vyrovnat dluhy, které člověk předtím nasekal. Například tím, že si něco přivlastnil, ukradl, přemístil, přesměroval peníze na svůj účet. Tak bych viděl charitu jako určitou formu pomoci. Nikoliv pomoci „potřebným“ nic nedělat, ale pomoci těm, co se potřebují zbavit svých nečistých peněz a ulevit svému hryzajícímu svědomí. Není to krásný pocit vrátit věc, kterou jsem ukradl?
Myslím si, že ve světě je tolik špinavých peněz a tolik nakradených věcí, že po této službě bude čím dál tím větší poptávka. Lidé si začnou uvědomovat, že ty luxusní vily, přepychová auta, okázalé klenoty … jim nepatří, že si je opatřili na úkor někoho jiného. Až zjistí, že největší bohatství člověka je jeho čisté svědomí, budou se těch věcí chtít zbavit. Lidé se budou chtít zbavit svých nečistě získaných peněz, budou klečet na kolenou a prosit, aby si od nich někdo ty peníze vzal. Stejně jako teď na pěší zóně klečí na kolenou u kelímku od piva a chtějí, aby jim někdo peníze dal.
Dříve nepoctiví a polepšení výrobci budou nabízet speciální akce, ve kterých budou ještě platit zákazníkům za to, že si od nich jejich zboží koupí.
(Některý čtenář si pomyslí, tebe dneska pustili z klecového lůžka? Měl už jsi svou denní dávku sedativ? Občas se mi stane, že předběhnu dobu o pár tisíciletí. Tak prosím vyčkejte pár tisíciletí a teprve potom hodnoťte.)
Tyto myšlenky jsou tak novátorské, až jsou neuvěřitelné. Toto je skutečně rozvratná inovace v oblasti duševního rozvoje člověka a lidstva s přesahem do ekonomiky. Tato inovace je porovnatelná se zrušením otroctví anebo zavedením či zrušením daní. Je to až neuvěřitelné, že duch by mohl mít takovou moc nad hmotou. Ano, má. Duch si s hmotou doslova zahrává. Když přijde smrt a sáhne na vás, najednou si uvědomíte, že nic hmotného si na druhý břeh nevezmete. Jenom pocity a svědomí. Všechna ta kila zlata a nuly na kontech se promění v pocity, které ta kila a nuly vzbuzovali v druhých lidech, když jste ta kila a nuly získávali.
První jedinci tohoto hnutí již vstali a k nim se přidávají další. Už jsou mezi námi tací, kteří svým bližním Kupují CDčka a dávají jim je zadarmo, aby ulevili svému svědomí. Až se tento plamínek rozhoří, nebude kam utéct. Budou se dávat domy, bazény, auta, pozemky, dovolené k moři … Všude budou stát nějací prosebníci a nebudou už říkat prosím, dej mi. Budou říkat prosím, vezmi si ode mne … Detaily už si čtenář domyslí sám … 🙂
A protože lidé mají sklony přehánět, budou své nové pocity přehánět a budou nabízet mnohem víc, než by měli. Bude to opravdu ráj na zemi pro ty, kteří již dnes očišťují své svědomí, protože ti pak budou s čistým svědomím přijímat to, čeho se budou druzí chtít zbavit. Ne proto, aby si nahrabali, ale proto, aby byli dobrými hospodáři. A tak se ujmou přikutálených miliónů a miliard a za ty peníze budou pořádat BohuLibé a SoběLibé podniky. A jako dobří hospodáři si budou vyplácet spravedlivé a bohaté odměny … bojíte se globálního oteplování … já očekávám ráj na Zemi. Svoje špinavý prachy můžete už teď posílat na moje čisté konto a já vás za ně budu oblažovat svými inovativními myšlenkami. Charitě zdar!
Vyšlo na blog.idnes.cz
Hezký den všem.
Vítku,možná jsme puštění dva z klecového lůžka,ale já mám stejný názor jako vy.
Dnes bych žebrákovi do klobouku nehodila a neměla z toho pocity provinění.Dříve jsem to měla nastavené tak,že když jsem prošla kolem žebráka,tak jsem měla DIVNÝ pocit.Zajedno jsem mu do klobouku z DIVNÉHO pocitu nehodila nic a pak jsem měla následně pocit provinění,že jsem mu nehodila.Pralo se to ve mně.Samozřejmě podvědomě jsem chtěla vysvětlení,proč mám tyto pocity,odpověď jsem dostala na semináři Avenny a je souhlasná s Vaším názorem.Tenkrát se mi moc ulevilo,že jsem to dělala správně.Takže jsem se přesvědčila,že jsme opravdu nastavení tak,jak je to správné a dokonce to i cítíme.
Vůbec nezávidím lidem ,kteří získali peníze nečistým způsobem,je fakt k nezaplacení mít čisté svědomí a i to čisté konto,tudíž i čisté SPANÍ.
Pá pá Vlaďka
Tak, tak … jednou jsem dal žebrákovi několik korun. Říkal, že je to na pivo. Jeho upřímnost mne odzbrojila. Dnes už to mám nastavené jinak. Když jdeme a povaluje se tam někdo s kelímkem, řeknu synkovi: „Podívej, tohle je člověk, který nechce pracovat a myslí si, že mu lidé budou dávat peníze. Správné je ale pracovat a ty peníze si vydělávat.“ Takové ty řeči o chudáčkovi, který nemá penízky, z toho už jsem vyrostl. A příště už synek hlásí, že to je ten pán, co nechce pracovat. Charitě zdar.
Ale s tím svědomím to není zase takové mimoňství, jak by se mohlo zdát.
Kdo se zabýval otázkou, jak splatit dluhy, které jsme udělali a kam vrátit peníze, které jsme ukradli, tak už o tom něco ví.
Pokud bych chtěla dnes někam něčím přispět,tak přímo osobně do ruky ne jenom peníze,ale třeba věc ,kterou dotyčný potřebuje.
Víme ,jak to vypadalo po povodních,lidé rozkrádali co se dalo a penízky se ani nedostali tam,kam měly.A posílání peněz na různá konta pro děti bez rodičů….vždy jsem měla k tomu nedůvěru,že tam peníze nedojdou.
Pokud máte někdo z Vás účet v Gemoney,tak si všimněte,že v šablonách je již přednastaven příkaz k platbě pro konto děti bez domova…takže pokud se spletete a kliknete na tuto šablonu,tak jdou penízky dopryč.Upozornil mě na to můj bratr,prý šel do banky a rozčílil se,kdo jim dal k tomu oprávnění?Ona ta šablona nejde ani vymazat.Řekl jim,že pokud to neodstraní,tak změní banku,ani neznám jak to dopadlo.
Ještě mě napadlo,že je skvělé,že to učíte své děti hned od zárodku,budou mít dobrý základ,děti jsou fakt úžasné v tom jak okamžitě pochopí a krásně všechno vnímají.Já se budu snažit to předat alespoň svým budoucím vnoučatům,i když moji dospělí synové mě berou a když mají problém ,tak přijdou a chtějí radu,takže to je též dobré,já tvrdím…nikdy není pozdě…
Hezký víkend….u nás mlhavo,ale barevně. Vlaďka
Lepší je jim to říct natvrdo a brzy než aby jim to řekl někdo jiný a litoval žebráky, však víte … u nás zima, topím v kamnech.
Dobrý den,
Vítku, děkuji Vám za pěkný článek. Vše co píšete, už mám také v sobě urovnané vlivem Avenny. Jediné v čem tápu je zda posílat vůbec nějaké peníze na charitu a na opuštěné či nemocné děti. Nemám také velkou důvěru v provozovatele celé charitativní akce a příslušného účtu. A vlastně ani nevím jestli je správné, když např. vyřazuji "nepotřebné" nebo mnou nepoužitelné oblečení, dát ho do kontejnerů určených pro charitu…
Když jste debatovali o tom jak se zbavit špinavých peněz, tak s tím bych si asi taky neznala rady. Zase vědomě někoho obdarovat špinavými penězi či majetkem taky není pro čisté svědomí nic moc:-).
Nevybavuji si, že bych někdy vědomě někoho okrádala. Vždy jsem byla taková ta poctivá, která včas a všechno platila i když s tím nesouhlasila. Takové ty maličkosti, jako kopírka pro vlastní potřebu v práci a podobně jsem si začala uvědomovat až nedávno…
Teď dokonce nedávno jsem se dostala do takové situace, že jsem dva měsíce pracovala u jedné firmy na "dohodu o pracovní činnosti". Ukončila jsem s nimi spolupráci a od poloviny měsíce jsem se přihlásila na pracovní úřad, abych dostala nějakou podporu a nemusela si sama platit zdravotní pojištění. Tam mi řekli, že podporu mi dají za celý měsíc a že na tu dohodu si nesmím vydělat více než polovinu podpory. Jenže já už za tu půlku měsíce měla vyděláno o dost více. Přemýšlela jsem jak z toho ven a jak správně a spravedlivě to vyřešit. Nakonec jsem šla do té firmy a domluvila jsem se s nimi, že mi dají vše do té povolené poloviny a zbytku se vzdám. Divili se, chtěli to rozepsat do více měsíců… nebo to "nějak" udělat, ale připadalo mi, že to není správné, tak jsem je přesvědčila, že to tak bude nejlepší a ať si s tím nedělají starosti.
Nevím, jestli jsem udělala správně. Je to docela dost peněz, ale mám z toho dobrý pocit. A kvůli tomu to přeci dělám. Možná to byla zkouška pro mě, zda dokážu být doopravdy poctivá tak jak si na to "hraju", anebo jsem možná udělala špatně a poznám to až časem:-). Jistě se to dřív či později dozvím… Jaký na to máte názor vy ostatní? Jak by jste se zachovali na mém místě? Moje chyba byla, že jsem si nezjistila podrobnosti a přihlásila se na úřad práce. Ve finále to ale finančně vyšlo líp, než kdybych žila z té brigády a pojištění si zaplatila sama…
Přeji krásný den. Majka Horneková
Majko, pokud jste si vydělala přesně tolik peněz, abyste ještě dosáhla na podporu, pak bych si položil otázku, jestli třeba z těch 500Kč, které jsem si vydělal navíc (ale zřekl jsem se jich), bych měl větší radost něž z 5000Kč, které dostanu od státu.
Není to jednoduché a neříkám, jak bych se zachoval sám.
Ono tady bude platit to, že pokud člověk od státu bude žádat víc, než státu sám dává, tak mu bude odebráno a pokud mu stát bere víc, než dává, tak bude člověku přidáno odjinud. Tak se těšte, až dostanete přidáno nebo odebráno 🙂
Tomu docela rozumím, ale spíše jsem to myslela tak, nechat si obojí a před státem to "nějak udělat" jak říkají a radí ostatní. To se mi zdálo nespravedlivé. Proto jsem to udělala takto protože z toho plynulo více komplikací než kdybych se vzdala podpory od úřadu práce, poněvadž mají jisté podmínky, které by způsobily, že bych snad musela platit ještě nějakou sankci za svojí nevědomost. Ve finále se cítím tak, že jsem udělala chybu v tom, že jsem si nezjistila všechny potřebné informace a snažila jsem se to vykoupit alespoň, že jsem si ponechala jen jeden "příděl" za měsíc a ostatního jsem se vzdala. Myslím, že jsem stát nikdy neokradla a vždy jsem platila vše co jsem měla a musela. To vše však poznám časem, jestli mi bude odebráno nebo přidáno:-). Děkuji za Váš názor.
Hezký večer Majka Horneková
Dobrý den,
nevím jestli vlastně ještě tato stránka funguje. Hledala jsem si na internetu něco o čistých a špinavých penězích, bo v nynější době frčí Neurorestart a podobné "vylomeniny" a tohle téma v takovém dalším levelu zas řeším. No a našla jsem tento článěk od Vás a moc se mi líbil…jen od té doby uteklo cca 5 let…..no a dnes to vypadá jak vypadá. Předbíhám se také, většinou, a vaše vize se mi moc líbila a vlastně mám takový pocit, že není až tak zcestná….jen to asi bude chvilku trvat. 🙂 Tak nám fandím…a jdu se kouknout, jestli stále fungujete.
Dobrý den Mili,
Ano, už je to tady 🙂 V Neurorestartu JVČ zabrnkal na svědomí a lidi začali klopit peněženky. Jiní začali prosit o dary. A děkovat, děkovat, děkovat.
Držte si červené peněženky, byznys se rozjíždí 🙂
Četl jsem váš článek o JVČ a mám pro vás můj o FireWalkingu
http://osobnibyznys.cz/firewalking-chuze-po-zhavem-uhli/
Užívejte si hezké dny 🙂